Za krásami Itálie a Korsiky - 29 dnů / 6.200 km

Maďarsko

Z Bruntálu vyjíždím 2.září 2021 a první dvě noci trávím v maďarských termálních lázních ve městě Bük. Proč vyjíždím až v září? Při cestách na motorce spím převážně v kempech a letos jsem se trochu bál, že díky covidovému omezení jejich kapacity  a touze lidí znovu cestovat, budou v sezóně plné.

 

 Ráno 4.září pokračuji rakouským pohraničím do Slovinska, hranice přejíždím přes Loiblpass- 1367m n/m.

Úzká silnička, samá zatáčka, často jedu 1-2, není divu, že je průsmyk uzavřen pro karavany. Den končím u jezera Bled v kempu příhodného jména "Camping Bled".

Slovinsko

Jezero Bled je nejnavštěvovanější místo Slovinska a určitě i jedno z nejkrásnějších míst v Evropě. Obzvlášť  v tak krásný slunečný den, jako je právě dnes. Přijíždím brzy po poledni a mám dost času užít si jeho velkolepou nádheru. 
 

 

Druhý den mne čeká  "smaragdová cesta" a perla Julských Alp - průsmyk Vršič.

Ve svém knižním bestselleru  "Nejkrásnější horské průsmyky" píše autor D. Maier " cesta přes průsmyk Vršič 1611 m n/m - mezi městy Krajinská Gora a městečkam Bovec -  je nesporně nejkrásnější alpskou silnicí ve Slovinsku. Je srovnatelná s nejpůsobivějšími alpskými silnicemi přes průsmyky.. 51 serpentin..14 % stoupání..".

Za branou kempu se dozvídám, že okružní cesta kolem jezera je další 2 hodiny uzavřena. Jede se tu mezinárodní triatlon. Co nadělám, alespoň prvně v životě takový závod uvidím. V peletonu zahlédnu i české dresy, především muže je vidět hodně v předu.

 

V Kranjské Goře začínám stoupat do průsmyku Vršič 1.611 m n/m. Během 10 km se cesta zvedá skoro o 1000 m. Je neděle a motorkáři ze široka daleka mi v uzoučkých vracečkách předvádějí, jak bych taky mohl jezdit, kdybych to uměl.

https://www.objevuj-slovinsko.cz/udoli-soci/
http://www.cestynamotorce.cz/prusmyk-vrsic-prelaz-vrsic-2/

 Triatlon na Bledu mne trochu zdržel, místo přidávání plynu raději zkracuji plán cesty a za Bovcem ve městě Žoga odbočuji vstříc dalšímu průsmyku Passo di Tanamea, už na Italské straně hranic. Je to minimálně používaná cesta, tipuji, že v prázdné hraniční budce se za posledních 30 let střídali maximálně pavouci. Den končím na břehu Jadranského moře v Caorle.

Itálie

Další den přejíždím napříč Itálií k břehům moře Ligurského. Mířím na další z krásných evropských míst ze seznamu UNESCO - Cinque terre

https://www.radynacestu.cz/magazin/cinque-terre/

Městečka jsou nalepena na prudkých svazích a jejich úzké uličky plné turistů. Silničky mezi nimi tvoří složitý slepenec, který dost komplikuje orientaci i mojí GPS. A co horšího, kempy jsou tady beznadějně plné. Nakonec pár fotek přece jenom vyfotím a spěchám dál od moře, hledat kemp kam se ještě vejdu. 

 

První zastávkou další den je město Pisa a její symbol - šikmá věž. 

Byl jsem tu před 32 lety se ženou a dětmi a vyšlapali jsme si všech 294 schodů až  nahoru. Bylo to o fous. V následujícím roce 1990 věž na 12 let uzavřeli a zpevňovali základy.  Prý ted' nespadne dalších nejméně 300 let.
 

  Tentokrát ji jenom na dálku pozdravím, do GPS zadávám cíl Bastia (Korsika) a jedu do nedalekého Livorna na trajekt.
 Asi po hodině bezstarostného kochání se krásnou Italskou krajinou mi dochází, že město buď přestěhovali, nebo jedu jinam. Už jsem tam dávno měl být.

Na GPS si proto konečně vyvolávám mapu trasy a ejhle, mířím na trajekt do města Piombino.

No nevadí, do Bastie je to odsud blíž a tak alespoň za přepravu něco ušetřím. Lístek je naopak dražší (58 Eur proti cca 46) a loď navíc vyplouvá až v 18 hod. To vypadá na potíže s hledáním otevřeného kempu uprostřed noci. Při čekání na nalodění si čas krátím debatou s kolegou motorkářem z Německa. Chce se ubytovat někde v Bastii v hotelu. Je to rozumný nápad, jenomže 12 km od města je kemp a s ním i úspora nějakých 40-50 eur. To musí klapnout.

Delší mezipřistání na Elbě, pomalé vyloďování v Bastii, silný večerní provoz a několik uzavřených ulic v druhém největším městě ostrova, které GPS nutí stále přepočítávat trasu, moje plány trochu narušují. Když ve 22.oo hod po zrychleném přesunu noční Korsikou nacházím konečně bránu kempu, je- díky Bohu, stále otevřená.
Alespoň už vím, že v noci Stromek krásně svítí.

Korsika.

https://www.turistika.cz/clanky/korsika-maly-kontinent-ktery-se-neda-dokonale-poznat-ani-za-100-let/detail

Korsika je ideální dovolenkový cíl, kromě krásných pláží a čistého moře nabízí i skvělé poježdění po horských silničkách. Objel jsem ji dokola, podél i napříč a přikládám dva tipy.
 První se týká parádní trasy - měří zhruba 70 km a vede z Porta přes průsmyk Col de Vergio ( 1.482 m n/m) do vesničky Ponte Castirla. Prvních náročných 32 km je stále nahoru. Na motorce brnkačka, svoje síly tu ale zkouší spousta cyklistů.

Nejvyšší silniční bod Korsiky 1482 m n/m.

 

Sjezd do Castirly znamená sešup o více nežli 1000 m během 20 km. Sotva dva metry asfaltu ohraničené skalou a kamennou zídkou, ale také nádherná panorama nekonečných růžových skal. Skvělá kombinace adrenalinu a krásné přírody. 

 

Druhým tipem jsou pláže na jihovýchodě ostrova. 

http://www.cestynamotorce.cz/plaz-rondinara-nejkrasnejsi-plaz-korsiky/

Prý nejkrásnější je "La Rondinara" potvrdit to ale nemohu i když jsem jel téměř kolem. Leží asi 7 km stranou od silnice do Bonifacia. Možná příště, tentokrát jsem plný dojmů z tří krásných dnů, strávených v kempu "La Fautea" na stejnojmenné pláži, vzdálené jenom pár kilometrů.

 

Krásných pláží i malebných měst a horských vesniček  je na Korsice každopádně plno.

 

Pláž u města Porto.

 

Městečko Piana 

Koupě lodního lístku zpět do Itálie mi trochu orosila čelo. 
Pár hodin před odplutím jsem se rozhodl, že s koupí lístku na trajekt nebudu čekat až do přístavu, ale zajistím si ho raději dopředu přes internet.

Připojuji notebook k WiFi v kempu, najdu prodejce, zaplatím a na mail dostávám potvrzení o koupi. Super. Marně ale hledám QR kod, zato nacházím doušku, že toto potvrzení lístek nenahrazuje. Tečka. Píši dotaz kde je chyba, kde je lístek. Prý stačí kliknout na zelený bod dole. Ale sorry, zelený bod nikde. Navíc si všimnu upozornění, že lístek musí být předem vytištěný na papíře a že v přístavu žádná tiskárna není. 
Představa, jak na poslední chvíli běhám po cizím městě a hledám někoho, kdo mne ochotně pustí ke svému počítači s tiskárnou a nechá mne v klidu pracovat, ve mně  příliš radostné očekávání nevyvolává.
Znovu tedy reklamuji chybějící zelený bod i lístek a klušu na recepci v naději, že právě v tomto kempu mají s počítačem i tiskárnu a že mi ji dají k dispozici. Mají prima, dokonce veřejnou, momentálně ale mimo provoz....
Lodní lístek přišel samostatně, tiskárnu nakonec oživili a já už s papírovým lístkem v kapse kličkuji na poslední chvíli totálně přeplněnými uličkami Bastie...

Znovu v Itálii

Jedním z plánovaných cílů mého výletu je NP Abruzzo. Pohoří kolem nejvyšší hory Apeninského pohoří Corno Grande 2912 m n/m je protkáno horskými silničkami a těch není nikdy dost. NP se nachází zhruba ve středu Itálie u pobřeží Jaderského moře. Protože přistávám v Livornu vydávám se napříč Italíí na opačný břeh. Čeká mne spousta krásných míst, ale i jediný deštivý den letošního nádherného září.

První zastávkou na cestě je starověké město Voltera. Jednak to dnes vypadá na déšť, takže jedu v nepromokách a taky jsem tu už kdysi byl. Moc se tu tedy neprocházím, doplním zásoby a hurá do sedla.
 

 

 San Gimignano
 Jenom pár kilometrů odsud leží  město 15. věží San Gimignano (UNESCO). Malebné náměstíčko je doslova nacpané stánky se suvenýry, trochu mi tím komplikují fotku, kupuji si tady ale suverénně nejlepší pizzu mého života. 
 

 

Siena.

Další zastávkou je město plné historie a perla Toskánska - Siena.

Siena byla prvním městem na světě, které své rozlehlé historické centrum přeměnilo na pěší zónu. Dobrý nápad, do centra na  nejkrásnější náměstí v Itálii Piazza del Campo šlapu ale pořádný kus cesty.

Náměstí dominuje druhá nejvyšší věž v Itálii Torre di Mangia (503 schodů) a díky jeho rozloze se tady skoro 500 let běhá dostih neosedlaných koní. 3x kolem náměstí, přičemž ve snaze zvítězit je dovolena téměř jakákoliv brutalita. Dnes je tu klid, je 16.září a běželo se 16.srpna- i ti poslední už dávno doběhli.
 

 

Civita di Bagnoregio

Milion turistů ročně, navštíví další známé místo podél mé dnešní cesty napříč Itálií- "umírající město" Civita di Bagnoregio. Docela dobrý důvod podívat se tam taky. Cestou trochu moknu, když dorazím déšť na chvíli přestává.
Město je údajně staré 2.500 let, díky jílovému podloží se od 16.století propadá. Prý se tomu nedá zabránit, dříve či později nezadržitelně zaniklne.

https://magazin.travelportal.cz/2018/02/12/civita-di-bagnoregio-umirajici-mesto/

 

Další atrakcí v dosahu je Cascata delle Marmore -  nejvyšší umělý vodopád na světě (163 m)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cascata_delle_Marmore

Přijíždím v silném dešti, chvilku bloudím vesničkou Marmore a hledám kudy k vodopádu. Když nacházím správné parkoviště je uplně prázdné a i já zápasím s pokušením vyprdnout se na celou tu slavnou padající vodu.

Zahlédnu otevřenou kavárnu, alespoň na chvíli sundávám přilbu, popíjím skvělé espreso, hledím do deště a přemýšlím co dál.
..."k vodopádu to není daleko a ve tři hodiny pouštějí vodu" říká mi číšník, aby zabil nudu deštivého dne. Tomu druhému moc nerozumím, přestává ale pršet a tak se jdu na tu krásu podívat. Když už jsem tady.. Nakonec jsem slavný vodopád našel, na vyhlídce "Balkon milenců" počkal až "pustí vodu" a když na chvilku vyšlo i slunce, byl to moc pěkný zážitek.

 

NP Abruzo

Do Ĺ Aquily, hlavního města provincie Abruzzo, jsem dorazil totálně promočený.
Mám sice skvělé nepromoky IXS, které opravdu nepromoknou, nesvlékl jsem je ale celý den a hodně v nich chodil, je veliké horko a tak jsem pod nimi propocený. 

Kemp tady není široko daleko, hledám hotel a mokré věci rozvěšuji po pokoji. Co neuschlo během noci, dosychá druhý den.  Budím se sice do mlhavého rána, když ale začínám stoupat k vesničkám Santo Stefáno a Castel de Monte, zůstává mlha dole v údolí.

Brzy se otevírají pěkné pohledy na hřeben pohoří Gran Sasso ď Italia.
 

Počasí opravdu vyšlo na jedničku, navíc celá cesta "Campo Imperátore" je nádherný kus země. Občas potkávám auta, motorkáře i cyklisty. Je sobota, moc lidi tady ale není. Nádherný den končím u moře v prázdném kempu městečka San Salvo Marina.

NP Gargano

Kousek nad podpatkem Italské boty, je malý výběžek do Jaderského moře, poloostrov Gargano. Jedno z nejkrásnějších míst Itálie.

https://italie.svetadily.cz/clanky/Poloostrov-Gargano

Na poloostrov přijíždím po 11km dlouhé písečné kose Isola di Varáno. Mám takové lávky přes moře rád, když je voda vlevo i vpravo. Hustý porost eukalyptů a pinií tady ale tvoří zelenou zeď, za níž se nekonečná pláž a moře dají jenom tušit.
 První krásné město, které vidím naopak moc pěkně, je Peschici.

Trochu se tu porozhlédnu a po panoramatické cestě pokračuji do dalšího nádherného města

Vieste.

Je neděle 19.září 2021.

Sobotní přejezd hor a nedělní zavřené obchody trochu ztenčily moje zásoby jídla, o nějakém skvělém Italském víně ani nemluvě.

A právě dnes by se hodilo, slavím totiž narozeniny - sedmdesáté čtvrté.
Kemp Molinella leží trochu dál od města Vieste a možná proto nacházím v areálu i obchod, navíc otevřený. Je to asi dárek od mého anděla strážného, že mne nasměroval právě sem.
Počasí je stále skvělé, přes den kolem 30 st.C a moře nemá o moc méně. Kemp má i vlastní pláž s lehátky, dalo by se tu pár dní vydržet, kdyby se mílovými kroky neblížil konec sezóny.
Na motorce a se stanem jsem odkázán na ubytování v kempech, pokud zavřou mám problém. Původně jsem plánoval i Sicílii, je mi už ale jasné, že se blíží čas na návrat. 
Po delší době tu mohu oprášit češtinu. Moc milý pár z Prahy objíždí v obytném autě Itálii a také se vrací domů. Příjemné setkání.

Dvě zajímavosti tady na jihu Itálie chci ještě stihnout navštívit. Obě se týkají způsobů života našich předků.

ALBEROBELLO - Trulli

https://jizni-italie.webnode.cz/apulie/salento/alberobello/

Trochu jsem o nich četl a hodně se na ně těšil, domy s rozebíratelnou střechou Trulli.
 Snaha vyhnout se placení daní není jenom česká specialita. V oblasti jižní Itálie o tom svědčí právě domy nazývané Trulli. Daně z nemovitosti se tu platily z dokončené stavby a tak se zrodil nápad, stavět střechy z placatých kamenů bez malty. Když se blížil výběrčí daní, střecha se rozebrala a nic se neplatilo. Nejvíce těchto domů je ve městě Alberobello.

Jihovýchod Itálie

 je proti zbytku země jiný. Určitě to v minulosti bylo mořské dno, je to rovina s plantážemi olivovníků a vinic. Horské, klikaté a často rozbité silničky italského vnitrozemí vystřídaly dlouhé roviny kvalitního asfaltu, více méně bez provozu.

Obecně se tvrdí, že jih je chudý, asi to je pravda, krásná upravená krajina a čistá městečka takové tvrzení ale moc nepodporují. Snad jenom děvčata podél cest, ta na severu nebývají.    

Matera - UNESCO

https://www.radynacestu.cz/magazin/matera/

https://www.youtube.com/watch?v=AMmMKdyEkHM

Matera je známá jeskyněmi, ve kterých se ještě donedávna žilo. Město stojí na vysokém kopci z vápencového tufu a vykopat si vlastní dům nebylo zas tak obtížné. Větší jeskyně sloužily i jako kláštery nebo chrámy, údajně jich tu je více nežli 100. Lidé tu žili společně se zvířaty a je snadné si představit úroveň hygieny. 
Bývala to "ostuda Itálie" dnes naopak magnet, který sem přitahuje turisty z celého světa.

Pobřeží Amalfi 

https://www.invia.cz/blog/pobrezi-amalfi-fascinujici-kout-jizni-italie/

 Jako třešničku na dortu chci na závěr znovu vidět pobřeží Amalfi, asi nejkrásnější pobřeží Itálie.
 Kousek pod Salernem nacházím "Camping Lido di Salerno." Leží přímo u pláže a i když je plně obsazený, místo na stan se nakonec našlo.

Zůstávám dva dny a užívám si poslední horké dny u teplého moře. Ne každý tady spí ale ve stanu, obavy z deště nebo zavřených kempů v takovémhle pojízdném zámku asi nehrozí. Říkám si ale, čím více komfortu, tím méně dobrodružství..

Uzoučké silničky Amalfiánského pobřeží nabízí krásné výhledy, většinou se ale otevírají v místech, kde se nedá zastavit a fotit. Už jsem tu kdysi byl, těžko to bude jiné.

Z kempu odjíždím brzy, snídani si chci užít třeba v Positanu, které je asi nejhezčím městečkem celého pobřeží. Italské espresso Americano s croasantem bude skvělý začátek cesty domů. 
 

https://www.italie-pruvodce.cz/web/mista/positano#fotogalerie

Cesta domů, možná spíše úprk.

Je pátek 24.září, jsem kousek pod Neapolí a jak se dozvídám, v neděli zavírají kempy v celé Itálii. Asi každý, kdo do Itálie občas zavítá ví, jak těžko se nahánějí kilometry v horských nebo pobřežních silničkách. Co 2 km kruhový objezd, navíc nekonečné proudy aut a těžko průjezdná městečka.

A dálnice, to je betonová nuda, trochu ji ale okusit budu chtě nechtě, muset. Opouštím krásné pobřeží Amalfi a večer nacházím otevřený kemp kousek pod Římem.
V sobotu přejíždím napříč Itálií a v oblasti pod Rimini dlouho hledám nějaký otevřený kemping. V jednom městečku úspěšně zmatkuji, vjíždím do slepé ulice a jak se otáčím, zahlédnu přímo nad hlavou symbol stanu a šipku ukazující na konec té slepé ulice. Byl tam a bylo i otevřeno.

  Ráno ruším v GPS zákaz pro dálnice a zadávám cíl- camping Bled, Slovénia. Dost bylo Itálie.

 

Dálnice.

Podle GPS to bude přes 600 km, není na co čekat. Najíždím na dálnici z automatu odebírám dálniční tiket.. a dál už nic. O to větší vzrůšo mne  čeká při výjezdu.

Když na výjezdu zajede můj dálniční lístek do turniketu se závorou, objeví se cena 33 Euro, osvětlí místo pro vkládání papírových bankovek  a vyklopí trychtýř na mince.  První dvacetieurovka projela turniketem a vrátila se zpět, druhý pokus a stejný výsledek, než ale vytáhnu jinou bankovku, amplionek zachrčí něco v italštině, trychtýř zajede a světla zhasnou.

Je ticho, brána zavřená a můj dálniční lístek v turniketu. 
To už za mnou roste řada aut. Mačkám červené tlačítko a chci pomoc, z amplionu se ozývají italské chraplavé zvuky a já netuším, jestli mi automat radí ať nejprve vložím lístek nebo na druhé straně drátu někdo opravdu je. Popisuji svoji situaci a nic, turniket trucuje a závora se  nepohne ani o milimetr.

Turniketů je tu několik, člověk ale ani v jednom. Tak babo raď.. opravdu to vypadá, že budu muset motorku odstrojit a nějak protáhnout kolem závory, co jiného mám asi tak udělat ??? 
Auta vycouvala a přejela jinam, pak naštěstí u jedné vzdálené budovy zahlédnu mužskou postavu. Běžím tam a cestou se snažím vysvětlit situaci.. můj dálniční lístek je v turniketu, chci platit, ale turniket  odmítá spolupracovat.

Byl ochotný, taky použil červené tlačítko, na druhé straně opravdu někdo seděl, vyměnili si pár vět a hurá! Znovu naskočilo 33 Eur, dvacetieurovka se sice jednou vrátila po druhé už ne, doplatím a závora jde nahoru. Opravdu upřimně děkuji a s úlevou vypadnu.  Dobrý zážitek.

Kousek před Bledem vidím ukazatel Camping Šobec a 5 hvězdiček. Krásný kemp v lese v katastru obce Lasce u řeky Sava Dolinka,  každému ho mohu doporučit.

Bük - po druhé.

Najít cestu z Bledu do Büku jsem nechal na GPS a pak se trochu divil, kudy to jedu.

Nejprve přes Loiblpass do Rakouska, pak  zpět do Slovinska, přes Radlpass (18%) znovu do Rakouska a nakonec už po rovince do Maďarska. 
V Thermálu Gyógykemping je tentokrát jednoznačná převaha českých karavanů a obytných aut, je jich tu snad 100. Státní svátek v úterý 28.září je skvělá příležitost na prodloužený víkend. A taky příležitost ukázat Němcům a Holanďanům, kteří v evropských kempech převládají, jak česko bohatne a dohání své sousedy.

Závěr.

Prvně jsem vyrazil na podzim a i díky tomu si užil plavání v moři asi víc, nežli předtím za celý svůj život. Jarní starty mi přinášejí ale více výhod.
I když covid přinesl spoustu omezení, moje plány nijak neovlivnil. Ve Slovinsku,Francii a Itálii platila podobná nařízení, jako v Česku tj. roušky v obchodech apod. a rozestupy. V Maďarsku žádná omezení nejsou.
Cestování po Itálii má přesto svá úskalí. Počet obyvatel na km2 je velmi vysoký, města jsou přelidněná a cestování mimo dálnice často dost obtížné. Silnice nižších tříd navíc nic moc a dálnice drahé. 
Je to ale krásná a rozmanitá země, kde si každý to svoje potěšení najde, od jídla a moře přes historii nebo přírodu. 

Co mi zpříjemňuje cestování se stanem ?

1. Určitě kempinkové křeslo (viz.úvodní foto).
2. Skvělá samonafukovací karimatka Mondo King L od firmy Therm a Rest. Je vysoká 10 cm a v pohodlí srovnatelná s postelovými matracemi.

3. Hodinky Garmin s nahranou platební kartou. Možnost platby hodinkami bez nutnosti vyndávat peněženku a kartu mne zbavily permanentní obavy, že o ni nějakým způsobem přijdu.
4. Smažící pánvička a olivový olej. Nabídka polotovarů je v zemích západní Evropy výrazně širší, nežli u nás. Takže nejenom smažená vajíčka a opečená bageta, dopřávám si ryby, jehněčí, ražniči..
5. Malý kus celty, na které se jednak přestrojuji z a do motorkářského a také mi slouží jako prostírání při jidle.
6. Švýcarský nůž. Vývrtku používám denně, nůžky občas, už jsem použil i pilku.
7. Mazání řetězu není nutné přehánět. Mažu každopádně po delší jízdě v dešti jinak po 2-3 tis.km. Používám jakýkoliv čistý olej, který najdu v garáži, většinou tedy motorový. Řetěz proto nelepí a nemusím ho čistit. Momentálně mám najeto cca 40 tis.km (po asfaltu) řetěz je stále původní a měrka zapadá po první rysku. 
8. Pirelli Scorpion Trail II- i o nich se chci zmínit. Po letech na Metzeler Tourance Next představovaly změnu k lepšímu, především větší ochotou zatáčet. To mi letos přišlo obzvlášť vhod.
  
 

  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE