Na Jawičkách k moři - 8-10.5.2015

Den první.Tábor - Grado

Je pátek 8.května, státní svátek a víkend před námi. Vyrážíme z Plané nad Lužnicí ve složení já (korďas), Ondrash a Štembi. Tři Twiny, cíl Vršič a Jadran, kam dojedou uvidíme.

Natankováno je a tak kolem půl desáté vyrážíme a jedeme nonstop až na hraniční přechod Studánky, kde vypovídají po natankování službu kladívka černýho twinu. No, bude sranda, to je jistý. Trochu se v tom vrtáme a na roztlačení se po chvíli přidá i válec číslo dvě. Sláva, míříme dál na jih. Je asi půl jedné.

Dnes to k Jadranu asi nedáváme. Nevadí, těšíme se hlavně na Alpy. Po poledni přijíždíme do Linze, kde jako obvykle bloudíme. Město si třikrát kolem dokola prohlížíme a nakonec se motáme směrem na Wels. Teplota vzduchu 30°C jawinám nedělá moc dobře, proto je držíme pěkně pod plnym, oleje samosebou víc a tak z nás mají všichni účastníci provozu nesmírnou radost. Pár fotek na Obertauernu a kdesi u Slovinských hranic. Stavíme jen když se objeví nějaká píčovina - cokoliv, co stojí za návštěvu a nebo když je potřeba jawit a tankovat. Taky na výměnu ondrashových Háčtyřek, za tři dny jich červenej twin stačil spořádat asi pět. Motorkářů potkáváme pomálu, přitom v průsmycích jsou celé 4°Celsia! Nemáme čas ztrácet čas.

Vršič, jež nám doporučil autobusák a na Péřáku cestovatel Jarek, nezklamal. Nádherně rozbitou silnici plnou výmolů a panenskou přírodu obohatily twiny nedokonale spáleným dvoutaktním olejem. Stmívá se a po několika desítkách kilometrů po klikaté lesní cestě přijíždíme k jakémusi hospodorestaurantu v  lesích. Obří hamburger a Coca Cola potěší, hlad máme jako vlci. Po bližším prozkoumání zjišťujeme, že jde o bývalý hraniční přechod Slovinsko - Itálie. Výtečně, jsme v Itálii. Ale k moři to je ještě kousek. Jawy letí, tma ani padesátky nás už netrápí. Vlhkost vzduchu je cítit na každym kilometru. Kolem desáté přijíždíme k moři, Grado. Nocleh na pláži na kraji města je jasná volba.

Protože ale máme žízeň, jedeme asi dva kilometry do centra, kde se hlasitě baví místní nezletilá mládež. Dáme dva Hajnekény a po projetí policejní hlídky radši přejíždíme na nocovací pláž, do písku hážeme spacáky a dobrou. Kdyby nás v pů třetí nevyhnalo vydatný slušně řečeno pršení  :), budíme se na sluníčku. Takhle jsme ráno rušeni odjíždějícími auty nájemníků jakéhosi činžáku, který jsme zvolili z pestré nabídky místního přístřeší

Den druhý-Na Prednamski grad. Den třetí,tanzit ČR

Po ranním jawení černýho twina, ze kterýho teče ze všech stran benzín a upadla mu jedna z cívek vyrážíme podél moře směr Slovinsko.

Zastavujeme na pár fotek na protějším břehu nad Chorvatskem, ale nemáme čas ztrácet čas, hrad ve skále nepočká. Vstup nelidsky drahej, proto fotíme jen zvenku. Jarních 30°C nás i v horách vyhání do triček, což sice nám moc nevadí, ale vzduchem chlazenej dvouválec je třeba namazat. Modrej twin každou chvíli blbne, vrtám se v karburátoru, čim víc oleje, tim víc kouře, jehla nahoru, pak zase dolu, volnoběh nedrží, jednu chvíli to vypadá že nedojedu, vypíná se pravej válec. Jedu jen na levej, ale nestojí to za nic. Jawíme. Stačí tady tim zakroutit, tohle přitáhnout a tamto povolit a zase se za náma hulí vo106. 

Stáčíme se na sever a zde můžu doporučit super zkratku. Je to sice dál a vo to větší zajížďka, ale super offroad - Ajdovščina - Predmeja - Trnovo. Celkem toulačka asi 50 km šotolinky, nádherná nedotčená příroda a výhledy.

Sem tam domeček nebo prťavá vesnička. Slovinskej kras je opravdu moc pěknej kousek světa, doufám že se brzy vrátim. Škoda že nebyl čas fotit. V Nova Gorica dáme obří pizzu a podél řeky Soča směr Vršič. Před ním ale uhýbáme na Itálii přes Paso Predel. Samozřejmě Pr(e)del i fotíme. Míříme si to nejkratší cestou na Grossglockner. Tam dojíždíme v podvečer, ženou se mraky a na dolní mýtné bráně babice praví, že nás nahoru nepustí, že prej tam jakože sněží. Do helmy mi cinká krupice, ale ukecat se nám jí nepodaří, takže alou zpátky.Domů to máme kolem dokola asi 650 km, to se v neděli projedeme. Přejet GRGL, je to kolem 450 km. No nevadí. Hledáme seník, stoh, krytou zastávku nebo nějakej podobnej libovej hotýlek. Kde nic, tu nic. Všude ploty, zavřeno a zamčeno. Nakonec nám nezbývá, to už slušně prší - zaplatit lakomě za malou chajdu  asi 25e na hlavu, motorky tu vidí evidentně často, ale stejně v tomhle období jet od Jadranu - připadáme ji asi jako exoti  :D  posedíme, pojíme, podopíjíme zásoby v plechovkách z ČR a ze skla z UA a spát. 

 Neděle se nese v duchu ,,plyn je vpravo,,. Vyrážíme kolem deváté a nejkratší cestou neplánovanou zajížďkou letíme nejdřív k jihu na Lienz, pak na Spittal an der Drau načež se stáčíme konečně k severu na Tábor  :D   Tady už to známe nazpaměť z let minulých, klasika po ésterajchokreskách přes Gmund, Katschberg, Tweng, Obertauern, Radstadt, Schladming, Liezen, Spittal am Pyhrn, Wels, Linz, Studánky a České Budějovice. Kolem čtvrtý jsme doma, tenhle víkend by ušel. Válce s pístama jsou zajetý (100 km před cestou, teď + 1600km), takže v červenci na Ukrajinu dojedou. Sláva značce a tři debilové budiž pochváleni! 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE