Pobaltí 2019

Pro letošní moto dovolenou jsme si s ženou zvolili okruh přes Pobaltské země, kam nás lákala možnost wild campingu v krásné přírodě.

Kapitoly článku

Sobota

V sobotu ráno jsme  motorku ozdobili všemi kufry, PET láhvemi a dalšími doplňky, a vyrazili jsme směr Ostrava. Sluníčko svítilo, cesta ubíhala a za chvíli jsme byli u polských hranic. Dotankovali jsme nádrž, pokecali s kolegy motorkáři mířícími na Ukrajinu, dopili kafe a pokračovali na dál na Varšavu. Jelikož není v Polsku wild camping oficiálně povolen a záleží, na koho člověk narazí, zamluvili jsme si za 20 Euro ubytování kousek pod Varšavou.

Neděle

Na dnešek jsme měli v plánu dojet k litevské hranici. Cesta po dálnici sice ubíhala poměrně svižně, ale vedro bylo úmorné a tak jsme s povděkem dorazili do dnešního cíle, kterým bylo domluvené ubytování v Domku pod Akacjami. Ubytovali jsme se, smyli pot z cesty a jen tak na lehko jsme vyrazili na průzkum okolí. Navštívili jsme okolní města Suwalky a Sejny, dali večeři v motorestu a šli spát.

Pondělí

Ráno po probuzení jsme sbalili kufry a ještě za chládku vyrazili směr Kaunas. Dorazili jsme ke klášteru Pažaislis nad přehradou, ale bohužel jsme zjistili, že pondělí je zavíracím dnem. Tak jsme klášter aspoň obešli a vyrazili do města. Projeli jsme centrum, dali krátkou pauzu na odpočívadle u zchátralé vyhlídkové restaurace a pokračovali zase dál.

Dalším plánovaným bodem na trase byla Hora křížů. Zajímavé místo, hojně navštěvované jak místními, tak zahraničními turisty. Našli jsme i nějaké kříže z naší krajiny, udělali pár fotek, ve stínu jsme si pak na Mapách našli místo vhodné k přenocování a vyrazili bydlet.

K ubytování jsme zvolili kempovací oblast v národním parku Žemaitios u jezera Plateliy. Nádherné místo, udržované, k dispozici několik stanovišť se stolem, místem pro stan a ohništěm. Postavili jsme stan, dali koupání v jezeře, a po večeři zalehli k odpočinku. Jelikož místní turistická sezóna ještě nezačala, místo bylo v podstatě prázné, my a na druhé straně ještě jeden stan, jinak nikdo.

Úterý

Ráno po probuzení jsme si udělali snídani, během které nás navštívil místní zaměstnanec starající se o čistotu lokality. Posbíral odpadky, zkontroloval ohniště, jel si zase po svých. Po ranním osvěžení v jezeře jsme sbalili stan a další propriety, naskočili na NCčko, vyjeli směr Kuršská kosa. V Klaipédě jsme zaplatili zpáteční listek 5 Euro za motorku včetně dvou pasažérů a po krátkém čekání se nalodilii na přívoz. Ten po pár minutách plavby vyplivl v přístavu Smiltyně. Po pár kilometrech následovala další zastávka u závory, kde jsme zaplatili dalších 5 Euro za vjezd do Národního parku a konečně jsme mohli vyrazit k Baltu. Projeli jsme dvě městečka plná zahraničních turistů a nakonec jsme odbočili na sever k parkovišti u moře. Místní se povalovali na pláži a pár jedinců se v Baltu koupalo, tak jsem si řekl, že za vyzkoušení nic nedám. Po cca dvou minutách ve vodě jsem začal ztrácet cit v nohou, a tak jsem tu ledničku zase svižně opustil a šel se radši ochladit zmrzlinou ke stánku na parkovišti :-) Ještě jsme se chvíli pomotali, prohlídli místní písečné duny a vyrazili zpět na pevninu.

Kousek za Klaipédou jsme přejeli hranice do Lotyšska a dosud slušná kvalita asfaltu se ještě polepšila. Bohužel jenom krátce, zřejmě coby demo, jak by to jednou mohlo vypadat. Po pár desítkách kilometrů se cesta začala horšit, až jsme nakonec skončili na staveništi. Né jako jinde ve světě, kde uzavřou jednu polovinu a druhou opravují, tady opravují oba pruhy najednou. Takže písek, štěrk, beton, bláto, motorka zaliskaná od řídkého cementu... Naštěstí jsme po pár kilometrech najeli zase na celkem normální cestu a mohli pokračovat dál podél pobřeží. Naším hlavním cílem byla místní příroda, a tak jsme se velkým městům věnovali jenom okrajově, nakoukli jsme do Lijepáji a Ventspils a zamířili na kempovací místo u ústí řeky Irbe.

Pro Lotyšsko existuje mapa se seznamem takových míst, která jsou stejně jako v Litvě vybavena stolky, ohništi, jsou slušně udržovaná a relativně dobře přístupná. To námi zvolené se nacházelo za několika kilometry písečného offroadu lesem, kde jsem děkoval firmě Continental za jejich enduro gumy, které jsem na NCčko před cestou obul.

Středa

Ráno jsem zkotroloval předpověď, která začala hlásit na večer slušný liják. Svižně jsme posnídali, sbalili stan a vyrazili na cestu. Po cestě do Rigy jsme zastavili u panství Jaunkomas, chvíli si odpočinuli v krásné zahradě a pokračovali dál.

Riga nás coby přeplněné město nezaujala, chvíli jsme se pomotali, zastavili na nábřeží u pomníku, dotankovali a vyrazili nejkratší cestou do Estonska. Obloha se začala zatahovat, a tak jsme jeli okouknout jednu lesní chatku. Bohužel, cesta k ní byla i za sucha průjezdná jenom na enduru a po dešti tak možná traktorem. Tuto možnost ubytování jsme tedy zavrhli a našli na mapě nedaleký kempík. Jelikož se blížil slejvák, zvolili jsme variantu chatičky za 35 Euro. Sotva jsme se ubytovali, spustil se liják, a pršelo a pršelo celou noc.

 

Čtvrtek

Po ránu sice vykukovalo sluníčko, ale podle radaru nebyl ještě dešti konec. Ubytování sice bylo pohodlné, ale nepřijeli jsme bydlet, a tak jsme naložili motorku a vyrazili dál na sever. Po pár kilometrech nás počasí donutilo zastavit na odpočívadle a vytáhnout nepromoky. Navlekli jsme se do nich a pokračovali dál na Tallinn, střídavě slunečnem a střídavě lijákem. Takto se počasí střídalo až k městu, kde jsme měli za cíl návštěvu televizní věže.

Výtahem jsme po zaplacení vstupného vyjeli nahoru a pokoukali po okolí. Město bylo ještě celkem vidět, ale dál už to bylo díky nízké oblačnosti horší. Pobavili nás průhledy v podlaze zakryté mléčným sklem. Toto sklo ovšem zprůhlední po aktivaci vypínače na podlaze a člověk pak stojí nad krásnou, 170 metrů hlubokou prázdnotou. I tak jsme se moc dlouho nezdrželi a za necelou hoďku už jsme opět vyjížděli z parkoviště.

Cestou jsme si hráli s deštěm na honěnou, jelikož fronta postupovala naším směrem. A tak jsme chvíli jeli, pak zastavili na kryté autobusové zastávce a počkali, než mraky zase kousek poodjedou, a tak pořád dokola. Kousek od Tallinnu se nachází vodopád Jägala juga. Žádná závratná výška, ale na tak placatou zemi jakou Estonsko je, hodně dobrý...

Měli jsme v plánu naštívit i pro Čechy známou vesnici na severním pobřeží Estonska, ale vzhledem k nevlídnému počasí a informacím, že kromě přístavu tady není nic k vidění, jsme pouze zastavili na křižovatce s odbočkou k dané vesnici. Udělali jsme pro Čechy téměř povinné foto ukazující, že ne všechny cesty vedou do Říma :-) a pokračovali zase dál.

Pro dnešní bydlení jsme zvolili kempovací místo u jezera Uljaste. Stejně jako v předchozích zemí, i tady se místní organizace o tato místa stará. Vedle velkého parkoviště u klidné silnice se nacházela loučka s přístřeškem, grilem a suchým záchodem evropského typu. Stan jsme stihli postavit tak tak, sotva jsme natáhli horní celtu, už zase začalo cedit. Povečeřeli jsme pod přístřeškem a ulehli ke spánku.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist