Sardinie

Příprava na cestu byla celkem hektická, protože jsme víc chystali svatbu, než cestu. Takže od kamaráda si půjčit nosič a padáky, a připravit Hondičku na cestu. Vyměnit olej, vše zkontrolovat, a jedeme.

Den první: Pardubice, České Budějovice, Český Krumlov, Vyšší Brod, Linz, Salzburg, Bad Reichenhall, Unken – nocleh cca 600km.
Nevím jak vy, ale my jsme balili na takovou cestu poprvé, takže odjezd naplánovaný na osmou hodinu jsme samozřejmě nestihli. Konečně v jedenáct sedíme na motorce, a začínáme ukrajovat první kilometry. O cestování po českých silnících moc psát nemusím. Katastrofa. Jen se nemůžu zbavit takového zvláštního pocitu v žaludku a celkem začínám chápat, proč si někteří (vlastně skoro všichni) myslí že jsme blázni. Jenže kdo nikdy nikam na motorce nevyrazil, tak to prostě nedokáže pochopit. Z Vyššího Brodu už jedeme po mokré silnici, a když nalepíme rakouskou dálniční známku, a překročíme hranice, tak začíná pršet. Prostě to správné počasíčko na dovolenou na motorce. Jo já vám to ještě neřekl. Byla to zároveň naše svatební cesta. Oblékáme na sebe nepromoky, a dalších 200km pokračujeme v dešti.Pršet přestává až u Salcburku, a to už začínáme hledat místo na spaní. Žádný kemp jsme neměli v plánu, tak se nakonec uložíme na zapomenutém parkovišti v lese. Povečeříme řízky, zapijeme rakouským pivkem, a jdeme spát.

Den druhý: Unken, Lofer, Kitzbuhel, Worgl, Innsbruck, Otztal, Solden, Timmelsjoch, Merano, Passo Gampenjoch, Fondo, Trento, Rovereto, Lago di Garda, Pai – nocleh v kempu cca 350km
Ráno vstáváme, kolem šesté, protože chceme alespoň trochu dohnat zpoždění z prvního dne. Páteční déšť vystřídala mlha a celkem zima, ale byl to příslib dobrého počasí. Ještě chvíli se kocháme pohledy na řeku Saalach, a potom jedeme přes Kitzbuhel, na Worgl, kde najíždíme na dálnici. Projíždíme Insbrukem, a jedeme na Imst a Otztal. Potkáváme více motorek, a je nám jasné, že jich většina míří na Timmelsjoch. Sluníčko už dávno vylezlo, a před námi se zvedají první horské velikány. Motorek přibývá čím dál víc, protože tento průsmyk je u motorkářů hodně oblíbený. Začínáme si vychutnávat první zatáčky, stejně jako pohledy na vodopády, a Alpské vrcholy.
Výhoda je, že si můžeme zastavit, kde chceme, a navíc vnímání přírody je úplně jiné, než pohled od volantu. Ještě na Rakouské straně zaplatíme mýto, (kde jsou ty doby, kdy se tu platilo jen 1éčko) a vjíždíme do závěrečné pasáže. Průsmyk leží ve výšce 2509m, a tak po dojezdu na vrchol okamžitě zháší motorka. No přece jen je zde trochu řidší vzduch, tak to chce trošku přidat volnoběh. Odpočineme si, a přejíždíme do Itálie, a Merána. Po dvaceti kilometrech celkem prudkého klesání už trochu cítím ruce a navíc začíná být pěkné vedro, jsme v Itálii. Z Merána projíždíme Passo Gampenjoch, a z časových důvodů měníme trasu a najíždíme na dálnici.
V Rovereru odbočujeme na Lago di Garda, a v klidu projíždíme asi do poloviny až k vesniče Pai Pai, kde spíme v kempu. Konečně si dopřejeme koupel v jezeře, večerní pizzu, vínko, vínko,.....dobrou noc.
Den třetí: Pai, A22, Mantova, Modena, Bologna, Firenze, Řím.
Budíček v šest, sprchu na probuzení a vyrážíme skoro za svítání. Je neděle ráno, tak je provoz celkem v klidu. Čeká nás jen přejezd do Říma, kde se setkáme s přáteli, kteří míří stejným směrem jako my. Takže najedeme na dálnici, a o půl třetí zdravíme věčné město. Sprcha, pivko, těstoviny, dostáváme se do standardního italského dovolenkového rytmu.
Den čtvrtý: Řím, Civitavecchia, Olbia, Cagliari 350km (6 hodin na trajektu)
Dnes výjimečně vstáváme už v pět, protože o půl osmé musíme být na trajektu. Sbalit, naložit, nalodit – hurá, dovolená začíná. Ještě dobře zaparkovat motorku, plavčíci mi ji dokonce přivázali. Plavba trvala šest hodin, v podstatě jsme celou cestu strávili na palubě, a první z nás se konečně začínají „opalovat“. Kolem půl druhé přistáváme v přístavu v Olbii.Pro nás standardní maratón navléknout na sebe motorkářské hadry, a jedeme. Cestou se zastavíme u moře, a poprvé se koupeme v naprosto fantasticky průhledné a hlavně teplé vodě. Čeká nás ještě přesun ze severu na jih, do Cagliari. Tam máme domluvené ubytování, a k naší velké radosti se můžeme příjemně ochladit v klimatizovaných pokojích.
Den pátý: prohlídka Cagliari, pláž Poeto 40km
Ráno posnídáme, a vyrážíme na prohlídku historické části města Cagliari. První den ještě doprovází zmatky s orientací, ale k večeru už cestu domů najdeme celkem bez problémů.

Den šestý: Cagliari, Pula, Nora, Pláž Teulada – Costa rei sud, Cagliari. 150Km
Obvyklá snídaně, a vyrážíme za doprovodu našich přátel na prohlídku Fénicko římského města Nora. Dalo by se říct, že se tu dá bez problémů jezdit na motorce jen v bermudách, a tričku, ale přeci jen tu fouká dost čerstvý vítr, takže k večeru bývá kosa. Další výhoda je že tyto jednodenní výlety podnikáme bez zavazadel, jen s tankvakem, a zámkem na motorku. Odpoledne koupačka, nějaké to pivko a kafe na pláži.

Den sedmý: Cagliari, Dolianova, Sueli, Mandas, Seui, Ussassui, Jerzú, pláž Torre di Bari, Asbatax, Tortoli, Baunei, Oliena, Nuoro, Cagliari 350Km

Dnes nás čeká vyjížďka do „zeleného srdce Sardinie“. Srdce motorkáře jen zaplesá, protože nás podle mapy čeká spoustu serpentin, a zatáček. Cesta neklame, a tak to můžeme v klidu celý den klopit doprava, doleva, brzda plyn, prostě nádhera. V Jerzů se nezapomeňte zastavit v místní cantině (po česku dost velkej vinnej sklep) a ochutnat případně nakoupit nějaké místní víno (ještě mám dvě sedmičky doma). Dále stojí za podívání Arbatax, kde vystupují do moře červené skály. Projevujeme se jako správní geologové, a odvážíme si pár suvenýrů na podrobnější rozbor domů...Tento národní park patří v Sardinii
k těm nejkrásnějším a asi i nejzelenějším. Mezi další „místní tradice“ patří zakládání požárů, takže žádný strach, určitě se s nimi potkáte. Večer se vracíme za tmy, ale neodmítneme pozvání na pizzu.

Den osmý: Odpočinek, pláž Solanas 80 Km
Slunce, moře, kafe, pivo, pivo, kafe, moře...

Den devátý: Cagliari, Oristano, Bzilika sv.Giusta, Cabras, místní vinný sklep, San Salvator, výběžek Sinis, fénicko římské město Tharos, Guspini, Montevocchio, duny di Piscinas 250Km.
Dopoledne trávíme prohlídkou basiliky sv. Giusta, místní katedrála, v městečku Cabras doporučujeme nákup v jednom z místních malých obchůdku a zakoupit si zde botargu, to jsou sušené lisované jikry z tuňáka. (doporučuji zakoupit, a přidat k tomu i víno:) Na oběd se přesouváme do městečka San Sasvator, které sice zeje prázdnotou, ale točily se zde italské westerny. Po krátké odpolední přestávce jedeme na výběžek Sinis, z poza plotu si prohlídneme fénicko římské město Tharos, (tedy to co zněj zbylo) a jedeme na místní poušť. Tam hondička dostane co proto, protože nás čeká asi 5ti kilometrová terénní vložka a dokonce i dva brody. Na večeři jsme pozvání k jedné rodince, a tak jen lehce popíši jednotlivé chody, abych vám trochu udělal chutě. Jako předkrm šneci, vypadá do dost divně, ale když člověk přežije jak se zaklepou, když je vytáhnete z ulity, tak je to celkem pochoutka. Pak nějaké těstoviny, sýry, zeleninka a nakonec místní specialitka – selátko na roštu. Jenže ne takové, jako jsme zvyklí u nás. Sardinci zabíjejí asi šestikilová selátka, a přátelé, mají tam i dobré pivo...Do postele se dostáváme kolem druhé v noci.

Den desátý: Pláž Solanas, nákupy v supermarketu

Den jedenáctý: Cagliari, Nurag Sant´Antine, kartuziánský klášter S. S. Trinitá di Saccargia, Sassari, průvod svící

Dnes dáváme hondičce volno, a jedemi všichni s přáteli auty. Cestou se zastavujeme v Nuragu Sant´Antine. Jen pro info, památky po kultuře cca 1500 až 2000let před nl.(takže kam se hrabou naše hrady). Rozhodně stojí za prohlídku i klášter S. S. Trinitá di Saccargia, Dnes již opuštěný, ale z hlediska architektonického a stavebního, moc krásné. Odpoledne prohlídka Sassari, a hlavní atrakce průvod svící.
Na památku morové epidemie, tuším ve 12.stol, se zde každoročně koná průvod svící, cca od 18 . až do 24 hodin.Takže opět návrat zvesela po půlnoci

Den dvanáctý: Vyhlášená pláž Poeto v Cagliari
Opět odpočinek, koupačka kafe a pivko, odpoledne strávíme s místními přáteli, a večer jdeme do pizzerie. Taková menší, asi pro 300 lidí...

Den třináctý: Cagliari, nurag Barumini, Olbie 250 Km
A je to tady, balíme nakládáme na motorku všechny věci na zpáteční cestu, a vyrážíme. Zrovna dnes je asi ten nejteplejší den za celý náš pobyt.. Takže se pěkně potíme v našem motorkářském oblečení. Cestou se zastavujeme na prohlídku největšího nuragu Barumini, a při prohlídce hledáme každý kousek stínu. Ale opravdovou pekárnu si prožijeme až v Olbii, kde čekáme asi hodinu v koloně před přístavem. Vřele doporučuji jezdit na trajekt minimálně dvě hodiny před odjezdem, nám se to rozhodně vyplatilo. Nádherně zpocení, se převlékáme do krátkých věcí, a jdeme si rozložit spaní. Ještě se naposledy rozloučíme se Sardinii, zamáčkneme slzu, a jdeme se navečeřet, dopít zbytky českého piva, a zbytky sardinského vína:) To aby se nám lépe spalo.


Den čtrnáctý: Civitavecchia, Viterbo, Orte, Firenze, Brener, Mnichov, Plzeň 1300Km
Ráno v šest jsme přistáli v Civitavecchia, rozloučíme se s našimi spolucestovateli, kteří ještě zůstanou dva dny v Římě, a my vyrážíme na cestu domů. Přátelé, tohle bych vám ani moc nepřál. Myslel jsem si, že to snad ani není možné za jeden den ujet, ale opak byl pravdou. Hned v první vesnici jsme si nakoupili jídlo na celý den, a vyrazili jsme. Normálně bychom si i cestu domů rozložili na další dva dny, ale v sobotu jsme slíbili našim kamarádům, že jim budeme na svatbě za svědky, tak jsme chtě nechtě museli dorazit do 12:00 následujícího dne do Děčína. Cesta ubíhala celkem v pohodě, a náš rekord je 280 km bez přestávky, ale to už hondička potřebuje natankovat. Celkem si cením, že nádrž má 21 litrů, takže většinou jedeme tak těch 200 km, a pak tankujeme. Když se blížíme k Breneru, tak nám přestává přát počasí, bereme na sebe nepromoky a frčíme dál. Za Insbrukem jsme potkali dopravní nehodu, a před ní asi 10km kolonu. Nutno podotknout, že zdejší řidiči, se chovají poněkud jinak, a tak když viděli motorku, tak se v klidu uhýbali, abychom mohli projet. Cestou do Sardinie mi přišlo, že se motorce moc nechtělo jít do otáček, a spíše jsem ji i podvědomě šetřil. Cestou jsem ale nabíral pocit že se úplně uvolnila a šla jako hodinky. Po Německu jsme jeli v klidu 150, a to vytrvale. Hondičce to vůbec nevadilo, jen jsem cítil že by v klidu šla ještě dál. Když jsme minuli Mnichov, už jsme tušili, že bude zle, protože se opět začala stahovat mračna a bylo jen otázkou času kdy spustí. Opravdu spustilo, a to dost slušně, takže opět rozcvička a pod dálničním mostem a rychle do nepromoků. Na hranicích nám jen mávli rukou, před Plzní přestalo pršet, ale my toho taky měli celkem plné zuby a zadní část těla už by taky přivítala změnu polohy... tak jme o půlnoci a po 1300 km odbočili z dálnice, postavili stan, a spali a spali...

Den patnáctý: Plzeň, Děčín.
Jen napíšu že jsme vstali v 5, a svatbu stihli. Ovšem jak jsme na svatbě vypadali, to si představit snad dokážete sami...

Den šestnáctý: Děčín, Hořice, Pardubice
Hurá domů, cestou se ještě stavíme u rodičů manželky, abychom jim konečně sdělili, že jsme svatební cestu absolvovali na motorce a potom konečně přijíždíme do Pardubic.


No a co závěrem?
Celkem jsme najeli 5500 Km.
Nejvíce poslední den 1300 v kuse (nedoporučuji, ale dá se to vydržet)
Doporučuji používat špunty do uší, cestování je pak podstatně tišší, a pohodlnější.
Průměrná spotřeba byla při naložené motorce a rychlostech na dálnici mezi 130 – 150 - 6,3 litrů. Spotřeba oleje 1,5dcl na dálnici, mimo cca 1dcl na 1000km.
V zahraničí se na motorce cestuje podstatně lépe, než u nás. Ostatní řidiči o vás vědí, respektují, a případně se uhýbají, rozhodně nemají tendenci s vámi soutěžit, a zbytečně riskovat. Prostě po přejetí hranic to okamžitě poznáte.

Cestou se nevyskytla žádná závada, krom vypadlého konektoru od brzdového světla.
A dejte si pozor, manželka si toho ze zpáteční cesty moc nepamatuje, protože ji skoro celou prospala...
Rakouská dálniční známka na 10dní stála tuším 4,9eura
Italové si za motorku na dálnici účtují stejně jako za osobní auto (vyděrači)
Trajekt na Sardinii stál 130e tam a 110e zpět – dva lidi+ motorka.