Dálniční test - ČB->Rossfeld a zpět

Pojď na dálnici, uvidíš, to je super. Vůbec to není nuda, prostě si pobrbláš a je to nádhera... Podobnými slovy mě kamarád neustále lákal na dálnici. Před rokem jsem to krátce zkusil na Bětce (ČZ 175/450) a kýžený požitek se tak nějak nedostavil. Dobrá, v zimě jsem pořídil Bětce kamarádku Rozárku (Suzuki Savage 650), vyhradil si jeden den z dovolené a že to tedy vyzkouším a, byť jen omezeně, nahlédnu do Alp.

Kapitoly článku

Přípravy

Jsem začátečník s cca 4 sezónami na ČZ a s právě pořízenou větší a mladší mašinou. I přes poloviční věk jde o mašinu v jistém věku (25 let) s cca 80k na tacháči. Klapala. Hodně. Opravdu moc. Nebudu Vás napínat, nakonec šla do servisu, kde správně (na rozdíl ode mě) seřídili vůle ventilů a klapání ustalo. Jasně, zvuky se občas ozývají všelijaké, napínák se začíná blížit k doporučené výměně, ale sezónu to prý dá, nemám to řešit a mám jezdit. Jo a vyměnit gumu, ale bez dešťů prý klidně až po sezóně. Neřeš a jezdi, mi opakují všichni, tak je poslouchám. Před touto výpravou jen zkouším kratší cca 350 km cestu do Brna a zpět, za kolegy. Rozárce se nelíbila nasazená rouška a tak ji po cestě odložila (tzn. předchozí majitel jezdil bez vložky, kterou jsem vrátil ale po cestě Rozárka vyplivla jakousi drátěnku, takže zní téměř totožně, jako předtím bez vložky). Zvuk je to nádhernej, jen se vrátilo občasně střílení do výfuku, což se snad přes zimu doladí. Snad nebudou četníci a STK buzerovat...

Další věc, která mě trochu vrtala hlavou byla cestovní rychlost. Přeci jen techničák udává maximálku 140 km/h. Ale co to znamená. Mohu tak jet pořád, nebo to mohu dosáhnout či krátkodobě přetáhnout? Otáčkoměr to nemá, co udělá dálniční rychlost s ohromným jednoválcem, který bůh ví jak dlouho ležel v garáži a za posledních pár let vyměnil 4 majitele? Naštěstí jsem někde nalezl https://www.gearingcommander.com/index.htm, kde jsem nalezl spoustu zajímavých informací. Třeba že při GPS 130 km/h by měla Rozárka točit 5400 ot/min., že max. je 6200. Také jsem na fórech vykoukal, že nad 5200 ot/mim. prý rády Savážky papají olej. Takže dolejt blízko k hornímu okraji a rychlost kolem GPS 120 km/h by měla být v pohodě.

HB->ČB

Krok první byl dostat se do Českých Budějovic (kde by chtěl žít každý, že...), ze kterých jsem se jaksi odstěhoval. Zde jsem využil příležitosti alespoň otestovat dálniční rychlost. Beru to přes Pacov, kde se nachází krásné aleje. Cesta utíká pohodově, jen zjišťuji, že jsem si samozřejmě zapomněl zabalit pití. No nic, v Plané na Tank onu se něco pořídí.

Pití pořízeno, jen při přesunu mimo stojan zjišťuji, že něco příšerně skřípá. Jako by se něco šoupalo. Ano, řemen, je natlačený na jedné straně a výrazně brání pohybu. Aha, střídá se to, někdy to jde lehce a neskřípá, jindy těžko a skřípá. To to začíná a to mám vyjet poprvé na dálnici. Řemen vypadá OK, navíc je silně naddimenzovaný a já se stejně musím dostat do ČB. Takže vyrážím.

Nuže, dálnice, pojď mi. Zlehka přidávám, Rozárka ochotně zrychluje. Okolo 100-ky přijdou silnější vibrace a nepříjemný hluk. Nic nového, již jsem měl tu čest. Pokračuji dále, přede mnou je cca 40 km, pokud má vydržet Rossfeld, musí to dát plným tempem. Tachometr ukazuje 120 km/h a přichází něco, o čem jsem nedávno četl v recenzi k tuším Africe, přední plexi sice pobírá ten nepříjemný nápor vzduchu, ale spodem přes nádrž se valí vzduch prudce přímo na bradu a snaží se mě shodit. Do toho se Rozárka mění v kozu Rózu a začíná tančit. Tohle nevypadá dobře. Pevněji jí chytám koleny okolo nádrže, což kozičku lehce uklidní. Nicméně spodní vzduch se mě intenzivně snaží strhnout alespoň tu přilbu. Odolávám a rozjíždím na tachometrových 130 km/h (120 - 122 km/h GPS). Tím je první cíl dosažen, nepotřebuji testovat maximálku. Teď už jen vydržet. 30 km do odbočky. 20 km do odbočky, předjíždí mě jakýsi motorkář. Už jen 10 km do odbočky. 5 km a Rozárka stále jede. Občas se zařadím, po otočení heftu Rozárka bouřlivě zabrblá a jsem zpět na 130 km/h. Sílu teda má, holka (v porovnání s ČZ 175/450 i 1.2 Oktávkou). Sjezd, počkat, to není on, to je na Hlubokou. Neva, jsem vyřízen, uvolňuji plyn a sjíždím. Zbytek cesty již klasika.

V ČB vyčkám na kámoše, vezme mi Rozárku do garáže, než vyrazíme do Rossfeldu. Obhlíží ji, obdivuje zvuk a pochvaluje seřízení ventilů. Řešíme aerodynamiku, páč si nedovedu představit jet celou cestu s rozzuřenou kozou. Myšlenka je jasná, kolem světla jsou ohromné díry, ale kdyby se plexi víc postavilo. A jo, ono je nějak podivně ohnuté. Sice je to aerodynamičtější a pěkně kopíruje linii tlumičů, ale asi to má být jaksi jinak. Rovnáme a uvidí se.

Před zajetím ještě mrkám na pneu s tím, že jsou 9 let staré, což by mohlo napomoci nepříjemnému skákání při vyšších rychlostech. Je natočená jinak, než jsem kdy kontroloval a vidím cca 3 cm díru. Hmm, to není asi správné. Projíždím jí po kouskách a nalézám ještě několik menších děr. No, je to dušovka, takže by to nemělo být kritické, ale klidu to nepřidá.

Druhý den jsem docela zničený a říkám si, jak asi bude vypadat těch 500+km na Rossfeld. Nicméně mám dost času, vyrazit máme dle počasí v druhém týdnu dovolené, do té doby mám čas přemýšlet a strachovat se, co vše se může pokazit a co si vzít sebou. Napadla mě odrazka a po několika návštěvách a telefonátech (kdo by řekl, že je tak těžké sehnat odrazku) sháním v MOTOBOOM na Rudolfově "slušivou" odrazku za 30 Kč a pro jistotu kupuji ještě Oxford nepromok. Namontovat to budu muset až v den D, neboť kamarád jaksi pracuje.

Rossfeld

Nadešel onen den. Nemohu dospat a už se s lehkými obavami těším, jaké to asi bude, jestli pneu i motor vydrží a co mé tělo, zvládne přes 500 km cestu? Jaké budou hranice? V kolik se asi vrátíme? Nedočkavě vyrážím s helmou ke garáži a potkávám cestou Lapiho. Super, stihl dřívější bus, tak snad vyjedem včas. Přejíždím k domovu, kde mám připravené propriety na přidělání odrazky. Lepidlu nevěřím, ale nechce se mi narychlo pilovat 1mm odrazky, aby se vešla na opěrku proto řeším stahovačkou. Přejedu zpět ke garáži, kde se stále ještě připravuje. Ach jo, takže výjezd až těsně před 8.

Vyrážíme vele-známou silnicí E55, kterou jsme se předchozí týden něco najezdili pří výletech po JČ autem a kolem 9. zastavujeme na Tank onu v Dolním Dvořišti. Plná + VIF aha a ještě kafe. Takže půl hodiny. Při placení zkouším poprvé kartu od Revolutu, na internetu ji využívám již roky. Platba zamítnuta. Obsluha na mě kouká, jako bych ji ukradl, naštěstí jsem se prořekl, že jsem s ní ještě neplatil, tak používají čip a platba funguje. Super, snad budu moct platit za rozumnější kurz (ačkoliv jsem nedávno četl, že to platí jen mimo víkendy a GB svátky).

Vzhůru do Rakouska. Zbaběle mám připravený test (děti šly do divadla, tak jsem se nechal též zkontrolovat), druhá posádka nic nepotřebuje, jsou to drsnější motorkáři a na Rossfeldu již byli. Hranice jsou volně průchozí (kdo by to kontroloval, že? Ostatně za předešlý týden na nás potvrzení nechtěli v žádném muzeu, koupališti či restauraci) a už je před námi první uzavírka. Rozesmívá mě ohromná, česky psaná cedule, zastavujte až u čáry. Pod ní je poloviční, která nejspíš hlásá to samé v němčině. Znají nás. Následuje cesta po skoro-dálnicích k Linci, kde zjišťuji, že nová poloha plexi asi funguje lépe. Zároveň asi mají jiný asfalt, neboť Rozárka je stále Rozárkou a né potrefenou kozou. Projíždíme soustavou tunelů, na kterých je zajímavé, jak vás vtáhnou dovnitř a na rafičce se objeví instantně o 10 km/h větší rychlost. Škoda jen těch výhledů. Za chvilku houstne provoz a my projíždíme Lincem. Takřka bez zastavení či zpomalení projíždíme skrz konstantní 80 km/h rychlostí a na výjezdu stavíme. Štěpánka (Lapiho spolucestující) potřebuje odpočinek. Co si budem povídat, rád si dávám tatranku a půl litřík vody.

Po cca 15 minutách vyrážíme směr benzínka v Elsenwangu, teď už má jít o pravý dálniční zážitek. Tak snad nebude Rozárka moc žíznivá (spotřebu ještě nemám vychytanou a nádrž má cca 10l :-/). Jedu střízlivěji okolo 110, později i 120. Na 130 pouze při předjíždění, nechci to přepálit, nicméně plexi opravdu zafungovalo a já mohu jet uvolněný. Počkat, co je to tam před námi? Aha, kolona. A dlouhá. Budem hodní a počkáme? Nebo to projedeme? Mně se moc nechce, ale po nějaké době to zkoušíme. Pomalu, plynule a první auto na mě vyjíždí. Další troubí. To mi za to nestojí, zastavuji. Kamarád mizí v dáli. Za nějaký čas kolem plynule projíždí další motorkář s rakouskou značkou. Hmm, že by to nebyl až tak těžký hřích? Ale co, dlouho už to snad nebude. Tu na mě kyne Rakušák z auta přede mnou a vysvětluje mi, že prý můžu klidně jet, že pokud nechám mezi vozidly víc než 2 m, mohu pokračovat. No, moc se mi to nezdá, ale naštěstí se kolona trošičku rozjíždí a já konečně pokračuji. Popojíždění trvalo "pouhých" 30 minut. Následuje jízda vlastním tempem 120 km/h (tachometr, čili 110) cca 1,5 hodiny až k benzínce. Zajásám, když sjíždím z dálnice. Cesta tam mě o jejich kráse rozhodně nepřesvědčila.

Na benzíně dáváme řízky (platidlo za spolujízdu; díky, Štěpánko) a pak už pokus o načerpání. Až na volbu stojanu se to skoro povedlo a napodruhé s pomocí ještěrkáře (jestlipak se jmenoval Klaus?) máme načerpáno a vyrážíme po vedlejších do Halleinu a dále na Rossfeld. Konečně jsou na silnici i zatáčky a v okolí spoustu zajímavých míst k obdivování. Jen ta motorka vpředu hrozně zdržuje. Za 3/4 hodinky zastavujem u automatů. Nikde nikdo, vše přelepené páskami a samé německé nápisy. Hmm, no nic, zkusíme to z druhé strany. Tam už je obsluha, něco se nám snaží vysvětlovat, ale zavřeně nevypadá. Vytahuji 5 €, dostávám 1 € zpět a otevírá se závora. No, uvidíme (nemělo to stát 6 €?). Zatáčky jsou nádherné, jen je přede mnou stále ten motorkář, co jede snad na babetě či co. No nic, dostáváme se na vrchol, odstavujeme motorky a jdem obdivovat ta panoramata.

Výhledům se zde nemá cenu věnovat, každý to už asi zná a kdo to nezná, nepředstaví si to. Je to prostě krása a těším se, až se najde více dní na pořádnější návštěvu.

Když jsme se dosyta vykochali a probrali problematiku babetí rychlosti (160 kg Rozárka + 65 kg má maličkost vs. 240 kg Shadow + 2 osoby, navíc trochu jiná zodpovědnost...), jsme se vydali na pokračování. Po 3 zatáčkách závora a zákaz vjezdu. Aha, takže proto menší cena a vjezd z této strany. No nic, prošli jsme další vyhlídku, kde jsem pořídil dětem hodnotnou minci (díky neznámému německému cestovateli na Africe za 0.05 € minci) s Rossfeldem a motorkou. Podařilo se mi přesvědčit Lapiho, abychom to vzali okolo jezer Mondsee, Attersee a Traunsee, kde navštívíme další čerpací stanici a až u Gmundenu se napojíme na dálnici.

Opět vyrážím první s tím, že po rovinkách mě Lapi dojede zatímco v zatáčkách si budu užívat odstředivých sil. Je to nádhera. Příroda i fyzika. Zastavuji u hráze Wiestalstausee, kde se kocháme (a doma zjišťuji, že ti lidé tam dole tam asi byli oficiálně, tam příště musím zajít :-D). Dostáváme se k jezerům a přibývá aut a hlavně obsazených pláží. Voda vypadá lákavě, škoda, že tak spěcháme. Sem se musím ještě vrátit i s rodinou. V Steinbachu nad Attersee odbočujeme na silnici L544, kde si konečně užívám zábavnější silnici, dokonce stihnu i vyfotit Lapiho v akci (no, mobil není zrovna zrcadlovka, byl trochu stín, takže většina fotek série je rozmazaná). Fakt jsem si tuto silnici užil. Její konec o něco méně, neboť v Altmünsteru byla kolona. Rakušané jsou ale velice ohleduplní, takže se brzy dostáváme na benzínku, doplňujeme pohonné hmoty jak motorek, tak nás a podivujeme se nad mixem. Škoda, jen 1:25 a 1:50, Bětka potřebuje 1:40, takže sem nejedu :D.

Po pauzičce vyrážíme směr Linec, bohužel Lapi projíždí blikající zelenou, na mě vyšla červená. Interval je bohužel pěkně dlouhý a dálnice velmi blízko. Nu což, bude osamocená jízda dálnicí. Stíny se protahují, na dálnici nuda a proto to valím 120 km/h, když po cca čtvrt, půl hodince v dáli jakýsi bod. To bude motorkář. Vypadá to nízce, mohli by to být oni. Vidím 3 odrazky, to budou oni. Zvyšuji rychlost na 130 km/h (120 km/h dle navigace) a touto závratnou rychlostí pomalu ale jistě dojíždím bod. Již není pochyb, dojíždím Lapiho, zpomaluji a doufám, že v motoru zbyl ještě nějaký olej.

