Naše výprava se uskutečnila ve dnech 16.7.-31.7.2011, a to ve složení Honda Transalp XL650V, moje maličkost, moje Michalka alias Myška a náš 3 měsíční uzlíček v Myščině bříšku (to by bylo, aby neměl cestování v krvi) , Suzuki V-Strom DL650, Martin a Marika. Přípravy na cestu nebudu nějak rozebírat, jistě to všichni znáte, plánovaní, dilema s věcmi, troje nebo patery spodky...?, výběr výhodného kurzu měny (samozřejmě u Vietnamců) atd. Po sbalení opět počítám užitečnou hmotnost a zjišťuji, že jsem opět na těch svých 200 kg.
Den 1 - sobota 16.7.2011
Nasedáme na Alpíka a vyrážíme z Ústí nad Labem do Mladé Boleslavi, kde máme sraz s Martinem a Marikou, prostě Stromákama. Stromáci zase vyrážejí ze své základny MnichovoHradiště. A máme tu první navigační kolaps. Sraz je určen v Mladé Boleslavi tzv. Bolce u ÖMV v centru. Jenže nevím, že v Bolce jsou dvě pumpy, takže je to jasné. Každý čeká na té druhé pumpě a vyhlíží toho druhého. Po chvilce a díky telefonům vše dáváme do pořádku a scházíme se konečně na jedné pumpě, samozřejmě ÖMV. Z Bolky je dnešní cíl stanoven na ÚN Lipno. Cesta probíhá v pohodovém tempu krásnými vedlejšími silničkami a přes naše vesničky různých až usměvavých názvů. Na Lipně jsme kolem páté odpolední , kempujeme ve stanech, a to jednu noc. Poprvé jsem na Lipně a je super letní počasí bez jediného mráčku, takže koupačka, relax a večerní pivko Platan, dobré. Ujeto 367 km.
Den 2 - neděle 17.7.
Probuzení do krásného prosluněného dne vybízí k další porci kilometrů. Dáváme posledního poctivého turka, české buchty, sbalit oschlé stany a hurá na cestu. Na bývalém českorakouském přechodě v
Dolním Dvořišti zakupujeme dálniční známky na moto - 10denní za 6,5 euro. Jedeme směr
Freistadt, poté se napojujem na dálnici A7 –
Linz – Ansfelden - dálnice A 1 – směr
Salzburg. Z dálnice před Salzburgem odbočujem k
jezeru Atter See. Nádherné jezero s blankytně modrou vodou, kdy z jedné části jezera jsou vidět
vrcholky či spíše nějaké předhůří Alp. S modrou oblohou to kontrastuje jak z kýčovitého obrázku, ale nám se to moc líbí. Je rozhodnuto, zde v jednom autokempu z mnoha, rozbalujeme bivaky a hurá do vody. Cena kempu je 39 euro /4 lidi, 2 moto , 2 stany /. Pěkné počasí však nevydrží dlouho. Večer přijde olověná obloha a pěkný déšť. To už jsme zachumlaní ve spacácích.
Ujeto 218 km. Den 3 - pondělí 18.7.
Ráno stále prší, sem tam se ukáže slunce, ale zase se schová za mraky. Po snídani a tradiční né již české kávě balíme mokré bivaky, oblékáme nepromoky a nasedáme na naše šelmičky. Je čas vyrazit dál, jedem směr –
Bad Ischl. Za Bad Ischlem zastavujem na svačinku a povinné foto u jezera
Hallstätter See (508 m. n. m., hloubka 125 m). Poté dál na
Gosau – Bischofshofen-Saalfelden- Zell am See. Celý den je nestálé proměnlivé počasí s deštěm a sluncem. Jízdu si vychutnáváme pokud možno mimo více frekventované silnice a to díky pěkné přírodní scenérii a všudypřítomné čistotě, žádný igeliťák či pet lahev u krajnice. V Zell am See /750 m. n. m./ nalézáme kemp Seecamp, kde platíme za naši skupinu necelých 40 Euro. Kemp je suprově zařízený s vlastní sušárnou, takže sušíme, co se dá.
Cíl dnešní etapy je schválně zde, neboť jsme kousek od vjezdu do národního parku HoheTauern, přes který vede známá Hochalpenstraze na nejvyšší bod Edelweisspitze (2571 m. n. m.) odkud jsou vidět vrcholky Grossglockner (3798 m. n. m.) Doufáme, že zítra bude moudřejší počasí. Uleháme do bivaků s vizí, že okolí jezera je zahaleno v mlze, mrholí a naše naděje vidět Grosglockner se pomalu rozplývají. Ujeto 160 km.
Den 4 - úterý 19.7.
Večer byla sice docela zima, ale únava dělá své. Probuzení bylo nade vše očekávání. Vylézáme ze stanu a nad námi se honí mraky, které jsou hóóóódně vysoko, kdy sem tam vykoukne slunce. Po mlze a mrholení ani památka. Při pohledu na druhou stranu jezera Zell am See vykukují z pod mraků zasněžené vrcholky Alp. Rychle balíme, platíme a vyrážíme směr NP Hohe Tauern. Nežli sbalíme obloha je vymetená bez jediného mráčku. Před vjezdem do NP Hohe Tauern neodoláme a navštěvujeme nově vybudovaný Wild park (1140 m. n. m.) 6 Euro vstup na osobu. Je tu k vidění flóra a fauna místního charakteru, moc pěkný.
Po prohlídce sedláme oře a už stojíme před vjezdem do NP Hohe Tauern, kde ovšem musíte zaplatit mýto, které je na moto 19 Euro a platí na 24 hodin. Poté začínáme pomalu šplhat po alpské silničce Hochalpenstrasse na vrchol. To již se opět objevují mraky a částečně zahalují místní velikány. Na nejvyšším vrcholu, kam se dá po silnici dojet, Edelweisspitze (2571 m. n. m.), dáváme pauzu a kupujeme upomínkové cetky.
Nejvyšší vrcholek, Grossglockner 3798 m. n. m., není vidět jeho špička se ukrývá v mracích, ale menší kopce nejsou zahalené, tudíž se kocháme jimi. Na parkovišti pod Edelweisspitze nalézá Martin svého nového kamaráda místního sviště. Po náležitém pokochání a zajížďce v NP Hohe Tauern k známému ledovci Pasterzengletscher opouštíme NP Hohe Tauern a uháníme směr Lienz.
Za Lienzem nabíráme směr Sillian za nímž nás vítá cedule Italia. Tak konečně jsme v Itálii, hurá! To už se od sjezdu z vrcholků Rakouských Alp znatelně oteplilo a je příjemných 25 °C. Cíl dnešní trasy je stanoven v městečku Cortina D’Ampezzo. Je to proslulé lyžařské městečko. Kempujeme v Campingu Cortina. Cena za den je pro naši grupu 37 Euro, takže dobrý. Ujeto 202 km.
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE