motogbox



Lago di Como s batůžkem

Rozhodli jsme se se ženou na vlastní oči ověřit, zda to, co nacházíme na internetu o jezeru Lago di Como, je pravda. Čtu tam třeba “Lago di Como patří mezi nejkrásnější jezera v Itálii. Své sídlo tu mají celebrity jako George Clooney, Giovanni Versace, Lionel Messi a Madonna”. A nebo: “Komské jezero, to je jeden velký kýč. Malebná městečka s úzkými uličkami, barevné domky kolem břehů jezera, průzračná voda, v níž se odráží zasněžené vrcholky Alp. Ne nadarmo patří mezi nejkrásnější italská jezera. Tenhle kýč prostě chcete vidět.” Jojo chceme, tak tedy uvidíme.

Kapitoly článku

Jako každý rok řešíme, zda nám vůbec nějaký týden, kdy spolu někam vyjedeme, vyjde. Poladit prázdniny 4 dětí a 2 zaměstnaných lidí je takové větší puzzle. Nejdřív jsem myslel, že pojedeme do Chorvatska k moři, ale nakonec přeci jen zvítězily kopečky. Už dlouho jsem plánoval vidět krásou vyhlášené Lago di Como. Tak doufám, že to vyjde i s počasím a budeme se i koupat.

 

Neděle 8.8.2021 - ke Švýcarským hranicím

Začínáme nudným přesunem z Prahy po dálnici až do Garmische. Zpestříme si to jen zastávkou v Plzni, kde našemu synkovi na studiích zaběhneme zalít kytky do pronajatého bytu. V Rozvadově dotankujeme jak benzín tak kávu a opouštíme ČR. Tak se mně zdá, že na této trase už znám každou dálniční zatáčku. Ale protože je to začátek dovolené, dá se to přežít s vidinou lepších zítřků. Jezdit po státovkách při přesunech jsem už vzdal, takže až do Garmische sjíždíme gumy na placato. Za Garmisch si užijeme kousek krásné silnice na Rakousko, kterou mám moc rád. Hezká rychlá silnice podél říčky Loisach. Hned za hranicemi dotankujeme o poznání levnější benzín v o poznání delší koloně u pumpy. A už si to frčíme na Fernpass. Zde uděláme povinnou přestávku na výhledu na Zugspitz, ale jako již téměř tradičně kvůli zatažené obloze tuto horu nevidíme. Sjedeme do údolí Innu a podél řeky pokračujeme až na konec Rakouska. Tam chvíli marně hledáme naše ubytování. Zadal jsem polohu z mapy na bookingu, ale ukázalo se, že to je úplně jinde. Naštěstí ne moc daleko - cca 3km dál, ale zcela mimo město. Ubytovatelka je aktivní, snaží se, ale mluví jen německy a žel je i silná kuřačka, takže celý dům je tím značně prosycen. Ale zase nám dá moto do garáže. Tady na samotě ale nikde nepovečeříme a do sedla se nám už nechce. Naštěstí máme nějaké zásoby a nezemřeme první den dovolené hladem.

Najeto 577 km

 

Pondělí 9.8.2021 - k jezeru Como

Dnes nás čeká přejezd přes Švýcarsko a dojezd až do ubytování u jezera Como. Hned za domem přejíždíme křižovatku a jsme ve Švýcarsku. Na hranicích nikde nikdo, natož nějaká kontrola kvůli covidu. Je docela zima, ale sluníčko už olizuje vrcholky hor kolem cesty. Jedeme po silnici 27, která celou cestu kopíruje řeku Inn. Nádherný asfalt po opravách, občas nějaká oprava, zatáčka střídá zatáčku a jede to docela svižně. Před Sankt Moritz odbočujeme na Bernina pass a silnice hned začíná stoupat. Spolu se silnicí až na vrchol k jezeru Lago Bianco vede železnice. Je to údajně nejvýše položená adhezní (tedy pro nás běžná) železnice. Tzn. že spoléhá jen na tření mezi ocelovými koly a kolejí a nepotřebuje ozubené kolo, lano apod.. Nahoře je hezky syrovo a fouká a tak se dlouho nezdržujeme.

Sjíždíme poměrně dlouho k Italský hranicím a klima se mění na správné letní italské. Napojujeme se na silnici SS38, která vede údolím přes město Sondrio až k hornímu břehu jezera Como. Kdo nemusíte, tak tudy nejezděte (ale moc jiných možností žel není). Je to jedna dlouhá kolona a střídá se kruháč, omezení na 50, průmyslová zóna, kruháč, obchodní zóna, vesnice atd...Do toho ta pravá Itálie, co se teploty týče. Po hodině jízdy toho máme opravdu dost a odbočujeme do vinic, abychom si trochu oddáchli. Je to nekonečně otravných cca 80 kilometrů. Časem se prokoušeme k nejsevernějšímu břehu jezera. Podél východní strany jezera jedeme až do městečka Varenna, kde se rozhodneme přejet na druhou stranu trajektem. Než nám pojede trajekt, stihneme ještě dát první italskou zmrzlinu. Trajekty odtud vyráží do různých částí jezera Como a tak je to docela fofr, protože pro nalodění aut je zde pouze jedno molo. Z trajektu jsou nádherné výhledy, které ze silnice nelze vidět a cesta se tím i pro nás podstatně krátí. Připlouváme do městečka Bellagio, vyhlášené destinaci celebrit. Tady to opravdu žije, ale návštěvu si necháme na později.

Po lokální silnici kolem břehu jedeme až k našemu ubytování v městečku Maisano. Protože máme být v ubytování až k večeru, stihneme se ještě zastavit na první italské espresso, na které se vždy těšíme. Prostě v Itálii chutná nejlíp. Ubytování máme v krásném domě z 10.století. Ubytovatelka mluví plynně anglicky a je velmi milá a dokonce nám nechala v lednici zásoby první záchrany. Na rozdíl od nás ví, kdy mají v obchodě otevřeno :-) Večer ještě pocouráme po městečku, abychom zmapovali, kde co je. Zjišťujeme spíše, kde co není. Představa, že zajdeme večer na pizzu nehrozí, protože kromě hotelu a jednoho obchodu, který má otevřeno v úterý a občas odpoledne, je tady jen bar s malou kuchyní. Ale mají tady hezký kostel a příjemný klid, který pravidelně ruší jen omladina na malých motorkách s vykuchanými výfuky.

Najeto 246 km   

 

Úterý 10.8.2021 - do Milána

Dnes se vydáváme na návštěvu Milána. Tam jsme ještě nebyli. Cesta je totální nuda rovinou přes průmyslové zóny. Parkujeme až skoro v centru města. Míst pro parkování motorek je tady hafo a i kdyby nebylo, parkuje se, kde to jde. Motorky prostě nikdo neřeší. Provádíme nacvičený rychlý striptýz z motohadrů do lehkého turistického oblečení. Hlavolam, jak vše narvat do kufrů se taky podařil - to máte kalhoty, bundy, páteřáky, boty … :-) Jen helmy se nám tam nechce nechávat, protože do kufrů už se nevejdou. Ty tedy táhneme s sebou, což se později ukázalo jako nepraktické. Projdeme obdivovanou historickou nákupní galerií, která je opravdu nádherná a míříme ke katedrále Duomo, která je dominantou obrovského náměstí. Její rozměry jsou opravdu fascinující a naprosto předčily mé očekávání. Chceme jít na prohlídku, ale nesmíme, protože máme v ruce helmy. To, že tam nepustí více odhalené osoby chápu (pro ně je zde automat, kde si za pár éček lze koupit “malířskou kombinézu”), ale proč tam nemůžeme s helmami v ruce jsme tedy nepochopili. Takže trochu zklamání. Jdeme tedy na místní hrad a do parku Sempione a k vítěznému oblouku.

Nesmí chybět zmrzlina a ta pistáciová je opravdu vynikající. Je vedro na padnutí a tak se ve stínu vysokých domů a malých parků vracíme zpět. Oceňujeme, že každou chvíli lze potkat pítko na vodu. Míjíme naprosto obludnou stavbu, na které se pracuje a záhy zjišťujeme, že to je zadní část opery La Scala. Ale i z průčelí je to naprosto nezajímavá budova. Zde prostě platí, že krása je uvnitř. Ještě musíme na povinné espresso. Potom už jen zase naházet na sebe motohadry, což je v tom vedru naprosto nechutná záležitost a probít se ven z města, aby už to začalo trochu foukat a dalo se to přežít.

Najeto 135 km 

 

Středa 11.8.2021 - do Bellagio

Vzhledem k nádhernému počasí a suprovému teplíčku se rozhodujeme jet dopoledne jen na malý výlet do Bellagia a odpoledne na koupačku. Jedeme po krásné lokální silnici  SP41. Cestou se zastavujeme nejprve na výhledy u cyklistického muzea a potom pro změnu u monumentu motocyklistiky. Výhledy na jezero z ptačí perspektivy jsou parádní.

V městečku Bellagio, vyhlášeném letovisku, to mají moc hezké. Upravený park, krásná historická část, malý přístav a marina, úzké uličky, kavárničky a to vše šmrnclé italským šarmem a ošuntělostí. Že to je vyhlášená destinace celebrit se přesvědčujeme na jídelním lístku jednoho z lepších hotelů - spaghetti aglio olio 70€. Tak sem na oběd nepůjdeme a dáme si jen zmrzlinu :-).  Zde se tedy potvrzují obě moudra internetu, která jsme jeli ověřit. Jako správní Italové jedeme domů na siestu a odpoledne se jdeme konečně smočit do modrozelených vod jezera. Jsme pro místní tak trochu za exoty, protože asi jediní jezdíme v hadrech. Když na pláž přicházíme v plné motorkářské výbavě, všichni na nás nevěřícně koukají. Já ale ty sandály a tričko prostě na motorce nedám. Voda je super, sluníčko taky, výhledy na hory a jezero ještě lepší. Prostě paráda. Takhle jsem si to vysnil a povedlo se.

Najeto 40 km  

 

Čtvrtek 12.8.2021 - do Bergama

Dnes se jedeme podívat do Bergama. Míjíme spodní část jezera Como, která je plná kitesurfařů. Jezdí(lítá) jim to suprově a musí to být bezva adrenalin. Bergamo leží na několika kopečkách a je krásné už z dálky. Zase platí, že na motorce dojedete až k centru města a je kde zaparkovat. Cittá Alta - stará část města - má tu pravou atmosféru. A kupodivu je tady i docela dost turistů. Úzké uličky, krásná náměstí, staré kostely, malé obchůdky a vojenská pevnost nad městem. A velké je tak akorát. Přezdívá se mu prý perla regionu a docela bych souhlasil. Ale je tady příšerné vedro a tak po dvou hodinách courání toho máme opravdu dost.

Nechceme jet zpátky tou nudnou plackou a tak se vracíme zpátky přes hory. Na mapě je plno zatáček a skutečnost nezklamala. Opravdu nádherná silnice SP24, která na začátku vede divokým kaňonem malé říčky. Časem ale podle cedulí vjíždíme do jiného okresu a nejradši bych vystoupil a šel pěšky. Středočeské silnice jsou proti tomu luxus. Takovou asfaltovou bídu jsem v Itálii ještě nezažil. Silnice nás vede na passo san Pietro (1258 mnm) a potom už klesá až k jezeru do městečka Lecco. Jezero láká ke koupání a tak se vyplacatíme na malé plážičce a užíváme si sluníčka a vody. Večer nám ale kazí zpráva o ubytování na zítřek, protože napsali, že mají plno a že nemáme jezdit. Nechápu, máme přes booking zarezervováno, potvrzeno. Bohužel ubytovatel neumí anglicky a tak si pomocí překladače chvíli dopisujeme, ale k ničemu to nevede. Booking opět zklamal - dovolat se nikam nedá, v mobilní aplikaci na nic nereagují. Toto je moje druhá velmi negativní zkušenost s bookingem. Když všechno funguje, je to super. Ale pokud se něco pokazí, nikoho nezajímáte, nikam se nedovoláte, aplikace odkazuje na web, web na aplikaci, na stránkách nenajdete žádný kontakt. Prostě máte smůlu. A my se potřebujeme zítra posouvat k domovu. Okolo plánovaného ubytování ale nic za rozumnou cenu nenacházím a tak se rozhodujeme, že to zítra natáhneme až do Mnichova, kde přespíme.

Najeto 140 km 

 

Pátek 13.8.2021 - do Mnichova

Vyrážíme brzy ráno a využíváme neplacenou dálnicí kolem jezera Como na východním břehu. V podstatě je to jeden tunel za druhým. Když se zamyslím, jak dlouho stavěli v Praze Blanku, tak to musím velmi ocenit. Cesta tudy pěkně odsejpá a vyplivne nás to na začátku toho zoufale nudného údolí, které se musí přetrpět. Z údolí odbočujeme na SS39 a hned v serpentýnách stoupáme na passo Aprica do stejnojmenného lyžařského městečka. Následuje dlouhý sjezd až do městečka Edolo, kde je díky úzkému podjezdu pod mostem totální zácpa. Řešíme to na Itala, ale přece jen s kuframa nejsme tak hubení, abychom si občas nepočkali. Pokračujeme údolím až k odbočce na passo Gavia. Během pár kilometrů nastoupáte 1000 výškových metrů a ocitnete se v úplně jiném světě. Uzoučká silnice bez jakýchkoli svodidel je pocitově hodně cool. Některé pravé vracečky kolem nohy s batůžkem a plnýma kuframa jsou pro mě na hranici zvladatelnosti. Batůžek naštěstí hlásí, zda tam něco jede nebo ne. Abych se přiznal, už se těším, až budeme nahoře. Ještě jeden tunel, pár závěrečných vracáků a jsme nahoře ve výšce 2652 m n.m. Dáváme zasloužené ristretto a na chvíli si oddychneme na sluníčku ve všude přítomných lehátkách s všudy přítomnými cyklisty - gratulace.

Sjíždíme do Bormia a vyjíždíme na Stelvio (při opožděném psaní tohoto článků se dozvídám, že od roku 2022 Ital zpoplatńuje stelvio 18€. Ty už taky Itale? To jsi nás motorkáře tedy nepotěšil). Tady nás již tradičně chytá déšť. Ale do nepromoků nejdeme, na to jsme moc líní a doufáme, že to brzy přejde. Docela to vyšlo. Před vrcholem odbočíme do Švýcarska a přes Umbraill pass sjíždíme dolů, kde zase vjíždíme do Itálie a míříme na Reschen pass. Za chvilku už jsme v Rakousku a pokračujeme přes Imst na Fernpass a do Garmische. Tady se loučíme s Alpami a už nám dnes zbývá jen dálnice do Mnichova, kde tomu nakládám, co to snese (spíše co batůžek snese). Hotel nacházíme na první dobrou a můžeme se těšit na zasloužený odpočinek po dnešní porci kilometrů. 

Najeto 490 km     

 

Sobota 14.8.2021 - domů

Dnes jen nudný návrat domů po dálnici. Před cestou ještě potřebuji doplnit nádrž a zajel jsem k nejbližší pumpě - nějaké místní. Zaskočil mě problém s placením. Žádnou z mých 3 kreditních karet nechtějí akceptovat. Jen jakési EC card. Vím že placení kartou bývalo v Německu problém, ale v roce 2021? Takže hrabu drobné a s odřenýma ušima dávám dohromady. Na kafe z automatu už nezbyde :-( A pak už jen hltáme kilometry domů. Ještě se zastavíme opět v Plzni zalít kytky a v brzkém odpoledni dojíždíme v pořádku domů.

Najeto 383 km

Závěrem

Lago di Como je nádherné a na dovolenou s batůžkem úplně super.  Nebýt komplikací s ubytkem na zpáteční cestě, bylo by to na pět *. 

Motorka jela bez jediného zaváhání - Kawa Versys 1000. Jen ten ventilátor, který v tom vedru přiloží na nohy další porci vedra, by nemusel spínat tak často :-( Mile překvapila spotřeba, která za celý výlet byla kolem 5,15 l/100. Jednou se mně podařilo ji nakrmit 98 benzinem, protože pochopit system samoobslužných benzinek v Itálii je na vyšší dívčí. Tak si holka pochutnala, ale já žádnou změnu nezaznamenal - kromě výše platby :-)

Jsem rád, že jsme jeli na motorce, protože jak už jsem psal, zaparkujete kdekoli a nikdo to neřeší. Auta v podstatě nemají kde parkovat, všechno plné a placené a karabinieři to dost hlídají. 

To co je zklamáním, je to koupání. Ne koupání samotné, to je parádní - voda čistá, teplota příjemná, výhledy na hory. Ale kudy do toho jezera? Těch míst na koupání pro běžný chudý lid u jezera totiž není mnoho. Hodně pláží je soukromých, oplocených. A když jsou veřejné, tak není kde zaparkovat a nebo to s přístupem k vodě není žádná sláva. Někde je to jen pár metrů od silnice a většinou je vše silně kamenité, takže o ležení nemůže být ani řeč. Celebrity to neřeší, ty to mají luxusní mola hned u baráku :-). Břeh je všude silně kamenitý, takže bez bot do vody to bylo dosti dobrodružné a asi jsme při vstupu do jezera vypadali jako soubor písní a tanců k pobavení místních.

Co se týče ubytování, tak něco najít přímo u jezera za rozumný, ale často ani za nerozumný peníz, je v sezoně téměř bez šance. Naše ubytování nad jezerem ve vesničce Maisano, cca 5 km od jezera několika serpentýnami, bylo naprosto vyhovující. I když skočit do jezera, když na to má člověk chuť by asi taky mělo svoje kouzlo.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):


TOPlist