Tři kámoši na bawoši...

Plán dovolené se vyjasnil již několik týdnu před odjezdem stejně tak i složení výpravy.

Je ráno poslední červencový čtvrtek a den odjezdu. S kamarádem Tomášem se sjíždím na smluveném místě. Prahu opouštíme po Strakonické a míříme do Černé v Pošumaví kde se k nám připojí další člen výpravy, Přemek. Na jih jedeme po krásné silnici číslo 105…. Po obědě přijíždíme do Černé v Pošumaví kde máme domluvené ubytování v Pensionu SEN(doporučuji navštívit)!!!

Jen odlehčuji moto o kufry a vracím se na 16.hod. do Českých Budějovic kde na mého boxera čekají z brusu nové pryže. Svého boxera svěřuji  do péče výhradně BMW ACR České Budějvice. Výměna pneu není na dlouho, sotva si stačím prohlédnout na showroomu elektromobil  i3….a už mám moto připravené.

S díky odjíždíme s kamarády, kteří za mnou přijeli do ČB, že se vrátíme do Černé nějakou pěknou vyjíždkou přes Vyšší brod a Lipno.

Jenže….pár kilometrů za Budějovicemi pozoruji cukání motoru, nechce se jí potvoře za plynem, náhle začínájí kontrolky svítit jak u padající 747….ABS,ASC a nejde tachometr. Ano I nové báwo v záruce se může pokazit v nejnevhodnější okamžik. Tudíž telefon do BMW a zpět na dílnu.
Po nějakém čase se zjišťuje že odešel snímač otáček zadního kola, zároveň není žádný na skladě a servisák je už stejně doma. Nic méně jsou to profíci a po domluvě, že si moto přes noc nechají na dílně a z vystaveného NineT mi zapůjčí onen snímač, odjíždíme přímo do Černé na pension. Odváží mě Tomáš na své moto.

Není mi moc do smíchu tak jdeme s klukama na večeři a na jedno. Má smůla pokračuje během večeře, výborná žebírka mě připravuji o zcela novou plombu….bych se na to…. :-)

Bez moto a bez plomby, s tím jdeme spát. Snad bude páteční ráno lepší.

Pátek ráno a telefon, moto je opravená a připravená k odjezdu. Rychlá snídaně a sedám za Přemka na moto, vyrážime do ČB. Přebíráme moto a zpět do Černé pro kufry a konečně odjezd směr Garmisch Partenkirchen, ano naším prvním cílem jsou BMW Motorrad Days.

Cestu volíme po klikatici Dolní Dvořiště, Linz, Gmunden kde sjíždíme z A1 k jezerům a začíná nekonečná cesta bundeskama.

Je vedro k padnutí a tudíž častěji stavíme na osvěžovací pauzy a také by si odpočinula technika. Jedeme směr Kufstein, tady najíždíme na dálnici a suneme se 100 km/h až za Innsbruck do města Telfs odkud je to jen kousek to Leutasch kde máme zamluvené ubytování. Přijíždíme večer a úplně KO, vybalíme a popojedeme jen do nejbližší restaurace na večeři. Ještě při večeři se bavíme o tom jak dojedeme do GA-PA, ale po večeři měníme plán, jde se spát.

Sobota ráno, Alpy jak vymalované. Snídáme, nasedáme na stroje a jedeme do Garmische cca 25km.

Na kterékoliv silnici se prohánějí motorky a vesměs jsou to báwa. Ve městě panuje ruch a po zkušenostech z roku 2015 už víme kam přesně zajet na parkoviště. Zabezpečíme naše stroje a jdeme se mrknout do centra dění. Obcházíme jeden stan za druhým, obdivujeme motorky, příslušenství doplňky a vlastně všehno. Samozřemě, že si chceme i nějak moto vyzkoušet, máme připravené vouchery a jdeme se zaregistrovat na předváděcí jízdy. Celkem máme 12rezerevací na 2dny začínáme R1200GS, bohužel na další se nedostane díky počasí, ale to ještě v tuto chvíli nevíme.

A je to tady hodina H, první test ride…..malé ponaučení od instruktorky a jdeme k řadě vyrovnaných GS. Říkáme si povede nás žena, to asi bude stát za to. Garmischem se proplétáme a hned za hranicí města za to instruktorka bere hlava nehlava, povolená 100ka na okrskách je dávno překonána a jízda se mění ve hru…CHYŤ SI SVÉHO INSTRUKTORA…ta ženská je ďábel, takhle hlava nehlava nás vodí po okolí Garmische 90minut a byla to nejlepší test ride, které jsem měl možnost se kdy zúčastnit.

Bohužel při zpáteční cestě začal slejvák a tak to bylo celý zbytek soboty, kdy se slejváky střídali s ještě většími slejváky. Zůstalo tedy jen u této jediné test ride, ale stálo to za to.

Večer jsme promočení na kost dorazili na ubytko a začali vše sušit. Zároveń se začal tvořit plán dalšího dne, cíl Silvretta.

Nedělní ráno je přívětivější než předešlý večer, balíme a soukáme se do mokré kůže, no nic moc, ale to uschne.

Opouštíme Leutasch a sjíždíme do Tellfs odkud nabíráme směr Fernpass a míříme k předem vytipovanému ubytování přes BOOKING.COM, ve vesničce Kauns nacházíme rodinný pension. Z motorek sundáváme přebytečnou zátěž – kufry a jdeme hoblovat Silvretta Hochalpenstrasse.

Za poplatek 12€ jí jedeme několikrát nahoru a dolů ze všech stran. A ejhle v jednom místě u jezírek se schovává četník s radarem, naštěstí na nás dobré duše blikají a šetří nám tím eura i vysvětlování.

Silvretta není rozhodně jedinou krásnou silnicí v této oblasti rakous. Chvilka bloumání, debata nad mapu a je tady plán, uděláme si okruh po okolí. Tento okruh s četnými zastávkami na cvakání fotek a na kafe nám zabere zbytek odpoledne a večera. Později večer se vracíme do pensionu.

Proběhne nějaké to pivo a zhodnocení dne, samozřejmě že se zrodí i plán na další den. Jsme přece nedaleko Stelvia….

Pondělí ráno opět rychlá snídaně u samoobsluhy a jedeme vstříc Stelviu, ale ne přímo. Začínáme Reschenským průsmkem kolem jezera s vežičkou projedeme a pokrčujeme do Švýcarska, kde si užijeme svižný Offenpass/Fuornpass. U tunelu , který je zkratkou do Livigna dáváme pauzu a pozorujeme cvrkot Švýcarských celníků. Po pause jedeme dále do Samedan kde najíždíme do Bernina pass z něj odbočujeme do Livigna. Je čas oběda a tudíž se hlásí žaludek. Nacházíme příjemnou pizzerii. Pizza a radler je jasná volba. Po obědě odjíždíme z Livigna směr Bormio, teda ta silnice je peklo, samá díra a vyjeté koleje…..co to jako má znamenat.

Dotankováváme v bezcelní zóně a tradá hoblovat zatáčky Stelvia, vyjíždeme jej směrem od Bormia, za mě mnohem lepší než z opačné strany ty strašně utažené úzké serpentiny.

Na vrcholu opět nezbytné focení na památku a kafe se štrůdlem v Albergo Tibet, no nekup to za ty děsný éčka J

Nutno podotknout, že celé toto putování, které popisuji nám Alpy neukazují svou nejlíbeznější tvář co se počasí týče, je sice hezky, ale taky pěkná kosa a mraky občas taky. Sjedeme tedy do nížiny, vrátíme se kousek zpátky pod vrchol a odbočujeme do Umbrailpass, který nás přivede zpět na Švýcarskoitalské hrnice odkud míříme k večeru zpět do pensionu. Večer stejný jako předešlý….sprcha, pivo, plánování dalšího dne a chrápat.

Úterý ráno, platíme a loučíme se s naší ubytovatelkou. Ač neradi, první etapa dne je po autobahn, přesouváme se ke Gerlospass a Krimmelským vodopádům, na parkovišti ve skříňkách u vodopádů necháváme bundy a helmy. Chceme zkusit výšlap aspoň kousek k vodopádům. Nestane se tak…prostě jen pauza na zmzlinu a jedeme dál….

Jedeme směr Zell am See a dále…..bohužel jedeme do Armageddonu v podobě vodní stěny padající z oblohy. Už před Mittersill oblékáme nepromoky a z motorek se stávájí málem ponorky.

Chčije a chčije…..nedá se nic dělat bereme za vděk pensionem kde se zastavil čas na konci 70. let minulého století, jsme v Sankt Johann im Pongau. Sušíme věci, Tomáš usíná a moje maličkost s Přemkem jedeme když už neprší na chvilku, okouknout soutěsku Liechtensteinklam, která je nedaleko.

Za 6€ je to příjemná procházka po lávkách, tunelích a vytesané stezce krásnou soutěskou s dravou řekou.

Tento den nebyl bohatý na kilometry, ale na vodní sloupec, protože jsme zmokli ještě jednou cestou ze soutěsky, ale to už nám bylo jedno J

Večer na pokoji se usnášíme, že nás to počasí už pěkně sejří….a každý má nějaký plán, takže nezbývá než se rozdělit a jet dál každý svou cestou.

Středa ráno si říkáme ahoj, Přemek odjíždí za zbytkem své rodiny do Bibione, Tomáš a já máme společnou cestu na Dolní Dvořistě kde se loučíme a jedme si každý svou cestou, Tomáš do Prahy, já si udělal ještě pár dní ježdění po českých krásách….

Tímto by jsem chtěl poděkovat kamarádům za super dny strávené v Alpách, za pomoc a podporu v nouzi, dále pak a neméně týmu servisu v BMW ACR Č.Budějovice za jejich chotu a vstřícnost při rešení poruchy na začátku tohoto vyprávění.

Díky všem a zase příště

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE