sumoto_duben



Jawa u Baltu

Milý deníčku, nějak se začít musí, opět vyrážíme za dobrodružstvím na našich Jawách. Letošní shon je před dovolenou stejný jako loni, prostě zas nestíháme. A teď trochu k věci – jedeme do Polska!!! Letošní plán byl, zvolit trasu bez kopců.

Kapitoly článku

1. DEN - 14.7.2019

 

Je 7:00 a vyrážíme vstříc nové mlze. Mlha, prší a vítr, přijíždíme k Otmuchowským jezerům, toto je náš první cíl cesty kolem Poznaňe. Fotíme, točíme a rozděláváme obědové zázemí v místním placu športovnym. Vaříme kuře v prášku a přemýšlíme o cíli dnešního dne. Je to Osvětim. Po lahodném kuřeti s těstovinami, ulehá zadní posádka třindy k poobědové chrupce – kilometry naskakují. Trochu bloudíme, stavujeme se naposledy v ČR v Sudici u tanku a pokračujeme směr Osvětim. Cestu na chvíli kazí černo, hromy blesky, třesky plesky přečkáváme v mycí stanici u pumpy. Za svitu duhy vyrážíme po mokrých silnicích hledat místo na nocleh. Opuštěná chajda uprostřed kukuřičného pole není vhodná, protože k ní nevede cesta a po mokrém poli se jawám nechtělo. Nakonec dojíždíme až do Březinky. Přes rozčilené rozhazující ruce místních policistů natáčíme a fotíme s dronem Jawy před koncentračním táborem Birkenau.

 

Západ slunce dodává záběrům tu správnou atmosféru, ale pořád nemáme kde spát. Kousek od tábora nám Mapy.cz prozradily odpočinkové místo. S nadšením jsme ho obsadili. K večeři se podává landšmíd a čaj, Obdivujeme přístřešek pořízený z peněz evropského fondu, včetně krbu z pozinkovaného plechu, natřeného barvou :D :D :D. Uleháme na lavičky a na zem vedle strojů a těšíme se na další den.

Dnes najeto: 370 km

 

2. DEN - 15.7.2019

 

Ve 4 ráno poradil Jar Kubovi ďábelský plán, časosběr východu slunce na naši novou kamerku, kamerka nastavena, spíme dál. Jar s Verčou spí pod stolem, místa je tu dost. V 7 ráno vstáváme doopravdy a zjišťujeme, že kamerka je až po kartu zadojená nepoužitelnýma fotkama z časosběru, seká se a nejde vyndat baterka. Ďábelský plán byl úspěšný. :D U snídaně páčíme baterku šroubovákama z kamerky a mažeme 10 000 fotek. Dobově oblečený cyklista na historickém kole Torpédo obdivoval naše JAWY, ale jeho záměr naší návštěvy byl ve skutečnosti úplně jiný. Prostě potřeboval na hajzl, využil naší toiku, pochválil jawy a zmizel. Naposled vzlétneme s dronem nad Osvětim a vyrážíme směr Bledovská poušť. Dopoledne se nám nedaří, v jednu hodinu máme najeto pouze 70 km. Na Bledovské poušti jsme svědky svatebního focení a našeho focení. 😊 Nafotíme naše akrobatické kousky, za které se rozhodně nestydíme a děláme oběd – gulášovka a polský chléb, mňam, mňam, mňam, to nám chutnalo. Po zkušenosti s trochou písku konstatujeme, že s jawou v originálním stavu by asi Dakar jet nešlo, opouštíme tedy Bledovskou poušť, jedeme hltat kilometry směr sever. Pro rychlejší přesun pelášíme po dálnici (no pelášíme :D smrdíme si po krajnici, abychom nezdržovali provoz). Povedlo se, kilometry přibývají, zadky bolí a unavení nacházíme místo k dnešnímu noclehu. Zdolali jsme 300 km. Dneska spíme vedle benzínky pod klouzačkou.

Plán na další den? Oběd u hradu Malbork.

 

Dnes najeto: 303 km

3. DEN - 16.7.2019

 

Konečně se nám daří vstanout podle plánu a vyrážíme už o půl osmé. Náš cíl – oběd u Malborku stále platí. Jedeme směr Wloclawek a překračujeme řeku Vislu. Zastavujeme na hrázi, děsně tu fouká a je nám zima. O obdivovatele Jaw tu není nouze. Vyjíždíme už konečně na ten Malbork, máme hlad. Plán plníme, když v 17:00 obědváme v autobusové zastávce s výhledem na cihelný hrad Malbork. Neustále nás však zdržuje déšť. Natáčíme s dronem v bezletové zóně, pár fotek s hradem a mažem pryč. Konečně zažíváme Polsko – představa o Polsku konečně splněna! Hlavní tah z dlažebních kostek, který je na pěti kilometrech bez upozornění omezen na jeden jízdní pruh, brázdí viklající se strýc v malé rikše, po pár kilometrech se vyhýbáme řidiči, který poztrácel polystyren po celé silnici, hurá, jsme v Polsku!

 

Následuje Gdaňsk. Hledáme nejlepší místo s výhledem na přístav. Panuje zde chaos, jedno auto přes druhý, mumraj lidí, město je mnohem větší, než jsme čekali, děláme pár fotek a pokračujeme přeplněným velkoměstem dalších 40 km. Přibližně každých 500 m je semafor a naše spojkové lamely nechápou, která bije :D Stále nevíme, kde dnes budeme spát, chtěli bychom dnes v kempu, ten je zatím v nedohlednu. Aby toho nebylo málo, začíná pršet. Ukrýváme se v autobusové zastávce, svačíme rákosníčkovu přesnídávku a přemýšlíme, co dál. Déšť ustává a pod nátlakem stresu děláme začátečnickou chybu – opouštíme zastávku. O necelých 10 km dál uprostřed dlouhé rovinky mezi vesnicemi nás zastihne totální chcanec. Víme, že je to v prdeli, jsme durch. Po příjezdu do vesnice parkujeme třindu v kaluži vody nad kanálem v parkovišti, zatímco Jar rve panelku do přístřešku k nákupním košíkům, po zaparkování zjistí, že nad panelkou chybí střecha :D :D. S mokrýma trenkama přemýšlíme, co s náma bude, není nám do zpěvu. Déšť zmírnil a my se vydáváme hledat přístřech na dnešní noc. Zhruba ve 23:00 obsazujeme přístřešek pro cyklisty v centru Wladyslawowa. Záhy zjišťujeme, že přístřešek není přístřešek, ale cedník!!! Převlékání, čaj, véča, rozvěšení mokrých hadrů a ulehání ke spánku. Radost však netrvá dlouho. Zhruba po dvou hodinách začíná pršet znovu. Jar s mokrým spacákem budí zbytek posádky. Všichni musíme změnit svoje spací pozice, bojujeme o každý milimetr suchého místa! K dešti se přidává vítr a voda začíná být všude, pořád doufáme, že se rána dožijeme.

Dnes najeto: 394 km

 

4. DEN - 17.7.2019

 

Rána jsme se dožili. Jdeme sčítat škody. Věci vypadají suše a bude možné pokračovat v cestě, Jar s Kubou jdou do nedalekého Lidlu pro snídani. Po návratu se dozvídají nemilou zprávu – chybí jedna bunda. Všechno 3x prohledáme, ale Verči motobunda nikde, pšonek to čmajz, nadáváme všem kolemjdoucím pšonkům. Za trest krademe toaletní papír z místní toiky, balíme zbylé věci. Verča obléká bundu od nepromoku a pokračujeme hlouběji do pekla (poloostrov Hel). Poloostrov Hel má své jméno opravdu oprávněně. Všude davy lidí, kteří doufají, že zde něco uvidí, ale zklamáni, že nic nevidí se vracejí zpět. Pláže tu obsadili komáři a moře medůzky. Jsme unavení a otrávení, čekali jsme mnohem víc. Třinda se chce fotit u cedule Hel a proto zastavuje, došlo jí, že včera pršelo, ale potřebovala jenom podrbat na relátku a jelo se dál. V centru Helu na vlakovém nádraží stojí souprava českých drah – čumíme. Dáváme první oběd v restauraci a pryč z Helu. Nejde to tak snadno, všude davy lidí. Cestou navštěvujeme nejsevernější bod Polska, pěkně tu protahuje, fotka a pryč. Konečně chceme od těch lidí, je čas dávat kilometry. Na rozlehlé planině s větrníky dáváme video z dronu, když náhle spatřujeme sebevraždu v přímém přenosu. Holub na sračku. Peří je všude a auto jede dál. Dnešní cestu ukončujeme v kempu ve městě Leba. Kemp Morski 21. Stavíme stany a poznáváme prvního kamaráda Martina. Po chvíli civění podává ruku se slovy já jsem Martin. Těšíme se na moře, oblékáme plavky a vyrážíme. Snad se konečně vykoupeme, první dobrovolný kontakt s vodou. Cestou na pláž dáváme Malý led – mega zmrzka. Už z dálky vidíme velké vlny a nikdo se nekoupe. Pláž je luxusní – písečná, moře čisté a teplé, hurá do něj. Řádíme ve vlnách, natáčíme videa, seč kamerce síly stačí a testujeme její vodotěsnost. Po hodince řádění se vracíme do kempu. Večeře, na zuby, napsat deník a spát. Sociálky v kempu fakt luxus, a hraje tam dokonce i rádio. Kemp hodnotíme 10 z 10, když na dovolenou k moři, tak sem. Nařizujeme budík a šup do spacáku.

Dnes najeto: 152 km

 

5. DEN - 18.7.2019

 

Odjezd v 7 se opět nevydařil, vyjíždíme v 9:30. Po cestě dáváme tanec na benzíně, nálada je dobrá. Zametač benzíny nechápe, co se děje. Balíme cestovní repráček a následuje krátká balada o tom, jak plovák zadřel třindu.

Byl jednou jeden líny plovák, kterému už se nechtělo plovat. Přehltil pravý válec třindy a ten si řekl dost, já na to seru taky jako plovák. A začíná se kamarádit s pístem, chytají se za ruku a pokračují společnou cestou, díky jejich přátelství naše cesta končí na krajnici rychlostní silnice. V jízdě pokračuje pouze Jar – hon na šmirgl papír. Díky úspěšnému honu rozvazujeme vztah pístu a válce kvalitním cestovním výbrusem. Líný plovák je odsouzen k trestu smrti, ještě že máme záložní. Po 2 hodinách třinda chytá a my frčíme dál. :D

 

Jedeme si zacvičit workout na benzínku, po cvičení se neustálým máváním zbavujeme obdivovatele Jaw. Kuba zastavuje na polní cestě a oslavujeme nájezd 10 000 km třindy od GO motoru. Jar poprvé využívá funkci rezervy u své panelky a tankuje něco přes 13 l, na benzině dáváme moc dobrou véču a pokračujeme do Svinoústí, nemůžeme se dočkat na přívoz, nevíme, jestli nás vezmou.

Stojíme ve frontě mezi auty, když náhle šlapající bába na kole řve: „MOTOR NĚTREBA KOLEJKA!“ Civíme jak blázni a najednou taxikář o pár aut dál řve tu samou větu. Pochopili jsme, že motorka je brána jako kolo a naloďuje se zvlášť. Využili jsme přívoz, který je určen pro vozidla pouze s polskou SPZ a chtěli jsme vyzkoušet, jestli přejedeme i my. Auta s cizí SPZ vyhodili, ale nás bez problémů pustili na palubu. Oba přívozy ve Svinoústí jsou zdarma. Dnes spíme opět v kempu v Polsku. Stavíme stany a chystáme se k moři. Následuje povídka o ztraceném klíči od třindy.

Kuba si položil klíče na sedlo třindy a ty náhle zmizely. Hledáme jak zběsilí, vše obracíme vzhůru kolama a nakonec Monča objevuje zloděje, je jím proradný magnet tankváčku. Klíče máme, vyrážíme k moři. U vrátnice zjišťujeme, že nemáme kartu z kempu a Kuba se pro ni vrací. Za plotem kempu u stanů číhá obdivovatel Polski a vyzvídá info o cestě i strojích. S obdivem předává nenačnutého lahváče, kterého si nese a teď už konečně k tomu moři. Je osvěžující a vlny nejsou skoro žádné, takže nuda, zdržujeme se jen chvíli, už je pozdě a chceme jít spát. Pláž čistá pěkná, voda taky. Jsme nadšení, přes kolonádu odcházíme ke stanům. Povinná hygiena a spát. Sprcha opět teplá a bez žetonků. Na ráno je naplánováno focení a točení jaw na pláži.

Dnes najeto: 287 km

 

6. DEN - 19.7.2019

 

Budík dle plánu. Místo, které jsme si večer vyhlédli, nám zkazily jednosměrky, tak přes stavbu dojíždíme na dřevěnou lávku nedaleko pláže. Děláme záběry a honem do kempu pro zbytek osádky a stany. Vyrážíme do Německa. Dnes chceme navštívit Hitlerův hotelový komplex Prora na Rujáně. Překračujeme hranice ve Svinoústí a hned za hranicemi se Kuba rozmyslí, že najednou potřebuje na WC – teď už pěkně za eura na benzíně – jsme v Německu :D Čeká nás další převoz lodí, tentokrát také za poplatek, na lodi dostaneme nápad natočit plavbu dronem, po nepovedeném startu droníku na lodi to vzdáváme a děláme pár fotek. Po vylodění na druhém břehu se snažíme o společnou fotku, když po chvíli sledování turistky se slovy: „You look very funny“, jí přenecháváme foťák a necháváme se vyfotit :D Sledujeme počasí a vyhlídky nejsou dle představ, směrem naší cesty prší, proto vyčkáváme, až déšť přejde, vaříme oběd a v mezičase děláme stojkové kreace. Monča zkouší pokus o hvězdu, Verča se láme při pokusu o most, Jar dělá, že dělá stojky a Kuba se při pokusu o dvě hvězdy za sebou málem posere, vzdáváme to a jdeme jíst. K obědu dnes instantní těstoviny.

Konečně se počasí moudří a vyrážíme směr Rujána, snažíme se dostat až k hotelovému komplexu, ale všude je vjezd zakázán nebo za poplatek, vzlítáme proto s droníkem, omrkneme okolí, nalepíme samolepku na ceduli Prora a jedeme zpět směr Polsko. Odpoledním cílem je přiblížit se co nejblíže polským hranicím. To se nám daří. Nedaleko polských hranic za šera rozbalujeme stany na prašné cyklostezce u lesa, večeříme, popíjíme, povídáme. Zalézáme do stanu a z ticha se ozývají hlasy lesa – praskání, funění, šumění, ale únava nás přemohla a jdeme spát.

 

Dnes najeto: 324 km

 

7. DEN - 20.7.2019

 

Vstáváme do krásného a teplého dne, fofrem sbalit věci a jedemeeee. Dnešní cíl je pálit co nejblíž domů s mezizastávkou v křivém lese kousek od Grifina. Podle mapy se blížíme k onomu lesu, když najednou si všímáme štůsů dřeva srovnaných na pasece, bojíme se, jestli nám křivý les nevykáceli. Našli jsme ho, je opravdu křivý, chvilku odpočíváme a užíváme si hezké počasí, vymýšlíme kreativní fotku z křivého lesa, byla to nejnáročnější fotka z celého výletu. Fotek máme dostatek a vyrážíme na cestu dál, na odpočívadle u silnice odbydeme rychlý oběd, dnes gulášovka a jedem. Je horko, proto rádi zastavujeme u rybníku bahňáku a na chvilku se osvěžujeme. Dnes už poslední zastávka a teď honem co nejblíže k českým hranicím. Sledujeme předpověď počasí, bohužel vyhlídky nejsou vůbec dobré. Žene se na nás velmi silná bouřka s přívalovým deštěm a silným větrem. Dnešní noc nesmíme podcenit, proto hledáme vhodný přístřešek. Přece nebudeme po tak dobrodružném výletě hledat nějaký hostel, z domů nám po telefonu radí, ať využijeme ubytování přes booking, to ale nevědí, že už jsme si zarezervovali přes busing – ano polská autobusová zděná zastávka je naše, a vypadá, že do ní snad moc nepoteče. Vybalujeme postýlky, večeříme, provádíme hygienu a chystáme se na bouřku. Zalepujeme spínačky a zámky proti vodě, přikrýváme motorky plachtou a pomalu uleháme. Ale vítr, který začal foukat nás vyvedl z omylu, že jsme na bouřku připraveni. Tak znovu. Třinda se stěhuje k nám do zastávky a panelku přivazujeme kurtou k zastávce. Začíná bouřka, vidět je jak ve dne a my přečkáváme pod kapkami deště v zastávce další bezesnou noc.

Dnes najeto: 355 km

 

8.DEN - 21.7.2019

 

Konečně ráno, balíme mokré karimatky a spacáky, oblékáme se do neoprenů dnes už bez risku i s ploutvema a jedeme do hor. Hranice budeme překračovat v Harachově. Zabalení do kompletní sady nepromoků obdivujeme krásu Krkonoš z polské strany a vylepujeme samolepku na ceduli na hranicích. Když nás netrefí jako napotvoru ani jedna kapka sundáváme na benzině nepromoky a pokračujeme směrem domů. V Jilemnici se stavujeme v hospůdce na oběd a s poslední zastávkou na Josefovském náměstí přijíždíme odpoledne domů, kde nás už všichni vítají.

Dnes najeto: 185 km

 

Celkem najeto: 2370 km

 

Následuje vybalování a sušení věcí, údržba motorek a pávků a především náročné přehrabování se ve fotkách a videích z cest tak, aby to pro Vás bylo koukatelné, v mezičasech dopsat poslední tři dny deníku, dokud to nezapomeneme. Naplánovat promítání fotek a videí z cest a pomalu rozmýšlet nad dalším výletem, ale jak máme ve zvyku, tak plánovat se bude 2 dny před odjezdem. Tak zase za rok ahoj.

Na závěr ještě video z naší cesty:

 

Děkujeme Vám všem

JAWA / ČZ MOTOTOULKY

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (28x):


TOPlist