sumoto_leden



Cestování po Alpách – okolí Innsbrucku

Jelikož jsem měl tu možnost zdržovat se pracovně nějaký čas v rakouském Innsbrucku, hlavním městě Tyrolska a srdcem rakouské části Alp, podnikl jsem zde řadu výletů na motorce. Dnes Vám přináším doporučení na jeden z nich, který myslím, že stojí hodně za to a co se týče požitků z jízdy, jedná se o nezapomenutelný zážitek, srovnatelný s Großglockner-Bundesstraße, Silvretta-Hochalpenstraße a podobnými oblíbenými cestami v Rakousku.

Info o cestě:

INNSBRUCK – KÜHTAI – SÖLDEN – MOSO IN PASSIRIA – SAN LEONARDO IN PASSIRIA – VIPITENO – PASSO DEL BRENNERO – INNSBRUCK


CELKEM 230km ; DOBA JÍZDY 5 hodin a více dle četnosti zastávek

Úvodem bych jen podotknul, že jako hlavní účel tohoto článku, jsem si stanovil co nejpodrobněji Vám popsat samotnou cestu, jak a kudy jet, na co si dát pozor, čemu se vyvarovat, atd.. Nebudu zde proto popisovat nespočetně zajímavých míst k navštívení, kterých ať již v Innsbrucku nebo dalších bodech cesty je mnoho. Navíc si myslím, že podrobný popis těchto míst najdete mnohem lépe v kdejakém průvodci, než kdybych se o to snažil zde já.

Jak již jsem z počátku naznačil, počátek cesty je v Innsbrucku, hlavním městě Tyrolska.Z Innsbrucku je nejvýhodnější promotat se pod dosti divokou křižovatkou dálnic vedoucích na Bregenz a Švýcarkské hranice v jížní části města a dostat se na Völser straße směrem na Götzens – Birgitz – Axams. Po výjezdu za město se asi po pěti minutách dostanete na křižovatku, kde je odbočka na tyto tři přilehlé oblasti Innsbrucku. Budete však pokračovat dále po hlavní cestě na Kematen in Tirol. Pojedete-li pořád po hlavní, dostaneme se až do Kematenu, kde tato silnice končí a zde odbočíte na Sellrain.

Po odbočení na tuto silnici se z dosud městského nudného prostředí dostáváte do krásné, typicky alpské přírody a přichází pár prvních táhlých zatáček s kvalitním asfaltem, které jsou však často nepřehledné a jelikož se pohybujete mezi lesy v údolí, mění se zde také velice často stín a prudké a světlo. Proto zde doporučuji jet velice opatrnně. Také se zde projíždí přes několik galerií (tunelů otevřených na jednu stranu), kde je zvykem, že protijedoucí auta nemají ani často rozsvícená světla a jsou tak lehko přehlédnutelná. V tomto stylu pokračujete pořád po hlavní až na Kühtai. Po cestě ještě projedete pár městeček z nichž největší jsou Sellrain, Gries im Sellrain a Sankt Sigmund im Sellrain. S narústající nadmořskou výškou sice ubývá lesů a zatáčky se tak stávají přehlednějšími, nicméně povrch silnice je s postupem času trochu horší, ale stále přijatelný vzhledem k českým poměrům. Asi po 20 minutách se dostanete do údolí mezi travnaté pláně, kde doporučuji dávat si obzvlášť velký pozor. Jelikož jde totiž o silnici třetí třídy, je zde normální, že můžete potkat krávy jdoucí po silnici, protože nejsou v žádných ohradách, resp. jejich ohradou projíždíte vy. A nejen to. Při troše štěstí zde není problém narazit ani na kamzíka, který se oproti zdánlivě nepohybujícím krávám, pohybuje podstatně větší rychlostí. Asi po dalších 15 minutách se dostanete na Kühtai (2020 m.n.m), menší ale pro rakoušáky velice oblíbené horské lyžařské středisko, kde je dosti různých restaurací, barů a hotelů, které fungují i v létě. Také jsou zde zajímavá jezera a přehrada od přečerpávací elektrárny s modravou čistou vodou.

Po opuštění tohoto lyžařského střediska sjíždíte opět do údolí, kde na vás čeká opět dost zajímavých zatáček, nicméně zde je jedete z kopce a navíc pořád hrozí nebezpeší zvířat na silnici.. Po této cestě se dostanete až do Oetzu, kde na Vás čeká odbočka směrem na Sölden. Po odbočení se dostáváte na silnici první třídy vedoucí skrz údolí Oetztal, která v podstatě není nijak zajímavá, protože je zde docela hustá doprava a navíc silnice je většinou rovná. Já osobně považuji tento úsek za nejnudnější z celé trasy, na druhou stranu je to zase dobrý odpočinek a změna tempa z předchozích zatáček.
Pokud jste si na začátku trasy vynulovali tachometr, tak v okamžiku, kdy na něm bude nějakých 80-90km se dostanete do Söldenu, dalšího, tentokrát mnohem většího a zmámějšího lyžařského ledovcového střediska, kde se pořádají i závody světového poháru. Pro toho, kdo nebude mít už v nádrži příliš benzínu, zde doporučuji neminout poslední benzínku v tomto městě, jelikož při pokračování v cestě, žádná jiná dlouho nebude.
No a pokud budete mít pocit, že těch prvních pár zatáček v okolí Kühtaie nebylo mnoho, tak teď jistě změníte názor a rozježdění z úvodní části výletu jistě využijete, protože za Söldenem přichází teprve doslova ten pravý ráj pro motorkáře. Ještě v Rakousku kousek za Söldenem je potřeba trefit správně odbočku směrem na Itálii, je dost špatně značená, protože hlavní silnice zde vede rovně na Obergurgl a nikoliv tak, jak je všude v mapách značená, tj. právě směrem na Itálii. Po projetí této odbočky budete pokračovat několika serpentinami až na Timmelsjoch, kde Vás také čeká malá zastávka. Je zde totiž mýtnice a je potřeba zaplatit 11 eur za průjezd další částí. Úsek je v noci zavřený a funguje pouze od 7,00 do 20,00 hodin v letních měsících. Na pokračování v cestě se doporučuji dobře obléci, protože i v létě zde teplota může být kolem 0°C a navíc se zde také drží po celý rok zbytky sněhu.
V následující části cesty se však rozhodně nebudete nudit. Před Vámi je cca 90km záteček a to doslova, zatáčka za zatáčkou a žádná delší rovnika. Po několika málo minutách se vyšplháte do sedla na Rakousko-Italskou hranici, do výšky kolem 2500 m.n.m. Projíždíte zde rozmanitou vysokohorskou krajinou, typickou pro rakouské Alpy. Po přejetí do Itálie je ihned poznat rozdíl. Cesty stále s perfektním asfaltem, nicméně masvní svodidla užívaná v Rakousku, zde nahrazují pouze malé vodící zídky podél okraje silnice. Krajina se trochu mění, protože se dostáváte na jížní svahy Alp, kde mnohem častěji praží slunce, než na severní rakouské straně. Je zde pár tunelů a mostků. Některé zátáčky jsou zde hodně utažené, nicméně i milovníci rychlejší jízdy si zde najdou své. Navíc si myslím, že krajina je zde tak rozmanitá a krásná, že uchvátí snad každého. První menší městečko na italské straně je Moso in Passiria, které ale jen projedete a pokračujete dále až do většího San Leonardo in Passiria. V tomto místě máte za sebou přibližně polovičku z celé trasy a na tachometru je nějakých 130km. Je zde také benzinka a různé obchůdky italského stylu. Zde se musíte promotat směrem na Jaufenpass.
Po najetí na správnou cestu, je to dobře značené, se z tohoto údolního městečka začnete opět šplhat do horského masivu. Zatáčky stále pokračují a pomalu asi začnete cítit veškeré svalstvo z vodění motocyklu po silnici. Asi po 30 minutách dorazíte do dalšího sedla, Jaufenpass, opět v nadmořské výšce kolem 2,5km. Zde je také možné shlédnout nějaké ty lanovky, protože se zde nachází pro mě neznámé italské středisko zimních radovánek. Po projetí touto částí začnete klesat a v tomto duchu dojedete až do poměrně velkého města Vipiteno, které už je na Brennerské dálnici z Innsbrucku do Itálie. Na tachometru v tuto chvíli budete mít cca 180km. Zde je dobré se vyhnout nájezdu na dálnici směrem na Innsbruck, ale vzít to po staré Brennerské silnici.
Před sebou budete mít v tuto chvíli do konce této trasy posledních asi 50-60km. Jedná se o silnici, kde už je více dopravy, nicméně většina motoristů si zkracuje cestu po již zmiňované zpoplatněné dálnici. Kolem silnice je zde řada penzionů a restaurací a do toho občas nějaká zatáčka. Až při závěrečném klesání k Innsbrucku, se počet zatáček výrazně zvyšuje. Kousek před Innsbruckem podjedete do nedávna nejvyšší dálniční most v Evropě Europabrücke, který je vysoký asi 190m. Následuje posledních pár kilometrů a jste zpět v místě, kde jste začínali.

Informace o redaktorovi

Pavel Růžička - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):


TOPlist