invelt_unor2



Motorky na střeše

Tento skromný cestopis je určen především pro ty, kteří nejsou v prvé řadě sběrateli samolepek či skalpů nejznámějších míst, kde přece musí pravý biker být.

Kapitoly článku

Napíši tedy pár řádků pro ty, kteří chtějí v prvé řadě si pěkně zajezdit pokud možno bez kolon plechovek a mezi davy lidí před cirkusovými kulisami na horách.
Využili jsme tedy spolu se dvěmi parťáky volné červencové dny a vyrazili směr Dolomity projet méně známá či skoro neznámá passa a silničky bez provozu. Proto místa, která popisuji dále, jsou s minimálním provozem nebo téměř prázdná. To však platí ve všední dny, protože o svátcích a víkendech se Alpy obecně plní návštěvníky prakticky všude. Tak tedy tři "sněženky" ( Yamaha XT1200Z ST, Triumph Tiger 1050 a BMW 1600GT) vyrážejí na střechu (Evropy) :-).

1. den

Snahou se dostat co nejrychleji ze západních Čech k Alpám, což se nám podařilo za 4,5 hodiny po dálnici směr Mnichov. Za ním sjíždíme sjezdem č. 99 na dálnici A8 a přes krásný Tyrolský venkov se dostáváme přes Kufstein do Mittersillu, odkud skrz horu Hochgasser po Felbertauern strasse přejedeme do Matrei in Osttirol. Je to taková rychlá spojka do Itálie za rozumných 10 EUR. V Rakousku se platí bohužel skoro všude. V obci Huben odbočujeme do krásného údolí St. Jakob a přes sedlo Stallersattel po úzké silničcenás vítá Itálie. Nekonečnými serpentinami  (SP44) přejíždíme horu Piz de Corda do údolí San Martino a cíle dneší cesty středisko La Villa Stern.

2. den

Celý den se dá nazvat Den hor, zatáček a výškového převýšení. Začínáme zvolna (SP37) na Passo di Valparola, následuje v rychlém sledu Passo di Falzarego, Passo di Giau (SP638) a Passo di Fedaia (SS641), z kterého sjíždíme do střediska Canazei. Tak z toho se jednomu zatočí hlava. Fantastické svezení jak nahoru, tak dolů. Nechci se opakovat, ale ten, kdo tu byl, ví. Kousek po hlavní zažíváme peklo jménem pomalu jedoucí  šňůra aut, naštestí  obočujeme na Passo di Costalunga (SS241) a hned za ním luxusní panoramatické Passo di Nigra, které nás přes San Cipriano dovede do Bolzana. Po vstřebání zážitků a doplnění jídla a pití ujíždíme z horkého města soustavou tunelů na starou silnicí (SS508) na Passo di Pennes. Opět prakticky celou cestou jsme sami a ze 38st v Bolzanu máme 21st na horách. Suprovým klesáním spadneme do Vipitena. Čeká nás zlatý hřeb, či vlastně hřeby. Ochladíme nejdříve nohy v ledové říčce, necháme vychladnout kotouče a pneumatiky a opět nahoru (pokolikáté už?) na Jaufenpass (SS44), sotva poté sjedeme do úzkého údolí, nabíráme výšku na Timmelsjoch, který je dle mého názoru TOP sedlo v Dolomitech. Nádherná do sklaní stěny zasekaná silnice mířící snad do oblak. Po přejezdu rakouskou mýtnicí už spadneme do rakouského Soldenu a jdeme spát. Pokud nechcete nebo nemusíte jako my platit 14EUR na bráně, tak se na vrcholku v klidu otočte a vraťte se zpátky do Itálie, která po vás nechce nic.

3. den

Ráno vyrážíme dobýt (silniční) střechu Evropy, resp. si dáváme tajný cíl ještě víc a po šotolinové cestě až k ledovci do výšky 3000 m.n.m., což je prakticky nejvyšší místo, kam se dá legálně na motorce v Evropě dojet. Schválně říkám legálně, protože tu není žádný zákaz a dosud nejvyšší místo v Sierra Nevadě v Pyrenejích je již uzavřené. Plni napětí najíždíme na šotolinku, která končí až u ledovce. Mise splněna a plni zážitků sjíždíme do Oetz, kde začínáme opět šplhat po skalách přes sedlo St.Sigmund kouzelným údolím do Insbrucku. Za řekou Inn předjíždíme téměř stojící kolonu aut za pomalu do kopce funícím tirákem na Scharnitzpass do Německa. Pak už jen dálnicí přes Mnichov dojet k Bavorskému lesu, naposledy si zaklopit řídítky a přes Folmavu domů.

Závěr:

Vyplatí se využít volno nebo dovolenou ve všední dny a vyrazit do Dolomit, kdy mají místní pracovní den. Raději zkraje nebo na konci sezóny. Letní měsíce jsou tragédie. Vybírejte vedlejší silnice, které jsou označeny zákazem vjezdu obytných přívěsů a ty, které jsou na mapě bílé nebo žluté. Nebojte se jet do neznáma, většinou budete velice překvapeni. Ubytování je lepší hledat v obcích mimo lyžařská střediska, kde nemají vleky a lanovky. Tam totiž nejsou prioritně zaměřeni jen na na turisty a dá se najít krásné ubytování za 25 EUR se snídaní v bauerhofech. My bydleli za tyto peníze cca 4 km od Söldenu, kde po nás chtěli minimálně dvojnásobek. Celá oblast Dolomit a Tyrol je nádherná a mě osobně se líbí víc neznámé nebo bezejmenná místečka než ty profláklé Gardy, GG či Stelvia. Navíc si opravdu zajezdíte a o tom to s motorkou dle mého názoru především jde.
Všechna projetá passa jsou fantastická, ale nejvíc se nám líbilo Passo di Giau, Passo di Nigra a Timmelsjoch.
Za ty tři dny jsme najeli něco přes 1600 km, nastoupali výškově x kilometrů a vykroužili tisíce zatáček = motorkářská extáze! Neváhejte a vyražte!

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.45
Známkováno: 20x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist