Dolomity a Voralerbergsko 2023

Před lety…

Ještě v době bláznivého Covidu jsem svému dospívajícímu synovi slíbil, že až to všechno skončí, tak si oba koupíme svého KTM 390 Advíka a vyrazíme do Alp na průsmyky, přesně takové, jaké znal z Youtube.com a já z mých minulých cest do Rakouska a Itálie. Nakonec si 390 Adventure od KTM koupil jen syn Šimon a já zakotvil na klasice- Triumph Street Twin 900.

Před několika měsíci…

Zima kalendářně odešla, ale ve střední Evropě v 2023 celé jaro propršelo a bylo ráno pořád chladno. V ten okamžik jsme se sešli nad plánováním motorkového léta – já (Dušan) Triumph Street Twin 900, Šimon na KTM 390 Adventure, David na fungl nové CFMoto MT800, Luboš na Ducatce Multistrádě V2 a Pavel na CFMoto MT 650. K tomu jsme přidali Matěje na nové Hondě Africe a bylo nás šest, kteří chceme někam na jih do hor. Dobrovolně jsem se ujal plánování výletu a na přání ostatních naplánoval výlet na 5 dní od nás ze západu Čech směrem na jih do italských Dolomit a zpět přes východní cíp Rakouska domů. Ubytování přes Booking.com a ponořil jsem se do studia odborné cestovatelské literatury (např. cestopisy na Motorkářích.cz, videa na Youtube.com apod.), abych za několik dní nastínil ostatním plán výletu. Diskuze se moc nepřipouštěla a tak zase bylo po mém 😊…

Pár týdnů před odjezdem…

Postupně se upřesňuje počet účastníků - Pavel na CFMoto MT 650 pojede s námi první den a pak musí zpátky. Matěj jede s Pavlem zpět taky a tak zůstáváme na hlavní část výletu čtyři.  David konečně přihlásil novou motorku na papíry a tak jsem musel „vypomoci“ s nájezdem km do prvního servisu. A protože David ví, že jsem spíše defenzivní typ jezdce, stačily instrukce – „…zajeď mi to“.

Den první- cesta do Dolomit:

Odjezd z Klatov je stanoven na brzo ráno a překvapivě se scházíme v daný čas všichni. Skvělé. Spolu s přejícím počasím tak vyrážíme přes Železnou Rudu, Eggenfelden po B20 do Loferu (A), Kitzbuehl směr Lienz přes Felbertauerntunnel. Za tunelem pak odbočujeme na starou cestu přes St. Leonhard a do Itálie přijíždíme přes Passo Stalle- náš opravdový první průsmyk (jinak po cestě dnes už třetí). Na vrcholu úzké silničky s minimálním provozem a krásnými panoramaty. Šimon připravuje dron a točí první videa a kocháme se. Mezitím zjišťujeme, že jsme o 5 minut propásli časové okno („od celé do čtvrt dané hodiny“), kdy je povolen sjezd shora dolů. Nevadí, aspoň dáme oddych svým zadnicím.

V podvečer přijíždíme na ubytování do italského městečka Dobbiaco/Toblach na udanou adresu. Trochu se zadrháváme na kontaktování ubytování, ale po dvou telefonátech na italská čísla a komunikaci v italštině a angličtině (ha ha ha, to nebylo ani jedno) na úrovni prvního stupně základní školy- typu- „I am Dusan from Czech …. we Booking … in Toblach … yes … si, danke, gracia“ … a už jsme bydleli 😊. Pán totiž uměl, jako většina lidí z jižního Tyrolska taky německy (ubytování pro 6 osob za 9800,- Kč na dvě noci, Casa Lupo, Dobbiaco). Odměnou je večerní návštěva místní pizzerie.
Dnes ujeto – cca 480 km, 3x passy

Den druhý- kolem Dolomit:

Ráno jdeme nakoupit čerstvé pečivo a první část výpravy (Pavel a Matěj) se balí a vyráží směr Klatovy.  Druhá část (Dušan, Šimon, David a Luboš) aktualizuje itinerář na druhý den a sleduje předpověď počasí. To hlásí, že bude hezky, až zataženo a občas bouřky (ale nebude sněžit – hurá, protože řetězy fakt nemáme). Proto z Dobbiaca/Toblachu vyražíme o trochu později, ale aspoň za tepla (v údolí).

 Jedeme na jih – náš první cíl je placená vysokohorská silnice na horskou chatu Auronzo - místo, kde probíhaly za 1.sv. války boje na italsko-rakouské frontě. Schováváme si potvrzení o zaplacení vjezdu (jinak nás nepustí ven) a za 20 EURO za motorku jedeme nahoru 16 km asfaltkou s krásnými vracečkami. Přesně dle rady „strýčka Googla“ na konci cesty jedeme až na horní z kaskád parkovišť, neboť motorku vždycky někam dáme (na rozdíl od aut, kde se vyplatí najít první volné místo). Šimon a David berou roha a stoupají pěšky do systému ve skále vytesaných chodeb pro vojáky a mávají na nás a rozhlíží se po okolí přes okénka střílen. Já s Lubošem zatím činíme obhlídku oné pověstné chaty a stihneme zmoknout, vyfoukat i se opálit během asi 30. minut čekání na kluky, kteří se z labyrintu chodeb

nakonec dostali zpět k motorkám. Protože se vyčasilo, přichází na řadu i dron a Šimon natáčí okolí i motorky a my ostatní svačíme. Protože jsme ujeli asi 30km a je už po poledni, pokračujeme do údolí do zimního lyžařského střediska- Cortina d Ampezzo po pěkných silničkách a dále na jihozápad přes San Pellegrino. Snažíme se moc již nestavět, ale přesto dnes na 6. passech občas dáme pauzu a fotíme. Těsně jsme ujeli pěkné lokální bouřce a Davidovi uklouzává studená zadní pneumatika Maxxis při jednom z výjezdů ze zatáčky pod plynem. Dle jeho výrazu ve tváři nechybělo moc… a měl „poserproužek“ jinde, než na pneumatikách. Takže zklidníme, pánové....  a pokračujeme po větší silnici SS48 na sever na Cannazei a dále pak odbočujeme vpravo v Longega do kopců přes minisilničky a Passo Furzia zkratkou směr Dobbiaco a stíháme ještě nákup v obchoďáku 15 minut před jeho zavřením, uff. Nemám rád být o hladu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE