europ_asistance_2024



Guatemala

Když jsem poprvé přijel do Hondurasu, uvědomil jsem si, že se tady dá vzhledem k podnebí jezdit na motorce celoročně a že bych si tedy nějakou mohl pořídit. Google slibuje roční průměr 27°C a příjemných 320 slunečních dnů v roce. Roční průměr teploty vody v Karibském moři je zase příjemných 29°C. Takže, ano jdeme shánět motorku.

Kapitoly článku

Místní trh je ale úplně jiný než na jaký jsem byl zvyklý z Evropy. Všichni tady jezdí na indických a čínských 150 až 200 ccm a podobně malých motorkách. Začal jsem se tady ptát a zjišťovat jak to tady vlastně je, a dopátral se, že motorka se tady bere jako levný dopravní prostředek aby se člověk dostal do práce a z práce. Tím pádem všichni chtějí levný a na údržbu nenáročný stroj, nic komplikovaného.

OK, to se dá pochopit, ale snad se tady dá sehnat i něco pro mě. A tak jsem začal jezdit po moto shopech zde na ostrově a zjišťovat co a za kolik tu mohu sehnat. Trh je tady opravdu dost specifický a opravdu nejlepší nabídka tady byla KTM Duke 250 za 98 000 Kč a Duke 390 za 135 000 Kč.

Jenže já jsem náročný a tak jsem se díval i na webu jak jsou na tom okolní země a světě div se, Guatelmala, Salvador i Mexiko mají trhy srovnatelné s tím co známe v Evropě. Protože jsem už hodně dlouho chtěl supermoto, rozhodnutí padlo na Guatemalu neboť jsem tam objevil dealera KTM, Husqvarna a Gas Gas. Nejvíc mě lákal Gas Gas pak Husqvarna a nejméně KTM, ale všichni víme, že rozdíl je jen v barvě. Ze života na ostrově ale také již vím, že někdy musí člověk brát to co je a ne to co by přesně chtěl, neboť dodávky do tohoto regionu jsou poměrně omezené.

A tak jsem si koupil letenku ze San Pedro Sula do Guatemala City a zaúkoloval dva mé známé aby vyjeli autem stejným směrem a poskytli mi pomoc a podporu. Zatímco mé známé čekala nejméně osmihodinová cesta, já jsem již za hodinu vystupoval z letadla a sháněl Uber z letiště do centra. Zkrátil jsem si čekání na moje amigos prohlídkou nějakého obchoďáku a přilehlých ulic, ale zase tak mě tohle nebere, takže šlo opravdu jen o zabití času. Hlavni město ale může směle soupeřit s evropskými městy, jak obchody, tak i čistotou v ulicích, cítíte se jako zpět v civilizaci na rozdíl od Hondurasu, kde je hodně znát že je to rozvojová země a kde si hlavu s odpadky moc nelámou. Dokonce jsem viděl i dealera Maserati a Ferrari, což v Hondurasu tyhle auta viděli tak možná v nějakém hudebním klipu na YouTube.

Nakonec jsem dorazil i do KTM a zjišťoval co mají skladem. Všude samé krosky a endura, supermoto měli jen jedno a to novou Husqvarnu 701 Supermoto. Cena byla 15,000 USD a tak jsem přemýšlel jestli opravdu utratím tyhle peníze anebo vezmu něco levnějšího, skladem byla i KTM 390 Adventure za polovinu o které jsem již dříve přemýšlel. Musel jsem ale stejně čekat na oba amigos, neboť pro nákupy těhle věcí musíte mít RTN, něco jako daňového číslo. Já už to měl v Hondurasu, protože jsem synům koupil skútr Yamaha NMAX 155 aby mohli jezdit do školy, ale tady jsme byli v Guatemale a tento nákup vyžadoval NIT( to samé jako RTN, jen pro Guatemalu ) takže bez Hectora motorka koupit nešla. Moji přátele měli na cestě nějaké drobné technické problému s autem a já měl tedy dost času na rozhodování se. Nicméně i po třech hodinách jsem se nemohl rozhodnout a tak jsem prodejce požádal o minci a pak už to šlo rychle. Mince dostala za úkol rozhodnout mezi small bike a big bike a rozhodla jednoznačně  - big bike, tedy Husqvarna 701 SM.

Krátce po tom dorazili konečně i Edwin s Hectorem a nic nebránilo tomu obchod dokončit. Když došlo na placení, z mojí karty šlo vzít pouze 10,000 USD/den a tak se musel nákup dokončit druhý den. Stejně už byl večer a tak jsme si zašli na dobrou večeři a šli spát do hotelu.

Ráno po snídani jsme opět dorazili do prodejny a nákup dokončili. Já si ještě koupil rukavice, vestu Husqvarna, přilbu a vyrazili jsme na cestu do San Pedro Sula což je jen 422 km, ale tady to znamená cca 8 hodin cesty. Jel jsem v závěsu za Nissan Navara pick up, což je tady v regionu něco jako Octavia v ČR, s mými přáteli uvnitř a kochal se krajinou. Hector je hodně opatrný a jezdí pomalu, ale to mě nevadilo, přeci jen jsem potřeboval alespoň trochu zajet nový motor a ne mu hned naložit.

Zhruba po 200 km jsme zastavili na benzínce doplnit vše potřebné a dozvěděli jsme se, že kousek před námi je na silnici velká nehoda a kolona je na půl dne. A opravdu, sotva 5 minut od benzínky jsme už zastavili na konci kolony a začali zjišťovat od řidičů kamionu co se děje. Bylo vidět, že tam čekají už nějakou dobu, spousta z nich měla nasazená síťová lehátka pod návěsem a odpočívali. Já se na Husqvarně jsem vydal dopředu, zjistit jak to vypadá. Po sedmi kilometrech podle přístrojovky jsem dorazil na místo nehody. Dva kamiony v sobě a jeden byl zničený opravdu dost, takže byl potřeba vyprošťovací kamion a já přemýšlel jak dlouho bude trvat, než se sem dostane neboť podobná kolona byla samozřejmě i na druhé straně nehody.  Všiml jsem si ale, že pořád zbývá na silnici trochu místa na opatrné projetí, takže jsem se otočil a jel zpět za Edwinem a Hectorem. Když jsem je v koloně našel, řekl jsem jim o co jde, ale Hector odmítl jet, že je to moc nebezpečné. Edwin ale nechtěl čekat až se silnice uvolní a tak přesedl za volat a vyjeli jsme pomalu k čelu kolony.

Místem nehody jsme projeli v pohodě a za cca hodinu dorazili do druhé kolony. Ta naštěstí nebyla tak dlouhá, jen cca kilometr, ale vznikla, protože v blízkém městečku nespokojení obyvatelé postavili na silnici zátaras a tak se nedalo projet. Udělal jsem stejný manévr jako předním, tedy projel jsem dopředu a zjišťoval situaci, ale co čert nechtěl, píchnul jsem novou zadní pneu Continental Conti Attack SM Evo. Naštěstí byl hned u silnice pneuservis, kde mi to opravili knotem, chtěl jsem sice záplatu, ale tohle byla jediná oprava která šla provést tady a teď.

Těsně před zátarasem byla benzínka a na ní jsme zaparkovali a šli dovnitř. Já bych zátaras na motorce asi projel, ale auto ne a tak jsme museli čekat. Po cca dvou hodinách se na prostranství seřadilo asi padesát policistů oblečení jako SWAT a já se dozvěděl od Edwina, že teď už to půjde rychle, neboť protestující dostanou ultimátum, tedy zhruba 30 minut na odstranění zátarasu a když zátaras sami neodstraní, policie to vyřeší sama.

A tak se nakonec i stalo, cesta se uvolnila a my, protože jsme již byli připraveni, jsme projeli tím místem jako třetí a pokračovali v cestě. Samozřejmě, knot to po padesáti kilometrech vzdal já měl opět píchlou pneu. Nicméně na tuhle možnost jsme byli připraveni a tak Husqvarna se přestěhovala na ložnou plochu Nissanu a pokračovali jsme dál. 

Střední Amerika je dost specifický region, a vždy vás dovede překvapit, ano i po tom co jsem právě popsal. Například hranice Guatemala-Honduras není jako třeba hranice ČR-Německo. Přechody jsou pouze dva na 260 km. Od 22 hodin do 5 ráno je hranice zavřená. Jasně můžete přejít džungli kdekoliv, ale nebudete mít razítko v pasu a to bude do budoucna znamenat pokutu cca 600 USD jakmile se na to přijde. Tady to funguje tak, že při přechodu hranic dostanete dvě razítka, jedno že opouštíte jednu zemi a druhé že vstupujete do další země. To znamená, že můžete přecházet jak chcete, ale pak jednou na letišti se může stát že budete čelit nepříjemným otázkám. V ten moment jste pro celníka chodící peněženka a jediná možnost je zaplatit. Díky zdržení na silnici jsme ten den cca 20 kilometru před hranicí našli hotel a rozhodli se přejít až ráno.

Moji přátelé měli obavy ohledně proclení motorky, protože byla nová a drahá a tak jsme se rozhodli, že na benzince před přechodem zastavíme a půjdeme se zeptat pěšky, jen s fakturou, co nás čeká. Celníci spočítali clo na 180 000 Kč a to už se mi platit nechtělo, neboť jsem věděl, že stačí počkat dva roky, motorka už nebude nová a clo bude pak cca 8 000 Kč a celou dobu mohu normálně Husqvarnu používat, neboť jsem měl dostat značky z Guatemaly. No, ale co teď, když značky ještě nemám a přijdou mi za cca dva týdny ? Jsme ve střední Americe a řešení se vždy najde, protože i na tuhle otázku znají sami celníci odpověď. Dostáváme telefonní číslo na paní co prý přijede z nedaleké vesnice a motorku dostane přes hranice na tajno za 300 USD. A opravdu po slabé půlhodince přijede za námi Toyota pick up a dostáváme info, že motorku převezou přes pastviny a my na druhé straně máme jen počkat. To zní sice hezky, ale nechci svěřit novou Husqvarnu i s klíči někomu koho vidím poprvé v životě a pak odjet 5 kilometrů a čekat. A tak se tedy domluvíme, že motorka, Edwin a já nasedáme na pick up a přejíždíme hranice přes koňské farmy. Toyota občas zastaví u nějakého domu, řidič jde za majitelem a já vidím jak část z mých 300 USD mění majitele, tyhle zastávky byli celkem tři a už jsme na druhé straně hranice. V Hondurasu, na domluveném místě už čeká Hector a pokračujeme v cestě do San Pedro Sula.

Moment, neříkal jsi něco o tom, že potřebuješ na hranici razítko do pasu ? Jasně, že ano a tak při mojí příští cestě do Guatemaly, kdy jsem si zařizoval NIT, mě čeká ten rozhovor s celníkem. Celník vidí, že do Guatemaly jsem přiletěl, ale ptá se jak jsem se dostal zpět ? No, nebudu to protahovat, 583 USD mění majitele a dostávám upozornění, ať si na tohle dávám pozor, protože to hlídají. 

Když jsme dorazili do San Pedro Sula, což je největší průmyslové město v Hondurasu, konečně opravuji zadní pneu záplatou, protože novou pneu skladem ve městě nikdo nemá a pokračujeme do La Ceiba, tedy ještě 191 km, kde Husqvarna pluje lodí na ostrov a já v klidu letím letadlem.

Druhý den konečně vezu Husqvarnu na ostrově domů. A tak jsem se stal prvním a zatím jediným majitelem Husqvarny 701 SM v Hondurasu. V době psaní tohoto článku už mám najeto 11 000 km, druhou přední pneu, čtvrtou zadní pneu a za sebou 4 výměny oleje a filtrů. S díly není problém, jen je potřeba objednávat vše v USA a pak počkat tři týdny než je dostanu do ruky.

Husqvarna mi plně vyhovuje. Podvozek funguje, brzdy brzdí, spojka vypíná, fakt jsem spokojen a když se projíždím po ostrově a na jedné straně silnice vidím tu nádhernou modrou barvu v oceánu, na druhé straně hustou zelenou džungli, není už moc věcí, co by jsi člověk mohl více přát. Jediné na co mi vadí je vysoká hmotnost. Asi jsem zmlsaný ze Sutera Moto2. Kvůli hmotnosti jsem nejprve zvažoval objednat z USA Husqvarnu 450 FS, ale můj kamarád mě od toho odrazoval, neboť jeho slovy : motor z FS je opravdu ostrý a jednou za čas je potřeba udělat. To by tady byl jistý problém, ostatní věci jako chybějící světla a blinkry a podobné nicotnosti totiž tady nikdo neřeší, takže značky bych v pohodě dostal. No uvidíme co přinese budoucnost.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (6x):
Motokatalog.cz


TOPlist