invelt_unor2



V dešti a ve sněhu za teplem

Ve Francii jsem už byl před několika lety, ale už tenkrát jsem věděl, že se tam chci ještě jednou podívat. S klukama jsem se seznámil tady na motorkářích.Chtěli jet stejnou cestu, a tak jsem se k nim přidal. Bylo nás šest. Naplánoval jsem cestu včetně kempů i výletů, Marek zamluvil ubytování u moře a už jsme jen čekali na den D, kdy vyjedeme. Den před odjezdem jsem ještě našel náhradní ubytování na privátu místo kempů, protože v den odjezdu mělo začít pršet.

Kapitoly článku

1. den

Ráno jsem měl sraz s Markem v 8.00 v Průhonicích. Předpověď počasí se vyplnila a už ráno pršelo. Počítal jsem s tím, a tak jsem nasadil nepromoky a vyrazil za Markem. Z Průhonic jsme jeli do Kaplice, kde jsme měli u pumpy PapOil sraz s ostatními. Původně jsme se chtěli sejít ve Dvořišti, ale asi měsíc před odjezdem jsme to změnili. Jeli jsme v dešti a do Kaplice jsme přijeli první. Jarda volal, že přijede se Zbyňkem později. Zavolal jsem Martinovi, kdy přijede a ten už čekal ve Dvořišti. Nakonec jsme se ve Dvořišti sešli všichni a v dešti vyrazili na cestu. Přes Rakousko jsme jeli po dálnici. Cesta byla nudná. Bylo jasný, že dneska v dešti stany stavět nebudeme. Marek, který mluvil plynule německy, zavolal po cestě do penzionu, který jsem předešlý den našel na netu u Švýcarských hranic, a zamluvil ubytování za 35E za osobu. K večeru jsme přijeli do penzionu. Při parkování motorek v garáži upadla Jardovi motorka, přimáčkla Zbyňka k jeho motorce a ta se opřela o stěnu. Nikomu se nic nestalo. Majitelka penzionu byla fajn a mokrý věci nám dala do sušárny na topení. Na večeři jsme šli do protějšího hotelu. Dali jsme si řízek. Někdo s hranolkama a někdo s bramborem. Ti, co si objednali brambory, je jen těžko hledali schovaný pod nevelkým řízkem. Předpověď na příští den není dobrá. Má pršet a v horách sněžit. Tomu se nám nechtělo věřit.

2. den

Pořád prší a tak Marek při snídani zavolal do kempu ve Švýcarsku ve městě Visp, kde jsme měli v plánu přespat pod stanem, jestli nemají nějaký chatky. Recepční řekla, že nás někde ubytují a tak jsme jeli dál s vidinou, že nebudeme spát ve stanu. To jsem byl rád. Překročili jsme hranice do Švýcarska. Pršelo, ale jelo se dobře. Dojeli jsme do města Zernez, kde nám aplikace v mobilu minulý den ukazovala, že bude dnes sněžit. Po sněhu ani památky, a tak jsme jeli dál na Albulapass. Byl jsem tam před 2 měsíci a sliboval jsem klukům nádhernou cestu. To jsme ještě netušili, co nás po pár kilometrech čeká. Jak jsme stoupali výš, tak začalo sněžit. Chumelilo jako blázen. Domluvili jsme se, že se sejdeme nahoře na parkovišti. Když jsme tam s Markem přijeli, nikdo tam nebyl. Aby jo. Na parkovišti bylo minimálně 5 cm sněhu, a tak nikdo nezastavil a všichni pokračovali dál. Sešli jsme se kousek pod vrcholkem, kde nebylo tolik sněhu. Cesta dolů byl adrenalin jako prase. Začalo ještě víc sněžit. V hlubokým rozježděným sněhu jsme sjížděli dolu. Jel jsem na jedničku a i když motorka měla tendenci se rozjet, bál jsem se dotknout brzy. Byli jsme rádi, že jsme se dostali níž. 

Nevěřili jsme tomu množství sněhu. Mysleli jsme, že jedeme za teplem a zatím to vypadalo na lyže. Na předním plexi jsme měli vrstvu sněhu. To bych nečekal. Jak jsme sjížděli níž, tak už zase jen pršelo. Dneska nás ještě čekal Oberalppass a Furka a my čekali další jízdu ve sněhu. Tam už naštěstí sníh nebyl. Odpoledne jsme přijeli do kempu, který vypadal hezky a Marek se šel zeptat, kde nás ubytují. Dostali jsme karavan pro pět lidí s tím, že jeden si má postavit stan. Řekl jsem, že nikdo stan stavět nebude a že to nějak uděláme. Jarda nakonec spal na zemi v uličce.

Večer jsme popíjeli v karavanu a doufali jsme, že už nás nečeká žádný sníh a ani jiný překvapení.

3. den

Ráno jsme se probudili, na obloze ani mráček a my se těšili, že konečně bude hezky. V kempu jsme se nasnídali a vyrazli na cestu směr Francie. Zbyněk si při jedný zastávce všiml, že mi z kardanu pojistným ventilem teče olej. Otřel jsem vyteklý olej s tím, že to budu při zastávkách kontrolovat. Až do večera už žádný olej z kardanu netekl. Dojeli jsme do Chamonix, kde byly spoustu lidí. Dali jsme si pauzu a pokračovali dál. Odpoledne jsme přijeli do Val d´Isere, kde jsem měl vyhlídnutý další kemp. Dneska už budeme spát pod stanem. Neprší, a tak to nebude tak špatný. To jsme ještě netušili, jaká bude v noci zima. V kempu jsme byli sami. Postavili jsme stany a vyrazili jsme do města na večeři. Bylo to město duchů. Nikde nikdo nebyl. Nakonec jsme někoho potkali a ten nám ukázal, kde je otevřená restaurace. Dali jsme si jídlo a šli do kempu. Už byla docela zima a stmívalo se.

Uvařili jsme si kafe, dali si panáka na zahřátí a šli jsme spát. 

4. den

Ráno jsme se probudili zmrzlí a byli jsme rádi, že už je ráno. I ráno byla zima. Byly jen 4 stupně.

Sbalili jsme stany a pokračovali jsme dál. Jeli jsme přes Col d´Iseran 2770 m n.m.,  Col de Telegraphe 1566 m n.m. na Col du Galibier 2642 m n.m. Cesta byla krásná, super zatáčky a hezký počasí. Užívali jsme si to. Zjistil jsem, že mi pořád teče olej z kardanu. Dneska nás čekalo plno passů a další byl Col d´Izoard 2360 m n.m. a pak Col de la Bonette 2802 m n.m.

Pak jsme přijeli do kempu v Saint-Etienne-de-Tinee. Kemp byl hezký a nás čekala další noc ve stanu, která už snad nebude tak studená. Kemp stál 5E na osobu a stan. Ta cena mě dost překvapila.

Chtěl jsem zkontrolovat olej v kardanu. Vyšrouboval jsem šroub, kudy se do kardanu nalívá olej a vyvalila se z kardanu emulze. Vypadalo to jako nějaký hnis. Asi se do oleje dostala voda, a tak jsem se rozhodl, že příští den olej někde vyměním.

5. den

Ráno jsme se probudili do krásnýho dne. V noci bylo teplo. Sbalili jsme stany a vyrazili na cestu. Zastavili jsme u prvního autoservisu. Byla to jen taková garáž, ale olej do kardanu měli. Koupil jsem litr, vypustili jsme starý olej z kardanu a několikrát kardan vypláchli novým olejem. Nakonec, když už z kardanu nevytékala emulze ale olej, nalili jsme nový olej a pokračovali jsme dál. Vlastně se výměny ujali kluci a já jsem jen asistoval.

Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme našli správnou cestu na Sospel. Byla to hezká cesta v ne tak vysokých horách plná zatáček. Pak jsme najeli na dálnici a mířili do kempu u moře, kde jsme měli zamluvený mobilhome. Měli jsme trochu problémy s placením mýta na dálnici. Platilo se po pár kilometrech. Nakonec jsme dorazili do kempu. Vybalili jsme věci a šli jsme k moři. Už tam skoro nikdo nebyl.

Cestou zpátky jsme nakoupili na večer něco k jídlu a k pití. Večer jsme seděli na terase, popíjeli jsme a bavili se. Byli jsme hluční a po půlnoci přijel borec na kole a řekl, že bychom se měli ztišit. Moc nám to nešlo a tak jsme šli raději spát.

 

6. den

Na dnešek jsme měli v plánu výlet ke Canyonu du Verdon. Cesta byla pomalá, ale nikam jsme nepospíchali. Jezero Verdon je krásný a velký. Pavlovi se už nikam jezdit nechtělo a my ostatní jsme se rozhodli, že si jezero objedeme a Pavel zůstal u vody. Jízda kolem jezera byla krásná. Zajeli jsme k jezeru a dali si pauzu. Pak jsme pokračovali dál. Jen jsme trochu bloudili v jednosměrkách v městečku u jezera a až asi na třetí pokus se nám podařlo najít správnou cestu.

Když jsme se vrátili k jezeru, odkud jsme vyjížděli, nemohli jsme Pavla najít. Na domluveným místě nebyl a telefon nebral. Nakonec jsme se našli a jeli jsme zpět do kempu. V jezeře jsme se nakonec nekoupali, ale myslím, že voda byla tak studená, že bychom tam ani nevlezli. Ve vodě bylo jen pár lidí. A tak, když jsme přijeli do kempu, šli jsme si zaplavat do moře. Večer jsme se domluvili, že se pojedeme projet po pobřeží. Nebylo takový vedro a cesta byla příjemná.

Dojeli jsme do Sainte - Maxime, šli se projít po městě a do přístavu a hledali jsme nějaký podnik, kde by jsme si dali něco k jídlu. Nakonec jsme si dali kebab.

 

7. den

Dneska se jedeme podívat do Saint Tropez na četnickou stanici. Ve skutečnosti vypadá jinak, než si ji pamatuju z filmu. Prošli jsme si město a přístav, kde byly luxusní jachty. 

Odpoledne jsme se vrátli do kempu a šli jsme naposledy do moře. Zítra odjíždíme. Večer jsme trochu uklízeli mobilhome. Měli jsme zaplacený závěrečný úklid a tak jsme to moc nepřeháněli. Jen likvidace lahví od vypitýho vína a piva byla nekonečná.

8. den

Odjíždíme. Brzy ráno jsme nabalili věci na motorky a kolem 8.00 jsme vyrazili na cestu. Čekalo nás 800 km nudný cesty po dálnici do Německa, kde jsem měl vyhlídnutý kemp. Bylo hezký počasí a jelo se dobře. Když jsme zastavili u pumpy a dávali si pauzu, přišlo k nám několik asiatů z autobusu, který tam taky zastavil. Byli jsme pro ně atrakce. Brali si naše helmy a fotili se na našich motorkách.

Pak jsme pokračovali dál a kolem 19.00 jsme přijeli do Německa do kempu. Neměli volný žádný chatky ani jiný ubytování a až na Pavla se nikomu nechtělo stavět stan. Recepční v kempu nám dala brožuru, kde byly možnosti ubytování v soukromí v okolí. Vybrali jsme jedno, Marek tam zavolal a měli volno. 30E za osobu. Bereme to. Zadal jsem adresu do navigace a vyrazili jsme. Když jsme dorazili na místo, žádný ubytování jsme tam neviděli. Najednou z vedlejší uličky vyběhla paní a mávala na nás. Věděla, že je nás šest motorkářů. Ubytování bylo super.

9. den

Ráno byl už Jarda pryč. Pospíchal na zápas svýho syna a tak vyjížděl už kolem pátý. My jsme šli na snídani, která byla úžasná. Mimo tradičních věcí jsme dostali i uzenýho lososa. Procestoval jsem toho hodně, ale uzenýho lososa jsem ještě nikdy k snídani nedostal. Marek koukl na meteoradar a řekl, že se blíží dešťový mrak a že bychom měli rychle vyrazit na cestu, abychom tomu ujeli. Neujeli. Po pár kilometrech jsme opět nasazovali nepromoky a pršelo až na hranice. Domů jsem dojel k večeru. Dnes 700 km po dálnici. Nuda.

Byl to super výlet s fajn lidma a příští rok spolu zase někam vyrazíme. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.31
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist