Poznávání Dolomit
Text: juryna007 | Zveřejněno: 4.6.2012 | Zobrazeno: 33 615x
Jakmile se Honza zmínil o dovolené, hned jsem se chytnul. Zařizování a plánovaní jsme, jak jinak, nechali na poslední chvíli. Zprvu jsme byli domluvené čtyři motorky, ale hlavní plánovač Míra po naplánování kompletní trasy odpadl. Ještě, že měl Honza náhradní plán – záchytné body, a to: Linz – Salzburg – Zell am See – Mittersill – Lienz – Dobblaco Toblach – Vipiteno – Merano – Sluderno – Bormio – Malé – Bolzano – (a nejkrásnější část cesty) Cortina – a zpět do Lienz – Grossglockner – Salzburg – a domů. Trasa dlouhá 1700 km, ale cestou jsme přidali pár „Pass“, takže ve výsledku nám to hodilo pár kilometrů navíc.
Kapitoly článku
Den 1 - pátek 1.7.2011
407 km, průměrmě 11°C, 8 h jízdy
Po 15 km zhruba v 9 hodin večer nacházíme příjemně vypadající hotel Gasthof Waidachhof za 30 Euro na osobu. „Tohle si necháme v rezervě“, pověděl Honza, „jedem se podívat kousek zpět po něčem dalším.“ Sice jsme nic dalšího nenašli, ale zato jsem nás vytáhl po úzké cestičce, která vedla směrem nahoru. Takový malý trénik před passi v Itálii. Vracíme se zpátky na hotel, ve kterém je teplá garáž, příjemné posezení, dobrá domluva a snídaně. Hotel leží zhruba 370 m.n.m. Po večeři jdeme spát s nedočkavostí, co nás čeká druhý den.
Den 2 - sobota 2.7.
340 km, 2 – 24°C, 10 h jízdy
Vyrážíme směr Mittersill a pak dál 15kilometrovým tunelem Mautendorf na Lienz. Při výjezdu z tunelu nás čeká nadmořská výška 1640 metrů a vítá nás chladivě osvěžující sněžení. Po zaplacení 8 E za tunel se dáváme dohromady na parkovišti za kasou, kde mě překvapuje Honza zajímavou samolepkou z tunelu. Nelením a vyrážím za chlapíkem v kukani. Snažím se mu vysvětlit, co chci, a po vytvoření smutných kočičích očích ze Shreka spokojeně dostávám deset samolepek.![](/upload/images/cache/clanky/2012-03/21002/20120326204911-Dolomity_P7021177_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2012-03/21002/20120326204910-Dolomity_DSCN1345_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Dole je to skvělý, prázdná silnice, krásné zatáčky. Opravdu si to užíváme. Ale v Meránu zjišťujeme, že sehnat hotel v 9 hodin večer není tak snadné jak jsme zprvu myselly. Nacházíme hotel Franz Leiter, který od nás dostal přezdívku „u Dědka“. Žádá 36 Euro za noc. To se nám zdá hodně, ale necháváme si ho v záloze a jedeme hledat dál. V půl 11 hodin zjišťujeme, že Dědek vyhrál :)… Magda pak ještě zaslechla rozhovor dvou Italek, které nás označili prve za Maďary, Poláky a nakonec tentokrát ale už s jistotou za Angličany :)