cestarius_do_nebe



Velikonoce v Beneluxu a kolem

Letošní Velikonoce jsem si zpestřil cestou po Beneluxu a Francii, kde jsem navštívil již dlouho cílená místa.

Kapitoly článku

Počátek cesty

V letošním roce jsem si dovolenou prodloužil Velikonoce a tím získaný čas jsem investoval do cesty na místa, která jsem už dlouho chtěl navštívit. Mezi vybranými cíli bylo město Bastogne v Belgii, kde se odehrála jedna z rozhodujících bitev II. sv. války na území Belgie, chtěl jsem vidět i bunkry na pobřeží Francie a v neposlední řadě mě už léta lákala pole tulipánů v Holandsku. Bohužel opevnění z pláží, kde se odehrálo vylodění spojenců, jsou poněkud moc na jih od zbylých cílů, ale vypátral jsem opevnění u Calais, která byla součástí Atlantického valu v těchto místech tzv. Pas-de-Calais.

Velikonoce byly letos od 15. do 18.4.2022 já si je protáhl o den před a den po. Cestu jsem plánoval s předstihem a tak jsem si včas zajistil všechna ubytování prostřednictvím bookingu. Na cestu jsem vyrážel z práce již 13.4. po uplynutí směny. Pracuji v Říčanech a cílem pro zbytek dne bylo dojet do prvního ubytování v Německu ve městě Kaiserslautern. Po cestě jsem se zastavil na takřka povinnou fotku u muzea v Sinsheimu. Ubytován jsem byl v bývalém nápravném zařízení, které bylo přestavěno na hotel. Večer jsem se vydal na procházku městem, kde jsem dobře povečeřel v restauraci Spinnrädl, která byla otevřena v roce 1742.

14.4.2022

Ráno, po dobré snídani v hotelové restauraci, jsem se přes Lucembursko vydal za svým prvním hlavním cílem, tedy do Bastogne. Tam jsem dorazil před polednem a první místo, kam jsem zamířil, byly tzv. Bastogne Barracks. Obecně žije Bastogne svým osvobozením a celá tato událost je v dnes hodně komercializovaná. Na každém rohu je buď Airborne muzeum nebo prodejna. Nicméně to asi neubírá významu vlastních bojů, v kterých padlo hodně spojeneckých vojáků a díky kterým se podařilo ukončit jednu z nejkrvavějších válek 20. století. Bastogne Barracks je vlastně muzeum, kde jednak je vystavena spousta vojenské techniky, ale jsou tu i dílny, kde probíhá restaurování těchto strojů. Milovníci válečné techniky si návštěvu muzea beze sporu užijí.

Dalším bodem v Bastogne, který je takřka povinnost navštívit, je památník Mardasson Memorial, který se nachází kousek za městem. Je tu vystavěn památník, který vyjadřuje vděk vojákům US Army a rovněž tak se zde nachází další muzeum, zachycující historická fakta vztažené k Bastogne a Belgii obecně v průběhu II. sv. války.

Památník se aktuálně opravuje, takže lešení poněkud kazí dojem z něj, nicméně dá se na něj vystoupat po schodech a je z něj hezký výhled na město.

Když jsem se ubytoval, osprchoval a převlékl, vydal jsem se na procházku po městě. Jak jsem již psal, připomínka osvobození je doslova na každém rohu. Asi nejcharakterističtějším připomenutím je Shermann M4 na náměstí.

15.4.2022

V sobotu mne čekal přejezd do Francie, kde jsem chtěl vidět pevnosti, které byly součástí Atlantického valu. Jedná se o opevnění dělostřeleckých baterií, které měly zabránit útokům nepřítele z moře. Atlantický val se táhne z pobřeží Norska až na hranici Francie a Španělska. Jedná se megalomanský projekt, který měl zabránit obojživelným útokům na země pohlcené 3. říší. Konkrétně u Calais, kam jsem směřoval, jsou zbytky opevnění dvou baterií, a to Oldenburg a Waldam. Baterie Waldam byla dokonce vybavena otočnou betonovou věží, která byla vystavěna v roce 1944. K soustavě bunkrů vede silnice, ale k samotným bunkrům se musí pěšky, protože takřka celé pobřeží je oplocené. Nicméně bunkry samotné jsou přístupné. Už je na nich vidět výrazné působení zubu času, ale i tak toto místo stojí za návštěvu.

Nocleh jsem měl zajištěný na jakémsi statku ve vesnici nedaleko Calais. Drobnou nevýhodou bylo, že se nedalo jít nikam na večeři, ale naštěstí jsem s touto alternativou počítal a byl jsem na nákupu, hlady jsem tedy netrpěl.

16.4.2022

V Holandsku, kam jsem měl toho dne zamířeno, jsem měl vytýčeny dva základní cíle. Tulipánový park v Keukenhofu a vesničku mlýnů Kinderdijk. Jelikož do Keukenhofu jsem musel mít vstupenku a parkování zakoupeno online předem a termín návštěvy jsem měl až 17.4. po poledni, první jsem zamířil do Kinderdijku. Po příjezdu do města jsem se nechal navádět místními cedulemi a ty mne zavedly na centrální parkoviště. Tam jsem si zakoupil vstupenku a kyvadlovým mikrobusem jsem se svezl na místo. Kinderdijk je soustava asi 19 větrných mlýnů z 18. stol., které sloužily k odčerpávání vody. Pro našince je to určitě atraktivní místo k vidění, avšak je nutno se připravit na poměrně značný přetlak turistů.

Po prohlídce vesničky jsem se vypravil najít rezervované ubytování. Obecně mám Holandsko rád. Dříve jsem sem hodně jezdil služebně a obdivuji, jak se zde potkává určitá civilizační vyspělost s historickým duchem, který na mne vždy dýchne z jejich doškových střech a z oken bez záclon.

17.4.2022

Po snídaní jsem zamířil na sever, kde jsem se rozhodl navštívit námořní muzeum ve městě Den Helder. Toto byla taková ne úplně plánovaná akce, ale ukázalo se, že to stálo za to. Muzeum je zaměřeno na dějiny námořnictví v Nizozemí a jsou tu jak expozice věnující se obchodním námořním cestám, tak i v neposlední řadě vojenskému námořnictvu. Poměrně velkou dominantou je ponorka, která je zcela přístupná a v mém případě je to už třetí ponorka, kterou jsem si prolezl.

Před polednem jsem se vydal směrem k vrcholu mé cesty a tím byla návštěva parku Keukenhof. Návštěva tohoto parku vyžaduje naplnění dvou předpokladů. Pěkného počasí a času, kdy kvetou tulipány, hyacinty a další květiny, jimiž je tento park proslaven. Já měl štěstí na oboje a dle vyjádření místních jsem si pro návštěvu vybral nejlepší čas. Pro milovníky květin to musí být nirvána. Já zase takový kytičkomil nejsem, nicméně to stojí za to vidět. Už jen ta pole s tulipány, která jsem měl možnost vidět všude po cestě v Holadsku, jsou pro oko mnohem větší potěchou, než ta ultražlutá barva polí s řepkou u nás. Pokud byste někdo do Keukenhofu chtěli, tak si včas pročtěte jejich stránky. Například vstupenky nebylo možno koupit na místě, bylo nutno koupit je online a vždy se kupují na konkrétní čas. Ostraha vám potom tento čas při vstupu kontroluje. Anomálií je, že zaplacené parkování mi kontrolovali až při výjezdu, což na motorce a v rukavicích úplně praktický nebylo.

 

Odpoledne jsem zamířil do Osnabrück, kde mne čekal poslední rezervovaný hotel na mé cestě. Úmyslně jsem si rezervoval Hotel und Restaurant, nicméně vzhledem k rekonstrukci restaurace jsem ten den byl bez večeře. V širokém dalekém okolí nebyl jediná otevřená hospoda ( Velikonoce ) a ani na benzínce neměli toasty, bagety, prostě nic.

18.4.2022

Ráno jsem se po vydatné snídani vypravil na cestu k domovu ( Příbram ). Byla to štreka, ale měl jsem možnost po cestě rekapitulovat své zážitky a začít vymýšlet další cíle k ukojení svých cestovatelských tužeb. Ujel jsem skoro 3tis. km, za 5,5 dne, jel jsem sám a většinou jsem se přesouval po dálnicích.

Jedním z nových poznatků bylo, že bez debetní karty a chytrého telefonu se dnes už cestovat téměř nedá. V Belgii je nutno kartou napřed zajistit platbu, aby se vůbec stojan spustil, podobnou zkušenost jsem potom učinil ve Francii. Celá řada hotelů už přechází na bezkontaktní odbavování, takže dostanete do mailu přístupové kódy, kartou zajistíte platbu a živou bytost v hotelu v podstatě nepotkáte. Nevím, jestli toto je přímým důsledkem Covidu či je to obecný vývoj, ale co mě se týče, měl jsem a mám raději lidskou bytost na recepci. Na každý pád cestu jsem si užil, vrátil jsem se ve zdraví a už se nemůžu dočkat cesty další.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):
Motokatalog.cz


TOPlist