FARO 2013

6.7.2013 1.den

Po náročném a strašně dlouhém balení jsme konečně vyjeli z Plzně. Cílová zastávka našeho prvního dne měla být u Bodamského jezera v Německu, což se nám také podařilo bez větších problémů :-) Cestou jsme měli jen pár malých zastávek typu benzinová pumpa nebo odpočívadlo. Nutno říct, že velká část cesty byla po dálnici. Do kempu u Bodensee jsme dorazili po osmé večerní, zaplatili 23€, poprvé rozdělali stan a šli k jezeru na dvojku vína. Když jsme přicházeli k jezeru, viděli jsme nad jezerem ohňostroj a nádherně osvětlený přístav s majákem v dáli..prostě první večerní romantika. :-)
Dnes najeto 474 km.

7.7.2013 2.den

Z nepochopitelných důvodů jsem se první noc moc nevyspala, zřejmě těšící se na to, co nás čeká jsem se několikrát probudila… Vyjíždíme vstříc dalšímu dobrodružství v 11hod. Zhruba po deseti minutách přejíždíme hranice do Rakouska, jedeme přes Bregenz, Dornbirn až do Feldkirch, kde zastavujeme u hradu.  Trošku se projdeme, protáhneme se a pokračujeme do Lichtenštejnska. Koukám na hodiny a ptám se Káji „kolik jsme ujeli kilometrů?“ …“54“ … já: „cože, za 3 hodiny???uuuuuh!“ Přejíždíme hranice a projíždíme jedním z nejmenších států Evropy, ležícím na alpských svazích. Zastavujeme v jeho hl. městě Vaduz a kocháme se přírodou. Fotíme zámek na kopci, nádherný kostel spolu se hřbitovem a nedaleko volně se pohybující krávy…idylka.

Zastavujeme taky u McDonaldů na milkshake. Přesto, že jsem chtěla zmrzlinu s jahodovou polevou, paní nám zřejmě úplně nerozuměla :-) když jsme na to koukali, tak podotkla, že to nevypadá přesně jako na tom obrázku :-) no dobře…

Jedeme dál a netrvá dlouho, když přejíždíme hranice do Švýcarska. Je tam nádherná vyhlídka do údolí a na hory…Pokračujeme přes město Chur švýcarským průsmykem a stoupáme serpentinami až na vrchol San Bernardino do výšky 2065 m.n.m. Na vrcholu chvíli odpočíváme a vnímáme krásu okolí. Na mnoha místech dosud neroztál sníh, nebo se proměnil v malá jezírka.

Dolů zase jedna zatáčka za druhou, jedeme přes Mesocco do Bellinzony, která se pyšní třema gotickými hrady, které jsou na seznamu dědictví UNESCO. Motáme se městem a na semaforu stojíme na červenou 10 min., to ani trošku nepřeháním :-)
Pokračujeme do Locarna a u obrovského jezera Lago Maggiore večeříme poslední housky z domova a přemýšlíme, kde dnes postavíme stan. Za chvíli se už setmí, tak se vydáváme kolem nikdy nekončícího jezera do lesů.

Předtím ještě přejíždíme hranice a už jsme v Itálii. Hledáme místo na spaní…po hodině malinko propadám panice, Kája pořád jede dál a dál, pořád stoupáme, už jsme na nějaké polňačce v kopci, kolem samý les. Slejzám z motorky a chci stanovat tam, už nepojedu ani kousek dál! Kájovi se místo nelíbí, ale nakonec souhlasí. Stavíme stan. Po strohém „dobrou“ slyšíme příšerné zvuky, ještě teď se nemůžeme shodnout, co to bylo. Přišlo mi to jako zvuk nějakého zvířete, co chodí kolem stanu a kašle. Nic strašidelnějšího jsem doposud nezažila. Srdce až v krku, chci odjet! Za chvíli 2krát záblesk a Kája říká, proč nám někdo svítí baterkou do stanu. V tu chvíli příšerný liják a bouřka, takže rychle ven a sundat tašky z motorky…Usínáme a najednou TAK NEHORÁZNÁ rána… zem se otřásla, tělo mi duní, tep asi 150, drtím Kájovi ruku a modlím se, ať na nás nespadne strom. S přestávkami pršelo celou noc až do rána.

Dnes najeto 293 km za 11 hodin!

8.7.2013 3. den

K ránu už oba tvrdě spíme, ale poté, co projedou „polňačkou“ tři auta, vstáváme. Neumytí, žvýkačku do pusy, balíme stan a vyjíždíme v 8,30h. Objíždíme jezero a ve městě Meina využíváme poslední šanci užít si jezera a snídáme u něho ráno nakoupené jídlo v Lidlu. 

Vydáváme se na cestu dál s vidinou, že už odpoledne se vykoupeme v moři. Před Novarou stavíme na kafíčko na benzince a nabíráme síly. Ve 12,45 vyjíždíme k Janovu. Kousek za benzinkou se začne Kája prohmatávat, že nemá peněženku, pak ji nahmatá v kapse u bundy a pokračujeme v klidu dál.

Cestou k moři je silnice téměř rovná, lemují ji rýžová pole a zpestření obstarají zdánlivě opuštěné vesničky. Ve městě Novi Ligure, když už jsme jen kousíček od moře, stavíme a chceme si koupit zmrzlinu. Kája se nepřestává prohledávat…z kapsy místo peněženky tahá foťák. Stojíme vedle pneuservisu, kdy chlapi z pneu za námi začnou chodit, zda něco nepotřebujeme, asi už vypadáme zoufale…Kája ještě chvíli hledá a pak jim zkouší anglicky vše vysvětlit, italové moc nerozumí, ale nějak se dorozumíme. Pak s nimi odchází do kanceláře k PC a já venku přemítám, co budeme dělat. Po nějaké chvíli se vrací s tím, že chlapi volali na Agipku k Novaře, mluvili s obsluhou a tam jí sice nemají, ale máme to zkusit přijet a prohledat to tam v okolí. Vracíme se tedy zpátky s vírou, že najdeme alespoň řidičák a platební karty. U sebe máme jen pasy a 100 €.

Bez přestávky ženeme 100km a v Novaře hledáme adresu Agipky z papírku, co nám napsali chlapi z pneuservisu. Zjišťujeme, že je ve městě několik takových benzínek, takže putujeme od Agipu k Agipu. Konečně dorazíme na adresu z papírku a zůstáváme stát se slovy: „do háje, to není ona!!“ Na obloze černo, vypadá to na pěknej slejvák, už mi tečou nervy a prosím Káju, ať mě odveze někam do kempu a hledá dál sám. V tom míjíme další Agipku, která je KONEČNĚ ta „naše“! Klepeme na zavřený bar benzínky, kde jsme si dávali kafe a obsluha nás bere s úsměvem dozadu, kde nám dvě milé paní dávají peněženku se vším všudy, vůbec nic nechybí. Znovu brečím  Vyjíždíme hledat kemp zpátky směr Janov. Už jsem hodně unavená a oba toužíme po sprše. Kemp ne a ne najít, ptáme se jen v nějakém ***hotelu, pak motelu, vše dost drahé. Nakonec narážíme na ubytování B & B kousek od Novi Ligure v jedné staré venkovské usedlosti. Musím říct, že to bylo nejstylovější a nejpříjemnější ubytování za celou dovolenou, i když je pravda, že nejdražší. 60€ pro oba i se snídaní.

Dnes najeto 474 km a ještě nejsme u moře.

9.7.2013 4. den

Probouzíme se v 8,30h do slunečného rána a nádherného prostředí venkova. Snídáme výborné italské dobroty a pomalu balíme.

Naše první cesta vede do Novi Ligure do pneuservisu. Chceme poděkovat Italům a říct jim, že pěněženka se našla :-) Když dorazíme na místo, bohužel zjišťujeme, že mají zavřeno. Fotíme si alespoň adresu, že jim pošleme pohled. Pokračujeme tedy dál k Janovu a doufáme, že dnes už uvidíme moře. Cesta je moc fajn, do Janova dorážíme bez problémů. Je to velké město, ovšem ne moc pěkné. Než uvidíme moře, nějakou chvíli to trvá, proplejtáme se městem a smějeme se šílenosti řidičů, hlavně skútrů. Je jim tak trochu jedno, kdo má přednost a jestli se někam vejdou, protože se prostě vejdou! :-) Pak už se nepřestaneme usmívat, protože jedeme po pobřeží…promenády, palmy, pláže, stačí si vybrat místo. Jedeme směr Savona. 

Něco fotím z motorky. V Savoně krásný přístav s obrovskou lodí, hrad a hned za Savonou v městečku Spotorno parkujeme a jdeme k moři. Koupání je úžasné, pláž kamínková a voda průzračná.

Pokračujeme hledat místo na spaní… Nacházíme staré parkoviště karavanů, které je u dálnice a nevypadá nic moc, víc se nám líbí krásný travnatý plácek se sady, který je hned vedle. Zastavujeme, večeříme a pak teprve jdeme na obhlídku. V těch sadech by se dalo krásně spát, ale přijde nám to trošku „oprsklé“. Jdeme tedy zvonit na barák hned vedle, abychom se zeptali, čí je ten sad. Nikdo neotevírá, ale slyšíme nějaké děti. V tu chvíli přijíždí babča a zajíždí do vrat. Ač si moc dobře nerozumíme, my na ní česky a anglicky a ona samozřejmě italsky, dokonce jí i kreslíme na papír, nakonec pochopíme, že pozemek se sady není její. Jde s námi k motorce a ukazuje na parkovišti karavanů kohoutek s tekoucí vodou, že se můžem opláchnout a pak se ptá, jestli nemáme hlad :-) Přesto, že jsme řekli, že jsme po večeři, přinesla nám několik obřích rajčat a pořád něco italsky povídala a povídala, vypadalo to, že má o nás upřímnou starost. Řekli jsme, že postavíme stan na parkovišti karavanů, sice na betonu, pod námi dálnice, ale zaleháme brzo a pouštíme písničky z mobilu :-)

Dnes najeto 180 km.

10.7.2013 5. den

Vstáváme, balíme stan a fotím východ slunce nad dálnicí :-)  Jedeme rychle k moři, abychom ho viděli i tam. Na pláži si čistíme zuby a snídáme.

Vyjíždíme na poslední italská města Albenga, Alássio, Impéria, San Remo a užíváme si pravý italský dopravní chaos. Jednou rukou držím foťák a druhou se křečovitě přidržuju Káji. Pak už nás čekají hranice a první francouzské město Menton.

Od této chvíle už jedeme po Francouzské riviéře nebo-li Azurovém pobřeží. V Mentonu si dáváme frappé u mekáče a fotíme se na kolonádě.
Dál pokračujeme na Monaco. To vidíme převážně jen ze sedla, je tady velký provoz, takže prohlížíme a fotíme za jízdy luxusní hotely, drahé butiky, obchody  Formule 1, nejznámější kasino v Monte Carlu a přístav.
 

Zastavujeme až na vyhlídce, pod kterou se rozprostírá město Nice. Potkáváme tady první Čechy, s kterými se dáváme do řeči.

Z vyhlídky je vidět nádherná veliká loď. Rozhodneme se jet blíž k ní do takové menší zátoky. Pak projíždíme Nice a zastavujeme na koupání :-) Odpočíváme na pláži a koukáme, jak nad námi vzlétají letadla. Asi po dvou hodinkách balíme a projíždíme Antibes a další menší městečka při pobřeží. Vybírám z bankomatu  a jedeme do Cannes, známého města filmového festivalu. Bohužel se nám vybíjí foťák. Opět se potýkáme s šílenými kolonami, takže většinu cesty jedeme v pruhu pro kola :-)
Kájík si libuje, jak se naučil „italským praktikám“, když vjíždíme na kruháč a ujeli nám obě kola. Naštěstí všechno dobře dopadlo a nemuseli jsme se sbírat ze země. Trošku jsme se oklepali a pak už nás čekali jen krásné zatáčky po cihlově červených útesech, které s tmavě-modrým mořem krásně kontrastovaly :-) Po dalších asi 20km konečně nacházíme v Théoule-sur-Mer kemp, má sice plno, ale další je za 200m :-) Platíme 25€, stavíme stan, jedeme na nákup a pak už jen při večeři a výborném růžovém víně plánujeme další den.

Dnes najeto 214 km.

11.7.2013 6. den

Dnes vyspinkaní do růžova vstáváme v 8,30h. Sprcha, balíme věci i stan a vyjíždíme v půl 11 na St-Raphael a Fréjus. Když tu projíždíme okolo krásně vyhlížejícího místního tržiště, slejzáme z motorky a už tam nechávám 2€ a cpu se melounem :-) Pak už naše cesta vede do St. Tropez. Kdybych už předtím nezažila příšerné kolony, které se táhly po Azurovém pobřeží, řekla bych, že se všichni rozhodli ve stejný den navštívit četnickou stanici v dříve klidné rybářské vesničce… Kája se opět statečně cpe dopředu, je tak trochu malý zázrak, že nás nikdo nesrazil, i když 2x jsme měli namále. Kdo nezažil, neuvěří… Fotíme se tedy u známé četnické stanice a obdivujeme chlapíka s gumovou maskou v tomhle neskutečném vedru…

Pak už pokračujeme nádherným prostředím Provence na městečko Le Lavandou. Obdivujeme malebné vesničky s vinicemi a pak jedna zatáčka za druhou do města Hyéres, kde si kupujeme první teplý obídek za celých 6 dní :-) Obědváme ve stoje u motorky a pak to střiháme po dálnici na Toulon. Kousík za Toulonem ve městě Bandol stavíme u moře a jdeme se vyvalit na pláž. Máme v plánu zůstat trochu dýl a pokračovat za tmy na noční Marseille. Z pláže odjíždíme po 20té hodině, zastavujeme v Carreffouru a jelikož se špatně vymotáme, přijíždíme k mýtné bráně. Říkám Kájovi: „to bude drahý, otoč to“. Ještě, že mě neposlechl, platíme 1,20€ a frčíme si to až do Marseille po dálnici. Tady už si užíváme kouzlo nočního města u památníku na Corniche, odkud je výhled na pevnost d´If  a milion světýlek …Odjíždíme okolo půlnoci.

Už jsem hodně unavená, ale musíme ještě chvíli jet, abychom zítra dojeli do Carcassonne.  Chvíli jedeme po dálnici, ale únava mě přemáhá a dává se do mě zimnice, takže stavíme na benzínce na kafčo a pokračujeme po okreskách na Salon-de-Provence. Nakonec po nekonečných rovinkách a marném vyhlížení vhodného místa na spaní přijíždíme do St. Martin, kde se nám líbí svítící fontána. Po půl druhé ráno tedy rozbalujeme spacáky v parku asi 200 metrů od ní :-)
Dnes najeto 315 km.

12.7.2013 7. den

Probouzíme se v půl šesté ráno, po tom co za námi zaparkovalo auto a začali jsme si uvědomovat, že se automatické zavlažování blíží i na trávník, kde jsme trávili noc :-) Kontrolujeme vodu a jelikož máme dost, jdeme na čištění zubů. Do Arles, které za časů Římanů bylo hlavním městem římské Galie, přijíždíme ještě před východem slunce.


Naše první kroky směřují k řece Rhȏne, kde si vychutnáváme, jak se sluníčko pomalu probouzí. Pak si projíždíme prázdné ulice starého města. K našemu údivu tu nacházíme zmenšené Koloseum a uličky podobné těm v Římě.

 

Snídáme na náměstíčku a po cestě na další města se snažíme narazit na kafe, zprvu horké, ovšem jak čas plynul, tak se naše tužby upnuly spíše na ledové. V Montpellier se zadaří a pak už spokojeně pokračujeme na Béziers. Nestačíme se divit, kolik po cestě vidíme francouzských společnic :-D Slunce už zase pěkně pálí a z motorky se dá slézt jen když je ve stínu, stačí si odskočit a člověk už se znovu neposadí. :-) Nacházíme alej vzrostlých stromů a využíváme jejich stínu pro pauzu na oběd. Za Béziers jsme narazili ještě na několik hezkých vesniček, ovšem více než krátkou zastávku a pár foteček jsme jim nevěnovali, dnešní cíl byl na dosah. Po průjezdu kolem cedule „Carcassonne“ už jsme zahlédli špičky věží. Ještě ale bylo třeba doplnit zásoby vody a jídla a pak už vyrážíme hledat kemp. Po cestě na nás troubí francouz v kabrioletu a ukazuje palec nahoru :-) Jelikož hned první kemp měl bazén a ucházející cenu (28€), stavíme stan a vyrážíme na hrad.

Popsat ho je nad rámec pár vět, proto podotknu, že jsme větší nikdy neviděli (alespoň do téhle doby :-)). Carcassonne patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě. Po prohlídce, kterou nám osvěžila výborná zmrzlina jsme odjeli vstřebat zážitky k bazénu do kempu. Po večeři jsme se ještě jednou vyburcovali a jeli jsme se podívat na noční Carcassonne. Osvětlený hrad, který měl vysloveně romantickou atmosféru za to rozhodně stál :-)

Dnes najeto 285 km.
 

13.7.2013 8. den

Vstáváme po vcelku klidné kempové noci, snídáme sladkou snídani a balíme. Kája si jde do umývárny pro power banku, která se tam přes noc nabíjela a přichází s tím, že už tam není. Mám docela po náladě. Při odjezdu se jdeme zeptat na recepci, naštěstí někdo aktivní jí tam odevzdal, tak hurá :-). Vyrážíme tedy až kolem poledne do Pyrenejí. Jedeme přes městečka Limoux, Couiza, Quillan a vidíme jako včera jednu vinici za druhou. Líbí se mi, jak má každá své jméno :-) Po cestě zastavujeme doplnit vodu do camelbagu a jelikož je nám líto pejska, který k nám přiběhne, když vodu přelejváme (líže vodu z asfaltu), tak Kája řeže petku a já mu nesu „misku“ ke vchodu do obchoďáku. Teď už jedeme do hor. Cestou oblékáme motobundy, protože předpokládáme, že bude zima. Nespletli jsme se… Po cestě do Pyrenejí projíždíme městečka, kde mají různě vyvěšená jízdní kola. Přemítáme, jestli se tudy nejezdí Tour de France. Pyreneje jsou neskutečné, místy jsme tu jen my dva, hory a silnice :-)
Údolí jsou úzká, takže se v nich nevyskytují žádná větší města. Trošku se začínají hnát mraky, ale zatím spadne jen pár kapek. Už jsme skoro vnitru Pyrenejí, potkáváme hodně motorkářů, asi nejvíc za celou cestu, přejíždíme hranice do knížectví Andorra. Když zničehonic je nad námi černo, zablýská se, zahřmí a už na nás padají kroupy.

Během chvíle jsme promočení. Všichni jedeme pomaličku, z motorkářů se stali hrdinové, kteří jedou za prudkého deště a bouřky serpentinami v horách. Všichni se zdravíme a je vidět, že každý s každým soucítí.

Zastavujeme v prvním městečku a vyndáváme ty nejsušší věci, které ještě máme. Jdeme se převléknout do mekáče. Venku stále leje, ale výhled je prostě parádní, jsem unešená – město obklopeno hřebeny Pyrenejí. Jsme ve 2000 m. n. m. Je mi pořád ale děsná zima. Kája mě obaluje ručníkem a jdeme se podívat po motorkářských obchodech, které jsou jeden vedle druhého. V jednom kupujeme nepromok-kalhoty za skvělou cenu a kecáme tam s nějakými čechy, kteří akorát jedou ze Španělska. Až někdy k večeru vyrážíme dál, bohužel stále prší. Ale Kája mi vymyslí vychytávku pod bundu v podobě pytle na odpadky na horní polovinu těla :-)Máme necelé 2l benzínu, takže jedeme na doraz a tankujeme nejlevnější benzín, 1,24 € za litr.

Pak už pomalu klesáme a projíždíme hlavní město Andorra la Vella. Chytá mě panika, když v jednom úseku silnice, která se zřejmě opravovala, je nevim kolika centimetrová vrstva bahnité vody a Kája jí chce projet. Křičím na něj ať to objede jinou ulicí, ale on stejně jede. Zavírám oči a už nás vidím, jak se v tom válíme. Naštěstí to vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo, ale stejně mu to jen tak neodpustím. Na benzínce kupujeme vínko na večer a těsně za hranicemi ve Španělsku už hledáme ubytko. Jelikož musíme usušit všechny věci, ubytováváme se v hotelu v Coll de Nargó. Pokoj má vanu a krásný výhled na hory :-) Platíme 60 € i se snídaní.
Dnes najeto 222 km.

14.7.2013 9. den

Vstáváme do slunečného rána a snídáme „po španělsku“. Před cestou si ještě užijeme horkou vanu a balíme už skorosuché věci zpátky do tašek. Dnešním cílem je Barcelona. Cesta je moc příjemná, jedeme rychleji, takže ani není takové horko.

Chvíli projíždíme Pyrenejským pohořím ze španělské strany a pak už si to svištíme do města Manresa, kde Kájík zoufale hledá nějaký sportbar, kde bude běžet motoGP. Už je 13,45h, takže závod začíná za 15 minut. První pokus nevyšel, protože starší paní v baru sice televizi měla, ale koukala zřejmě na nějakou španělskou telenovelu. Ptáme se nějakých lidí na ulici a prý tam žádný sportbar nemají. Kája se přesto nevzdává. Projíždíme ulicemi a vidíme televizi v nějakym zařízení, které je něco mezi barem, bistrem a restaurací. Moc nám nerozumí, ale podaří se nám objednat dvě piva a španělský číšník nám dává stoleček doprostřed místnosti přímo před televizi :-) Dál si tam vesele pobíhá a zpříjemňuje nedělní odpoledne svým hostům. Dokoukáme spokojeně závod a jedeme dál. Naší další zastávkou by měl být Circuit de Catalunya. Přijíždíme ke druhé bráně, protože nevíme kudy k té hlavní a posloucháme prohánějící se motorky po okruhu. Pak Kája opět ignoruje dopravní předpisy a vjíždí do zákazu (jednosměrky). Za zatáčkou nás staví ostraha a vysvětluje, že tudy prostě jet nemůžeme. Kája mu řekne, že jsme chtěli k hlavnímu vchodu a už jedeme za ním. :-) Přijíždíme k bráně, zvedá se závora a my vjíždíme dovnitř. Na parkovišti nám vysvětluje, že můžeme jít až do 2. patra. :-) Koukáme na okruh a fotíme.

