reline_unor



Isle of Man a Normandie cestou

No, co si budeme nalhávat, asi se k cestování stavím laxněji, než velcí dobrodruzi, ale já vím, že plán je jedna věc, ale realita všedních dní věc druhá.

Kapitoly článku

Tahle cesta byla plánovaná v roce 2020, ale znáte to…Doba covidová sice moje cestování zásadně neovlivnila, naštěstí jen díky rušeným akcím o nějaký čas posunula…o rok, o dva a letos konečně začalo všem kratochvílím zase přát. Když jsem si v roce 2016 splnila dětský sen a v sedle motorky dojela na Man, věděla jsem, že je to sice poprvé, ale rozhodně ne naposledy. A když už se potáhnu přes čtyři země a dvě moře, co to spojit s návštěvou Normandie, kterou už mám také delší dobu v podvědomí. Prstem po mapě plánovat, to umím velmi dobře. Kouknu, vidím, všude blízko a vše je cestou. Tím, že se cesta tak dlouho protahovala, plán cesty si nosím v hlavě a nic zásadního neřeším a neplánuji. Trajekt na Man je jasně daný a vše ostatní bude záležet na počasí a únavě.

Den 1. 26. 5. 2022

Tak jo, konečně je tu ten dlouho očekávaný den, den odjezdu. Dnešní den měl být jen o tranzitu, budík na brzy ráno, motorka připravená, tak jen se pořádně vyspat a ráno vyrazit za zážitky. No, ale to bych nesměla mít v noci živý sen, že mám propadlý pas. Tak první věc, co ráno kontroluji je pas a světe div se, 14 dní propadlý. No jo, ale já jedu do Anglie… Chvilku si pohrávám s myšlenkou risknout cestu i bez pasu, ale představa, že mě nepustí na trajekt, mě velmi rychle vrací do reálného uvažování. Brno beru útokem a s paní u okýnka už se jenom smějeme, že lidové rčení „za blbost se platí“ je opravdu ze života. Pas bude ještě dnes, ale k vyzvednutí v Praze na Ministerstvu vnitra. Ale co, stejně jedu kolem, tak pas vyzvednu cestou. Tak jo, hlavně se rychle otřepat, víc nepřemýšlet a tímto považuji nesnáze na cestě za uzavřené.

V 10 hod tedy už opravdu vyrážím, a přesně s pípnutím SMS o hotovém pasu brzdím v Praze. Když vidím, komu všemu jsem evidentně pas taky zaplatila, tak si stále dokola opakuji, že přece dobré skutky sílu vrací. Na navigaci volím město Dieppe v Normandii, najíždím na dálnici a snažím se dohnat časovou ztrátu.

Rozvadov, Norimberk…podezřelý klid. Na dálnici kamion nepotkám, a celkově prázdné silnice mi přijdou podezřelé. No jo, ale on je vlastně svátek, Německo slaví. Slunce svítí a po 700 km beru první bydlení ve vesnici Steinbach a.d. Holzecke, kousek od dálnice i se snídání a samoobslužnou lednicí na mezipatře. Pivo za euro se mi líbí, tak si zajdu hned dvakrát. Večer ještě aktualizuji navigaci a dělám plán na den další. 

Den 2. 27. 5. 2022

Ráno začíná vydatnou snídaní, která byla v ceně ubytování, dá se říct 2v1 a v 8 hod sedám na motorku a vyrážím pokořit slunnou Normandii. Historické území v severozápadní Francii u Lamanšského průlivu, region starodávných opatství a klášterů. Místo, kde jsou nejvíce zřejmé pozůstatky brutálních bojů 2. světové války. Region, který vyniká svou gastronomií a neuvěřitelnými přírodními scenériemi všeho druhu.

Trasa vede po dálnici 6 na Mannheim, Kaiserslauten a v poledne vjíždím do Francie. I když tady poprvé navigace trošku zazlobí a asi pro zpříjemnění nudné dálniční cesty mě posílá do Lucemburska, kde dělám lehký okruh a vracím se směr Mety, Remeš.

Ubytování jsem cestou neřešila, protože vždy přes Booking něco v okolí najdu, ale když to mám hodinu do cíle, je 20 hod, přece jen vytáhnu telefon a hledám. V okolí 100 km není nic volného, to jako fakt. No nic, asi blbý signál. Volám kamarádce, co francouzsky velmi dobře rozpráví, ať mi po něčem mrkne, že už to dorazím do cíle a spojíme se. Tím považuji problém za vyřešený a kolem deváté dorazím do plánovaného cíle. No, ale když se dozvím, že Francie má taky svátek a všichni toho času tráví prodloužený víkend v Normandii a jediné bydlení v okruhu 100 km je zámek, kdy cena za jednu noc je v mých očích minimálně za roční pobyt, humor mě opouští.

Tak jo, já věděla, že stan nevezu zbytečně, slunce je vysoko, tak začnu pátrat po kempu. Ten do půl hodiny nacházím, ale tady mi paní s ledovým klidem oznámí, „jsme plní“, prosím ji, že mám malý stan, přespím a jedu… ale ne, je nepříjemná, neúplatná a já si myslím něco o karmě, která je naštěstí zdarma a každého dřív nebo později dožene. Jedu hledat dál. Je pravda, že po dnešních 900 km toho už mám dost a lehce se třepu, ale vše se děje tak jak má a já nakonec nacházím krásný kemp Camping du Colombier ve vesnici Offranville, kde mi ubytování dovolí. Přes telefon ať si zvednu závoru a popřejí mi dobrou noc. Jo, je to o lidech, tak jako vždy v životě a já konečně před půlnocí bydlím a padám únavou.

Ale jsem v cíli pro dny další, časová ztráta prvního dne srovnaná a teď může začít opravdové dobrodružství!!

Den 3. 28. 5. 2022

Ráno vstanu brzy a po prohlídce kempu, mapy, zhodnocení místa jako výchozího bodu na výlety a zjištění ceny kempu 10 eur noc se vším všudy, zaplatím dvě noci. V sousední pekárně dávám výbornou snídani s kávou, bez které by nemohl začít den, a hurá s motorkou na první cíl mojí cesty. Počasí dokonalé, slunce svítí, víc není potřeba si přát.

V údolí řeky Seiny, konkrétně na jejím severním břehu, mezi městem Rouen a opatstvím Mont Saint-Michel, se nachází tzv. Route des Abbayes – řada opatství založených v 7. století. Já se rozhodla navštívit tu nejmajestátnější zříceninu v Normandii a to opatství Jumiéges. Opatství je vidět už z dálky, díky dvěma velkým chrámovým věžím, které se jako jedny z mála dochovaly v relativně zachovalém stavu. Nebýt nájezdů Vikingů, stoleté války a francouzské revoluce, byl by tento klášter zachován v původní podobě dodnes. Místo je to nádherné, až se tají dech už při projití bránou.

Po prohlídce pokračuji pro změnu na technickou památku a tou je Normandský most - Pont de Normandie. Ten je nepřehlédnutelnou dominantou rovinatého kraje. Úchvatný futuristický oblouk mostu přetíná řeku Seinu mezi městy Le Havre a Honfleur a je dlouhý 2 143 metrů. Průjezd autem je zpoplatněný, ale motorky, kola a pěší mají tento zážitek zadarmo. Já sama jsem si při prvním průjezdu připadala jako na horské dráze, smála jsem se do helmy, jak je něco takového možné postavit. Před nájezdem na most je odstavné parkoviště, kde je k mostu celá řada informačních cedulí a ukázek, jakým způsobem se most stavěl. Určitě doporučuji zastavit a na most se podívat z vyhlídkového místa.

 

Jako poslední z dnešních cílů volím malebné městečko Étretat, které leží na pobřeží Lamanškého průlivu. Nutno podotknou, že je sobota odpoledne, a podle obsazenosti příjezdových cest pochopím, že ti všichni lidi, co jsou v Normandii na prodloužený víkend, potkám dnes odpoledne na stejném místě. Mám vyhlídnuté parkování ve městě, co nejblíž k cíli. No a když ho objíždím už potřetí, najdu skulinku mezi auty a konečně parkuji. K útesům je to cca 20 minut chůze, žádná dálava, ale přeci jen kombinéza nepatří k pohodlnému, turistickému oblečení. Počasí je úžasné a místo tak rozlehlé, že i když je tu mnoho lidí, na některých místech jsem sama. Jsou to výhledy, od kterých se jen těžko odtrhávám a rozumím tomu, že tu svůj čas trávili umělci, malíři a spisovatelé, a inspirovali se nádhernou přírodou křídlových útesů.

Tyto odlehlé vesnice jsou zvláštní v tom, že o obchod nezakopnete a když už máte to štěstí, ve většině případů je zavřeno, protože víkend, protože neděle, protože svátek. Navíc ta jejich doprava. Ohleduplnost neskutečná, ale všude rychlostní omezení. V obci 50 km/hod, ale v každé, kterou projíždím je rychlost snížena na 30 km/hod. A to tak, že před obci výstražné cedule, v obci tři retardéry za sebou a stejně vás nakonec zastaví semafor.

Po prohlídce a nákupech přejedu zpět do kempu. Pro dnešní den ujeto cca 250 km a zážitků na knihu.

Den 4. 29. 5. 2022

Ráno nikam nespěchám, zajdu si na dobrou snídani a balím stan. Dnešní den bude ve znamení míst, která jsou spojená s vyloděním spojeneckých vojsk. Historie, kterou má v podvědomí každý z nás. Jsem tu týden před začátkem vzpomínkových akcí, které se konají každý rok ke dni výročí a je znát, že už se sjíždí dobová technika. Je to zvláštní pocit, když jste v těchto místech a v ulicích potkáváte kolony veteránů, spojenecké vlajky na plotech, zahradách a všichni v dokonalém, dobovém oblečení. Na některých místech se přistihnu, jak snadno se člověk nechá vtáhnout do děje.

Jako první zastávku pro dnešní den volím Pegasus Bridge, tedy Pegasův most. Jedná se o slavný zdvižný most u vesnice Bénouville, kde se odehrála jedna z nejodvážnějších operací druhé světové války. Patrně nejznámější most v celé Normandii překračuje řeku Orne a během operace Overlord, představoval jeden ze strategických cílů. Parkoviště je z obou stran mostu, kavárna, prodej suvenýrů a velké muzeum je také součástí. Já muzeum vynechávám, ale i tak na místě trávím dost času.

Po lehkém občerstvení vyrážím kolem pobřeží na město Caen a navštěvuji nejvýchodnější pláž Sword. Muzea a hřbitovy lemují celé pobřeží a v podstatě u každého města nebo pláže jsou pozůstatky bojů nebo památník či jiné místo k vidění. Jedu podle plánu a zastavuji v místech, která mě něčím zvou k zastavení. Pláž Juno, městečko Arromanches, kde byl vybudován ohromný umělý přístav o velikosti 1 000 fotbalových hřišť, tzv. Mulberry a jako poslední zastavení dne je Colleville sur Mer.

Největší americký hřbitov v Evropě, který leží v těsné blízkosti východní části pláže Omaha. Na počátku cesty je vyhlídková terasa s pohledem na pláž a deskou znázorňující invazní úseky. Hřbitov se rozkládá na ploše 172 akrů a jsou na něm nekonečné řady skoro anonymních křížů a Davidových hvězd, které se tyčí na perfektním zeleném trávníku na útesech nad pláží, kde tito stateční muži kdysi padli. Hřbitov se každý večer uzavírá ceremoniálem zvaným „ústupem vlajek“, kdy se vlajky za zvuku hudby stahují a společně se zaměstnanci a válečnými veterány sedm lidí poskládá vlajku do přesného trojúhelníku a odnáší ji pryč. Měla jsem to štěstí a byla u toho. Je to velmi dojemná chvíle.

Po prohlídce na parkovišti rezervuji ubytování a přejíždím do města Saint-Lo, kde beru hotel na další dvě noci. Tím, že je neděle a cestou nepotkám žádný otevřený obchod, večer jsem ráda za McDonald's, který je hned v okolí, a plním žaludek.

Den 5. 30. 5. 2022

Na dnešní den se těším moc. Vstávám brzy a v plánu mám opatství Mont Saint Michel, které patří k nejvýznamnější atrakci současné západní Francie. Ostrov je zasvěcen svatému Michalovi, veliteli nebeských vojsk. V minulosti přitahoval poutníky z celé Evropy a cesty, po kterých se k hoře kráčelo, se přezdívaly cesty do ráje.

Přejíždím 90 km z místa ubytování. Místo je velmi dobře značené a v okolí spousty záchytných parkovišť. Parkovné na celý den stojí pro motorku 5 euro. Jedu s prázdnými kufry a na parkovišti měním kombinézu za pohodlné oblečení. Přímo z parkoviště jezdí k ostrovu autobus, který jezdí v pravidelných intervalech zdarma. Ale je brzy ráno, málo lidí a určitě doporučuji minimálně jednu cestu jít pěšky. Je to cca půl hodiny, ale ty výhledy z mostu stojí za to. Brzké vstávání se vyplatilo a já si městečko a uličky, které klášter obklopují, užívám skoro sama v tichosti a atmosféře, která k tomuto místu patří. Právem se tomuto klášteru přezdívá zázrak. V 10 hod se otevírá brána kláštera pro prohlídky. Uvnitř kláštera si projdu gotický sál, různé chodby, velkou jídelnu i podzemní kaple. Součástí je také výhled na otevřenou stranu zálivu a vy tak můžete z výšky pozorovat, jak voda přichází nebo odchází. Po prohlídce kláštera si dám oběd v jedné z typických restaurací, a protože jsem zde v čase odlivu, využívám příležitosti a obcházím ostrov dokola. V této oblasti je charakteristické, že v době odlivu voda ustupuje až několik desítek kilometrů od pevniny. Proto byl Mont Saint Michel v době mé návštěvy jakýmsi ostrovem uprostřed nekonečného množství písku a bláta. Moře bylo zcela v nedohlednu. Odpoledne si opět projdu celé městečko a v podvečer přecházím zpět k parkovišti.

Ještě je dost času, tak si na navigaci nastavuji cestou na hotel zastávku u dalšího opatství, a to Opatství Hambye. Jedná se o benediktínský středověky klášter, zvláštní a krásnou zříceninu. V celém objektu jsem jediný návštěvník. Cítím tu zvláštní úctu i úzkost. 

Pak už přejedu na ubytování, vyrazím do místního obchodu doplnit zásoby na další dny a padnout únavou. Než usnu, promyslím si cestu na další den, koupím lístek na trajekt a mrknu se, co poslední den v Normandii navštívím.

Den 6. 31. 5. 2022

Ráno si pospím. V klidu si vše sbalím, a protože mě cestou trápil volnější řetěz, hledám servis. Mám štěstí, je hned 500 m od hotelu. Ještě před odjezdem do servisu zajedu a za 5 minut vyřešeno. Přece jen cesta na ostrov Man bude ještě daleká. Dnes se vracím do města Dieppe, kde mě čeká plavba nočním trajektem do Anglie.

Cestou navštěvuji místa, která jsem během pobytu nestihla. Jako první zastavuji na nejzápadnější pláži Utah, přes Santa Marie du Mont na Pointe du Hoc.

Pointe du Hoc je skalnatý výběžek mezi plážemi Omaha a Utah, který se stal klíčovým bodem pro invazi Spojenců v Normandii v den D: 6. června 1944. Jedná se o místo, kde jednotka 225 amerických vojáků Rangers hrdinsky nasadila život, vyšplhala za svítání na 30 m vysoký útes, aby se pokusila zneškodnit německé dělostřelecké baterie.

Ještě zastavím u pláže Omaha, kde přímo u moře stojí půlkruhový památník s bronzovou sochou, symbolizující ducha amerických vojáků vystupujících z vln.

Tady končím putování Normandií a nastavuji navigaci na město Dieppe, spíše jeho přístav, odkud mi v noci vyplouvá trajekt do Newhavenu do Anglie.

Cesta k přístavu je velmi dobře značená, městem projedu bez problémů a mrzí mě, že nemám více času na jeho prohlídku. Působí krásným dojmem. Zastavuji u supermarketu a dělám zásoby na noc a zítřejší den. Je mi jasné, že v přístavu bude maximálně automat, který bude mít nejlepší roky dávno za sebou.

Schválně pro cestu do Anglie volím noční trajekt. Z předchozích zkušeností vím, že se dá na lodích docela dobře vyspat i bez kajuty, a přece jen z tohoto malého přístavu nepojedou žádné davy. A taky že jo, jen pár aut, dvě dodávky a dva francouzští motorkáři, kteří také jedou směr Isle of Man.

Dlouhé je vylodění aut, co přijela z Anglie. Každý musí na rentgen a každé auto se důkladně kontroluje. Ale naše nakládka je otázka vteřiny, motorky si sami zajistí a tím, že je loď v podstatě prázdná, místa na spaní je víc než dost.

Beru místo v dětském koutku a snažím se brzy usnout, dobře se vyspat na zítřejší den, kdy začne teprve to správné dobrodružství.

Den 7. 1. 6. 2022

Jsou 4 hod ráno a už nás ženou ven z trajektu. Jak to, že tak brzy, vždyť máme být v Anglii až o hodinu později, ale vlastně mění se čas, vždyť vím a děkuji za brzké ráno, nulový provoz, velkou mlhu a 7 stupňů tepla. Vyjíždím a stále si opakuji „Reno, jeď vlevo“!!

Jsem ráda za prázdné cesty a můj žlutý nepromok, který si raději obleču pro větší viditelnost. Kupodivu se navigace chytá okamžitě a já nastavuji cíl mé dnešní cesty, a to městečko Bolton le Sands, které leží v těsné blízkosti přístavu Heysham, odkud mi zítra ráno odjíždí trajekt. Jedu po dálnici, chci mít rychle za sebou obchvat kolem Londýna, což se mi díky brzkému výjezdu podaří a pokračuji kolem Birminghamu na Manchester. Zastavuji každé dvě hodiny na protažení těla. Dnešních 600 km mám rychle za sebou. Po obědě už parkuji u hotelu, který jsem rezervovala cestou. Musím říct, že na dálnici jízda vlevo i předjíždění problém není, ale jakmile sjedu mezi vesnice, kdy se projeví i únava, jsem moc ráda, že dnešní den už mám jízdu na motorce za sebou.

Ale sláva nazdar, parkuji, beru pokojíček a jdu prozkoumat okolí. Musím říct, že tato část Anglie na mě velmi mile zapůsobí a dávám si do svého cestovatelského plánu do dalších let. Vesnice se nachází kousek od Lake District (Jezerní oblast) což je největší národní park Anglie. Já si dám cca 10 km procházku po okolí, kolem moře a z přírody jsem víc než nadšená. Samozřejmě je to dáno i počasím, které mi po celou dobu zájezdu více než přeje. 

Po cestě si ještě nakoupím jídlo na večer. Na pokoji chvilku pracuji a začínám se těšit na dny další.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (38x):
Motokatalog.cz


TOPlist