Francie 2011 - pobřežím i horami

Den 1 - pondělí 27. 6. 2011

Den D byl stanoven na pondělí 27.6. v 16:00 na čerpací stanici Benzina u Olympie. Jelikož jsem potřeboval koupit ještě pár věcí, jako je litr oleje do motoru, hydraulický olej na spojku, brzdovou kapalinu a sadu náhradních žárovek, což jsem teda řešil operativně po telefonu, tak jsem nevěděl, jestli přijedu na určené místo nebo na kluky počkám na Rozvadově.Jelikož mám KTM servis cestou na Rozvadov, volil jsem druhou variantu. V 18 hodin jsme se sešli, občerstvili, koukli do mapy, naťukali cestu do gpsky, probrali co kdo má a nemá a s plnejma nádržema vyrazili. Cesta byla skutku dlouhá. 1400 km. Určilo se, že se bude po cca 150km koukat po benzínkách kvůli dotankování. Rozhodnutí bylo dobré. Nejen, že jsme v klidu dojížděli k další benzínce, ale člověk se aspon krásně protáh. Jak jsme pomálu cestu ukrajovali, tak nás pobolívala zadnice. Vyřešili jsme to bravurně. Zajelo se za kamion, stouplo do stupaček, chvili se takhle jelo a krásně jsme se protáhli. Cesta byla stále po dálnici a nudná, tak si člověk občas zpíval, občas zařval, aby se probral a nebo si brblal, jak ho ta cesta se...  Občas nějakej sjezd člověka probral, ale těch bylo dost málo ... Přes noc se jelo docela obstojně, protože jsme měli dost sil.

Den 2 - úterý 28. 6.

Kolem 1 hodiny ráno jsme projeli německo-francouzské hranice. Kdybych si nevšim cedule, tak ani nevím, že jsem ve Francii. Kolem 5 hodiny ranní jsme to zapíchli na jednom odpočívadle a na hoďku jsme si dřímli. Bohužel, cesta před náma byla ještě hodně dlouhá a únavná, tak jsme pomálu zase vyrazili. Kolem 7 hodiny ranní provoz začal pomálu houstnout a v 8 byl provoz, asi, v plném proudu. Byl čas zase tankování, tak jsme si udělali i snídani. Čínská polívka s rohlíkem to jistila. Když dálnice vedla vedle kolejí a my jsme si to hrnuli 140km/h, tak nás najednou předjel vlak. Né že by nás předjížděl, ale udělal frrrrrr a byl fuč. Z toho jsem usoudil, že jsem videl TGV. Jak vypadalo? Mělo oblé tvary a bylo rychle pryč.
Pomálu jsme se blížili k cíli, sjeli jsme z dálnice a okreskama jsme se začali kroutit ke kaňonu Verdon. Kroutili jsme se sice ještě dlouhou dobu, ale už to nebyla taková ta monotóní jízda. Potkali jsme pole levandulí. Krása. Bylo to na nějakém vyšším místě, takže jsme si dali krásnou zatáčkovou vložku, která nás opravdu nabudila. Netrvalo dlouho a cíl naší cesty byl spatřen. Ústí kaňonu Verdon. Říká se, že je to největší kaňon v Evropě. Neověřoval jsem informaci na netu, ale i tak to byla nádhera. Původně jsme měli jet k ústí kolem skoro celého kaňonu, ale dopravní situace nás přemluvila a tak jsme přijeli rovnou k ústí. Škoda, podle google maps vypadala cesta, že by mohla být nádherná s pár pěknejma vyhlídkama. Projeli jsme si to kolem, okoukli kempy, v jednom jsme se ubytovali, zajeli jsme do nejbližšího krámu nakoupit (17km) a po té, co jsme se vrátili zpět do kempu a slezli z motorek, uplynulo cca 27 hodin od výjezdu z Benziny. Ještě dodám, že od výjezdu do ubytování v kempu jsme najeli 1400km za 23,5 hodiny. Proběhla koupačka v jezeře, nějaká večeře a spát.

Den 3 - středa 29. 6.

Ráno jsme vyrazili směr Marseille, Toulon, Nice, St. Tropez.
Cesta byla krásná, bylo stále na co koukat. Když jsme se blížili k Marseille, tak provoz začal opět houstnout. Měli jsme vybraný bot a to bazilika Notre-Dame de la Garde. Po příjezdu jsme zjistili, že to byl dobře vybraný bot, protože bazilika byla na dosti velikém kopci, tudíž byl krásný vyhled na snad celou Marseille. Jelikož jsem se podíval, jakým směrem od přístavu bude pevnost d`If, tak nebyl problém ji najít. Pár fotek, nasednout a hurá směr Toulon. Opět strašný provoz. Pár fotek námořní báze (nesmí se fotit, proto jedna paní, co hlídala u vstupu, se na nas rozběhla). Nasednout a vymotat se a najít směr St. Tropez. St.Tropez mě trošku zklamalo, asi jsem čekal víc. Pátračku jsme našli hned, prošli jsme se po přístavu, našli jsme náměstíčko, zase pár fotek a jet hledat noclech. Tady jsme prvně spali mimo kemp.

Den 4 - čtvrtek 30.6.

Ráno jsme vyrazili směr Monaco. Cestou jsme podkali nějaký brňáky, co měli stejný směr, ale nepřidali se k nám. Monte Carlo, město boháčů. Co k tomu psát. Přijeli jsme, zaparkovali v přístavu a jenom jsme koukali, jaký jachty jsou tam zaparkovaný. Ze zvědavosti jsem, po návratu domu, našel cenu jachty, co jsem tam viděl a byla mooooc pěkná. 28miliónů euro… Prošli jsme si kousek tratě, co se jezdí formule, tím jsme vlastně prošli celý přístav. Nasedli jsme, kousek jsme jeli po okruhu F1, popojeli jsme kousek dál a koupačka v moři. Konečně jsme se umyli.Nyní cesta vedla do hor, pryč z civilizace. Tušili jsme, že potkáme zatáčky a pěknou krajinu, ale byly jsme velmi mile překvapený. Cesty v krásném stavu, krajina neuvěřitelně krásná, výhledy užasný. Projeli jsme pár vesniček. Až na ty novější auta mě přišlo, že se tu zastavil čas. Občas nějakej barák stále poškozen kulkama z 2.sv. války. Večer se blížil velmi rychle a tak jsem koukali, kde budem spát ted. Samozřejmě, že jsme kempovali opět v přírodě. Myslím, že tady jsme našli nejhezčí místo. Večer trošku sprchlo, ale nic vážnýho. K jídlu opět čínská polívka a pečivo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE