Víkend v Krušných horách

Víkendové cestování po východní hranici Bavorska a Saska se západními Čechy po vysídleném území.

Kapitoly článku

Musím se na začátku přiznat, že do nedávna jsem měl zkreslenou představu o krušnohoří. Představoval jsem si zdevastovanou přírodu vybydlené vesnice, no prostě místo, kam mě to vůbec netáhlo. Hodně to ovlivnily místa jako Jáchymov nebo Klínovec. Možná i proto jsem zvolil jako místo ubytování pro naše výlety na německé straně hor.

 

V pátek pro práci jsme s Martinou vyrazili Mähring a po německých okreskách do Hofu do prodejny Luois podívat se na motooblečení. Samozřejmě jsme se zde zdrželi poněkud déle, a tak nám zbyl čas pouze na návštěvu nejzápadnějšího koutu Česka. Trojmezí, místo, kde se potkávají hranice Česka, Bavorska a Saska (dříve NSR a DDR). Z bavorské strany je parkoviště jen pár desítek metrů vzdálené. Těžko si dnes dovedeme představit jaké to zde bylo od 40 let až do pádu železné opony. Možná jsme se tomu při nedávném uzavření hranic přiblížili, ale každý věděl, že to je dočasná záležitost. Odtud jsme jeli přímo k našemu cíli, do hotelu pod hrází Talsperre. Rodinný hotýlek přestavěný z bývalé pily nabízí příjemné ubytování na klidném venkově a dobrou kuchyní mit böhmische knödel.

 

V sobotu ráno po vydatné snídani vedla naše cesta pře Klingenthal, Kraslice do Šindelové, kde jsme obdivovali bývalou vysokou pec vystavěnou v roce 1839.  Před rokem 1930 zde pracovalo 920 zaměstnanců. Zánik šindelovské vysoké pece způsobila hospodářská krize v 70. letech 19. století. K úplnému uzavření došlo 16.6.1945. Pokračovali jsme se podívat další technickou památku bývalého cínového dolu Rolava. Cestou jsme si udělali přestávku u rybníku Přebuz. Důl uprostřed lesů jsme ani nemuseli hledat. Kolem dokola bylo zaparkováno mnoho aut a cyklisti přijížděli s obou směrů. Je fascinující, jak příroda si tento objekt poměrně rychle podmanila. Přesto na člověka dýchne úzkost z toho, kolik lidských životů zde vyhaslo a jaké útrapy zde váleční zajatci zažívali v sousedním zajateckém táboře z něhož jsou dnes patrné jenom základy několika staveb. Přes krásnou Bučinu jsme se dostali do Horní Blatné, kde jsme nejdříve navštívili na rozhlednu a potom vystáli frontu na fotografii na XXXL lavičce. Asi protože už jsme měli hlad, zapomněli jsme dojít se podívat na vyhlídku nad Vlčí jámou, což nás chvíli mrzelo, ale návštěva místního steakhousu, také stála za to. S plnými žaludky jsme se vydali přes Boží Dar na Klínovec, kde by se člověku chtělo brečet při pohledu na zdevastovanou restauraci uprostřed vybudovaného moderního sportovního areálu. Po krátké zastávce začalo naše hledání přístupové cesty k bývalé vápence u Kovářské resp. Háji u Loučné pod Klínovcem. Na potřetí jsme našli tu správnou cestu, která nebyla v rekonstrukci. Vápenka určitě stojí za zhlédnutí, zpracovávala vápnitý dolomit těžený ve dvou nevelkých lomech. Provoz byl ukončen v roce 1924. V roce 2020 byla dokončena částečná rekonstrukce. Přes Vejprty jsme se vraceli nebo spíše jsme se chtěli vrátit do hotelu. Cestu nám znepříjemnily cedule s nápisem Umleitung, což v kombinaci s navigací Calimoto, která nemá aktualizaci uzavřených úseků, znamenalo že jsme si zajeli 50 kilometrů. Zachránil nás, až strejda Googel. Na druhou stranu jsme se projeli po pěkných silnicích.

V neděli jsme počkali až přejde déšť a vyrazili směr domov, cestou jsme zastavili ve skanzenu Landwüstu, kde se vrátíte o více jak 100 let zpátky do historie zdejšího obyvatelů. U Frantoškových Lázní jsme se podívali do geologického parku SOOS. V Chodové Plané jsme zalezli do Skály. Nabaštili jsme se a zamířili domů. Při každé nedělní zastávce se přehnal silný liják a my jsme tak nemuseli použít v tento deštivý den nepromoky, do kterých se nám nikdy nechce.

Užili jsme si další víkend na motorce, kdy jsme ujeli více jak 520 km a nachodili necelých 20km. Škoda jen, že to počasí není už v srpnu letní.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Motokatalog.cz


TOPlist