klokocka_cerven



Senioři ve Wachau

Jirka Guzin mě oslovil po mém článku o letošní cestě na Istrii, BMW 650SC, 70 let Zdeněk, kamarád od první třídy, letos se rozhoupal a koupil Yamahu Xmax, 67 let a já, Jirkapcx, cestovatel na malé, ale ovladatelsky příjemné Hondě PCX 150, 67 let Věkový průměr máme slušný, chuť do jezdění také, tak jsem klukům nachystal cestování na sever Rakouska. Cíl, jako vždy si nejen dobře zajezdit, ale i něco poznat. Oba s mým návrhem souhlasili, tak hurá do toho, zkusíme to ve třech.

Kapitoly článku

Den 1.

Sraz v 9,30 v Pelhřimově na Benzině, Jirka jede od Heřmanova Městce, my dva z Prahy.

Od rána celkem teplo, vyjeli jsme v sedm, a tak krátká zastávka na protažení u zámku Jemniště.

  

A pak krásně přes Vlašim na Pelhřimov. Starý páky, tak jsme byli všichni na místě setkání včas a vyrazili krásnou silnicí přes Telč, Dačice do Slavonic. Krátké protažení na náměstí a kousek k pevnostnímu opevnění z předválečných let.

       

Na čerpačce ještě „ levný“ benzín / v Rakousku 52-56 Kč/litr/.  Další zastávkou byl klášter ve Zwettlu. Hezky jsem vzpomínal na moji březnovou cestu na Istrii, kterou jsem začínal touto trasou. A pak již krásnými silničkami k hradu Pöggstall a po pauzičce na občerstvení a zmrzku k hlavnímu dnešnímu cíli, zámku Artstetten.

Artstetten je místem hrobky následníka trůnu zavražděného v Sarajevu Ferdinanda d´Este, jeho manželky a dalších rodinných příslušníků. Hrobka je umístěna v podzemí pod kostelem. Muzeum posledních Habsburků od Franze Josefa doposud je umístěno v samotném zámku. Faktem je, že následník Ferdinand mohl přinést Rakousko-Uhersku významné změny. Byl to člověk vzdělaný, s rozhledem, vykonal cestu kolem světa a poznatky chtěl promítnout do vytvoření Spojených států Velkého Rakouska po nástupu na císařský trůn. Expozice potvrzuje i jeho loveckou vášeň, nám známá z Konopiště, které přestavěl na nejmodernější sídlo v monarchii a kde převážně se svojí neurozenou ženou Žofií Chotkovou žil. Ze známých důvodů k tomu nedošlo. U vstupu je i replika auta, ve kterém i následník se ženou v době atentátu jeli. 

Zdeněk s pohmožděnou nohou zůstal u strojů a natáhl se na kraji zámeckého parku, my s Jirkou vyrazili na prohlídku. Dostali jsme povídání v češtině. Vstup 11,90 euráků pro seniora. No, musí se potomci Ferdinanda nějak živit, že.  

A pak již z kopečka s krásným výhledem na údolí Dunaje k místu našeho ubytování, Pochlarnu. Tentokrát jsem netradičně vzhledem k naší „velké“ skupině a jezdění taky bez bagáže objednal ubytko v tomto městečku v již jednou vyzkoušeném hotýlku dopředu na tři noci. Za dobrou cenu a se snídaní, za šest stováků na osobu a noc, stroje ve dvoře. Co víc si přát. Ještě jsme stihli před večeří /kluci měli řízečky z domova/ zajet k „Dunajskému jezeru Weitenegg„ / bývalé rameno Dunaje, dnes s průplavem do řeky/ na koupačku. Příjemné ochlazení těla a zaplavání.

Dneska asi 330 km.

Den 2.

Ač jsme všichni tři říkali, že se nebudeme přejídat, na snídani jsme se vždycky napráskli. No vytřeseme to a přes den se omezíme, říkali jsme si.

Vyjeli jsme již po osmé a vzhledem k předpovědi počasí jsem na dnešní den naordinoval větší vyjížďku s cílem zajezdit si. Bylo to prima. V Rakousku svátek, málo aut, žádné náklaďáky, hodně motorkářů/ ti se probrali až po obědě/.

Vyrazili jsme po 25 k jezeru v Lunz am See. Pak ještě na 31 a Weyer. Odtud na 25 a známou 24 přes Wildalpen do Mariazellu. No v oblasti 24 a Wildalpen jsme míjeli jednu motorku za druhou všech kategorií i značek.

A pak již k oblíbené trase po krásné 20 a ještě primovější 28. To je vždy zážitek. Kousek do kopečka a pak jen dolů z kopce, nekonečné kilometry zatáček.

Jak jinak, zase k vodě, plavky a šup do vody. Možná bychom s Jirkou lenošili, ale Zdenek nás vždy ke koupání přesvědčil a udělal dobře. Večer jsme se nacvakli v hotelu a dali si i točené pivko. No, ceny jdou nahoru, jako u nás. Točený půllitr 4,20-4,60 euráků, paradoxně v Bille Prazdroj v plechu za 1,15 euráku, a ještě chlazenej z boxu! To není ani u nás.

Převážně zatáčkovitá a kopcovitá trasa nám dala celkem zabrat. Dešti jsme se vyhnuli a dali taky slušnou porci, asi 300 km.

Den 3.

Celkem byla atmosféra dobrá, ač jsem se znal s Guzinem trochu a se Zdeňkem také nejsme ve stálém kontaktu, Zdenek s Guzinem se viděli jen jednou, snášeli jsme se dobře bez problémů, vzájemně si vyhověli a atmosféra byla mezi námi fajn. Zažili jsme i spoustu legrace. Zdeněk si sice občas stěžoval, že ho honím, já to ale jinak neumím.

Dnes velká cesta údolím Wachau, oblastí evidované jako kulturní dědictví UNESCO.

Čím je charakteristické. Dávným osídlením v úrodném údolí Dunaje mezi Melkem a Krems an der Donau. Krásné vesničky a městečka, kostelíky, kláštery, zříceniny hradů, zámky, nádherný Dunaj. Pro cyklisty krásné cyklostezky, zákaz vjezdu kamionů. Vinice, sady, vinné sklepy, vinotéky, prodej proslavených meruněk, uzených a grilovaných ryb. Prostě turistický ráj.

Koupili jsme nějaké dárečky domů, jak jinak, místní proslavený veltlínek od drobných vinařů.

No a zase koupačka. Príííma. Dneska jen 110 km, ale unavily nás neustálé zastávky a i chození po zajímavostech a památkách ve velmi teplém počasí. Ale stály za to. Wachau určitě navštivte. Okolo Dunaje si až tak nezajezdíte, je to ale moc prima. Krásné vesničky a městečka, Spitz, Dürnstein, kde Jirka pomáhal místním zatlačit pojízdný stánek na dvůr zámku/ bez něho by to tam nedostali/, Krems, ale i řada dalších. Mrzelo nás, že jsme nemohli díky zákazu vjezdu motorkám vyjet na hrad Aggstein. Ale fakt je, že zastavit nebo otáčet ve 20% stoupání by mohl být problém. Krásný je i zámek Schönbühel na skále nad Dunajem i klášter v Melku.

Den 4.

Já bych to ještě prodloužil, kluci ale chtěli domů. Čekalo nás 33 stupňů a v neděli až 38.

No tak domů v sobotu. Cílem dnešní cesty byl památník koncentračního tábora Mauthausen.

Vydali jsme se přes most na levý břeh Dunaje a proti proudu do městečka Grein. Bylo na co koukat. Jez a ohromná loď u Ybbsu a dále podél řeky. Přes kopec zase k vodě a vzhůru k Mauthausen Memorial. No, smutná podívaná, tak jako v jiných táborech tohoto typu. Zahynulo zde asi 8 000 Čechoslováků, a tak jako další národy tu máme vlastní památník.

Kluky jsem protáhl prašnou vedlejškou na 123 a po krásné 124, na které jsme si ještě hezky zajezdili, na 119 a do Weitry. A pak již k nám po svačince na obrubníku u rakouského Penny. Nová Bystřice a vzhůru k rozlučce opět v Pelhřimově. Když bych se měl rozhodnout příště, tak raději Pelhřimov, Telč, Slavonice než Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Nová Bystřice. Druhá varianta tolik zábavy nepřináší. Na tom jsme se shodli všichni tři.

Dojeli jsme bezpečně domů. Já to měl nejdelší a celkem s dnešními asi čtyřmi stovkami km za čtyři dny ujel 1130 km. Bylo to prima, kluci dali oddech tělům a už se ozývají, kdy a kam se zase vydáme. Tak snad to vyjde ještě letos za věkového průměru 68 let!!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (25x):


TOPlist