Pak už plni zážitků pokračujeme asi 15 km do Barcelony. První kupujeme ve večerce něco k jídlu a Kája si matlá bílý jogurt na spálené ruce :-) Pak už prohlížíme Sagradu Famíliu a děláme si okružní jízdu po městě. Fotím stavbu Gáudího, stadion, lanovku a jedeme až k hradu, kde vidím asi největší přístav, jaký jsem kdy v životě viděla. :-) Barcelonu opouštíme v pozdních večerních hodinách a jedeme hledat kemp. Ubytováváme se v kempu Francas v El Vendrell přímo u moře. Vybíráme si tedy místo přímo na pláži a v tu chvíli začne lejt. Rychle stavíme stan, hážem dovnitř spacáky a tašky. Bohužel spacáky jsou celkem promočené, jeden nemůžeme vůbec použít a karimatka taky. Uleháme po půlnoci.
Dnes najeto 315 km.

15.7.2013 10. den

Vstáváme kolem půl deváté, nasnídáme se a jelikož Kája musí udělat údržbu fazeříčka, já jdu na pláž. Vyjíždíme až po 14té hodině. Doplňujeme zásoby vody a jídla v Tarragoně a pak pokračujeme na Alcaňiz. Slunce nás už hodně unavuje, tak využíváme otevřené kavárničky a objednáváme trochu kofeinu. Užívíme si lenosti španělského odpoledne a začínáme objevovat krásy středozemí. Vjíždíme do hor a vidíme stovky větrných elektráren.

Ještě se ohlížím, když míjíme ukazatel na Greenwichský poledník. Zastavujeme na odpočívadle, kde je vyznačený a dokumentujeme jeho překročení.

Po půl hodince dorážíme do Alcaňiz. Projíždíme historické centrum a pak hledáme supermarket. Nakoupíme a když vyjdeme ven, mraky už se zase ženou vzhůru.

Spěcháme tedy k Aragonskému okruhu, kde pořídíme pár fotek. Když nám mává z auta ostraha, pomyslím si, jestli nás zase pustí dovnitř. Není čas se ptát, protože začíná honička s bouřkou :-/ 

Na Fazerovi sedíme v pořadí: Kája, meloun a JÁ. Chvíli ho mám v klíně, chvíli Kája na zádech, ale pořád uháníme. Daří se nám docela slušně unikat, ale cesta na západ už je zbytečná a na jih se nedostaneme. Hledáme tedy nocleh s tím, že Teruel a Cuenca jsou až zítřejší cíle. Po anglicko-španělském-rukama-nohama rozhovoru se od staršího španělského páru dozvídáme, že v těchto končinách kemp nenajdeme, ale jsme kousek od hostelu. Přesvědčuju Káju, že se chci ubytovat, už mě totiž to utíkání před bouřkou nebaví. Vzhledem k příznivé ceně a faktu, že fazer po údržbě bude moct být pod střechou, platíme 42 € a jdeme do pokoje konečně sníst ten meloun :-) Ještě ochutnáme v hostelovém baru dvojku červeného a jdeme do hajan.

Dnes najeto 283 km, ale bohužel část z toho byl únik před bouří.

16.7.2013 11. den

Probouzíme se v hostelu Rosa Mary v městečku Muniesa okolo deváté a když se Kája vrací od motorky s něčím k snídani, má pro mě prý špatnou zprávu (už zase!) Nechali jsme powerbanku spolu s nabíječkou v kempu. Zatracená powerbanka! Vracet se už nebudeme, ale zkusíme, zda by nám jí třeba neposlali... Vyjíždíme v 10,30 na Teruel. Projíždíme historickým centrem, doplňujeme v Aldi zásobu vody do camelbagu a zastavujeme v elektru pro nabíječku na foťák. To by jsme měli :-) Po cestě do Cuency vidíme několik arén na býky a zastavujeme u silnice na výborné kafíčko. Pak už přijíždíme do Cuency, kde se nám podaří chytit v mekáči wifi a zjistit tel.č. do kempu. Kája tam volá a suverénně jím říká: „dobrý den“, když si to uvědomí, rozesměje se a anglicky se omlouvá a vysvětluje, že jsme tam byli předešlou noc a v umývárce nechali v zásuvce powerbanku. Bohužel jí nenašli. V duchu se s ní tedy loučíme a jedeme si prohlédnout domy, které jsou zavěšené na skalách nad propastí :-)

Pak už frčíme z města a kocháme se přírodou. Vjíždíme do oblasti La Mancha a víme, že zanedlouho uvidíme větrné mlýny, s kterými bojoval Don Quijot :-) Rozestupy mezi městy a vesnicemi jsou opravdu dost velké, takže si pouštím hudbu do sluchátek a pozoruju rozlehlé suché pláně, sem tam vinice a slunečnicová pole. Až by se to někdy zdálo monotónní, ale nálada je skvělá. Jedeme na Mota del Cuervo, když Kája konečně ukazuje na kopec, kde se tyčí 3 mlýny. Fotím zezdola a jedeme dál. Pak už se před námi objevuje 7 nádherných mlýnů a my můžeme zajet až k nim :-) Je to překrásný pohled.

Když se vynadíváme, jdeme do jednoho z mlýnů, kde prohlížíme suvenýry a strážný mlýnů nám nabízí prohlídku mechanismu. Jdeme se tedy podívat nahoru. Prohlížíme si převody u mlýnských kamenů a z malých okének koukáme ven do okolí...

Z tohoto úžasného místa vyjíždíme ve 20h hledat rovnou nocleh. Jedeme cestou Dona Quijota přes Tomelloso, La Solana a vidíme krásný západ slunce. Přijíždíme do Villa Nueva de Los Infantes a bavíme se s místními španěly, zda tu mají nějaký kemp. Mladá španělka volá svojí kamarádce, která umí anglicky a ta nám tlumočí :-) Do kempu bychom museli pokračovat 30km jiným směrem, takže se ubytováváme přímo ve městě v hostelu „La Gavilla“ za 50€ se snídaní. Hostel je poznamenaný krajem ve kterém se nachází, všude stylová výzdoba aĺa Don Quijot de La Mancha.

Dnes najeto 489 km.

17.7.2013 12. den

Probouzíme se do krásného kraje a slunečného rána. Po snídani v hostelové restauraci balíme a vyjíždíme směr Granada. Projíždíme města Montiel, Abadalejo a smějeme se pohodičce místních obyvatel, kteří mají vyndané židličky na ulicích nebo sedí v kavárničkách a jejich pohledy spočívající na dvou projíždějících cizincích. V jedné vesničce na chvíli stavíme a Kájík kouká na mapu, když nám místní dědeček chce poradit. My mu ale nerozumíme ani slovo, tak mu alespoň zamáváme. Kolem poledne zastavujeme v kavárničce a objednáváme si cafe con leche, které mají španělé prostě skvělé, vždycky si ho moc vychutnáme :-). Dál pokračujeme na Ubedu a Jaén.
Frčíme docela rychle, pouštím si zase hudbu a cesta ubíhá. Před Granadou už vidíme pohoří Sierra Nevada a sjíždíme nakoupit. Víc už se nezdržíme, jelikož chceme dojet do Málagy. Po cestě ještě zastavujeme u přehrady a užíváme si chvilku, kdy nesedíme na motorce. 

Další krátkou zastávkou je „bílé město“ se zříceninou hradu, ale ani tady se dlouho nezdržíme. Už jsme zase u moře a v oblasti Andalusie. Dálnice do Málagy je hodně unavující, zadek začíná pekelně bolet. Tunel, most, tunel, most, pořád dokola. Konečně přijíždíme do města! Slejzám z motorky, prokřupávám tělo a chytám se za bolavá kolena. Po krátkém odpočinku se prodíráme centrem k hradu a parkujeme hodně natěsno. Teď už jdeme pěšky. Nejprve prohlížíme hrad a večeříme na zídce před ním a pak se jdeme podívat k býčí aréně, která je významnou památkou města. Dokonce nahlédneme i dovnitř na mladé cvičící Toreadory.

Cestou zpátky k motorce vidíme několik českých škodovek :-) To je vlastně jediná věc za hranicemi, která nám připomíná domov. Ale opravdu jediná…dokonce i obyčejné tankování je tady jiné. Španěl přijede ke stojanu, zatroubí a čeká v autě až mu obsluha natankuje. Cestou z Málagy jsme hodně unavení, takže se snažíme nahnat poslední kilometry a hledáme kemp. Po několika nikam nevedoucích cedulí se konečně k jednomu dostáváme v městečku Marbella. Stavíme stan, otevíráme vínečko a Kája má radost, že tu potkává několik angličanů.
Dnes najeto 523 km.

18.7.2013 13. Den

Z Marbelly odjíždíme po půl jedenácté směr Gibraltar. Před hranicemi objíždíme šílené fronty aut a pak už vytahujeme cestovní pasy k první kontrole. Přejíždíme letiště :-) a hledáme místo na zaparkování, abychom se mohli projít. Parkujeme přímo na parkovišti motorek a procházíme hlavní třídou, kde kupujeme pohledy, fotíme si anglické telefonní budky a navštívíme místní kavárnu. Pak už jdeme k lanovce, která stojí 10,5€ na osobu, což nám přijde trošku přemrštěný. Otáčíme se tedy směrem k motorce a nevěřícně koukáme na pomlácená auta a skútry. S motorkou pak nezamíříme až na vrchol, ale objíždíme Gibraltar. Nakonec zastavujeme u majáku.

Jelikož jsme se tu zdrželi až dost, míříme zpátky do Španělska. Zase objíždíme kolony, tentokrát vlastní uličkou pro dvoukolová vozidla :-) Cestou do Sevilly ještě zastavujeme v Jerezu vyfotit se u třetího a posledního okruhu. 
Bohužel toho není tolik k vidění, takže pokračujeme dál. Do Sevilly přijíždíme v 19h a zastavujeme u Plaza de Amerika. Je tu nespočetně holubů, ale náměstí, které mi přijde spíš jako park je docela příjemné. Počasí už tolik příjemné není, teploměr totiž ukazuje 41stupňů!  Přesouváme se na Plaza de Espaňa a koukáme s otevřenou pusou. Krásnější a originálnější náměstí jsem totiž nikdy neviděla! Je tu zdobný palác Andaluské architektury, fontána, která proti sluníčku hází duhu a kanál se zdobnými lávkami, na kterém se dá plout v lodičce.

Zdržíme se asi hodinku a vyrážíme k moři hledat kemp. Ubytováváme se asi 20 km od Portugalska v kempu La Antilla.

Dnes najeto 460 km.

19.7.2013 14. den

Celé dnešní ráno bohužel trávím tím, že hledám mobil, který jsem si nechávala nabíjet přes noc v umývárce. Nejdřív to řeším s uklízečkou, pak na recepci. Balíme tedy věci a já mám po náladě. Protahuju odjezd jak to jde (co kdyby ho někdo vrátil?) a jdeme na snídani do stánku, pak platit na recepci ubytování a znovu se ptáme na mobil, bohužel nic. Sedáme si ke stolku k wifi a když už chceme odjet, španělka nese mobil i s nabíječkou zřejmě s nějakou omluvou, bohužel jsem jí nerozuměla… Z kempu tedy šťastně odjíždíme směr FARO. Po cestě ještě nakupujeme a už vidíme portugalské pomerančovníky…Ve Faru nějakou chvíli trvá než najdeme místo konání, neskutečně obrovské počty motorek jezdí sem tam, provizorní parkoviště motorek jsou taky všude… Kupujeme vstupné za 45€/os. a už vjíždíme dovnitř legendární „ohnivou“ bránou hrdí, že jsme sem dojeli.

Projíždíme kemp a vybíráme místečko, kde postavíme stan. V té klidnější části kempu slyšíme češtinu a zahlédneme českou vlaječku, takže se dáváme s našinci do řeči :-) Zakempíme u nich, sundaváme náklad z Fazera a jedeme se projet/projít do centra města. Konečně házím pohledy koupené na Gibraltaru a pak už nás čeká chladnější voda oceánu. Na pláži motorkář všude kam se podíváš :-) Když dorazíme zpět do kempu, jdeme do venkovní studené sprchy, která je společná pro muže i ženy, protože jiná tady bohužel není :-D Dnešní osvěžení už mi bohatě stačilo, takže se jdeme seznámit s dalšími čechy. Směňujeme eura za místní papírové kartičky, které slouží jako platidlo a kupujeme kelímkové pivko. Povídáme s ostatními o cestě ČR-Faro. Stejná cesta, ale milion příběhů… :-) Po pivku, vínku a portské whisky už se cítím společensky unavená, takže po půlnoci zalejzáme do stanu a za zvuku tvrdé hudby a motorkářů tůrujících své motorky padám do kómatu :-)

Dnes najeto 120 km.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE