sumoto_duben



S Ducati na vrchol 2

Cílem cesty bylo užít si ve zdraví motoškolu na Brněnském okruhu, projet se na nejhezčí Slovinské silnici, navštívit muzea legendárních Italských automobilek, vyzkoušet kvalitní Toskanské víno a vykoupat se v sirých lázních v Saturnii. Vidět místo kde se natáčel Gladiátor a pokud možno ujet celých 6000 km aniž bych zaplatil jedinou pokutu, což se opět nepovedlo. Seznám míst, které jsem chtěl navštívit byl opravdu dlouhy a dá se říct, že se to až na pár výjimek povedlo. Tradičně jsem si dál práci celý tento trip sestříhat a udělat z něj video což mě baví více, ale k dosud trvající karanténě sepíšu i krátký cestopis, když musím sedět doma.

Kapitoly článku

 

Všechno začalo doma v garáži přípravou tří motorek na motoškolu. Kuba jako jeden z účastníku mototripu a hlavní servisman nic nenechal náhodě. Sršeň dba na perfektní přípravu motorek na své motoškole a proto jsme motorky perfektně nachystali, abychom se pak nemuseli před všemi stydět, pokud bychom se vykašlali na údržbu! Bohužel, byli frajeří, kterým nedělá problém přijet na motoškolu s motorkou na které byli 7 let staré pneumatiky a na kedlubně helmu z Lídlu. No co k tomu říct... Jen to, že dotyčný je pak u všech za idiota, protože tato informace byla veřejně před všema vyhlášena. Motorky jsme naložili do dodávky a odjeli do Brna. Kdo byl na Sršňové motoškole, tak asi tuší jak to celé probíhá, ale to nebudu rozepisovat. Vše se dá dohledat. Co je podstatné napsát a co celý výlet ovlivnilo byl pád jednoho z účastníku v předposlední zatáčce okruhu. V ten moment bylo jasné, že všechno co jsme dosud naplánovali už neplatí. Nakonec jsem po domluvě na cestu odjel sám a zase jsem si to neskutečné užil. Zjístil jsem, že cestovát sám na motorce je skvělý druh dobrodružného cestování a to je přesně to co vyhledávám! Veškerý čas si organizovat tak jak mi to zrovna přijde pod ruku.

Po noci strávené v hotelu Grid, který je přímo u cílové roviny jsem hned ráno vyjel na cestu. Po tom co jsem v Brněnské Ducati objednal řadicí páku, kterou jsem ulomil při jízdě na okruhu jsem vypálil na Mangart. Cesta na Mangart je nádherná. Myslím si, že fotka je toho důkazem.

Ve Slovnisku jsem měl dva úkoly. Vyjet na Mangart a vyzkoušet canoning v místní zážitkové pobočce. Skvělý outdoor zážitek, který vám zprostředkuje česká společnost, která má svou pobočku v Bovci. Fotky z tohoto místa nemám, ale video ano, tak pokud nevíte co to ten canonig je, tak se koukněte na video.

Ze Slovinska jsem plynule přejel přes Dolomity co nejblíže k Modeně. Po celodenní cestě mě už čekala běžná rutina. Najít v přírodě nějaké místo kde složím hlavu a to se povedlo. Přes noc jsem musel přečkat noční útok místních zvířat, abych si pak mohl ve videu zanadávat jak mě ty "k*ndy sraly", ale nebudu to více rozvádět. Podstatné je to, že jsem dojel do města nebo spíš vesnice Sant'Agata Bolognese kde je továrna a muzeum Lamborghini. Vstup €15. Z muzea Lamborghini jsem půlhodinovou cestou dojel do Modeny, kde je jedná část muzea Ferrari. Zde doporučuji zakoupit vstupenku i do Maranella, aby jste se vyhnuli davu, který by vás tady čekal. Vstupy do obou muzei stojí dohromady €20.

Po návštěvě muzei to začalo být zajímavé, protože jsem vyjel k pobřeží Ligurského moře, abych navštívil Pisu a tady mě to hodně zabolelo. V 90 naměřeno 129. Sečteno, podtrženo pokuta za 300€, která mi došla domu do schránky po 3 měsících. A to byl jen začátek...

Další pokutu jsem dostal při návštěvě San Gimignana, což je středověká pevnost zapsána ve světovém dědictví UNESCO. Tam jsem už vědomě tušil, že to bude průser, ale řekl jsem si, že v tom teplu nepůjdu několik kilometru do města v motooblečení, proto jsem postavil motorku na trávník před bránou do města, kde stali další tři němci. Po tom co jsem se vrátil z prohlídky města na motorce visel lístek s pokutou 50€. Nevadí Italskou ekonomiku podpořím rád, přecejen mají problém s udržením rozpočtu v rozumné míře.

Ze San Gimignana jsem to měl už kousek do Sieny což je hlavní město Toskánské provincie. V centru Sieny jsem si koupil hotel, který moc neodpovídal kvalitě, vzhledem k ceně kterou si za to řekli, ale už to neřeším, když už jsem zvyklý spát venku. Siena je nádherné historické město, které by jste při cestě do Toskánska neměli minout!

Druhý den ráno jsem se rozhodl, že se zajedu podívat do Říma. Sedl jsem na motorku a po 300 km jsem byl v centru hlavního města. Na tuto část výletu rád nevzpomínám. I když jsem stihl navštívit hodně památek včetně Kolosea nebo Vatikánu, tak jsem to mezi tou hromadou lidí těžce nedával a dopadlo to tak, že jsem u Kolosea hodil na zem šavli. Takto jsem zakončil mou pouť hlavním městem Itálie. Pak jsem měl ještě menší konflikt s černošskými turisty z Afriky, ale lepší bude když se kouknete na video, tam jsem se k tomu dostatečně vyjádřil.

Jediná možnost jak se z té depresivní nálady dostat, bylo sednout na motorku a odjet pryč. Další problém byl ten, že mi od zvratku smrděli hadry, takže jsem zajel k pláží, kde jsem skočil do vody se vším co jsem měl na sobě a nakonec se mi tam tak líbilo, že jsem tam i přespal. Homeless style :)

Předposlední den jsem si vyhradil jen pro návštěvu oblasti Val d'Orcia. Nádherné místo a po tom co jsem dosud viděl v Itálii, tak je to podle mě po Dolomitech to nejhezčí co vám může Italská příroda nabídnout.

Tuto cestu jsem musel předčasně ukončit, protože jsem měl tu čest být starostou na svatbě, takže mě čekala cesta domu dlouhá 1400 km, kterou jsem zajel celou vkuse s čímž už mám zkušenost z předloňského roku. Ráno kolem 7 jsem vyjel. Po cestě jsem navštívil muzeum Ducati v Bologni a v 1 ráno jsem byl doma na Moravě.

Po svatbě jsem vyjel znova do Itálie a to do Dolomit, kde jsem měl v plánu pár nádherných treku, ale za zmínku stojí má další pokuta, kterou jsem dostal. Chtěl jsem navštívit nejvýše položené pastviny v Alpách, což je v Seiser Alm Alpe di Siusi a opět jsem doplatil na nerespektování Italských předpisů. Podle toho co mi carabinieri řekli, tak do této oblasti je vjezd možný pouze v době od 09:00 do 17:00 s povolením, což je zobrazeno na značce dole v údolí, čehož jsem si nevšiml, protože jsem se kochal. Bez váhání mi napálili flastr za 120€. Přemlouval jsem je dlouho a nezafungovalo na ně ani to, že jezdím na té nejlepší motorce, kterou kdo kdy vyrobil. Nakonec jsem je požádal, aby mě za tu cenu už pustili nahoru.

Taková byla má motodovolená, která nešla vždycky podle plánu, ale o to víc mám zážitku a teď už se těším na další, kterou už mám naplánovanou, ale coronavirus mi dělá trochu vrásky na čele, tak to snad co nejdříve pomine ať můžu znova vyjet a třeba se na cestě s někým z vás potkám.

Nevím jestlí vám něco tento cestopis dal, protože v něm píšu jen o tom za co jsem dostal pokuty, ikdyž to je to na co by měl tento cestopis poukazovat. Nepokoušet trpělivost italských policistu. Máte podobnou zkušenost?

Cestopis první cesty na Ducati

https://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/francie/s-ducati-na-vrchol-mont-blanc-jungfraujoch-korsika-39904.html

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (29x):


TOPlist