reline_unor



Do Verony přes Alpy

Po naší první motorkářské dovolené, kdy jsme jeli do Benátek, padla letos volba na Veronu. Přejezd Alp a návštěva krásných italských měst je vždy krásný zážitek.

Kapitoly článku

Tak se nám podařilo zase urvat kousek dovolené jen s manželkou. Děti mají již dopředu zajištěné tábory a babičky a my máme před sebou 6 dní. Jak jinak než přes Alpy někam do slunné Itálie. Tentokrát padla volba na Veronu. Do cestopisu tentokrát svými postřehy (psáno kurzívou), přispěl i baťůžek.

Je to naše třetí motorkářská dovolená a už to máme „vychytané“. Ubytování zabookingováno, víme co sbalit a doufáme, že nepromoky konečně povezeme zbytečně.

1.den (3.7.2016): Praha – Passau – Bad Reichenhall - Zell am See

Volíme pro nás již klasickou trasu přes Strážný, Passau a Bad Reichenhall . Dnes to bude o tom to „usedět“ a dostat se do milovaných Alp. Počasí nám přeje a po minulých propršených motovýletech si to náramně užívám. Protože tuto trasu již známe, je fajn, že víme kde se najíst, kde je jaké hezké odpočívadlo, kde jsou slušná WC atd. A protože cesta ubíhá rychle, uděláme si v Bad Reichenhallu (kde jsme byli loni) přestávku a na hodinku se rozvalíme v lehátkách u solných lázní. To bylo velice osvěžující. Baťůžek ještě mnohokrát za tuto cestu zjistí, že po 300km není snadné vyskočit na místo spolujezdce mezi kufry jako laňka. Proto jsou přestávky užitečné. Pokračujeme k jezeru Zeller See, které objíždíme netradičně zleva. Ještě dotankovat, ať se nemusíme ráno zdržovat u pumpy a už jen najít ubytování kousek za Zell am See směrem na Mittersil. Po ubytování a večeři ještě povinná romantická procházka vesničkou.

Ujeto 448km

2. den (4.7.2016): Zell am See – Grossglockner – Cortina - Predazzo

Dnes máme v plánu přejet Großglockner (už 2x jsme to kvůli počasí vzdali), kouknout na tři zuby (Tre Cime) a dát si repete na Passo Giau, kde jsme minule zmokli a nic neviděli. Předpověď je celkem dobrá, sluníčko se hlásí, žel nahoře se trochu drží mraky. Mýtnice a celý Großglockner je v obležení Čechů a Slováků. Týden se dvěma státními svátky dělá svoje. Silnice je parádní, to nemohu říct :-), výhledy také a cena jakbysmet (letos je to za motorku 24€). Žel nahoře už jsou mraky a za tunelem směrem k ledovci už nevidíme nic. Ani ledovec, ani sviště, o kterých zde všichni v cestopisech píší. Tolik zklamaných motorkářů jsme za celou cestu neviděli. Jediné, co bylo možné obdivovat, byly alpské květinky, které ovšem rostly v dost nepřístupných místech.

Trochu zklamaní sjíždíme dolů a přes Lienz to valíme do Toblachu. Tady to moc zajímavé není, ale dá se za to pěkně tahat, tak to rychle ubíhá. V Toblachu odbočujeme na Cortinu a u krásného jezera Durensee (Lago di Landro) si dáváme větší přestávku. Kousek za jezerem odbočujeme na Tri Croci k jezeru Misurina. Krásné hory žel nevidíme, takže je to pouze jak „jezero u lesa“. U jinak lázeňsky vyhlížejícího jezera mě nemile zaskočil turecký záchod. Odtud padáme do Cortiny a hned zase stoupáme na Passo Giau. Krásné výhledy jsou nám opět zapovězeny. Sjíždíme dolů a pokračujeme přes Selva di Cadore po krásné silničce k jezeru Lago di Alleghe. Zde se rozhodujeme, že nepojedeme k našemu ubytování nejkratší cestou a využijeme hezkého slunečného počasí a pojedeme dál údolím podél řeky až do městečka Agordo. Zde odbočujeme a přes passo Cereda a passo Rolle dojíždíme do našeho ubytování ve vesničce Bellamonte. Passo Rolle mě velmi mile překvapilo. Na mapě radši vybírám menší silnice. Passo Rolle je vedené jako „státovka“, ale byli jsme tam téměř sami a těch zatáček tam bylo tolik, že už jsem ani nechtěl. Baťůžek sice hlásil, že zrcátkama málem srážíme patníky a v zatáčkách mu škrtají špičky bot, ale kapitán to nebral vážně, ani přes předložené důkazy.

Ujeto 332km

3. den (5.7.2016): Predazzo – Manghen – Baldo - Verona

Ráno je krásně, ale úplně nahoře se stále drží oblačnost. Projíždíme údolím říčky a zanedlouho odbočujeme na passo Manghen. Na něj jsem se „již od Náchoda těšil“ a nezklamalo. Spodní část vedoucí v lese je hodně úzká a do zatáček, které jsou hodně utažené, toho není moc vidět. Část nad lesem je ale parádní a zastávka u restaurace těsně pod vrcholem má nádhernou pohádkovou atmosféru. A výhledy přímo v sedle passa jsou také krásné.

Padáme do majestátného údolí kolem řeky Brentata a tady začíná ta správná letní slunná Itálie s rozžhaveným asfaltem na silnicích. Údolí protneme napříč a hned se serpentinami šplháme zase nahoru. Je neuvěřitelné, za jak krátkou chvilku má člověk výhledy jak z letadla. Baťůžek by rád fotil, ale raději se zodpovědně drží. Škoda, že z nejhezčích míst je nejméně fotek. Přes passo Sommo se přehoupneme do údolí řeky Adige. Kousek jedem podél dálnice směrem na Veronu, ale brzy odbočíme, abychom se vyšplhali do hor nad jezerem Garda. Projíždíme lokální silnicí SP3 s krásným výhledem na Monte Baldo až k restauraci Rifugio Boca, odkud je výhled na část jezera Garda. Žel víc výhledů na toto krásné jezero zde není, což mě dost zklamalo. Když jsem to plánoval na mapě, vypadalo to o hodbě líp. Odtud opět sjíždíme do údolí řeky Adige a průmyslovým předměstím se prokousáváme až do centra Verony.

Po ubytování vyrážíme nasát atmosféru města milenců, ochladit se zmrzlinou, ochutnat pizzu a popít dobrého vínka. Ochutnávám krajovou specialitu na pizze - sušené koňské maso strouhané na kousky.

Ujeto 235

4.den (6.7.2016): Verona

Odpočinkový den. Dosyta se vyspat, doplnit zásoby a projít další část města. Centrum Verony je veliké tak akorát a po právu je na seznam světového dědictví Unesco. Využíváme možnosti si v rámci ubytování zadarmo půjčit kola a nakoukneme tak i trochu mimo hlavní turistické cesty.

Ujeto 0 + Na kole "ukrajina" asi 5 km cestou necestou. Napřed po úzkém rozbitém chodníku podél rušné silnice do obchodu, pak do krpálu nad městem, kde doslova žádná cesta nebyla. Kapitán tvrdil, že tam zaručeně budou ty nejlepší výhledy. No, nakonec měl pravdu, ale chvílemi vypadal, že tomu sám nevěří.

5.den (7.7.2016): Verona – Garda – Sella - Mittersil

Dnešní a další den máme na cestu domů. Nepojedeme ale rozhodně nejkratší a nejrychlejší cestou. Naopak, je potřeba vymést co nejvíce pass. Správný výjezd z Verony jsme napoprvé netrefili, ale všechny cesty naštěstí vedou na Gardu. Garda obklopená horami je nádherná, ale silnice má mnoho rychlostních omezení a jednu vesnici za druhou. Trochu jako na chorvatském pobřeží. Jen těžko se přebíhala silnička na vyfocení pár obrázků. U jezera se zdravotně procházelo několik lidí různě sportovně zdatných, mola čekala na rybáře, kteří tu zřejmě také bývají. Na severním konci Gardy odbočujeme na S.Barbaru a passo Bordala. Jedna zatáčka střídá druhou a i když to je vše jen kolem 1200 m.n., tak je to parádní svezení. Pokračujeme až k Monte Bondone a nekonečnými tornante sjíždíme do Trenta. Za Trentem odbočujeme na SS612. Naprosto krásná záležitost. Dlouhé rychlé zatáčky se kroutí po úbočí hory nad nádherným údolím, které je, kam se podíváte, pokryto vinicemi.

Pokračujeme přes passo Lavaze a passo Costalunga až pod Gruppo di Sella. Počasí je nádherné. Povzbudíme se výborným italským ristretem (tímto se manželce omlouvám, že jsem neobjednal lungo) a vydáváme se na passo Sella a passo Gardena. Je pravda, že když si člověk přeje "presso s mlékem" a dostane náprstek s třemi kapkami černé tekutiny na dně, je překvapen. Bylo to lepší, než se dalo čekat. Ale příjemné bylo i změnit chvíli místo sezení a vychutnávat výhledy. Nasáváme krásu dolomit plnými doušky a je těžko se té krásy nabažit. Poprvé vidím ty hory za takového nádherného počasí a lituji, že to neleze do fo´táku ve 3D. Kdo zde byl a chytil krásné počasí určitě ví. Pokračujeme přes Corvaru a kolem Kronplatzu na Anterselvu a na passo Stalle. Blíží se večer a už toho máme celkem dost.

Na Passo Stalle pouští z každé strany vždy každou hodinu jen 15 minut. To, že těchto 15 minut právě začalo, jsem zjistil dole v údolí. K závoře to máme ještě 19km. Tak doufejme, že cestou nikde nebudou carabinieri. Na passo vjíždíme v poslední možné minutě. Trochu je to škoda, protože dole je nádherné jezero, ale čekat další hodinu se nám už opravdu nechce. Nahoře už čeká kolona aut a motorek, které za chvilku pustí zase dolů. Byl to skutečný závod s časem a vedoucí zájezdu měl vážně štěstí, že tu neměřili a že jsme cestou nepotkali moc aut. Při této jízdě baťůžek ani moc neusínal, což by jinak zřejmně vzhledem k najetým kilometrům již mohl. Sjíždíme do údolí kolem krásně divoké říčky a před sebou máme pohoří Grossglockneru, do kterého se opírá již téměř zapadající slunce. Odbočujeme na Mittersil, projíždíme Felbernským tunelem a už vyhlížíme dnešní ubytování, které si opravdu zasloužíme.

Ujeto 466km

6.den: Mittersill – Praha

Přes Kitzbühell máme namířeno k jezeru Chimsee. Užijeme si ještě trochu Alp a hezkých zatáček, ale na konci dovolené jedem vždy špatným směrem, takže za chvilku už mám před sebou jen nudné výhledy a placaté Německo. Bereme to nejkratší cestou přes Cham a Folmavu. V Horšovském Týně se ještě zastavíme v zámecké restauraci na oběd (doporučuji). Pokračujeme na D5, po které jedeme až domů. Cestou si ještě postojíme v několika kolonách a "přejícím" přístupem plechovkářů, nenechat jet aspoň motorku když nemůžu sám, se ujistíme, že jsme zase doma.

Ujeto 461km

Postřehy z cesty

  • Ubytování přes booking.com se opět ukázalo, jako spolehlivá volba.
  • Italská passa jsou daleko lepší a jsou zadarmo.
  • Jeden den oddychu bez motorky uprostřed dovolené s baťůžkem vřele doporučuji.
  • Hezké počasí je základ :-) 
  • Ve městě bloudím i s navigací.
  • Tankuj večer než se ubytuješ, ráno to hrozně zdržuje.
  • Interkom na povídání s baťůžkem je super.  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):


TOPlist