moto-care



Romantische str. /Černý les/Vogézy, Moselská viniční stezka

několik cest v jednom mimo Alpy

Kapitoly článku

Letošní expedici (říkáme tak každé hlavní moto dovolené v roce, ať to byl Isle of Man či Morava) jsme se rozhodli strávit mimo Alpy a projet si tak některé legendární moto cesty v jiném prostředí.

Loni jsme byli ve Slovinsku a Korutanech a projeli tak cesty, které i zde byly mockrát popsány, takže jsem cestopis vynechal, ale pár řádků si neodpustím 😊. Za mě k této cestě určitě doporučuji nákup Korutanské karty, kdy jsme měli silnice jako Nockalm či Malta zdarma, a k tomu lanovky, muzea atd. Pokud chcete kromě ježdění i něco poznat, tak se to vyplatí. My ji kupovali hned v Klagenfurtu, kde jsme u jezera bydleli. Dále kromě všech pass a známých cest musím vyzdvihnout cestu na Mantgart, projeli jsme již ledacos, vč. pass po celém Švýcarsku, ale tady to je takové jiné, nahoře zákaz vjezdu kvůli kamení, který jsme samozřejmě porušili, a jeli dál a na úzkých chodnících (silnici) jsme se skoro i báli. Kdo tam zažil vítr a stál (kymácel se) 20 cm od okraje srázu pouštějíc auto, ví, o čem píšu 😊, dále samozřejmě cesta kolem řeky Sávy, koupání v nádherném a ledovém Bohinjském jezeře, nejhezčí vyhlídce Pyramidenkogel, na které jsem kdy byl, násobené sjezdem dolů po zadku po 50 metrové klouzačce. Totálně ucpaný Glockner, na kterém nebyl sníh (jako když jsme byli poprvé), ale Japonci a autobusy a kam již opravdu nepojedeme a jedno z TOP městeček v Evropě, St. Wolfgang.

Inspirací letošní mimo Alpské cesty byla kniha - Evropou na motorce, 25 top cest, z které čerpám nápady.  Rozhodli jsme se propojit slavné Die Romantische Strasse v Bavorsku s Schwarzwaldhochstrasse   v Bádensku, projet Route des Cretes (hřebenová cesta) přes Vogézy a zpět Moselskou viničnou stezkou, na kterou navazuje cesta kolem Rýna .

1. den pátek 19.5.2017

Vyrážíme tradičně v pátek odpoledne opět v sestavě tří motorek, VFR 1200,800 a BMW 1200.

Na řadě je dálniční přesun přes Rozvadov do Würzburgu, kde začíná již zmíněná „romantická cesta“. Někde jsem četl, že cesta se původně jmenovala „Romänische", tedy římská, a romantiku tam někdo hodil omylem, každopádně se tak již jmenuje, a vzhledem ke krásné vesnické krajině, starobylým městům a zákoutím to i sedí. Je 450 km dlouhá a vede až do Berchtesgadenu.

Nám ovšem, jako většinou první den, začalo pršet, chytli jsme bouračku a zácpu na dálnici, kdy jsme se proplétali v kolonách, a navíc, vždy když jsme zastavili, že si vezmeme pláštěnky, tak přestalo a my nechtěli přijet do hotelu zase jako kosmonauti. Würzburg jsme projížděli v totálním slejváku a jeden z nás měl chuť hrát si na tramvaj a lehnul si na chvíli na koleje. Motorka lehce odřená, takže to pár desítek tisíc po návratu spravilo. Plánovaná procházka po městě a návštěva Würzburg rezidence probíhala v duchu věty chčije a chčije, tudíž to byl úprk na pivo a pár povinných fotek. Navíc jsme museli zapít naši první havárii, takže se zcela, ale zcela výjimečně pivo zvrtlo v panáky.

 

Ujeto 460 km, cca 3 km pěšky a jeden zástupce 2 metry po zádech po kolejích.

2. den sobota

Vyrážíme ráno z hotelu bez snídaně, máme v plánu si ji dát někde v jedné z mnoha malých pekáren po cestě, což se ukázalo jako skvělý nápad, za ceny zhruba jako u nás výborná káva, čaj a výběr pečiva. Z hlediska motorkáře je tato cesta především o skvělém asfaltu, pěkných táhlých přehledných zatáčkách a minimálním provozu. Problém je tedy spíše v dodržování rychlosti v rozumné míře, tedy pokuta, ale ne zavření, dá se jet opravdu rychle. Jedeme kolem hradů Weikersheim a Creglingen do nejznámějšího města po trase - Rothenburg ob der Tauber, které si jdeme prohlédnout. Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších měst v Německu a opravdu stojí za to. Je obehnané hradbami, plné historických domů, věžiček a na náměstí je něco jako náš orloj. Připomíná výjev, kdy starosta kvůli sázce vypil na ex korbel vína a tím zachránil město od zničení během třicetileté války.

 

Následují další podobná města jako Dinkelsbühl, Nördlingen (tam jsme se vyškrábali na zvonici Daniel s krásnou vyhlídkou, kde je vidět i kráter Ries, který vznikl dopadem meteoritu před 15 mil. lety),

 Donauwörth a Günzburg. Alpskou část této cesty, tedy Ga-Pa - Bad Tölz k Orlímu hnízdu, jsme jeli v rámci expedice Bavorsko v roce 2010, a tak za Kaufbeurenem odbočujeme z této cesty k jezeru  Elbsee, kde jsme ubytovaní v pěkném hotýlku. Trasa po bavorském venkově s krásnými silnicemi velmi rychle projetá, zato s mnoha kulturními zastávkami.

Najeto 360 km + neskutečně moc schodů na zvonici.

3. den neděle

Tento den máme přejezdový, kdy je cílem Baden-Baden, pro změnu začátek Schwarzwaldské horské cesty. Jedeme kousíček po dálnici A7, a pak už po bundeskách směr Biberach a Stuttgart. Kulturní vložku máme zámek Lichtenstein, kde za 7 eur máme 30 minutovou prohlídku v němčině, což nám bohatě stačí. Další zastávkou je Mercedes muzeum ve Stuttgartu, které nás nadchlo velmi. Stavba stála několik milion eur a je úchvatná, o to víc nás překvapilo, že vstup byl zdarma (dle googlu měl stát 10 eur). Krásný výtah Vás nejdříve vyveze nahoru a pak už jdete jen dolů, nemůžete nic vynechat a kocháte se. Návštěva by mohla být na celý den, my, jako vždy, tolik času nemáme. Určitě doporučuji návštěvu a pro ty co mají času více, ve městě je podobně impozantní muzeum Porsche. Poznámka k dopravě, muzeum je hned vedle dálnice, vedle fabriky Mercedes a vedle stadionu VFB, kde se zrovna hrál zápas bundesligy. Přesto žádná zácpa, ohromná podzemní parkoviště, pohoda. My parkovali na chodníku přímo před vchodem pod dohledem policie, která nám pak ještě poradila kudy nejrychleji z města.

 

Do Badenu jsme jeli už po dálnici, večer prošli město, stavili se u kasina, a v našem hotýlku s garáží si dali výbornou večeři (hotel Athos doporučuji).

 

Najeto 340 km a dost hodně pěšky.

4. den pondělí

Vyrážíme po B 500, silnice je opět značená hnědou cedulí „Schwarzwaldhochstrasse“, začíná již ve městě, kde je „70“, to sem píšu jen proto, že jsem na to byl upozorněn po návratu krásným dopisem s fotkami, odkazem na další foto a video na netu, za krásných 20 eur. Musím uznat, to mají Němci zmáklé, ostatně jako vše. Dál už radary naštěstí nebyly, protože mezi lesy na krásné silnici plné zatáček se dá jet a jelo 😊 výrazně mimo předpisy. Podobně jako v Alpách máte dilema či jet a jet a užívat si zatáčky nebo stát, fotit a kochat se výhledy. Pokoušíme se to tedy střídat, v obchůdcích kupujeme místní slavnou šunku a domů stejně proslavené místní Spätzle. Ve Freudenstadtu si na údajně největším náměstí v Německu dáváme kávičku a pokračujeme směr na Gutach. V obci je skanzen (9 eur), staré roubenky však prohlížíme jen ze sedla motorky a pokračujeme do Tribergu. Další krásné městečko je centrem výroby světoznámých místních kukaček, zajedeme tedy i do Schonachu, kde jsou ty největší na světě (2 eur). Jedeme i kolem Triberger Wasserfälle,

 

 největšího vodopádu v Německu dále po silnici 500 k jezeru Titisee. Tam nás čeká opět pohostinnost pro motorkáře, kvalitní placené parkoviště je pro motorky zdarma, navíc motorky jsou nejblíže k jezeru, vedle je převlékárna a šatna pro bikery, kde vložíte euro a uložíte helmu a bundu do zamčené skříňky, kdy Vám po vrácení euro vypadne zpět. V šatně jsou prostředky na mytí helmy, toalety, prostě naprostý luxus. U nás přijedete na Kozákov a chtějí za moto parkovné, přesto, že říkáte, že hned jedete a místo nezabíráte… (také kvůli tomu Kozákov bojkotujeme, stejně jako Obří sud).

Pokračujeme na nejvyšší horu Černého lesa Feldberg opět po skvělé silnici, lanovku nahoru vzdáváme, stejně jako touhu vyjet na moto až nahoru, zákaz tam prostě je a nejsme v Itálii 😊. V Todtnau odbočujeme směrem na Horben, abychom vyzkoušeli i vedlejší cesty. Určitě tuto zajížďku doporučuji, cestiček mimo je samozřejmě spoustu, takže je celkem jedno, kudy to vezmete, jízda hlubokým lesem, nikde nikdo, nahoře panoramata (lesy a lesy ) a 15 % sjezdem dolů. Přes Schonau přijíždíme do lázeňského Badenwieleru, kde bydlíme v hotelu u velmi ochotného majitele (Hotel Rebekka Garni).

Najeto 250 km.

5. den úterý

Dnes nás čekají Vogézy, tedy pohoří na druhé straně Rýna ve Francii naproti Černému lesu. Pohoří výškově podobné našim Krkonoším, kde však po hřebenech vedou úžasné silnice. Trasa Route de Cretes, spojující Cernay na jihu a Sainte-Marie-aux-Mines, je další motorkářskou nirvánou.

Přejíždíme ale nejdříve Rýn směrem na Mulhouse, kde nás čeká další můj splněný sen. Muzeum bratří Schlumpfů je zaměřené především na vozy značky Bugatti, které se zde vyráběly, a je jich zde nejvíce na světě, ale jsou zde zastoupeny všechny luxusní značky historie vč. jedné naší Tatry. Vstup je 12 eur a strávit zde můžete opravdu celý den. Závěr prohlídky ale bohužel již jen probíháme. Přesto opět musím jen doporučit, jedná se o jednu z největších „soukromých“ sbírek aut na světě. Uvozovky jsou z důvodu zestátnění exponátů, příběh by vydal na další článek, takže pro další info dávám odkaz.

 

Po tomto zážitku náš čeká již přejezd do Cernay a samotná D 417, hřebenová silnice vedoucí přes nejvyšší horu Vogéz (Vosges) Le Grand Ballon(1424 m)

 

Povrch je pravda méně kvalitní než ve Schwarzwaldu, ale jinak je to asi to nejhezčí, co jsem kdy projel, a občas mě projíždění až dojímalo. Zatáčky bez provozu, opravdu velmi rychlá projížďka, výhledy, to se nedá popsat a těžko i srovnávat. Na této cestě jsme tou rozmanitostí měli mnoho zážitků, ale tohle bylo co se týče jízdy opravdu TOP a nejen na této expedici (pocitově srovnávám k jízdě po TT na Manu). Směřujeme na Le Hohneck a jezero de Géradmer, odkud se vracíme na D430 k passu Col de la Schlucht. Tato silnice kříží „Route de Cretes“ a je neméně úžasná. Samozřejmě je zde mnoho jiných možností, kudy se vydat, a strávit zde 3 dny, tak máte pořád kde jezdit, na to ovšem nemáme klasicky čas. Míříme tedy k jezeru Blanc a zpět a poté už odbočujeme na další cestu „Route des vins d´ Alsace“ (Alsaská vinařská cesta) do Riquewihr.

Vinařské městečko působí jako z jiného století, policie nám ukáže kde zaparkovat a můžeme se projít a dát nealko pivko na pěší zóně. Na této cestě směrem k Reims oblastí Champagne je takových míst spoustu (i když tohle je asi nejhezčí😊) a daly by se zde strávit další dny dovolené. O důvod víc, proč se do této oblasti vrátit. Nás čekal jen dojezd do Svaté Maruš, kde máme hotýlek (Hotel Wistub Aux Mines d'Argents , 8, rue du Docteur Weisgerber , 68160 Sainte-Marie-aux-Mines). Tady nastává problém, kdy v našem socko mini pokoji jsou tři postele, ale jen dvě peřiny, a paní prostě mluví pouze francouzsky, obrázky z google pomohly a mohlo se jít konečně ochutnat místní vínečko. Hotýlek pěkný, stejně jako servírka a víno.

Najeto 230 km.

6. den středa

Dnes máme celkem nudný den co se týká jízdních zážitků, ale o to více kultury. Jedeme opravdu většinou rovně (N59) směrem do Nancy. Když už jsme zde, návštěva je povinností, k mnoha nej po cestě nemůžeme vynechat jedno z nejhezčích náměstí v Evropě – Stanislavovo v Nancy.

 

 Pokračujeme přes Méty na dálnici A31 a v Lucembursku A3 do Luxembourgu. Přibývá nám tedy další moto země a jdeme se projít po centru a hlavně zajít do katedrály Notre-Dame, kde je pohřben český král Honza Lucemburský.

 

U impozantní katedrály máme jediný konfliktíček s policií, vzhledem k tomu, že jsme ji trochu hledali, odmítajíc dále hledat i parkování, stojíme na pěší zóně, pěkně uklizeni pod „svícnem“ u nějaké fontány a jdeme se projít. Nadšeni, že jsme našli i hrobku a české stopy na nás, ale čekal u strojů pan policista s výhružkou pokuty, že parking pro moto je asi 200 metrů (fakt bylo) a tady tedy fakt nee.. Když kýváme, že neumíme ani jeden světový jazyk, dává nám 5 minut na zmizení, načež mu s radostí poděkuji anglicky, že už jedeme. Vypadal na to, že si tu pokutu i rozmyslí a tváří se vážně zle. To chudák nevěděl, že máme za chvíli nápad se vyfotit na kruháči před úřadem vlády, stojíme uprostřed něj, zastavujeme provoz a fotíme se před bránou. Přijíždějící limuzína trpělivě čeká až vypadneme. V době teroristických útoků překvapivě není kdo by nás zastřelil či aspoň vyhnal. Na hranicích natankujeme do plných zřejmě nejlevnější benzín v Evropě, prý to tady zapomínají danit nebo co, a sjíždíme do Trieru, města a místa našeho ubytování. Město je nejstarší v Německu a bývalo i hlavním městem v době římské říše. Tomu odpovídá místo na seznamu Unesco a množství památek (Porta Nigra např.), které večer procházíme (hotel Ibis Styles Trier).

 

Najeto 290 km.

7. den čtvrtek

V Trieru začíná opět další plánovaná trasa, značena hnědou cedulí po celé délce  "Moselská viničná stezka“. 190 km dlouhá cesta po krásné klikaté silnici údolím řeky Mosely mezi viničními svahy je dalším zážitkem a nebýt mnoha vesniček a výhledů na hrady a vinice, byla by to pěkná závodní trať 😊. Naštěstí tady snad chybějí radary, zřejmě by je motorkáři uvařili. Za zmínku stojí určitě hrad Kochem a městečko zhruba uprostřed, které jsme překřtili na Trabant a dali se zde obídek (Traben-Trarbach). Silnice je značena jako B49 a končí na soutoku Mosely a Rýna v Koblenzi. Soutok je pojat opravdu velkolepě a stojí za procházku k němu (opět parkoviště pro moto).

 

Z Koblenze se napojujeme pro změnu na silnici kolem Rýna B 42 směr St. Goar. Této části Rýna se říká romantický pro množství hradů a památek kolem. Kromě toho je ale kolem řeky i skvělá silnice s táhlými zatáčkami a překvapivě ne zase tak velkým provozem, a to byl ten den svátek. Dá se využít přeprava lodí (2 eur) a vyzkoušet tak silnice na obou březích, tedy B 42 a B 9. My přejeli v St. Goaru na devítku a v Bingenu zpět na čtyřicet dvojku do Rüdeslheimu, kde jsme bydleli.

 

Nad městem je nádherná vyhlídka, ke které z něj vede lanovka nebo velmi pěkná cesta plná zatáček, kterou jsme zvolili my. Nad ní se tyčí ještě ohromná socha Germania, tak velká, že ani vyfotit se nedá.

najeto 260 km.

8. den pátek

Ráno směřujeme po celkem pěkných silničkách B 42 a B 66 směrem na Wiesbaden, kde najíždíme na dálnici A3, abychom se vyhnuli oblasti kolem Frankfurtu. V Hosbachu sjíždíme na Lohr ma Main a pro změnu jedeme kolem řeky Mohan, tedy zase po kvalitní silnici rychlé silnici s táhlými zatáčkami. Dále kousek po dálnici směr Bamberg, dalšího města s pěkným centrem, kde se nám ale nedaří zaparkovat blízko centra a toto město nás trochu zklamalo. Zatáčkami před hranicemi směřujeme k Chebu a místě ubytování. Kousek za Jesenickou přehradou sjedeme z dálnice, jedeme podél ní a odbočujeme do Kostelní Břízy, místě našeho posledního ubytování. Historická budova s luxusní restaurací a skvělou obsluhou. Jako ubytování u hranic určitě skvělý tip. 

Najeto 420 km.

9. den sobota

Poslední dojezd přes Vary, Slaný a Mělník domů do Ml. Boleslavi zvládáme bez problémů. 200 km.

Hodnotíme povedenou cestu s mnoha zážitky jak turistickými, tak motorkářskými, a skvělou, v Čechách málo profláklou, alternativu k Alpám. Pokud se nám podaří projet ještě naplánované trasy, kde jsme nebyli, rádi se do oblasti vrátíme rychlým přesunem po dálnici a pak užíváním si už jen Schwarzwaldu a Vogéz, případně dál po Francii po viničné stezce.

 

Letos nás čeká ještě dlouho odkládaná expedice Polsko, resp. cesta přes Stodolní 😊 do Krakowa a odškrtnutí si dalšího státu, přece jen kvalita silnic je legendární, a tak nám tento směr bude stačit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist