K Baltu za zubry a raketami

12.8. Pátek 28° 312km

Z Východních Čech jsme vyrazili k severu krátce po poledni. Hranice jsme překročili v Královci, v Biedronce v Zeliene Goře jsme nakoupili zásoby potravin a nějaké Lechy a hurá za krásami země našich severních sousedů, se kterými nás spojuje nejen 762km hranice, ale i příbuzný jazyk, zvyky a velký kus historie. Cílovým místem byl Nowy Dworek u Swiebodzinu, jemuž dominuje socha Krista Krále z roku 2010, která je snad nejvyšší na světě. A je skutečně impozantní. Jde o ocelovou konstrukci opláštěnou betonem, vysokou 52m a vážící 440tun. Pro srovnání socha Krista Spasitele nad Rio de Janeirem je vysoká „jen“ 30m, ale vzhledem k tomu, že je z poctivého železobetonu váží 700tun.

Noc jsme zvládli pod širákem u jezera Paklicko Wielkie. V okolním rákosí protkaném spletí cestiček číhalo mnoho rybářů na molech a loďkách na svůj úlovek. Večer proběhlo koupání v jezeře a oslava začátku výletu.

13.8. Sobota 28° 260km

V 7 hodin nás vytáhl ze spacáků lehký deštík. Setřásl z nás „únavu“ z předchozího večera, rychle jsme sbalili a na snídani se přesunuli k Pniewu, kde je muzeum bývalého německého opevnění. Opevnění bylo vybudováno v meziválečném období a mělo chránit východní hranici německé říše. Před kým nevím. Je tu 21 bunkrů, propojených více než 30km podzemních chodeb, vybudovaných až několik desítek metrů pod zemí. Jejich prohlídka trvá několik hodin. Povídali jsme si s průvodcem, který často jezdí do Čech na družbu s našimi fanoušky vojenské historie a má kamarády na tvrzi Bouda v Orlických horách, kde jsme nedávno byli.

Nedaleko vesnice Nowe Czarnowo se nachází bizarní borový les. Stromy jsou nad zemí ohnuty do pravého úhlu a dál kmen roste zase vzhůru. Stromy pocházejí z roku kolem 1930 a k ohnutí (nebo spíše zlomení) došlo kolem roku 1938. To jsou však jediná známá fakta. Teorií o důvodu deformace je mnoho, žádná však není podložená. Překvapivé je, že se údajně nepodařilo získat žádné svědectví pamětníků. Důvodem však může být i fakt, že by lapidárním vysvětlením úkazu místo ztratilo na své tajuplnosti.

Poslední zastávka toho dne byla u Smaragdového jezírka JV od Štětína. Potom jsme se již ubytovali na břehu zálivu nedaleko Štětína v maríně Domky Žaglowe. Na výběr mají ubytování ve stanu, v domě, nebo chatkách. My jsme si našli místo pro stan mezi loděmi parkujícími na souši. Ubytování stálo  za 20 pln/noc, sprchy byly  na kartu, ale teplá voda tekla i bez ní.

14.8. Neděle 29° 20km

Dopoledne jsme si vyjeli na prohlídku Štětína. Uvítaly nás pouťové atrakce rozložené na nábřeží Odry. Světským radovánkám jsme odolali a místo toho navštívili Muzeum Narodopisne s expozicí lodí, obrazů a antických soch. Na nábřeží před muzeem kotvilo několik vojenských lodí a konala se zde přehlídka vojenské techniky u příležitosti svátku polské armády. Na oběd jsme se stavili v samoobslužné restauraci s příhodným názvem Rybarex. Ryby měli výborné, ceny příznivé a obsluhu rychlou. Není umění dobře se najíst v drahé restauraci, ale najít zařízení jako je toto.

Na vytrávení jsme prošli předlouhý bulvár s názvem Alej Jana Pavla II. lemovaný nejrůznějšími stánky. Pro cestu zpět jsme se pokusili použít sdílené koloběžky nebo kola, ale nepodařilo se. Platba nebyla akceptována, tak jsme se vraceli zase pěšky.

Cestou do kempu jsme zastavili na vykoupání na pláži Dabie. Místo bylo pěkné, ale z důvodu špatné kvality vody tu byl higienicny zákaz koupání. Večer proběhl ve znamení grilování a pak noční procházka po molech v maríně. V noci se od severu zatáhlo černočernými mraky, ale nakonec žádný déšť nepřišel.

15.8. Pondělí 29° 234km

V pondělí jsme vyrazili dál k severu směr Wolin. Byl svátek Nanebevzetí Panny Marie a proto byly všechny větší obchody zavřené. Cestovali jsme občas po dálnici a občas po prázdné souběžné silnici s přestávkou na svačinu na poli pod lesem. Jak se nám nechtělo vstát a oblékat se, dlouho jsme pozorovali traktoristu, jak balíkuje slámu. Práce mě vždy fascinovala...

Pak jsme konečně dorazili k moři, avšak přeplněný Kolobrzeg nám neučaroval. Davy lidí, kolony aut, množství báječných atrakcí jako Kingkong, Spiderman a všude stánky ve stylu „Czego pan szuka, wszystko mamy: kot paczkovy, lizaky malinove...určitě i ten telefon komurkowy.

Bylo horko a pláž plná lidí, ale od moře vanul velice chladný vzduch. Na koupání jsme se necítili, tak jsme pokračovali dál po pobřeží na západ. Přes klidnější a příjemnější Dzwirzino, Rogowo, Mrzezyno a vnitrozemím do Kamienu Pomorskiego. Po občertstvení v podobě kávy a pšeničného Ksiazece v restauraci na nábřeží jsme byly nuceni protáhnou tankovací pauzu a přečkat náhlou průtrž mračen na benzině. Po nákupu v Žabce přišel další déšť a tak jsme využili nucenou přestávku pod střechou u obchodu pro domácí mazlíčky na improvizovanou večeři. Rozdělali jsme židličky a celý piknik přímo pod bezpečnostní kamerou, ještě že nás nepřišel majitel vyhodit.

Po delším hledání vhodného tábořište v rákosí u jezera, jsme nakonec vzali za vděk dřevěným přístřeškem na hřišti v Zolcinu u Kamienskeho zálivu. Po odklizení odpadků, jsme se celkem zabydleli. Společnost nám dělalo množství nejrůznějších můr a pavouků a posléze i dva místňáci, kteří však, po ujištění že nejsme Ukrajinci a nemáme žádný alkohol (což nebyla úplně pravda), zase odešli.

16.8.Úterý 24° 113km

Vzbudili jsme se, pro nás nevídaně brzy, před šestou. Abychom nepoutali pozornost lidí spěchajících do práce, sbalili jsme se a mlžným teplým ránem se přesunuli do Dziwnowa. Obchody i stánky byli ještě zavřené, tak jsme si místo kávy dali procházku po pláži, kde po ránu byli jen hledači pokladů a běžci. Pak už jsme se dočkali vytoužené kávy a snídaně, která proběhla za skřehotu racků na lavičce na břehu zálivu.

Přesunuli jsme se do Miedzyzdroje se zastávkou na vyhlídce Gosen s pozůstatky opevnění císařského Německa. Ubytování jsme vybrali v kempu Forest. Stan jsme stavěli skutečně téměř v pralese za 80pln (440kč!)/noc. Ještě že tu nevřeštěli opice.

Odpoledne jsme se vydali k moři. Voda 20°, vzduch 26° bezvětří a teplo a na pláži mraky lidí. Po koupačce jsme si prošli nekonečné molo vybíhající do moře se stánky a má drahá si po dlouhém zkoušení odvezla suvenýr v podobě plavek.

Později odpoledne jsme se vydali za zubry. Udělali jsme okruh kolem jezer Wolinského parku a zaparkovali na odpočívadle Kwasowo. Nápad to nebyl dobrý. Za zubry jsme pochodovali lesem 1.7 km, což by nebylo nic hrozného, kdyby už neměli zavřeno. Zubři byli skrytí za vysokou dřevěnou ohradou a cedule nám oznámila, že jsou k vidění pouze v době od 10 do 18 hodin po zaplacení vstupného ve výši 7 zlotych. Inu špatná příprava. A tak zatímco zubři už měli po šichtě a seděli na baru v Krmelci, my jsme šli lesem zpět k motorce.

Večer jsme si vyšli na pláž, ale přišla bouřka a přinutila nás ke spěšnému návratu do našeho příbytku. Vydatný slejvák bušil do stěn stanu velkou část noci a okolní prales se pomalu měnil v deštný prales i s aligátory.

17.8. Středa 24° 64km

Ráno byl po dešti příjemný chládek a nás čekal druhý pokus spatřit žubry. Strategicky jsme použili parkoviště v Miedzyzdrojích a po kilometru chůze se dostali ke známé bráně. Zubři už byli zase ve službě, předváděli se přímo před vyhlídkovým ochozem a pohled na ně byl uchvacující. Jsou to nádherná majestátná zvířata a navíc byla v dalších ohradách k vidění i divoká prasata, párek jelenů a voliéra s dvěma orly mořskými.

Pokračovali jsme v cestě. Na oběd jsme se zastavili v Rybářské krčmě v Karsiboru. Ryby byly výborné a pobyt nám zpestřoval výhled na provoz na kanále. Ještě než jsme překročili Swinskou úžinu vyšplhali jsme na Swinoujský maják, který má 68m a vede na něj 295 schodů. Příjezdová cesta je sice příšerná, ale maják sám i výhled z něj stojí za to. Dlouho jsme pozorovali lodě připlouvajici po moři, vlnolamy u ústí Štětínského zálivu, překladiště uhlí a dalšího zboží i tři věže gazoportu. Pak jsme vyhledali trajekt a přesunuli se na západní břeh. Přívoz ve Swinoujscie je dlouhý 800 metrů a má charakter MHD. Dvě lodi pendlují neustále tam a zpět a doprava je zdarma. Motorky se naloďují koridorem pro pěšáky a jízdní kola. Jižně od města je další, velký přívoz, určený pro tranzit a nákladní dopravu. Nyní by měl oba břehy spojovat ještě podvodní tunel, ale ten v době naší návštěvy ještě nebyl v provozu.

Pravý břeh Swinské úžiny je průmyslový, levý je rekreační. Na parkovišti nedaleko od moře jsme odstavili motorku a šli se osvěžit do průlivu. Z písčité pevniny tu vybíhá do moře úzká kosa a na jejím konci je malý maják ve tvaru větrného mlýna.

V podvečer jsme našli vhodné místo na táboření na břehu Piastowského kanálu jižně od města a strávili zde poslední noc na území Polska. Celou noc proplouvala nepříliš širokým kanálem obrovská plavidla a jejich navigační technika zasluhovala obdiv.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE