Jawa Cup 2019, Expedice Balaton

Ve čtvrtek 15.8.2019 bylo už od sedmé hodiny ranní v centru obce Suché Lazce u Hostince U Baly rušno. K výjezdu ke břehu jezera Balaton se na strojích vyrobených v minulém tisíciletí chystalo třináct statečných jezdců.

Kapitoly článku

Cesta Tam

Společně s kamarády jsme již od léta roku 2018 plánovali tuhle bláznivou cestu na stařičkých, slaboučkých, dovolím si říct motorkách značky Jawa 555,20 - 23 a Jawa Babeta. Byl to sen, který se podle mě do posledního kilometru splnil a vyplatil. Mnoho zážitků, skvělých lidí, a hlavně velké dobrodružství. Členové: Tomaš Bala (ředitel), Miloš Vaněček (senior), Roman Valenta (asistent), Jakub Hrbáč (servisman), Lukáš Gebauer (školitel), Vojta Gebauer (Benjaminek), Martin Ullmann (jezdec), Ondra Heisig (jezdec), Adam Rychtář (mechanik), Pavel Satke (cestovatel), Kamil Onderka (borec), Petr Urbančík (poradce), Servisní vůz: Michal Potůček (jednatel), Adam (řidič) a Ondra (Kevin).

 

Všechny stroje seřazeny, čekají na slavnostní odjezd před hostincem U Baly v Suchých Lazcích.

A je to tady... Ten den, na který jsme se tolik těšili. Nervozita, panika, jestli jsme nic nezapomněli, strach, jestli dojedeme v pořádku, jestli to ty naše „motorky“ vydrží až do samého konce. Ale převládal pocit natěšení a velké radosti, že ten den konečně přišel. Náš odjezd byl naplánován na 15.8.2019 v 7:30 od hostince U Baly v Suchých Lazcích. Všichni jsme dorazili na místo setkání, kde nás čekaly zhruba 4 desítky lidí, kteří se s námi přišli rozloučit a popřát nám šťastnou cestu, za což jsme vděční. Už jen pár fotek, pusu na cestu a s menšími obavami, zda počasí vydrží jsme vyjeli vstříc dobrodružství. Tak jo, fakt jedeme? Jo jedeme a celkem svižně! Ženeme si to pěknou padesátkou ještě za doprovodu servisního vozu (zelené žabičky s osádkou překřtěných na mokré bandity Michal - Marv, Adam - Herry a Ondra - Kevin).  Auta za námi a před námi žádné, tak to máme rádi! Krátce za Podvihovem ve směru na Hlubočec se naše vyklepaná, nesynchronizovaná podivná skupinka dočkala prvního drobného selhání jednoho stroje. Naštěstí jen z důvodů přehřátí šedesáti jedné leté Jawičky 555. Stačilo si dát cigárko, do benzínu dolít o 2 cl více oleje a jedeme dále směrem na Jakubčovice.  V Jakubčovicích proběhla první zastávka, kdy sdílíme první dojmy z jízdy a také předávaní informací o přidřeném motoru. Většina nedůvěřivých účastníků zájezdu raději začala přilévat olejíček do benzinových nádrží. Od tohoto momentu vše začalo fungovat na výbornou, dál jsme pokračovali Skřípov, Požaha, Fulnek, Kunín, Nový Jičín, Valmez. Během druhé zastávky si dopřáváme snídani, kafíčko a po příjezdu servisního vozu také první tankovaní.  Po snídani proběhl první briefing, kdy nás ředitel zájezdu Tomáš informoval o lehkém problému na žabičce (servisní vozidlo) a náročnosti další části etapy. Byli jsme donuceni využit mezinárodní a velice frekventované silnice vedoucí až do Vsetína. Dále nám bylo sděleno, že žabička musí jet do servisu pro odstranění lehké závady. Pro nás to znamenalo, že servisní vozidlo nás dožene až v Novém Městě nad Váhem. Po vyjetí z Valmezu vše fungovalo perfektně, jelo se opravdu krásně, sluníčko svítilo, lidi kolem mávali, řidiči aut, co nás předjížděli také. Cesta ubíhala celkem rychle. S malou přestávkou v Horním Lidečku, posléze na Slovenských hranicích a lehkému zakufrování v Trenčíně, se setkáváme zase všichni na benzince v Novém městě nad Váhem. Všichni doplňujeme nádrže a s velkou úlevou přepínáme benzinové kohouty z rezerv na běžné použití.  Opět usedáme na naše kouzelné stroje a dále se posouváme na jih přes Piešťany a Leopoldov. Zde nás potkává mírná nervozita a chaos s navigací. Někdo chce jet vpravo na Trnavu, jiní zase doleva na Nitru no, a nakonec dojedeme středem do Seredě. Tady na autobusové zastávce padá rozhodnutí o zrušení plánovaného kempování v Komoči. Je rozhodnuto, jedem na Senec. Kamil samou radostí, že zná cíl dnešní etapy, sedá na svého pionýrka a uhání dále, ale zapomněl na jednu důležitou věc, že bez přilby to nejde. Je donucen se vrátit 1 km pro helmu ponechanou na zastávce 😊. Tímto nás všechny pobaví a zapomínáme na únavu a bolesti zadnic. Ve všech se probouzí závodnické srdce, kroutíme stroje do maxima a ve sprinterském zalehnutí přijíždíme na cílovou rovinku autokempu Senec. Okamžitě po příjezdu se stáváme středem pozornosti, kdy rozdáváme úsměvy, sdílíme dojmy z cesty atd. Na oplátku dostáváme uznání, obdiv a každý si nás fotí. Velice rychle jsme postavili stany, dáváme sprchu a jdeme na véču, pivko, nakonec nějaké panáčky a jdeme spát. Ujeto 315 km

 

.      

 

Ráno balíme mokré stany, protože se přes noc zhoršilo počasí a stále je pod mrakem. Všechny věci zabalit a nabalit do servisního vozu, rychlé dotankování a …. servisní vozidlo žabička nestartuje. Nabíjením všech telefonů, navigací, hrající rádio a světlo kompletně vybilo baterku. Naštěstí jsme celebritami kempu. Okamžitě přijíždí vozidlo se startovacími kabely a už jedeme na recepci. „Zaplatili jsme kemp“, pokecali s nějakými lidmi, které naše cesta zajímala a natěšení se vydáváme na druhý den výpravy. Jedem směrem Dunajská Streda. Jede se celkem dobře, zadek tak nebolí, ale místo toho pobolívá hlava – té borovičky večer bylo trochu více 😊. Zastavujeme na benzince, mokří banditi všem kupují kávu, dáváme si snídani a pokračujeme. Stroje jenom předou, není tak horko, dobře se chladí, tak to fičí, najednou škub a škub a pan Miloš maluje pneumatikou černou čáru na asfalt…. jeho babetka se definitivně kousla a nejede. Tady bych chtěl jen připomenout, že pan Miloš letos oslavil 73 let, klobouk dolů. „Milošku jsi borec“.

Okamžitě naskakuji kluci mechanici, vytahujeme náhradní babetu, přehazujeme nádrž, zápalko, výfuk a pan Milošek za 20 min nasedá a uhání dále směr Balaton. Dnes se nám zase nevyhýbají malé navigační problémy. Nicméně kolem 12 hodiny v Medvědově najíždíme na most přes Dunaj a vjíždíme do Maďarska. Provádíme nutnou fotodokumentaci a jdeme dále. Vjíždíme do první vesnice na Maďarské straně a Romana obec přivítá defektem zadního kola jeho mustanga. Roman jakožto zkušený mechanik s asistencí Jakuba přehodí duši a je to hotovo.

 

 Vjíždíme go Goyru, ve skupině kličkujeme bulváry za přítomností velkého rachotu, a především modrého dýmu, sbíráme úsměvy a obdiv od kolemjdoucích. Někteří řidiči osobních aut stojící na červené chtějí závodit ve sprintu na další křižovatku, ale neuvědomují si, že každý z nás má minimálně 2,5 koně, a především jednoho osla na stroji 😊. Tudíž vždy stojíme na čáře křižovatky první my. Po těchto sprintech pokračujeme dále směr Veszprem. Cesta ubíhá dobře bez problémů. Většina z nás je zaskočena, že Maďarsko není taková rovina, jak jsme si představovali. Při stoupání kolem hradu Csesznek některé stroje musely jet na jedničku, proto odbočujeme na odpočívadlo a necháváme stroje trochu odpočinout. My si dáváme klobásku a kocháme se výhledem na hrad. Potom už jen následuje rychlých 40 km a sešup do Veszpremu. Zde proběhlo natankování a naplánování další cesty do cíle pouze 50 km. Jak to dopadlo?  Samozřejmě všichni natěšení na koupání v Balatonu se rozjeli na všechny strany. No tak asi po hodině a půl, k tomu dalších 15 km po okolí plus 30 telefonátů, jsme dosáhli cedule konec Veszpremu a správného směru. Hurá jedeme do cílové destinace a kempu v Zamardi. Tento závěr cesty probíhal naprosto úžasně, kdy od vesnice Balatonfuzfo byla krásně vidět hladina jezera. V některých místech jezera se proháněly blesky, kousek vedle se vybarvovala nádherná duha a my jeli v krásném slunečném počasí za stálého mávaní všech rekreantů a kolemjdoucích.  Bylo 19:15 a celá expedice dojela na místo určení s heslem Balaton je pokořen. Ujeto 280 km.

 

 

Proběhlo rychlé postavení stanového městečka, pivko, pivko, panák, štamprle,10 pivko poděkování ředitelovi a obrovský večírek.     

   

Zasloužený odpočinek

Tento den pro nás byl opravdu zaslouženým odpočinkem. Jsme na Balatonu, tam kde jsme chtěli být... Tak co teď? Ráno jsme se probudili krásně vyspaní, udělali jsme si perfektní snídani a šli okouknout kemp a obchody. Zašli se okoupat do Balatonu, dali nějaké pivko, panáček a večírek pokračoval. Naučili jsme plavat pionýra, Kamil se přes noc naučil maďarsky prostřednictvím svého telefonu a domluvil výměnu české vlajky za maďarskou. „A pak že se s Maďarem nedomluvíš“. Po tomto těžkém jednání jsme dostali hlad, tak jsme si objednali pizzu. Asi za hodinku nám klučina dovezl jídlo až na pláž, co víc si člověk může přát. V tomto relaxačním duchu jsme prožili také celé odpoledne a večer. 

Další den jsme si naplánovali výlet na druhou stranu do městečka Tihany a Balatonfüred. K rychlému přesunu na druhou stranu jezera jsme využili trajekt. Byl to velice zajímavý zážitek, vidět naše stroje plout na trajektu. V městečku Tihany jsme navštívili poutní místo s krásnou vyhlídkou na jezero. Následně jsme se vydali do města Balatonfüred a navštívili luxusní restauraci, kdy při příjezdu na parkoviště restaurace nás paní provozní vyhazovala a nechápala, že chceme v této restauraci obědvat. Po výborném obědě jsme si chtěli dát zmrzlinu na promenádě, ale Adamova babeta protestovala a nechtěla naskočit, prokluzovala spojka. Naštěstí mne napadlo nastartovat babetu prostřednictvím druhé babety, a to pomocí zadního kola, které třením roztočilo setrvačník motoru Adamové babety. Všechny stroje jely, tak hurá na zmrzlinu. Parkujeme v pěší zóně a okamžitě se kolem nás vytváří hlouček lidí, kteří si nás fotí a zvědavě se vyptávají, kde cestujeme, odkud jsme atd.  Vše je super, dobrá nálada, jen jedna postarší dáma nelibě komentuje náš dvoutaktní parfém modré barvy. Asi zapomněla na soudruhy z NDR, kteří ve velké míře navštěvovali Balaton s trabanty a wartburgy. Pak využíváme kousek cyklo stezky a vracíme se na trajekt a do kempu. Probíhá příprava strojů na návrat a pořádek kolem naších stanů.

Cesta domů

Tak a je to tady, den pátý a začíná cesta domů. Ráno proběhla velice rychle snídaně, sbalení všech věcí, uložení do vozu, rozloučení s kempem a sousedy, zamávaní a hurá na trajekt, který nám ušetřil 60 km. Jedeme směr Tihany a Balatonfüred, zde odbočujeme na Veszprem. Cesta ubíhá velice příjemně a konečně jedeme v dobrém tempu. Dva dny diskuzí u Balatonu, jak zlepšit jízdu ve skupině se vyplácí a přináší zrychlení a větší zábavu pro všechny zúčastněné jezdce. Přijíždíme do Veszpremu a čekáme na bezince. Roman dotlačí Adama, babetka stávkuje. Nejhorší porucha, chvilku jede chvilku nejede. Po vyčištění karbecu, svíčky, kontroly elektriky, přistupujeme k závěrečnému řešení, vyměnění cívky a hle, babeta jede. Naskakujeme na stroje a jedeme dále. Počasí přeje, nádhera 38 °C prostě paráda. Bermudy, triko všichni mažeme obličeje opalovacím krémem. Jen Kamil ani nerozmazává krém, je to totiž bílý muž. Pokračujeme dále ve stejném svižném tempu, někteří se honí s auty, super. Před každým větším městem se čekáme a pak projíždíme za ředitelem, který nás naviguje. Jedeme tak rychle, že kolem 12 hodiny přejíždíme maďarskoslovenské hranice v Medvedově. Odbočujeme na Sap, kde si dáváme výborný obídek za 3 éčka a pokračujeme dále ve směru Gabčíkovo, Dunajská Streda a Galanta. Tady má Jakub velké štěstí, do cesty mu skáče srna a on to zvládá manévrem Losího testu. Po chvilce ale zjišťuje, že mu nějak plave zadní kolo. Obává se defektu, ale jeto 5 vylomených špic. Naštěstí je žabička hned za ním, rychle se přehodí kolo za kolo a jede se dále. Následuje Sereď, tankujeme a nakupujeme benzín do kanystrů, protože předepsaných 20 l padlo. Pokračujeme na Hlohovec, Leopoldov, Pieštany, Hornou Stredu, Nové město nad Váhem a směr Trenčín. V Trenčině se rychle přesouváme na kemp Ostrov, ale Pavlův mustang trochu stávkuje a k tomu se velice rychle se stmívá. Dojíždíme do kempu a než se vše dohodne, mám vypité pivko….super, po takovém horkém dnu to jen zasyčelo. Někteří jdou do chatek, někteří do stanu. Dáváme naprosto perfektní sprchu. Studená, ale osvěžující. Pavel mění svíčku za novou, mustang hrčí. Jdeme na pivko pokecáme s hosty kempu a jdeme spát.

 

 

Ráno se probouzíme do trochu zamračeného dne. Na 3krát vyplňujeme přihlášky do kempu, ale paní vedoucí nám je neustále vrací. Snídáme, dáváme si kafíčko, proběhne rychlé balení, nasedáme a jedeme směr ČR. Vymotáváme se z Trenčína a jedem přes Novou Dubnici a Horné Srnie. Tam Pavel signalizuje opět problém s mustangem, přehazujeme kondenzátor, měníme opálená kladívka, seštelujeme odtrh a předstih. Krátký test, mustang zařehtal a jedeme dále. Další pauzu si dáváme v Brumov-Bylnice, obědváme a pak každý prchá směrem k domovu, protože se přibližuje deštík.

Tempo se neustále zrychluje. Projíždíme Valašské Klobúky, Horní Lideč, Vsetín, Bystřička, zastavujeme až ve Valmezu. Těsně před benzinkou bum a něco rachotí, dívám se a ulomil se mi držák stojanu. Zastavuji, použiju kousek drátku a pokračuji na benzinku. Tady se všichni do 10 minut potkáváme a dáváme si kafe. Poslední tankování, nasedáme a pokračujeme směr Nový Jičín. Stroje se trochu zapotí, než vyjedeme kopec na Krhovou, ale všechny drží. Projíždíme Jičínem, Kunínem, Fulnekem, tam nás zastavuje ředitel a organizuje náš slavnostní příjezd. Vše dohodnuto vyrážíme směr Skřípov. Zjišťujeme, že stroje vadnou, kopce jim moc nesvědčí. Dáme krátkou pauzu a hurá do Podvihova. Kamil zajišťuje otevření místního hostince. Dáváme si birelka a připravujeme se na slavnostní příjezd do Suchých Lazců. Je to tu, hodina H 16:00 a Expedice Jawa cup Balaton 2019 vjíždí v plném obsazení do Suchých Lazců a míří k Hostinci U Baly, kde nás očekávají rodiny, blízcí, kamarádi a fandové. Slavnostně předáváme pohár našemu řediteli a děkujeme všem členům expedice. Ředitel nás zve na výbornou grilovanou kýtu a pivko.

 

Je to za námi a musím říci, že tato cesta byla pro mne velice zajímavá, zábavná a také poučná. Naše stroje, které jsou velice staré, nás bez zásadních problému přivezly tam i zpět s celkovým nájezdem 1086 km.

Touhle cestou bych chtěl jménem naší expedice poděkovat sponzorům, přátelům, rodinám, kteří byli neustále v pohotovosti a připraveni, jakkoliv pomoct.

Těším se na příští rok, až zase někam vyrazíme.     

Petr Urbančík

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):


TOPlist