raceczech_spain



Po dvou letech opět do Polska

V roce 2015 jsme jeli na motorce do Rewalu a Ustky, každý den jsme spali jinde, abychom toho co nejvíc najeli a viděli. Pro letošní rok jsme se rozhodli, že si najdeme ubytování na jednom místě v Międzyzdrojích a odtud budeme vyrážet po okolí, s výjimkou cesty k moři, kdy jsme si udělali mezipřistání na jednu noc v Łubu Dubu. Ke změně nás vedlo zjištění, že jsme některé zajímavosti neviděli.

Kapitoly článku

Cesta do Miedzyzdroje

Den první: Raspenava - Danków

Je ráno 7. srpna 2017 a my nasedáme na naši Hondu NTV 650 a z Raspenavy vyrážíme směr Ośrodek Wypoczynkowy  Łubu Dubu v obci Danków. Abychom nejeli po stejné cestě jako minule, volíme jinou trasu a hranice překračujeme na přechodu Srbská – Miłoszów, dál pokračujeme přes Leśna, Lubań, Węgliniec, Iłowa, Źagan, Nowogród Bobrzański, objíždíme Zielonu Góru a řeku Odru překonáváme u městečka Pomorsko jak jinak než trajektem.

Přes městečko Skąpe míříme do Świebodzinu, které projíždíme středem a vidíme sochu Ježíše zepředu. Minule jsme jeli po rychlostce a viděli jsme pouze jeho záda. Letos jsme lépe připraveni a cestu máme naplánovanou pokud možno mimo rychlostky a dálnice, což se nám z 99% daří. Cesta nás dál vede přes Międzyrzecz, Skwierzyna, Strzelce Krajeńskie do Dankówa, kde jsme si rezervovali ubytování dopředu v Ośrodek Wypoczynkowy  Łubu Dubu. Ubytovaní jsme v pokoji pro dva. Pokoj má společné sociální zařízení ještě s jedním pokojem. V ceně za jednu noc pro dva v částce 790,- Kč je bohatá kontinentální snídaně, možnost zapůjčení kola zdarma, sauna, a pokud jsem dobře rozuměl, tak i masáž. Jedná se o nově postavené rekreační zařízení, mimo obec v borovém háji.

                Počasí nám během celé cesty přálo, sluníčko svítilo a tak po ubytování ještě vyrážíme na otočku do Barlinku na nákup jídla a natankování benzínu. Po návratu se vydáváme na malou procházku do Dankówa, kde má být staré hradiště.

Je to soubor několika budov, kdy některé jsou částečně rozpadlé a na další už jen odkazují písemné materiály, jediná budova, která je v zachovalém stavu, je kostel. Po procházce si v restauraci rekreačního střediska dáváme pivo a pak jdeme spát.

                Za dnešní den máme najeto 314 km

Den druhý: Danków – Międzyzdroje

                Ráno po bohaté snídani se jdeme ještě podívat na zbytky staré kaple, která se nachází nedaleko ubytování. Poté už vyrážíme směr Międzyzdroje, kde máme rezervované ubytování ve Ville Julia. Cestu opět směřujeme po menších silnicích přes Barlinek, Pyrzyce, Stargard, Maszewo, Wolin do Międzyzdroje, respektive části Wicko, kde máme ubytování. Recepční je moc ochotná a když vidí, že jsme přijeli na motocyklu, tak nám umožňuje parkování přímo před Villou Julia, hned vedle místa pro kola. Auta mají parkoviště mimo areál ubytování a to ve vzdálenosti asi 150 metrů. Vyřizujeme formality a já ji trochu odzbrojuji, když na její dotaz jestli hovořím německy nebo anglicky odpovídám, že rozumím polsky.

 

                K moři to jsou pěšky asi 3 kilometry, protože nám počasí pořád přeje a sluníčko svítí a hřeje, vydáváme se na pláž a prozkoumat město Międzyzdroje. Kolonáda je přeplněná lidmi, nejdelší molo v Polsku je narvané a tak ani není možné dojít na jeho konec, kdy nám zbývá asi 50 metrů. Vzdáváme to a jdeme se projít po pláži. Protože jsme si udělali itinerář, co bychom zde chtěli vidět, vedou nás naše kroky na Kawcza Góra, je to malá přírodní rezervace s vyhlídkou na moře a schody na pláž. My se na Kavčí Horu dostáváme pozvolným stoupáním lesním porostem, vyhlídka na moře je opravdu úchvatná. O kousek dál jsou schody na pláž, naštěstí sestupujeme po nich dolů, i odtud jsou krásná panoramata na moře, po sestupu na pláž nás ohromí schodiště, které vede na Kavčí Horu.

 

                Když už jsme u moře, tak samozřejmě nemohu odolat a jdu se vykoupat, voda je příjemně chladná a osvěžující. Vracíme se zpátky na promenádu a v jedné z místních hospůdek si dáváme pivo, naštěstí bylo aspoň studené a nabízený sirup do piva jsme s díky odmítli.

                Za dnešní den máme najeto 173 km a nachozeno asi 15 km.

Miedzyzdroje, Wolin, okolí a cesta zpět

Den třetí: Międzyzdroje – Wolin

                Ráno po snídani, kterou máme zaplacenou v ceně ubytování, se rozhodujeme, co dnešní den budeme dělat. Padla varianta, že se půjdeme podívat na bunkry V-3, které tady zbyly po Němcích a pak půjdeme do parku miniatur. Bunkry V-3 jsou vzdáleny od našeho ubytování 200 metrů, při příchodu, ale zjišťujeme, že mají zavřeno a otevírají až od 10:00 hod. Obracíme tedy pořadí a jako první jdeme do parku miniatur, který je zajímavě řešený podle národních zajímavostí.

 

Z parku miniatur se přesouváme zpět do bunkrů V-3. Jedná se o betonovou stavbu, ve které je expozice německých zbraní, map, fotografií a nákresů, jak to za války zde vypadalo. Na mě to bylo dost nesourodé a moc přeplácané. Následuje prohlídka okolí, kde jsou zbytky odpalovacích ramp, kdy Němci chytře využili strmého svahu kopce a vybudovali zde betonové opěrné patky. Tato stanoviště jsou zde 3.

 

Protože je před námi ještě celé odpoledne, rozhodli jsme se, že si zajedeme na motorce do Wolinu, kde jsme chtěli vidět Wikingskou vesnici. Parkoviště je přímo před vesnicí a tak nevznikají žádné problémy s parkováním. Wikingská vesnice je postavena v původním stylu, původním způsobem.

 

Po vstupu se stáváte vlastně účastníky života v této vesnici, kde žijí lidé, můžete k nim vejít do příbytku, uvidíte, jak mají uspořádanou domácnost, kde spí, jak a čím topí, uvidíte je při každodenních činnostech. Není to nic vyumělkovaného a nám se to velmi líbilo.

                Při zpáteční cestě do Wicka jsem se chtěl podívat ještě na jeden bunkr, který stojí nedaleko pláže od Międzyzdrojů a je u něj hotel s restaurací Sea Resort. Předpokládal jsem, že bychom si tam dali po prohlídce pozdní oběd. Po příjezdu na nás čekalo překvapení v hotelu typu špatně udržovaného paneláku, několika paneláků. Bunkr byl obestavěn zeleným neprůhledným pletivem, takže se k němu nedalo dostat a ani ho nebylo vidět. Restaurace nevypadala vůbec přitažlivě a tak jsme jen kolem hotelu udělali otočku a odjeli jsme na ubytování. Protože jsme ve Ville Julia měli zajištěnu snídani a obědy a večeře zde neposkytovali, rozhodli jsme se, že si spolu zajdeme do města na večeři na rybu či jiné mořské plody, abychom si spravili chuť.

V restauraci La Spezia, nedaleko mola, jsme si dali vynikající večeři, já jsem měl pstruha s opečenými bramborami a Petra si dala krevety, k tomu jsme si objednali pivo, které bylo taktéž dobré. Tím jsme si kompenzovali zklamání ze Sea Resortu a spokojeni jsme se odebrali do postele.

Za dnešní den ujeto 50 km a nachozeno cca 30 km.

 

Den čtvrtý: Międzyzdroje a okolí

Dnešní den je poslední, který trávíme v Polsku u moře, zítra nás čeká již cesta domů, která bude bez „mezipřistání“, ale o tom později.

Využíváme možnosti zapůjčení kol ve Villa Julia a pro dnešek měníme dopravní stroj z motocyklu na kola, ale i tak vyrážíme v jedné stopě, vlastně ve dvou stopách. Jedeme se podívat na Jezioro Turkusowe

 

, pokračujeme do Lubinu, kde se podíváme na kostel Matky Boží Jasnogórskiej a na staré hradiště s výhledem na Zalew Szczeciński.

 

Vracíme se zpátky do Międzyzdrojů, kde navštívíme Zadroga Pokazowa Żubrow a pokračujeme dál po cyklistické R10 do Warnowo, kde jsme chtěli vidět rozhlednu s výhledem na Jezioro Luniewo. Přírodní rezervaci jsme našli, ale rozhledna s oním výhledem se zde bohužel nenachází nebo my jsme ji aspoň nenašli. Podél Jezioro Crajcze pokračujeme dál do městečka Wisełka a přitom míjíme stejnojmenné jezero. Lesní cestou v borovém háji o délce asi jednoho kilometru jedeme k pláži, cesta vypadá, že se svažuje, ale my musíme pořád šlapat. Kola necháváme u zábradlí nad pláží, ke které se sestupuje po dřevěných schodech. Jdeme se vykoupat a užít si poslední den u moře. Vracíme se zpátky do Wisełky, kde si chceme dát oběd, jedeme tou samou trasou a ejhle, cesta se zdá, že stoupá a my nemusíme skoro vůbec šlapat, zajímavý optický klam. V Smażialnia Ryb u Irenki si objednáváme lososa, jsou to dvě obří porce výtečně zpracovaných ryb a k tomu si objednáváme pivo Bosman, které je velmi dobré a protože nám chutná, dáváme si každý ještě jedno. Po obědě vyrážíme zpátky, cesta už není tolik zajímavá, protože jedeme po silnici 102, kde je docela provoz.

 

Za dnešní den ujeto na kole 44 km.

Den pátý: Międzyzdroje – Raspenava

                Předpověď hlásí, že se má počasí kazit a mělo by pršet. Nevadí, máme s sebou nepromoky, protože jsme se z minulé dovolené poučili. Zatím ale neprší, je sice trochu pod mrakem, ale to není nic proti ničemu. Chceme domů dojet bez dalšího nocování a cesta by měla mít 440 km, chceme jet samozřejmě jinou trasou a taky si chceme užít německé silnice, proto máme naplánováno, že v Kostrzyn nad Odrą přejedeme na německou stranu a domů budeme pokračovat podél německých hranic.

 

Zatím jde vše podle plánu a ani počasí se nijak moc nekazí a tak podle itineráře v Kostrzyn nad Odrą překračujeme hranice mezi Polskem a Německem, cesta nás vede přes Frankfurt, Eisenhüttenstadt a Forst směrem k domovu. Někde u Forstu začne drobně poprchávat, nepromoky ještě nenasazujeme, není to nic velkého, ale později se to ukázalo jako velká chyba. Za Forstem se dostáváme do spleti objížděk (Umleitung), jedno U střídá druhé, tu je U1, tu je U2 a dokonce i U3. Bohužel zde musím Němcům dát mínusové body, protože jejich značení bylo dost nepřehledné a najeli jsme díky jejich objížďkám 50 kilometrů navíc. V oblasti Bad Muskau začalo lejt jako z konve a my jsme ve spleti objížděk neměli kde nasadit nepromoky, protože v blízkosti nebyla žádná benzinka ani most. Nasazovat je na dešti nám přišlo poněkud kontraproduktivní a tak jsme setrvali v motorkářském oblečení. Směrovky objížděk nás začaly hnát směrem na Bautzen a to jsem věděl, že jedeme špatně. Déšť neustával a od Bautzenu se hnala pěkná bouřka, tak jsem někde za Niesky sjel z objízdné trasy a našel si cestu jinudy, dostal jsem se na A4 a po dálnici jsem to frčel na Zgorzelec. Ve Zgorzelci nás dostihla ještě bouřka, blesky zprava i zleva a my mezi kamióny. Baťůžek to všechno statečně snášel, což mi moje drahá polovička řekla až doma, protože se nám v tuto chvíli vybil interkom. Moc vidět na cestu nebylo, ale i tak jsme to dojeli domů a místo původních 440 km to nakonec bylo 490 km.

Závěrem:

Polské silnice jsou ve velmi dobrém stavu a jen na několika místech jsme jeli po rozbitých silnicích. Co jsme jeli po německých silnicích cca 200 km, tak musím napsat, že sice nebyly děravé, ale dost nerovné a oproti polským hodně zaostávaly. Litoval jsem toho, že jsem se rozhodl jet po německé straně, ale s odstupem času moje zklamání přisuzuji i špatnému počasí, které nás tam potkalo. Pokud pojedete tímto směrem, doporučuji si vzít si s sebou něco proti komárům, kteří jsou v oblasti Wicka na každém kroku a jsou dost neodbytní. Pokud si budete chtít koupit nějaký přípravek proti komárům v Polsku, tak jej prodávají pouze v drogeriích typu Rossmann.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (10x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist