Sedm chacharů na GG
Text: martycaesar | Zveřejněno: 30.10.2012 | Zobrazeno: 25 745x
Já vím, každý o něm slyšel. Já vím, každý říká jaká to je komerce a že radši by jel do Albánie, Rumunska či kdo ví kde. A přesto nebo právě proto jsem si někdy před půl rokem vytyčil, že toto léto se na Grossglockner podívám, abych si sám mohl odpovědět na otázku „Jaké to tam doopravdy je?“.
Kapitoly článku
DEN 1. Ostrava – Maria Alm (730 km)
Zmiňovat se podrobně o tom, co všechno předcházelo tomu, než jsme konečně nastartovali motorky, to by dalo na několik stránek, ale nemíním to natahovat, takže stručně. Začalo to nevinně (ostatně jako vždycky všechno :) Ze začátku jsme měli jet čtyři, pak nás mělo jednu chvíli jet až 8 a nakonec se počet ustálil na 7, což s odstupem času považuAby můj postarší Banďour vydržel, tak jsem se mu snažil dopřát to nejlepší – dostal veškeré náplně, obě pneu, nové aku, seřízené ventily, vzducháč atd. Jestli to bylo dostatečné?! To se dočtete na závěr.
Kupodivu všichni jsme se sešli na čas u Ostravské Karoliny. Lehce jsme zkontrolovali, zdali máme všechno potřebné a trádá na dálnici. Domluvili jsme se, že pauzy budeme dělat co 150 km – nabereme palivo, vynulujeme tachometry, promasírujeme zadky a šup zpátky do sedel. No, co si budeme povídat, plán dostal značné trhliny hned po prvních kilometrech – to už jsem začal zjišťovat, že mé sedadlo mi neodpustí, že jsem jej nedal přešít a lépe vypolstrovat. Cesta probíhala v pohodě, aspoň do té doby, než jsme dojeli do Břeclavi. Říkal jsem si: „Pohoda. Známky koupíme v Břeclavi nebo na první benzínce v Rakousku.“ Nu, banán. V Česku (i na Benzině) na nás koukali skoro jako na blázny, že chceme rakouské moto známky. Bohužel i v Rakousku před dálnicí nebyly, takže nezbývalo, než sjet do Gaweinstalu – to byla zajížďka jenom pár kilometrů a měli tam naštěstí 7 známek po 4,6 éček (desetidenní). Vzhledem k tomu, že už bylo po poledni, tak jsme se rozhodli jenom posvačit a fičet dál, byť teploty byly přes 30 stupňů a po mráčcích ani vidu. Postupně se intervaly mezi pauzami začaly snižovat, až jsme zastavovali cca každých 70 km, protože netrénované těla nám dávala pocítit, že jsme si kousli sedm set kilometrovou trasou za den pořádné sousto. Aby toho nebylo málo, tak jedna z motorek začala zlobit – rozsvěcovala se jí kontrolka nesympatické barvy (tzn. červená – olej). Šance zjistit, v čem byl problém, se tak rovnala nule. Nicméně do útulného penzionu Tyrol, kde vládne čeština, jsme se po osmé hodině „doplácali“ všichni. Dostali jsme výbornou večeři i s polívkou, dali dvě pivka a šli na kutě – vždyť hlavní bod naši cesty měl nastat už druhý den!
DEN 2. Großglockner Hochalpenstraße (160 km)
Hned po ránu nás čekalo horské počasí. Včerejší sluníčko vystřídal déšť. Posilnili jsme se ze švédských stolů a po krátké poradě bylo jasno – na co máme přece ty nepromoky? Jedeme! Z jiných cestopisů jsme byli poučeni, že čím dříve vyjedeme, tím lépe – ano, je to tak. Nahoru jsme jeli takřka sami. AVýhled opět excelentní, zašli jsme do muzea i na vyhlídku Swarovského. Taky se prošli tunely. Počasí bylo super, tak proč někam spěchat, když tam bylo tak krásně a hlavně ta atmosféra. Bohužel nevládnu slovem tak, abych to dokázal popsat. Prostě si

Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz