Balaton tour 2017 - Zweitakt riders - 50ccm - Simson a Jawa

Společně s kamarády jsme již od prosince roku 2016 plánovali tuhle bláznivou cestu na stařičkých, slaboučkých, dovolím si říct motorkách značky Jawa a Simson. Byl to sen, který se podle mě do posledního kilometru splnil a vyplatil. Mnoho zážitků, skvělých lidí a hlavně velké dobrodružství. Členové: -Matěj Švach (Malkyn) -Filip Kramoliš (Papra) -Libor Kudělka (Préza) -Šimon Kyselý (Šimi) -Ondra Štěpán (Blázen)

Balaton tour 2017 - Zweitakt riders - 50ccm - Simson a Jawa

Kapitoly článku

Den 1 - Start !

Naše stroje čekající na slavnostní odjezd před sochou Franty Palackého v Hodslavicích.

A je to tady... Ten den, na který jsme se tolik těšili. Nervozita, panika jestli jsme nic nezapomněli, strach jestli dojedem v pořádku, jestli to ty naše „motorky“ vydrží až do samého konce. Ale převládal pocit natěšení a velké radosti, že ten den konečně přišel. Náš odjezd byl naplánován na 7.7.2017 na náměstí v Hodslavicích u Valašského Meziříčí. Všichni jsme dorazili na místo setkání, kde nás čekalo pár lidí, kteří se s námi přišli rozloučit a popřát nám šťasnou cestu, za což jsme vděční. Už jen pár fotek, pusu na cestu a s menšími obavami zda počasí vydrží jsme vyjeli vstříc dobrodružství!

Tak jo, fakt jedeme? Jo jedeme a celkem svižně!

Ženeme si to pěknou šedesátkou ještě za doprovodu drona, který nás natáčel. Auta za náma a před náma žádné, tak to máme rádi! Krátce za Valašským Meziříčím ve směru na Bystřici pod Hostýnem se naše vyklepaná, nesynchronizovaná podivná skupinka dočkala prvního karambolu, naštěstí zatím jen vtipného :D.

Nášemu postrachu, milovníku cizích jazyků Šimonovi vlétla do přilby včelka. Šimon s chladnou hlavnou ihned zastavil s úmyslem ji z helmy vytřepat, ovšem asi 3 metry za ním byl další a za ním další a další člen výpravy. Skoro všichni jsme se za pomoci našich bleskových reakcí úspěšně vyhli, ovšem další člen naší výpravy zvaný Preza s námi stejný úmysl nesdílel, a tak se rozhodl najet do zádi mého Simsona :D . Naštěstí se nic nestalo a mohli jsme pokračovat dál v cestě.

Ve Zlíně jsme potřebovali dokoupit další potřebné díly do našich náročných strojů. Přijeli jsme před tamnější prodejnu, všichni zaparkovali a šli se podívat po nějakých dílech. Paní co tam prodávala byla velice milá a vstřícná a v krámku měli vše, co jsme potřebovali za rozumné ceny.

Ovšem nebyli bychom by to my, aby se něco nestalo. Jen co jsme zaplatili a paní nám popřála šťastnou cestu, tak se všechny motorky zřítily jak domino. Filip, náš specialista na parkování a jediný blázen na naší cestě s mustangem skvěle zaparkoval svého fíka nakřivo a tím pádem se sesypaly všechny motorky, až se poslední stroj, můj Simson, opřel o Felicii paní prodavačky. Naštěstí se nic ničemu nestalo, takže jsme mohli spokojeně jet dále.

Už jen menší přestávka v Otrokovicích na pumpě, kde jsme si dali kafčo, nějakou tyčinku a samozřejmě jsme čekali na našeho mistra Štěpána, který se řídí heslem: „Neřeš, dojedeš a žiješ!“ Štěpa jel na skvělém Simsonu, u kterého si každý myslel, že nedojede. Třeba až tady na pumpě jeho Síma obdržel zadní světlo. Potom už jsme jeli docela pohodově přímo za nosem přes Kyjov až na nádrž Nové Mlýny. Jelo se opravdu krásně, sluníčko krásně svítilo, lidi kolem mávali, auta, co nás předjížděla, také.

Krásná příroda, všude víno, výborné zralé třešně, no prostě paráda. Na Nových Mlýnech jsme si plni vděku a radosti udělali fotku se západem slunka a pak jsme se vydali hledat nějaký kemp.

Můžu vám říct, že pokud jedete na dovolenou do podobných destinací, tak objednávejte aspoň týden předem. Všechno bylo úplně plné, ale měli jsme štěstí a v kempu Pálava kousek od vody jsme sehnali malinkatý plac, na který jsme se nakonec rádi vměstnali. Kemp to byl pěkný, postavili jsme stany, udělali véču na našich vařičích a nakonec jsme se snažili usnout. Ovšem to byl problém, protože v okolních stanech se odehrávaly „milostné hrátky“ a nás nenapadlo nic jiného než se smát :D. Ale byli jsme opravdu unavení z tak dlouhé jízdy a nakonec jsme všichni usnuli.

Den 2 - Příjezd na Balaton

Ráno jsem si přivstal a okoukl okolí kempu, když ještě snad každý spal. Složil jsem svůj stan a všechny věci nabalil na motorku a už si jen uvařil kafe a na mapě pěkně po staru studoval trasu. Po nějaké chvíli se probudil Filip a další členové výpravy. Štěpán, který nám říkal, jak bude vstávat brzo, aby vyměnil řetěz na jeho Simsonu, spokojeně spal dál :D . Chtěli jsme vyjet okolo osmé hodiny, ale nakonec jsme vyjeli před desátou, jelikož se výměna trochu protáhla. Řetěz totiž úplně přesně nepasoval, a tak jsme ho museli trochu zkracovat.

Zaplatili jsme kemp, pokecali s nějakýma lidma, které naše cesta zajímala a natěšení jsme se vydali na náš druhý den výpravy.

Čekala nás dlouhá cesta, měli jsme totiž v plánu dojet až na Balaton, což je samozřejmě přes celé Rakousko a půlku Maďarska. S naší průměrnou rychlostí okolo 35 km/h to byla celkem výzva. Podle předpovědi mělo být opravdu šílené horko, podle mého budíku okolo 38 stupňů a to nedělá dobře nám ani motorkám. Ale jeli jsme docela rychle, zastavovali jsme snad jen na benzínkách.

V tento den se toho stalo celkem dost, například Filipovi se už v Rakousku za jízdy krásně namotala hadra na utírání oleje do zadního kola, což byla celkem fajn podívaná pozorovat, jak to s ním škublo a pak jak to musel špárat ven :D .

Kolem druhé hodiny už se to ale nedalo vyržet, všechno nás bolelo, bylo nám šílené horko, byli jsme spálení ze slunka a měli jsme šílenou žízeň. Zastavili jsme u tamního obchodu Interspar, který je v Rakousku snad všude. Já jsem čekal na parkovišti a myslel jsem, že se snad usmažím.

Nasycení a už napití jsme jeli dál s další naplánovanou přestávkou u přírodního jezera Neusiedler See, kde jsme se chtěli zchladit a spočnout. Ovšem, když jsme tam přijeli, tak jsme byli nemile překvapeni, protože jsme zjistili, že to je všude placené a s tím jsme zrovna nepočítali, tak jsme vybalili židličky, rozbalili svačiny a posvačili na parkovišti jako správní cestovatelé :D.

 

Potkali  jsme tady ale velice milou slečnu ze Slovenska, také motorářku, se kterou jsme si příjemně popovídali. Je opravdu zvláštní, že o bandu bláznů a magorů na fichtlech a Simsonech se najednou zajímalo tolik lidí. Vyměnili jsme si na sebe kontakt na facebook, rozloučili se a jeli dál ať naženeme zpátky ztrátu. Tak si krásně jedem s doboru náladou spokojeně dál. 

Najednou se z našeho kovoje ztratily dvě motorky. Zastavili jsme jako vždycky a čekali jsme, že určitě hned přijedou. Asi za pět minut přijede profesionál profík Préza s Filipem a dozvěděli jsme se, že Préza málem přišel o život. Při odbočování doprava trochu neodhadl ostrost zatážky a vyjel do protisměru, kde zrovna jelo auto. Nezbývalo mu nic jiného než jen zahnout k patníku a doufat, že to vyjde.

Naštěstí to vyšlo a nic se nestalo, jen byli všichni vytřesení, ale i tak to v ten moment asi nebyla zrovna sranda. Jo ještě jsem asi zapomněl říct, že jsme já s Prézou měli řidičák asi týden a jeli jsme na takovou cestu s takovýma motorkama :D . No co, mávli jsme nad tím rukou a jeli jsme dál.

Vidíme Maďarskou hranici! Je to opravdu ono? Jasně, že je! Projíždíme hranicí a já hladím svého Simsona po nádrži a předčasně mu děkuju za to, že jede krásně a bez poruchy .

Slunce začíná pomalinku ustupovat a tak se nám jede o dost líp. Všichni z nás se smáli, když Prézovi padaly věci z jeho stroje, což bylo skoro furt :D. Tentokrát mu upadla jen jeho komunistická česká vlaječka a tak jsme ji společně s Filipem zvedli a vrátili mu ji, Préza samozřejmě o ničem nevěděl :D.

Na benzínce jsme doplnili pohonné hmoty, posvačili nezralou sladkou kukuřici, kterou jsme skromně nakradli u cesty a chystali jsme se vyjet dál směrem na Balaton, který už byl relativně kousek.

Najednou se objevil nějaký klučina, který se smál a furt ukazoval na náš konvoj.

Potom vyšel asi jeho táta a začal se s náma bavit, samozřejdmě jsme mu nerozuměli ani slovo, je to celkem nereálné porozumět Maďarům. Neustále se ale dívali na mého Simsona a Filipového Mustanga, tak jsem pánovi ukázal, ať na Símu kluka posadí. A tak se zrodil další motorkář.

Jedeme dál a vidíme značku BALATON!!! Pro nás náš cíl a sen, jedeme tak rychle, až nás bolely oči.

Jeli jsme ale asi až příliš rychle na Filipova Mustanga, jelikož se rozhodl přestat fungovat.

Filip říká:„Zadřel jsem!“ To je pro nás celkem nepříjemná informace, a tak jsme se rozhodli počkat, než všechno schládne - jak naše hlavy, tak motorky. Po nějaké době Filip zkouší startovat a na několikátý pokus úspěšně! Při takové teplotě se totiž jeho píst rozhodl se trochu roztáhnout, ale všechno bylo zase v cajku, Mustang byl jen PŘIdřítý.

Frčíme tentokrát už opatrněji dál a za horizontem vidíme velkou modrou plochu a poznáváme, že to je Balaton! Při poslechu oblíbených písniček frčíme hlava nehlava už jen z kopce blíž a blíž k Balatonu.

Jsme tu, je to tak ! Hurááá!!!  Všichni plní dobrých pocitů zastavujeme co nejrychleji u Balatonu.

Ovšem zastavili jsme u nějakého parku, kde se na motorkách ani v autech nemůže.

Nám to bylo ovšem jedno! Chtěli jsme prostě honem fotku s Balatonem a tak jsme po chodnícich prokličkovali mezi lidma až k vodě. Lidi se nám smáli, nesetkali jsme se s hněvem, nebo tak něco.

Rychle jsme pořídili fotku a jeli jsme dál k místnímu Tescu, kde jsme chtěli nakoupit nějaké pití a jídlo.

Musím říct, že tamnější Tesco je opravdu obrovské a seženete tam snad všechno. My jsme ale spořivě zvolili pivo a místní levný, ale výborný chleba, který nás skvěle nasytil. Na parkovišti každý baštíme svůj chleba, fotíme další fotku a jedeme hledat kemp!

I tady jsme byli neúspěšní, všude bylo plno. Byla tma a Štěpánův Simson se rozhodl, že už ho nebaví svítit. Hledali jsme kempy, už opravdu unavení po celodenní cestě plné horka. Už nás to nebaví, máme toho dost, začínáme si říkat, že prostě přespíme na zastávce. Šíma a Štěpán se rozhodli jet zkusit poslední kemp. Se zbytkem skupiny na ně čekáme a doufáme, že budou úspěšní. A byli!

V kempu byli velice vstřícní a přestože jsme tam jeli krátce po zavíračce, získali jsme super fleka, kde bylo strašně moc místa a měli jsme super sousedy, kteří byli tak hodní a svítili nám, když jsme stavěli stany :D .

Udělali jsme si večeři a šli pomalu spát. Prostě pro nás myslím si zasloužená odměna. Takže těšíc se na další super den naší cesty a dovolené jsme krásně usnuli.

Den 3 - Zasloužený odpočinek

Tento den pro nás byl opravdu zaslouženým odpočinkem, jsme na Balatonu, tam kde jsme chtěli být... Tak co teď? Tento den ani nemáme nějak zdokumentovaný. Ale byla to paráda.

Ráno jsme se probudili krásně vyspaní, udělali jsme si perfektní snídani (polévky ze sáčku/Pikok z Lidlu + chleba - doporučuje 5 z 5 cestovatelů ! :D ) a šli okouknout kemp. Našli jsme naprosto luxusní sprchy s teplou vodou, kde jsme se rochnili snad celé dopoledne. Když jsme vyšli ze sprch, tak nás čekalo nemilé překvapení. Začalo celkem dost pršet, takže jsme fičeli schovat věci, co jsme nechali venku, ať nezmoknou. Dostali jsme opět hlad, tak jsme znovu vyndali své vařiče a za deště jsme venku bašili pod pláštěnkama.

Náš skupinový kuchař Filip vypadal jako někdo, kdo ztratil tělo a zbyla jen pláštěnka s bačkůrkama. 

Přestože sem tam pršelo, vydali jsme se do zmiňovaného Tesca, kde jsme chtěli něco nakoupit pro náš pobyt u jezera. Náš expert Ondra si až na Balatonu vzpomněl, že si zapomněl židličku na sezení, bez které nemohl žít :D . Hledali jsme tedy mezi regálama a až na malé plastové židličky tam byly jen velké piknik sety... Ondru napadlo, že bychom mohli koupit set, že to nevyjde tak draho :D (v přepočtu 900 Kč), že židličky využijem a stůl zahodíme :D. Ano... tak spořiví my jsme :D.

Ondra teda smutně souhlasil s námi, že to asi nepůjde... Šli jsme tedy dál a kupovali potřebné věci.

Polévky, pečivo, brambůrky, krekry, PIVO! Pivo jsem chtěl zkusit maďarské, když už jsem tu byl... Ovšem kluci pak našli českého Kozla a Plzeň, takže pro ně to byla jasná volba. Já vzal nějaké snad místní pivka a šli jsme. Všechno naložíme na naše stroje a pak si Ondra všimne stánku, kde prodávali melouny. Pane bože. Nejen, že na svého Simsona naložil balík kyselek, piva a další věci, ale on tam opravdu chce nabalit i meloun ? :D

 

Nakonec to dopadlo dobře, meloun držel a mohli jsme jet zpátky do kempu a konečně už k vodě. Osobně jsem byl celkem překvapený dopravou okolo Balatonu. Lidé tady jezdili naprosto bezohledně a zmateně, jako někde v dálném východě. Opravdu to bylo místy i nebezpečné a nejednou se nám stalo, že jsme museli prudce brzdit nebo někoho schválně pouštet.

Odpoledne po menší siestě jsme se vydali na pláž, kde jsme si zaplatili vstup a konečně se ovlažili tím Balatonem. Voda byla celkem fajn, osvěžující. Na dně bahno, takže voda trošku kalná, ale co, nám to nevadilo.

Každopádně naše motorky se se vším překvapivě dobře vypořádaly. Jen na Šimiho fichtlíku se horko a dlouhá cesta asi podepsaly. Dělo se v něm něco zvláštního, a tak jsme se na něj večer chtěli mrknout.

Fichtla jsme podepřeli melounem od Ondry (samozřejmě bez jeho svolení), jen abychom nemuseli vypouštět olej.

Sundala se spojka, proběhla nějaká ta základní prohlídka, ale jelikož jsme to my, tak při skládání nám chyběla jedna segerovka... Což byl celkem problém, protože nikdo nevědel, kde může být a mohla být kdekoliv, třeba v převodovce. Hodně dlouho jsme ji hledali, nechtěli jsme se smířit s tím, že bychom museli půlit motor. Naštěstí náhodou ji náš Preza našel, a tak jsme to složili a původní problém se zvoněním neodhalili.

Už za tmy jsme vzali pivka a šli na procházku na pláž, kde jsme opět relaxovali a pili pívo. Z podle mně maďarského piva se nakonec vyklublo nějaké snad rakouské nebo jaké a souhlasil jsem, že příště kupuju s klukama Plzeň.

V kempu jsme si dali opět sprchu, která trvala snad věčnost a šli jsme opět spokojeně spát.

Den 4 - Pohoda a návštěva termálního jezera Héviz

Tímto dnem Vás příliš zatěžovat nebudu. Ale byl to samozřejmě také super den! Ráno, když jsem se vzbudil a viděl jsem, jak ještě každý spí, tak jsem je nechtěl budit. Nevěděl jsem co dělat, ale chtěl jsem nějak využít čas. Nebudu přece jen tak ležet, když jsem na dovolené, kterou si chci užít do poslední minuty. Oblékl jsem si tedy sluchátka, mobil s písničkama a šel běhat.

 

Musím říct, že to bylo super! Běhat po pobřeží Balatonu po krásných cyklostezkách, když slunce teprve vylézá je celkem něco. Nikde nikdo nebyl, celý Balaton ještě spal a to bylo před osmou ráno.

Byli vidět jen pracanti v kempech a na různých atrakcích, jak všechno chystají, aby mohli vydělávat peníze. Pokud sem někdy pojedete kempovat, tak doporučuju.

Když jsem se vrátil do kempu, tak jsem si dal sprchu a šel jsem do stanu, kde jsem se chtěl nasnídat.

Všichni pořád spali, což jsem trochu nechápal, jelikož jsem byl pryč snad hodinu :D . Uvařil jsem si kafčo, otevřel pikok, uřezal chleba a ostatní se začali probouzet. Nevím jestli ze smradu z pikoka nebo z toho, že o stan vedle se nějaký zamilovaný pár celkem hlasitěji rozvášnil.

No, po snídani jsme ani nevěděli co dělat. Ondra se rozhodnul, že něco udělá se svým Simíkem.

Na fotce vidíte, že to „něco“ u něj v překladu znamená rozborka sborka celé motorky :D .

 

Až na Balatonu zjišťuje celkem závažné chyby jeho Simsonu. Potom, co složíme Ondrového Simsona, tak se vydáváme na plánovaný Héviz! Héviz je jedno z největších termálních jezer v Evropě. Ano i v tomto strašném horku se vydáváme na místo, kde je voda údajně nějak radioaktivní a má kolem 36 stupňů. Chtěli jsme to ale zkusit, tak jsme tam jeli. Je to kousek od Balatonu, takže doporučuju tam zajet.

Není to myslím ani nějak drahé, už si ale nepamatuju cenu. Voda místy dosahuje hloubky 36 m, takže celkem bacha ať někde horkem neomdlíte ;) .

Když jsme vycházeli už k parkovišti, tak Šimon zjistil, že jde na boso a tak se musel pro své bačkůrky vrátit do skříňky, což byl srandovní proces, jelikož to se muselo jít přes vstup, kde je paní, co mluví trochu anglicky a Šimon anglicky neumí ani píp.

Když jsme zaplatili na parkovišti, tak jsme se vydali zpět k Balatonu a cestou jsme se stavili koupit nějaké pivka v našem milovaném Tescu. Když jsme dojeli do kempu, tak se kluci rozhodli uvařit večeři.

Což byla etapa výletu sama o sobě. Šéfkuchař Ondřej s Filipem vařili špagety.

Večeře byla mírně převařená, ale když se to zalilo kečupem, tak to chutnalo víceméně dobře.

Filip už pak jen větou: „Den dobry, máte sůl ?“ poprosil sousedící poláky, kteří mu vyšli vstříc, a tak jsme se nakonec najedli dobře.

Večer jsme se vydali pěšky na pláž, kde se konala nějaká „párty“. Maďarský disco ekvivalent Michala Davida se nám sice nelíbil, ale i tak jsme se tam stavili a okoukli okolí. Potom jsme šli do vody s pivkama v plechu, což nakonec byla taky celkem sranda. Házeli jsme po sobě přes celou pláž bahno ze dna Balatonu. Pokračovali jsme v tom až do té doby, co jsme viděli první blesk, který byl opravdu celkem blízko.  Šli jsme teda do kempu a tam jsme spokojeně ulehli.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.30
Známkováno: 23x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist