moto-care



Expedice Grossglogner 2009

MotoExpedice Grossglogner, aneb, jak jsme vyjeli poprvé za hranice na motocyklech 50 let starých.

Kapitoly článku

Den 1  -  pondělí  6.července 2009

Všichni se scházíme před desátou ranní. Motorky naložené, je jen škoda že nemáme doprovod, který by nám vzal nejobjemnější věci. Bohužel největší tašku dávám na sedadlo a tím si značně komplikuju nástup a výstup z motorky. To se také potvrdilo u prvního tankování. Kde se mi noha zahákla mezi upínací tkalouny a málem jsem se s motorkou položil u stojanu.Po důkladném tréninku to bylo OK. V deset vyrážíme do Železného Brodu před bývalý Svazarm. Tam na nás čekají známí a diváci. Po chvíli debaty nasedáme, a za poměrně hezkého a teplého počasí vyrážíme směr České Budějovice. Po známých cestách nám motorky pěkně šlapou, dostáváme se kolem Prahy k Mirošovicím, kde poprvé zastavujeme a ujišťujeme se, zda je tempo dobré a dostačující. Luboš a Petr H. ovšem vytahují první řízky a sytí svůj žaludek. O pár stovek metrů dál je levná benzinka a tak zde doplňujeme nádrže až po okraj. Vysvlíkám se z teplé bundy a těžkých bot. Je to v tom horku úleva. Jsem celý zpocený a ostatní taky. Po krátké přestávce s kávou pokračujeme dál.

 Po pár kilometrech se začínáme s obavou dívat na oblohu. V dáli je jasně viditelná a přibližující se fronta a tedy déšť. Opět oblékám bundu a nepromokavé boty. Asi 30 km před Táborem je před námi stěna s deštěm. Jedeme ještě asi 3-4 km v začínajícím dešti, který ovšem zesiluje. Proto rychle zastavujeme u autobusové zastávky. Je to naše  záchrana. Slejvák jako blázen. Trávíme zde minimálně dvě hodiny. Něco jsme pojedli a hledali s deštníkem případné přenocování. Nic. Sláva, mraky se začínají  trhat.                                                              

Hned jak přestává, nasedáme a valíme do Budějovic. Tam na nás čeká pan Hošťálek v muzeu motocyklů. Přesto, že jsme se neplánovaně zdrželi přes 2 hodiny pan Hošťálek nás přijal i po uzavírací době se vší úctou a přivítal nás ve svém království. Po pěkné a vyčerpávající prohlídce vyrážíme po osmé hodině do kempu Štilec. Stavět stany do mokra se nám moc nechce a tak

se ptám zda není možné přespat v chatkách, které zde mají. Máme štěstí, dvě chatky jsou volné. Můžeme se vysprchovat, najíst a něco popít v místní hospůdce. Usínáme v dobré víře, že zítra bude počasí dobré i když předpověď říká něco jiného.

Den 2  -  úterý 7.července 2009

Ráno se budíme v půl deváté. Obloha jak vymetená, teplo. Super, vaříme čaj, dáváme snídani, dosycháme věci. Petr Ch. si však s sebou nevzal nepromok a tak vzhledem k počasí rychle volal ještě večer kámošovi, aby mu našel na netu, kde je v Budějkách prodejna rybářských potřeb. Ráno ho tam zajíždí koupit. My na něho už čekáme u silnice. Přijíždí ovšem zklamaný. Prodejna je jen nějaká speciálka a oblek mají jen za 1.400,- Kč což je dost. Takže jede bez nepromoku. Po desáté už to mastíme směr Grossglockner. Jen Petr H. si malinko stěžuje, že mu klouže spojka. Ale dobrý, jede to.

  

V Linci trochu bloudíme a tak jedeme jen intuitivně podle směru jih. Za městem stavíme, abychom si ujasnili kdeže se to vlastně nacházíme a kterou další silnicí máme jet. Chceme pokračovat dál, ale…. při startování Jirkovi motorka nechce chytit. Zjišťuje, že jeho baterie je vybitá. To je důsledek celodenního svícení, kdy systém elektroinstalace není novým podmínkám v předpisech přizpůsoben. Roztlačujeme ho, motorka rychle chytá. Celou cestu potom svítí jen parkovačkou . Jedeme dál .

V dáli začínají být vidět Alpy, No paráda. Jen to dořeknu, a z Jirkovi motorky se začínají linout zajímavé zvuky, jako kdyby se něco dřelo. „ Vyházelo mi to olej z převodovky, špatný!.“ Kouknu blíž a vzpěra od předního blatníku ztratila matku a pružením dřela o buben brzdy. Rychle opraveno a může se jet dál. Jen po nás zůstala  taková pěkná olejová skvrna od zkoušky množství oleje v převodovce. Po 20 km začíná mírně pršet. Tentokrát  zastavujeme na příhodnějším místě poblíž stánku Přes motorky přehazujeme igelit, jdeme se schovat a zároveň si dáváme páreček. Místní obdivují motorky a kamže prý máme namířeno. Vše poslouchá majitel stánku, který nám při odchodu dává zdarma pořádnou hrst párků a klobás, ať na tom Glossglockneru neumřeme hlady.

Déšť rychle ustává, a my pokračujeme dál.

U Gmundenu se fotíme u nádherného jezera s horou. Alpy se nám čím dál víc líbí.

V Gossau si všímám, že místní obyvatelé začínají chodit v zimních bundách. Opravdu se citelně ochladilo, proto stavíme. Než se pustíme do posledních 75 km bereme benzín, oblíkáme pod bundy mikiny a přes rukavice přetahujeme igelitové rukavice. Pumpařka na nás nevjeřícně zírá. Na stojanu nezůstanou ani jedny.  

Podívám se na oblohu a přes kopec se žene černý mrak. To nezvěstí nic dobrého. Do té doby ani nekáplo. Odjíždíme průsmykem mezi horami, na mraky do stran kvůli kopcům není vidět. První opravdu větší stoupání. Jedeme dvojkou. Závodíme komu to jede rychleji. Moje  Mzetka na tom nejlíp není. Petrův pérák a Rudolfova 250 jsou nejlepší. Já bojuju s Jirkou s Pávem.

Přehoupneme se přes kopec v Russbachu a opět dešťová stěna před námi. Stavíme abychom se poradili co dál. Déšť začíná zesilovat. Rychle se schováváme u pumpy. Při tom velkém větru to byla špatná volba. Přemísťujeme tedy stroje i sebe pod střechu autosalonu Peugeot.  

            Svačíme, klábosíme, odpočíváme. Ovšem ani po 3 hodinách déšť neustává, spíše naopak. Nálada je na bodu mrazu, nejraději bychom to otočili a jeli domů. Místní prodavač nám doporučuje nedaleký pěkný penzion. Jedu se tam podívat. Je to 800 m. Jsem úplně durch. Navíc originální oplechovaná fajfka NDR začíná probíjet. Vynechává motor. V tom slejváku hledám náhradní českou. Hotovo, motor naskočí a já jedu zpět se zprávou že mají místo.

Nakonec se rozhodneme v něm přespat, i když nám bylo líto 28 EUR. Zato jsme to měli s plným komfortem. Zapnuté sušáky, postýlka, teplo, snídaně.

Máme na vybranou. Bude-li zítra ráno pršet, počkáme a jedeme domů. Bude-li hezky, pokračujeme dál. V tuto dobu jsme chtěli být v Brucku, ale tam nám chybí ještě 85 km.

Večer se scházíme na pokoji  a jíme darované párečky, dáme ještě pivka jdeme s rozpaky spát…

Den 3 – středa 8.července 2009

Budíme se v sedm. Rychle koukám z okna. Polojasno. Rychle balíme věci na motorku. Již před osmou sedáme do restaurace na snídani.  Za mávání personálu odjíždíme v půl deváté.

Počasí přeje. Jedeme co to dá a v půl jedenácté jsme u mýtnice Hochalpenstrasse.

Nádhera. Všechno fotíme. Platíme mýtné 16 Euro a konečně můžeme vyrazit nahoru. Závora se zvedá. Stroje vyrážejí. Stoupání je velké. Jedu nahoru dvojkou, občas se podaří na pár metrů dát trojku. Nevadí, stejně každou chvilku zastavujeme kvůli fotkám. Protijedoucí motorkáři nás srdečně zdraví.

Hory jsou nádherné, jako z pohádky. Občas mrak, jinak skoro jasno. Kocháme se. Ostatní nás předjíždějí. Vždyť z toho nic nemůžou mít?. A je tu cíl. Parkoviště, a za ním už zase silnička vede dolu na druhou stranu do Itálie.

Než postavím motorku, Luboš má na motorce připravenou hostinu. Salámky, pečivo, pivko… no paráda. Jen nejsme všichni. Najednou zastavují u nás nějací motorkáři, že  prý máme jet na spodní parkoviště a tam na nás čekají naši kolegové a společně vyjedeme na nejvyšší bod Edelspitze.

Balíme tedy hostinu a jedem . Zaskočila mě silnice z kostek, ale za chvilku jsme tam všichni. Překrásný pohled na hory. Fotíme. Podívám se na kopec před námi s malinkým mráčkem. Během minuty z něj byl pořádný mrak  a za okamžik začalo pršet se sněhem a později jen sněžit. Honem dolů. Jakmile nasněží na kostky, bude zle.

Na parkovišti pod Edelspitze oblékáme nepromoky a pomalinku se vracíme zpět. Za druhou zatáčkou ale zase jasno. Čert aby se v tom vyznal. Zase všechno vysvlékáme. Pomalinku sjíždíme Hochalpenstrasse, abychom neuvařili brzdy,. Z Lubošové motorky se ozývají nepěkné zvuky. Jako by z řetězu.  Na mýtnici přečkáváme přepršku už bez nepromoků a jedeme do  Brucku.

Na parkovišti koukáme na řetěz pod krytem. Prasklý, drží jen jedna strana. Půjčuji si nářadí od místního buldozéristy a dáváme řetězovou spojku. Kolem projelo několik českých motorkářů na pérácích. Dali jsme se s nimi do řeči, nějaké foto během další přepršky. Teď musíme opravdu valit zpět. Chceme dojet zase do českého kempu Štilec a to není málo kilometrů. Jen aby to počasí vydrželo. Jeli jsme zase co to dá. Žádné hory a průsmyky, přímo na Salzburg, Linz a domů.

Jen ne na dálnici. S těma našema veteránama a bez známky, to by se rakouským policistům nelíbilo. Cestou úspěšně závodíme s  mrakama.

Jsme rychlejší, míjíme se. Každých 100 km zastavujeme na jídlo, kontrolujeme nádrže.

U Salzburku tankujeme levnější benzín než v Čechách. Prý víkendové slevy.

Silnice celkem podle čísel trefujeme. Cesta ubíhá. Najednou naše číslo končí, žádné varování a jsme na dálnici. No co, dáme si rychlostní zkoušku. Po 6 km odbočka. Ale zase špatně. Do Itálie a Slovinska zase na jinou dálnici by nebyla dobrá volba. Tak jedem dál. Po dalších 5 km jsme si oddychli. Odbočka do města. Silnice číslo 1 nás od Salzburku vedla až do Linze. Jen ve Welsu se nám ztratila, abychom ji 35 minut hledali. Při tom hledání jsem cítil, že moje MZ vynechává. Po chvilce zdechla úplně. Koukám na motor a byla vypadlá fajfka. Ach ty inovace. Stará česká fajfka s pružným drátkem by tohle nikdy neudělala. Tahle nová nestojí za nic. V kapse nacházím zase tu originální z NDR. Je vyschlá. Nasadil jsem ji, a motor naskočil. Sláva. Teď ještě opustit křižovatku, kde stále svítila červená.

Asi nás, motorky, senzor nevzal. Na červenou vyrážíme po třetím cyklu řízení křižovatky. Jedeme, stále jedeme. Alpy pomalu mizí v dáli, začíná se stmívat.  Linz opouštíme za úplné tmy jízdou po dálnici. Petr Ch. s pérákem je přesvědčený, že při průjezdu města dálniční známku nepotřebujeme. V tunelu  ztrácí Petr H. během zběsilé jízdy hledí z helmy. Prý to nevadí, stejně ho měl celou cestu nahoře. Sjeli jsme z dálnice a podle tušení (asi západu slunce) zvolili směr Čechy. Naštěstí dobře.

O půlnoci jsme přijeli do kempu. Ještě že jel Petr Ch. přede mnou, vůbec jsem tu odbočku v té tmě nezaregistroval..a kdoví kde bych skončil. Naštěstí byla obsluha nonstop. Dostali jsme stejné chatky, a jako bonus nám otevřel i sprchy. Ještě něco pojíst a honem do hajan. Mám toho opravdu dost. Dnes jsme urazili z Russbachu na Grossglockner 80 km a cesta na hranice a do kempu čítala kolem 350 km . Celkem dnes 430 km  za 9 hodin jízdy.

Den 4 – čtvrtek 9.července 2009

Budím se v 9. Měli jsme přislíbeno opuštění chatky v 11 hodin dopoledne, nicméně uklízecí četa nás již  po 10 hodině vyhání. Balíme věci a hurá domů.  Cestou jsme opět závodili s mraky, ale ty nás nedohoní. Jedem jako z praku. Dokonce tak rychle, (80), že na dálnici ztrácíme Jirku, který přehlédl odbočku. Čekali jsme na něj za odbočkou asi 30 minut,  aby nám pak zavolal, že čeká zase v té autobusové zastávce jako na začátku při dešti. Po půl hodině jsme u něj. Luboš s Jirkou něco kutili s pávem a při té manipulaci ji spadla motorka. Poté měl páv při jízdě takový sportovní náklon. Nevím, jestli to bylo tím, ale Jirka od této chvíle jezdil s tím pávem 90.  Pak už cesta ubíhala dobře. Jeli jsme stejnou cestou .  Jen při zastávce na oběd jsem si zamknul přední kolo lanovým zámkem. Samozřejmě při odjezdu jsem na to zapomněl.a rozjel se. Kolo se zablokovalo, odemknout to nešlo, klíček jsem zlomil v zámku. Ještě, že šlo otočit se zámečkem šroubovákem. Ještě jedno tankování a v šest jsme dorazili domů. Jsme hrozně unavený . Uklidit motorky a věci rozbalit až zítra.

Celkem  najeto  :  1231 km

Stroje : ČZ 250 Sport + Pav40, ČZ 175 Sport, ČZ 175 Sport, Jawa-ČZ 250, Jawa 250 Pérák, MZ 150

 

O akci informovala televize Prima ve svém regionálním vysílání 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.25
Známkováno: 16x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist