sumoto_duben



Rakousko-italské pomezí

pár passů na rakousko-italském pomezí a v Dolomitech

Kapitoly článku

Italsko-rakouské pomezí 2020

Léto roku 2020 nebylo díky protibacilovým omezením tak moc povedené a já neměl odvahu cestovat do daleka….Takže s ohledem na termín, předpověď počasí a dovolenou volím rakousko–italské pomezí. Kopce, zatáčky, výhledy, prosciuto, sýry, noční obloha v kempech…. Na tohle všechno jsem nalákal parťáka Františka a během pár vět jsme byli domluveni.

den 1.

sobota  5.9.    nájezd 430 km

Brno – Břeclav – Vídeň – Berndorf – Pernitz – Gloggnitz – Ratten – Weiz – Graz – Köflach - Hirschberg.

Sraz s parťákem Ferou  jako obvykle na benzince těsně před čárou a startujeme. K Vídni se vydáváme bočními cestami s malým provozem, až teprve na předměstí Vídně se zahušťuje a protože právě pro tyto případy jsme vybaveni dálniční známkou, Vídeň křižujeme po dálnici. Je sobota před polednem a v ulicích je plno. Konečně se dostáváme pár kiláčků za Vídeň, sjíždíme bokem na Berndorf – mekku nerezových bazénů a pokračujeme příjemnými bočními tahy na jih. Velkou A2 místy křižujeme, místy na pár kiláčků využijeme, dostáváme se tak až ke sjezdovkám Semmeringu a v jednu chvíli legálně využíváme i šotolinu končící na vrchní stanici lanovky….cesta je zpoplatněna 3E/moto, platit se má nahoře v hospodě, ale k tomu nějak nedošlo……pokračujeme na Graz, kde nahlédneme jen do zahrad zámku Eggenberg. Je to UNESCO památka, ale z venku je strohý s udržovaným parkem. To extra je prý uvnitř, ale to snad někdy příště. Ještě nás čeká asi 60km na ubikaci do kempu Hirschberg. Malý, nenápadný, čistý, klidný, těsně u říčky. Sprcha za 1E/3min. Vybalit, najíst, umýt a spát…..

den 2.

neděle  6.9.    nájezd 250 km

Bad St.Leonhard – St.Veit – Feldkirchen –okolo Vilachu a Arnoldsteinu na Tarvisio – Predel – po italské straně pod Mangartem – Ponteba – Passo Pramollo – Waidegg - Hermagor

Až do talošky boční silnice. Fero mě láká zavítat i do Slovinska alespoň na Mangart, ale vzhledem k tomu, že moje doklady OP+ŘP leží doma na stole – což jsem zjistil včera večer v kempu -  asi 500km odsud, nechci riskovat zádrhel na slovinsko-italských hranicích. Údajně Slovinci kontrolují…..a čert nikdy nespí…

Takže pokračujeme podél hranic a pomalu se stáčíme na sever. Passo Pramollo je hezké, a bylo by hezčí bez občasných dešťových kapek a podmračené oblohy. Přejíždíme na rakouskou stranu, údolí potemnělé, předpověď nevalná, tak zkoušíme zadat do vyhledávače nějakou střechu nad hlavou… Vybrali jsme, a teprve na místě zjišťujeme, že jsme u Čechů. Ubytování rychlé, příjemné a hlavně suché… Znamenalo  to zajížďku asi 10km. Říkáme si, jestli jsme se neunáhlili, ale v místě původního dnešního cíle je černo… 

Chvilku po tom, co jsme vybalili, začíná krápání sílit. Až do rána se střídá déšť s lijavcem a lijavec s deštěm.  Při sledování českých programů v televizi a vaření si polévky na dvouplotýnce se shodujeme, že nám není vůbec špatně. Pod stanem by to dnes moc nebavilo.

den 3.

pondělí  7.9.     nájezd   300km

Hermagor – Kötschach – Plöcken Pass – Paluza – S.Stefano di Cadore – Dobbiaco-Toblach – Passo Tre Croci – Cortina d´Ampezzo – Passo Giau -  Passo Fedáia – Canazei – Campitello di Fassa

Ráno poprchává a obloha ocelově šedá. Jdeme hned ze startu do nemoků a za pár kiláčků jsme za ně moc rádi. Prší, naštěstí není vyloženě zima, tak to jde. Měla to být nejhezčí etapa přes hory a doly a díky dešti a mlhavému rozhledu na kopcích, kdy dohlednost byla v řádu stovek metrů, to byl jen boj s každou zatáčkou. Sklouznu – nesklouznu? Odpoledne dáváme hlavy dohromady a nechce se nám stavět stan do kaluží…..tak znovu hledáme střechu nad hlavou…něco jsme vybrali v dalším údolí, tak zbývá už jen jeden pass. Jedna odbočka je zavřená kvůli rekonstrukci silnice, trochu kufrujeme a nakonec končíme na salaši někde pod nějakým sedlem…. Ptáme se na cestu a současně neodoláme nabídce pannina se sýrem a špekem. Pár kaček stojí, ale alespoň mě udělalo móóóc dobře. Tak i ten déšť je hned mírnější. 

Přijíždíme před objednaný hotel a …..všude zavřeno. Trocha nejistoty, naštěstí už neprší, voláme na uvedené číslo a dostává se nám omluvy…administrace bookingu nám zajistila ubytko o ulici vedle ve 4* alpském hotelu. Za stejnou cenu, moto přímo pod okny a balkón…..tak to snad vydržíme.

Komedie check-inu pokračuje…. Všude roušky a dezinfekce – jinak klid – dostáváme k vyplnění přihlašovací lístek a formulář na dohledání v případě pozitivního Covidu. Přihláška vyplněná raz dva – nakonec stačí fotka OP z mobilu – a luštíme Covidový formulář. Recepční se probere a hlásí, že když nejsme taliáni, tak je to stejně jedno a nic vyplňovat nemusíme.

den 4.

úterý 8.9.     nájezd   250 km

Campitello – Moena – Passo S.Pellegrino – Passo Vales – Passo di Rolle –S.Martino di Castarozza – Tonadico – Passo di Cereda – Agordo – Passo Duran – Villa – Selva di Cadore – Andráz – Passo Pordoi – Passo di Sella Selajoch – Corvara – Valdaora Olang.

Ranní snídaně ve stylu karantény pokračuje….u vstupu do jídelny povinná dezinfekce rukou, jsme usazeni ke stolku ob jeden stůl. Když si chceme nabrat jídlo ze švéďáku, musíme nejdřív nasadit rukavice, když jíme rukavice dolů, chceme si znovu nabrat, tak znovu rukavice…a tak pořád dokola.

Kolem desáté vyrážíme.  Ještě váháme, zda obléct nemoky.  Je sice mokro, ale neprší a tak pohodlnost vítězí a jedeme bez. Po včerejší prohře jsme na dnes operativně zařadili menší  extra okruh přes kopce a doliny. S výběrem trasy tady v podstatě nejde udělat chyba, všude kopce a zatáčky….a taky hodně motorkářů, hlavně Němců. Ti jezdí na lehko a většinou to mydlí, co to dá…

Jak si tak pomalu užíváme jeden pass za druhým, vykukuje sluníčko a otepluje se. Kolem  páté hodiny bereme kemp a stavíme stany. Jak ten den vypadal ráno bledě, tak nakonec byl jeden z nejhezčích. Nemá cenu tady popisovat skalnaté zuby Dolomit a nekonečnou šňůru vraceček – to je třeba prožít. Jen těch člověků kdyby bylo míň…. a to je všední den a po sezoně….

den 5.

středa  9.9.     nájezd   430 km

Valdaora Olang – Antersilva – Döllach – Lienz – Spittal a.d.Drau – Bad Kleikirchen – Murau - Zeltweg

Poklidné ráno není ničím vyjímečné. Balíme a vydáváme se směr Rakousko. Při plánování trasy jsem si vyhlídl jen malebné údolí Antersilvy a vůbec mi nedošlo, že budeme projíždět přes biatlonovou základnu. Běžci na kolečkových nesmyslech co nemají volant ani brzdu, poctivě makají po silnici. A motoristé v klidu počkají až bude víc místa k předjetí…. Nedá se nic dělat, musíme zastavit, jen nakouknout, jestli to tady mají stejně hezké jako v Novém Městě.

Právě se trénuje, borci a borkyně sviští na kolečkových lyžích po asfaltové trati. Teprve až vidíme několikáté tričko s velkým logem ITA nám dochází, že se nejedná o běžný trénink místních sportovců. Jasně, za některými jede člověk na kole s kamerou, na některé jiní „poskoci“ křičí časy….Na parkovišti  stojí asi deset dodávek s polepy italského lyžařského svazu, jedna s polepy americkými a jedno kombi s nenápadným polepem D. Wierer . Vracíme se k trati a chvíli to trvá, než zase kolem nás prosviští růžové „lyže“, bílá malorážka a blonďatý cop. Tak nakonec jsme zahlédli i majitelku kombíku. Bohužel žádné společné foto se nekoná, sportovci jsou odděleni plotem a když zastaví, aby je trenér pochválil, je to tak 100m od nejbližšího zátarasu. Anti-Covidová opatření jsou nekompromisní.

Po půlhodině zevlování pokračujeme dál na passo Stalle, kde se doprava pouští kyvadlově. Z Itálie do Rakouska vždy od půl do třičtvrtě, z Rakouska do Itálie pak vždy v celou do čtvrt. Cesta připomíná skotské singletracky, akorát na šířku většího osobáku….

Na rakouské straně nás čeká víceméně rychlý přesun do Spittalu, kde dáváme krátkou pauzu na břehu jezera. Pokračujeme dál na Murau. Původně byla v úvaze i zajíždka přes Nockelstrasse, ale množství lidí u nájezdu a zážitky z Dolomit nás vrací zpět na hlavní silnici a svištíme dál. V Murau jsme brzy a tak protahujeme etapu až za Zeltweg.  V okolí Spielbergu – RedBull Ringu - hledáme kemp. Má jich tu být mraky, ale vidíme jen sklopené závory. Nakonec končíme v hale okruhu….slečna za pultem nám ochotně radí, do jednoho zavolá – mají otevřeno – a napíše adresu. Zadávám do navigace a ta ukazuje cca 700m. Tam jsme přece před chvílí byli…. no nic, zkusíme to znovu. Přes obrovskou prázdnou louku zajíždíme až ke statku. Už nás čeká paní domácí. Výsledkem je, že máme celý kemp sami pro sebe. A když zjistila, že Ferovi v kufrech praskly dvě plechovky s pivem, přispěchala s plechovkama plnýma – abychom neměli nouzi….

den 6.

čtvrtek  10.9.     nájezd   190 km

Spielberg – Admond – Wildalpen - Mariazell

Ráno jdeme pěšky zpět na okruh, říkáme si – uvidíme, mezitím stany oschnou a pak pojedeme. Včera navečer začaly najíždět kamiony, o víkendu se jedou GT3.  Ve vstupní hale prohlížíme několik exemplářů starších formulí, bugin, motorek, přileb a kde čeho ze stáje RedBull. Trošku pustíme žilou v místním fan shopu a přidrzle pokračujeme k tribunám….co kdyby…nemáme žádné visačky na krku ani týmové oblečení, jen roušky na nose….slečna u vstupu na tribuny nám formálně změří teplotu a jdeme dál. Postupně se potulujeme zázemím boxů, kde mechanici vykládají z kamionů závodní speciály, staví stany a chystají se na závody. Zajímavé. Tak zase kolem slečny zpět, ale schodiště vede ještě nahoru. S drzostí neználka vystoupáme do Exclusive Club. Při velké ceně F1 se tu čepuje to nej šampaňské a diváci se dívají na závodníky přímo nad boxy. Teď je tu klid a číšník na dotaz zda můžeme nakouknout, jen zdvořile odpoví – samozřejmě. Tak lelkujeme na balkónu nad boxy a pozorujeme cvrkot v boxech. Ještě než začnou GT3 tu někdo testuje karbonový speciál KTM a jezdí tu několik RaceTaxi. To si můžete objednat a zaplatit projížďku po okruhu buď jako spolujezdec v dvousedadlovém speciálu nebo v Porsche anebo jako jediný jezdec ve formuli - asi formuli 3. A jak tak civíme a vysoce fundovaně hodnotíme styl jízdy jednotlivých jezdců, do boxů zajíždí jedno z race-taxi a od volantu vystupuje David Coulthard (pro mladší ročníky: 2x mistr světa F1) …..chvíli tam klábosí a pak nakládá další klientku a zase na trať…..

Tak se vracíme zpět do reality, balíme oschlé stany a pokračujeme dál. Dorazíme do Mariazell pozdě odpoledne, v kempu u Erlauffsee zabíráme malé kousky rovnější plochy pro stan a vracíme se na krátkou procházku do města. Normálně bychom jeli historickým vláčkem na uhlí, ale je karanténa, takže je mimo provoz.

den 7.

pátek  11.9.     nájezd   340 km

Mariazell – Aschbach – Kapellen – Hirschwag – KalteKuchel – Kernhof – Annaberg – Winterbach – Frankenfesl – St.Polten – Retz - Brno

Ráno jsme posnídali  ham&eggs ve stylovém bufetu z vagónu a vyrážíme na okruh kolem Mariazell. Notoricky známé zatáčkovité silnice s dobrým povrchem. Uběhlo to celkem rychle a v původním cíli dnešního dne jsme okolo 3.h odpoledne. Takže balíme a jedeme každý svou nejkratší cestou domů.

Byl to příjemný týden.

 

Celkem najeto  2.167 km.

Celkové náklady 6.000,-Kč/os.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):


TOPlist