EvangMoto v Alpách 2008
Zdroj: motoklub.evangnet.cz | Text: Petr Neuman | Zveřejněno: 16.12.2008 | Zobrazeno: 14 075x
Alpy… a kdy nás to vlastně napadlo tam jet? To už na EvangMotoTour 2007 jsme vespolek přemýšleli, „kamže to vlastně příštím rokem pojedem?“ A jeden se neubrání vytáhnout na světlo Boží dávný osobní sen a ten s příjemnou bandou zrealizovat. „A co si dát Stelvio?“ Hýkavě nadšenecká reakce nedala pochyb. Zejména Stáňa, tenkrát ještě s bigoušem, zaslintala nad pomyšlením povyrazit s macíkem od sůzi za hranice všedních dní do takových výšin, které se na území bývalého Československa dají vylézt pouze s horským vůdcem (poznámka pro méně geograficky zdatné: na Gerlach). Skupinové pozdvižení udělalo své: „V roce 2008 uděláme EvangMotoExpedici. Pojedeme na celý týden do Alp!“
Kapitoly článku
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132535-Foto_01_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Příprav tras se ujal Viking. Ostatně, byl to jeho nápad. Celý rok si kousal nehty u počítače, nad články motomagazínů, alpským průvodcem a pinožil se nad nejlepší trasou. Jedna z prvních pozvánek na akci přišla na webové stránky klubu už v lednu 2008 a dosud si ji přečetlo 1251 motodobrodruhů, což je na klubový článek číslo nevídaně veliké. Asi se tam slovo Stelvio objevovalo dost často, asi čtenost pozvánky způsobila své. Faktem ale zůstává, že těsně před odjezdem do Alp vygůglovala slova „Passo dello Stelvio“ na prvním místě fotku Stelvia ze stránek našeho klubu. A k dnešními dni (11.8.2008) to platí stále.
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132535-Foto_02_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Den první: Český Brod – Radstadt, 441 km, 9:30 – 19:00
Trasa podrobněji: Český Brod – České Budějovice – Steyr – Schladming – RadstadtCestou do Brodu si každý zažil malé dobrodružství. Michal se loučil s kocourem, Hráďa popisuje bitku o lavičku na dálniční pumpě, Sharki s Vikingem a OnDr. Ou zase jak odolali větrné a dešťové smršti nad Barradovem. No, zkrátka každý něco. Sešlo se nás nakonec ten večer 25.7. v Brodu 8 dobrodruhů na sedmi motorkách. A další den nás čekalo přes 400 km jízdy. Proto jsme moc neflámovali a relativně brzy jsme zalezli na kutě. V hlavách možná zněly otázky, na které neměl nikdo odpověď – dojedeme všichni? Co počasí? Zvládnem to bez poruch? Ale poloha ležmo spolu s nosohrtanovými záklopkami veškerému velkému přemýšlení udělala radikální přítrž.
Loučení s brodskými jsme spáchali v českobratrském kostele ranním požehnáním na cestu. Ještě před tím ale na nás musel být krásný pohled – banda černooděnců pobíhá kolem kostela s košťaty a lopatkami a zoufale se snaží poklidit nános vajglů a papírků z chrámového prostranství. Lia říká, že uklízela včera. Tedy to byla nadílka místní mládeže za jediný večer, úctyhodné.
Z Brodu jsme to vzali prvoplánovaně mimo dálnice. Ostatně, na Budějovice ani žádná nevede. A tak se ani nelze divit, že v sobotu ráno byla silnice zaflákaná plechovkáři směřujícími na Jih. A plechovky bouraly, a byly stojící kolony a my se jen s velkými obtížemi prodírali středem – s kufry na boku už se myšky dělají hůř. Někdo nás uctivě pouštěl, někdo nám naopak dával najevo, že mu motorkáři mohou „vlíst někam“ a z okénka vyhazoval našim řízeným střelám do cesty klamné cíle. Obzvláště záludné jsou umně opracované kuličky ze žvýkaček.
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132535-Foto_04_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
A povedlo se! Rakušáci to ale mají vymyšlené. Kolem každé obce vede obchvat a na ní je povolená 80. Mimo to zákonných 100 v hodině. Takže netrvalo dlouho a začalo se to vlnit víc a více, až se před námi zjevil Dachsteingruppe. Před 7. hodinou večerní jsme vyložili stany na Tauercamping v Radstadtu a za cenu menší než malou (od 6,5 E/os.) bylo ten den kde složit hlavu. V příjemné hospůdce jsme dali dvě, tři a po 4 šupity dupity do stanu. Večer začalo pršet. Jaké bude ráno?
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132535-Foto_06_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Je o tom, jak spoléháme na výkřiky techniky: Až do hloubi Rakouska nás vedl Hráďa se svou GPS navigací. Občas nás provedl zkratkami, které jsem na mapě neměl a říkal jsem si: „Tý jo, machrovinka jak od domorodce.“ Jenomže po několika dalších kilometrech nás navigace evidentně strhla z cesty (uf uf, vo co gou?) o další kus dále do 30 km/h zóny (tý jo, to je divný) a jako bonusek navíc nás chtěla prohnat slepou ulicí (prima, kde jsme?). Tímto momentem jsme navigační jasněnce dali valé a celé Alpy projeli s pomocí map v měřítku 1:150 000. Už jsme se pak nikdy neztratili.
Den druhý: Radstadt – Brixen, 294 km, 9:15 – 19:00
Trasa podrobněji: Radstadt – Bischofshofen – Honkonigstrasse – Dienther Sattel – Zell am See – Grossglockner Hochalpenstrasse – Edelweissspitze – Lienz – Bruneck – Brixen![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132535-Foto_07_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132535-Foto_08_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Z města Zell am See jsme se po Grossglockner Hochalpenstrasse vydali nahoru na horu. Za motomýto 18 E jsme kromě svolení k průjezdu obdrželi biker-retro nálepku a mapu okolí Grossglockneru.
A za závorou se nám začínají rýsovat první lovci serpentýn. Což o to, o zaškolených domorodcích jsem slyšel doslova pověsti, jak to „valej nahoru stopade“. Ale že překvapení přichází přím z našeho středu – a hned dvojnásobné, to nikdo nečekal. Sharki a Hráďa se ujímají prvenství a po celou expedici odívají trikot Alpský drakouš. Michal je zase nejlepším klopičem a drsně jim sekunduje. Petrovi tomuto titulu brání supermaxi hliníkové kufry – na začátku expedice úhledné kvádry, ke konci s vnějším obrusem. A zdoláváme mraky, jsme již nad nimi, už nám docela jdou kroužit vracečky a rýsuje se vrchol. Nejdříve takové parkovišťátko s výhledem na obě strany masivu - Glockner blick.
Posléze objevujeme cestičku s maximálním omezením váhy vozidel 3,5 t na Edelweissspitze vtipně značenou jako „biker point“. 14% stoupačka po žulových kostkách vrcholící ve 2 571 metrech. Z biker pointu se vyklubal kromě nádherné vyhlídky také prima penzion (noc se snídaní a uskladněním motorky za 24 E), restaurace, kde jsme se obsluhy nedočkali, a krám s cetkami. Kupujeme si trička s vrcholovým motologem, alespoň nám zůstane nějaká památka na cestu.
Grossglockner jsme hledali, dokonce nám v jeho hledání pomáhala jakási střílna napevno, ale v hledáčku jsme viděli akorát mraky. Sousední kopečky velikána byly zasněžené, musel by to tedy být úžasný pohled… Čas kvapíkuje a my ještě tento den musíme být v Brixenu. Nedá se nic dělat, kochali jsme se přes dvě hodiny, jedeme!
Camping Vahrener See u Brixenu jsme chvilku hledali. Bylo nám divné, že nikde nevidíme to jezero. Možná tam kdysi bylo, ale my našli akorát plochu zarostlou rákosím. Oproti web stránkám trošku rozdíl. Večer byl na pohodu. U stanů lítaly mušky tiplice, co by ukousaly i slona. A tak to jistila tyrolská hospůdka. Do jedné nohy, do druhé, do třetí abychom nekulhali, a už jsme lili vcelku obstojné víno kolem dokola našeho stola. Dalším milým překvapením tohoto kempu byla železniční dráha kousek za živým plotem. Co jsme večer nevnímali, to v noci zaujalo. Ráno jsme ve sprchách potkali jednoho Holanďana, co prý kvůli vlakům probděl noc. Dostal od Sharkiho energy drink a zvesela si s přítelkyní odfrčel do jiného kempu. Nám odolným, co jsme zažili sovětské noční tankové přesuny úzkými uličkami Doks, to připomělo mládí a utrousili jsme něco nostalgických krup.
Jestli tato etapa přinesla Grossglockner a totální vzrůšo, jaký bude zítřek? Vždyť míříme na Passo Stelvio! Kdybych nebyl zarputilý MacIntoshák, řekl bych WOW.
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_14_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Třetí den, Brixen – Le Prese, 266 km, 9:15 – 20:15
Trasa podrobněji: Brixen – Sterzing – Jaufenpass – Merano – Stilfserjoch – Passo di Foscagno – Forcola di Livigno – Bernina Pass – Le Prese![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_15_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Míříme na Brennerský průsmyk a po asi 30 km před městem Sterzing zatáčíme vlevo na Jaufenpass s 15% stoupáním. Všímáme si již opakovaně italským silničářů. Viděli jsme jich totiž mraky! Každé ráno naklušou a vrhnou se do údržby i těch nejužších okrsek, pochopitelně silnice na průsmyky nevyjímaje. Z toho by se mohli naši silničáři poučit. Rozhodně nikde jsme neviděli vražedný kamínkový zásyp. A cesta, která nás dneska čeká – výjezd na Stilfserjoch, pamatuje průmyslovou revoluci v 19. století. A dodnes, jak jsme tomu svědky, funguje.
Jaufenpass je ovšem také moc krásný průsmyk. Ve výšce těsně nad dva kilometry nás zastavuje malá kaplička. Za ní v malém jezírku páchaly zrovna dvě kačeny „osobní hienu“ a my se v jejich milé společnosti fotili. Do okolí byl nádherný výhled a v definitivních 2 094 m n m na Jaufenpassu nás rozprostírající se druhá strana doslova dojala.
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_17_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_19_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_20_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_21_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_22_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Ale úplně nahoře se jako vidění zjeví prdiměstečko s mnoha krámky, hotelem, několika restauracemi a rozhodně nikde žádní lanošplhalové. Naopak, pánové prodavači horkých párků s kyselím zelím mezi sebou žoviálně diskutují o tom, že si kapkoni choděj kupovat spíš bombičky s kyslíkem, paní trafikářka zase ocenila, že jdou její pohledy s originálním razítkem i u těch motorkářů na dračku. Přesto se opravdu nacházíte v nadmořské výšce blízké třem kilometrům.
Vysokohorské rozjímání zastavila blížící se bouřka. Někde nad Stelviem jsme viděli lítat blesky, odhadem tak 8 km od nás, a rychle se to blížilo. Hned po skupinovém fotu jsme se proto sbalili a hajdy do údolí. První kapky nás skutečně chytly. Blížící ceďák nám ale dal ještě několik milosrdných minut k pokochání z vodopádu a ze serpentýn na druhé straně průsmyku.
Slejvas začal až po přejezdu do bezcelní zóny na Passu di Foscagna ve výšce 2 291 m n m. Sharki už v ten moment jel na páry. Kde se vzala, tu se vzala dosti zajímavě situovaná benzínová pumpa. Ale brzy jsme pochopili důvod – bezcelní zóna a benzin za euro. No nekupte to! Lili jsme ho tam všichni, co se vešlo. Akorát ta barva nás trochu znervozňovala. Peprmintka? Absint?
Sjezd do Livigna byl už jen za trest. Nepromoky promokly, ruce zmrzlé a v informačním centru jsme ne a ne sehnat penzion natož hotel za rozumnou cenu. Všechno se pohybovalo od 60 éček výše. V té době nás už Honza bombardoval esemeskama „kde jsme, co bydlení, kde se setkáme“, neboť právě tento den jsme se s ním měli sejít v kempu u Laga di Poschiavo. Ale v tomto počasí? Zdárně jsme se nakonec sešli u švýcarské celnice těsně pod Bernina passem, o jehož zdolání už ani nebyla žádná řeč. Naopak – tradá dolů a hledáme finančně dostupný penzion. Jenomže osmá hodina už odbyla a máme před sebou poslední hodinu do tmy.
![](/upload/images/cache/clanky/2008-12/13156/20100330132536-Foto_27_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
Intermezzo o tom, za co by měl být člověk vděčen:
Z vyprávění není zcela patrné, co znamenalo Honzovo připojení k výpravě během deštivého sešupu do Švýcarska. Honza nemohl s námi na EvangMotoExpedici vyjet hned zpočátku. Mohl se k nám přidat až v pondělí odpoledne. Tedy v době, kdy jsme už měli za sebou Grossglockner, Jaufenpass a čerstvě i Stilfserjoch. Dalo by se říci, že největší pecky Alp byly už za námi. Přesto za námi Honza přijel, abychom mohli spolu projet zbývající část až zpět do Čech. Musel během jednoho a půl dne ujet kolem 800 km. Stálo ho to tedy celkem dost úsilí, aby nás dohnal. Podobně se tak stalo i na jaře při EvangMotoProcitnutí. Honza také nemohl jet na celý víkend, ale aspoň v pátek naplánoval svou služební testovací jízdu na otočku do Volduch, aby nás mohl vidět a pokecat. Proč to vlastně udělal? I když to Honza nikdy neřekl nahlas, lze tušit, že motiv měl rozhodně co do činění s partou. Takovéto věci se jen tam nestávají. Tedy díky Honzo, díky parto.