Kdesi za Lincem ještě krátce zastavujeme, aby Štěpánka nepřišla o pozadí, sluníčko se již téměř dotýká země a já začínám mít obavy, v kolik hodin že se dostaneme domů. V 8:30 přejíždíme hranice a zastavujeme na Tank onu v Dolním Dvořišti. Sluníčko již zapadá a já schytávám do telefonu nadávky, že se ani neozvu. No jo, drahé polovičce vlastně u rodičů nefunguje wifi, a tak jí nedošla žádná zpráva na Telegram. Já mám zase zakázané synchronizace na pozadí, takže mi nedorazil email poukazující na tuto skutečnost. Inu nechávám Lapiho se Štěpánkou nad kávičkou (já jí stejně nepiju), loučím se a vyrážím vstříct své první noční jízdě domů.

Zpočátku jsem se zařadil za větší auto, které by mohlo rozrážet případné stáda srnek páchajících sebevraždy na silnici E55. Držím se jej jako klíště i přes jeho odpor k dodržování povolené rychlosti ve vesnicích (jsem asi jediný člověk v republice, co je normálně dodržuje) neboť strach ze srnek je silnější. Po několika kilometrech to ale dotyčný nevydrží a zbaběle odbočuje z hlavní silnice a ze mě se stává vůdce kolony. Zjišťuji, že dálkové světlo svítí fakt dobře (o proti 25W žárovičce v ČZ 175/450) leč protijedoucí řetězy aut mi nedovolí užívat jich v dostatečné míře.

21:28 vypínám navigaci u domu rodičů, Rozárku parkuji na zahradě, jako správný paranoik odnáším vše z brašen a poutám zadní kolo mohutným řetězem. 530,2 km za 13,5 hodiny, první delší vyjížďka a jedna z prvních cesta na nové mašině. Byla to paráda. Celou noc slyším v uších to překrásné sólo jednoho válce mé Rozárky.

  • Najeto: 530,9 km
  • Čas: 11:37 / 8:12
  • Průměrná rychlost: 45,7 / 64,6 km/h
  • Max rychlost: 126 km/h
  • Klesání: -7450 m
  • Stoupání: +7450 m
  • Min. výška: 252 m
  • Max. výška: 1544 m

Další dny

Dokázali jsme to, Rozárka je jednička. Ráno jsem nabitý energií a s chutí bych jel dál. Rodina je ale na prvním místě, a tak přesedám do auta a vyrážíme na krátké výlety po okolí. Únava a bolest svalů se nakonec dostavuje, nicméně až druhý, ne-li třetí den. Není to ale nic v porovnání s únavou z české dálnice a rozhodně je dávno vyvážena sílou zážitků z cesty. Přes zimu poputuje Rozárka do servisu a příští rok snad už konečně vyrazíme na několikadenní výlet.

Cesta zpět

Výlet by nebyl kompletní, nevrátil-li bych se domů. Při této příležitosti se rád vždy zastavím u tety v nejmenované vesničce u Jindřichova Hradce. Ventusky ukazuje parádní počasí, volám ještě strejdovi, co si nedávno pořídil Harley Davidson a domlouváme se, že mě část cesty doprovodí. Jak už to bývá, plán na poklidné odpoledne se zpravidla nenaplní aneb "Chceš-li rozesmát Bohy, sděl jim své plány".

Ne, nic zlého se nekonalo, jen odjezd byl drobet posunut. Ventusky ohlásilo možnost bouřek, ale to se snad vyhne. Nakládám věci na moto, když tu z modrého nebe pár kapek. Se smíchem to jdu oznámit mamce, která právě dověsila prádlo. Na druhé straně domu to není modré nebe, ale nebe černé, navíc mířící směrem k nám. Naštěstí využívám nabídky hodit na moto plachtu, podsouvám ji pod zadní kolo a už je tady průtrž jak z nějakého post-apokalyptického filmu. Hážu na sebe nějakou bundu a upevňuji plachtu na druhém konci provázkem a než jsem hotov je bunda na ždímání. To to začíná.

Ventusky stále tvrdí, že v rámci hodiny to má být jen pár cm, ale radar prozrazuje, že je to bouře a že její směr kopíruje mou cílovou trasu. Rodiče mi domlouvají, ať se na všechny vykašlu a jedu rovnou domu, ale mé myšlenky směřují jiným směrem. Bouřka cestuje na východ, strejda je na jih. Když vyrazím rovnou domů, bude mě bouře pronásledovat když ne celou, tak alespoň podstatnou část cesty. Lepší bude trochu se projet a pak dle radaru rozhodnout, jestli bouři objet spodem či horem. Široká moc není, ono se to nějak vyvrbí.

Jakmile bouře odejde na Temelín vyrážím na Římov a těším se, že si prohlédnu postupující stavbu dlouho očekávané dálnice na Linec. Trošku mi nedochází, že v tomhle slejváku tam ty náklaďáky jaksi podstatně zaneřádí silnici a že ty "moderní" stroje s designovými blatníky nejsou, co bývalo a všechno bláto skončí na motoru a potažmo i řidiči. Inu, člověk se pořád učí, takže ke strejdovi dorážím jak motokrosový závodník a Rozárka má bláto úplně všude.

Pojím něco výborných buchet a strejda mě už už seznamuje s vymyšlenou trasou. Zní to dobře, vyrážíme, jeho Harley vůbec nezní špatně (má tam Screamin' Eagle Performance kit) a Rozárka se také rozhodně nenechává zahanbit. Jedeme po klikatých okreskách oklikou na Třeboň a je vidět, že tu již strejda někdy jel. Užívám si agresivnější jízdu jen v těch vesnicích mi vždy Harley mizí v dál. Ještě teď slyším to burácení na konci vesnice a krásné brrr po uvolnění plynu. Nádherná symfonie 3 válců, do toho ta naše jihočeská krajina, prostě ráj na zemi.

Vše se zklidňuje až v Třeboni, kde se projedeme po hrázi Světa, projedeme centrum a rozjíždíme se každý svou cestou. Pokračuji k Hradci kde navštěvuji tetu, dostává se mi bohatého pohoštění a otázek, že se ani buransky nestíhám optat, jak že se daří jí. Musím to ještě napravit alespoň emailem, teď již musím vyrážet, abych byl doma před 7., jak jsem slíbil. Navigace tvrdí, že to možné je, to bych ale nesměl zapomenout předat "hodnotné" dary, a tak se vracím. Alespoň si projedu tetinu vydobytou alej. Silnice má již něco za sebou o to lépe vypadají stromy. Předávám a vyrážím k domovu.

Cestou ještě stavím na Tank onu v Jindřichově Hradci (v HB je snad nejdražší benzín z republiky, proto mě vždy rozesměje tankovat u nich) a zbytek cesty je již jen nudnou kapitolou v porovnání s předešlými "dobrodružstvími", která jsou pravděpodobně nicotná v porovnání s tím, co má většina z Vás za sebou, ale pro mě to byl hodnotný a poučný výlet.

Závěr

Doma jsem dolil 650 ml oleje (ale při výjezdu jsem byl u poloviny měrky, takže těch 150 ml bude navíc. Většina také zmizela až po cestě domů, neboť po Rossfeldu jsem hladinu kontroloval a byla bezpečný kus nad minimem, doma pak až pod minimem), okolí okénka u výfukových ventilů je celé zadělané takže minimálně za část úbytku bude stát těsnění tam. Zbytek motoru je špinavý pouze od bláta, pod motorkou též žádný olej a papír za výfukem se zdá též čistý. Bláto jsem dostával dolů několik hodin wapkou i rukama. Také jsem zjistil, že upadl pravý držák plexiskla. Inu, nový stroj to není, ale to se postupně odstraní. Bohužel nejsem tak zručný, jako někteří, jejichž nádherné popisy samo-domo oprav zde čtu, tak snad bude servisák poctivý a o Rozárku se mi dobře postará.

Dálnice jsem si neoblíbil i když uznávám, že bez nich bychom se tam za jeden den nepodívali. Takže ano, ale jen jako nutné zlo. Oproti tomu Alpy jsou nádherné a těším se na další návštěvu.

  • Čerpáno benzínu: 36,29 l
  • Ujeto: 820 km
  • Spotřeba: 4,43 l / 100km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (11x):
Motokatalog.cz


TOPlist