Middle East Ride říjen 2010 aneb cesta přes Egypt, Jordánsko, Sýrii a Turecko do Bulharska
Text: irehak | Zveřejněno: 14.12.2010 | Zobrazeno: 14 627x
Po loňské cestě do Turecka jsme začali plánovat cestu, která by byla opět o trochu zajímavější, delší a náročnější. K rozhodnutí nám dopomohla informace o nově otevřené lodní lince z italských Benátek do Alexandrie v Egyptě přes Tartus v Sýrii. Původní plán vystoupit v Sýrii nám změnila společnost Visemar Line, která linku provozuje. Asi týden před odjezdem nám oznámili, že loď do Sýrie vůbec nejede a pokud chceme, můžeme jet do Egypta. Bylo rozhodnuto. Jedeme tedy do Egypta a pojedeme zpět přes Jordánsko, Sýrii a Turecko do Bulharska. V Bulharsku máme domluven odvoz motorek autem, sami se vracíme letadlem ze Sofie. Cesta koncem října přes Srbsko a Maďarsko nám už nepřipadala tak zajímavá. Jedeme ve stejném složení jako loni, tedy Ivo, Pavel a Attila, všichni na BMW R1200GS. Sehnat víza a karnet není až takový problém a tím celá příprava proběhla poměrně rychle a hladce. Finální cestu naplánujeme na lodi, pluje totiž téměř 3 dny.
Kapitoly článku
I do Benátek jsme se přepravili autem s motorkami na vozíku. Celá cesta proběhla celkem v pohodě a večer jsme byli v Benátkách. Ubytování v hotelu, pizza a do postele. Ráno se jede na check in.
2. – 4. den
5. den 70km
Dnes bychom měli konečně přistát. Plánované přistání ve 14 hod. se nakonec posunulo o 3 hodiny. K tomu další čtyři hodiny celního odbavení, kde jsme získali egyptský řidičák a egyptskou SPZ a taky nám bylo odlehčeno asi o 120 USD. Takže asi ve 20:00 za tmy vjíždíme do Alexandrie. Plán je najít hotel, to se nám ale daří po propletení se provozem jaký jsme ještě nezažili, až ve městě Rasheed, asi 70 km od Alexandrie. Nicméně máme super International hotel, který odpovídá našemu hostelu, ale za 160 Kč na hlavu to jde. Večer si dáváme v městečku super grilované kuře a zažíváme pravou atmosféru arabského světa – uličky plné lidí a zboží i o půlnoci a taky špíny.
6. den – přes Sinaj – 657km
Dnes se chc
7. den – Jordánsko – 63km
Ráno se probouzíme do brutálního vedra. Jdeme se vykoupat do moře a i do bazénu. Pak rychle na snídani a potom mě skutečně přináší super vyčištěné oblečení. Bohužel bylo vyčištěno chemicky asi nějakým ředidlem a podle toho je oblečení i cítit. Ale nevadí, hlavně, že se dá obléct. Vyrážíme směr Nuweiba, což je asi 30km a je tady přístav a loď do Jordánska. Asi ve 12:30 dorážíme do přístavu. Kupujme lístek za 130 USD, což se nám zdá docela dost, ale co se dá dělat. Máme tři hodiny do odjezdu. Ještě netušíme, jaká administrativní procedura nás čeká. Ujímá se nás velice příjemný příslušník turistické policie a vodí nás od jednoho okénka ke druhému a získáváme bezpočet razítek a nových a nových potvrzení. Každý máme v ruce dvě složky a v ní asi 10 papírů s různými razítky a podpisy. Samozřejmě všude se platí, někde více někde méně. Už před sebou máme poslední krok a to je odevzdání egyptských SPZ. A tady nastává zpočátku neřešitelný problém. Máme jenom jeden kus, zatímco po nás chtějí kusy dva, prý jsme je museli dostat. Několikrát pořád dokola opakujeme, že jsme dostali skutečně jenom jeden kus a že to je přece na motorce logické. Náš příslušník je nešťastný, pořád někam odbíhá a telefonuje. Asi po 40 minutách nám vítězoslavně oznámí, že je tedy vše OK. Poslední papíry, několik razítek a hurá na loď. Tady si musíme skočit pro poslední razítko a vjíždíme do lodi. Asi po 90 minutách přistáváme v Jordánsku. Odbavení probíhá oproti Egyptu naprosto v pohodě, vše trvá necelou hodinku a vše jde s úsměvem. Každému je nám opět odlehčeno asi o 30 Eur. Bereme první hotýlek. Nejlepší je, že jsme se za celý den posunuli vzdušnou čarou asi o 7km. Taba leží naproti Aqabě. Díky politickým a náboženským potyčkám mezi izraelským a arabským světem musí člověk bohužel absolvovat takovéto procedury. No nic, toto asi nezměníme. Jde se spát a ráno směr Petra, kde plánujeme prohlídku a nocleh.
8. den – Petra – 180 km
9. den - Petra – Damašek - 430 km
10. den – 323 km, Damašek – Hamá
Ráno si bereme taxi a jedeme na dopolední prohlídku Damašku. Starý Damašek a tržnice jsou opravdu velmi pěkné a zajímavé. Kolem poledne už jsme na motorkách a míříme směr sever na prohlídku asi neznámějšího křižáckého hradu Crack de Chavalier. Crack de Chevalier největší a jeden z nejstarších křižáckých hradů na světě. Opravdu nádhera, umístěný na kopci s výhledem na Libanon, a do vnitrozemí Sýrie. Hrad tvoří vlastně dva hrady v jednom. Vstupenka asi za 80Kč a můžete se pohybovat kde chcete. Po prohlídce si dáváme v přilehlé restauraci se stejným názvem vynikající grilované kuře a míříme dál na sever do města Hamá, kde chceme přespat. V Hamá se nacházejí tzv. Vodní kola, což je památka chráněná Unescem. Cesta vede horami a klikatí se nahoru a dolu a poskytuje úžasné výhledy. V každé vesnici nás lidé zdraví a mávají. V provozu je zapotřebí dávat pozor na neosvětlené motorky, kterých jezdí opravdu spousta. Máme pocit, že nás všichni chtějí předjet a pozdravit. Večer dorážíme do Hamá a ubytováváme se v hotelu Cairo. Jde se ještě na prohlídku Vodních kol. Nachází se přímo v centru, obklopené parkem. Všude spousta lidí, arabská hudba a dobrá nálada. Kola vydávají při otáčení opravdu hrůzostrašné zvuky. Nacházíme i hospůdku, kde nám nalévají pivo.
11. den – 461 km, Hamá – Turecko, Mersin
Po snídani vyrážíme do oblasti Göreme v Kappadokii, kde se nachází známá starobylá skalní města. V podstatě ihned najíždíme na dálnici. Zde si dovolím malé zamyšlení. V podstatě asi všichni považujeme Turecko za více či méně zaostalou zemi. To je hluboký omyl. V městečku, kde jsme spali, které odpovídá velikosti asi naší Olomouce, jsou běžné mrakodrapy s 60 a více patry. Takové nemáme ani v naší slavné Praze. Když jedete po luxusní tříproudé dálnici, která se šplhá do výšky okolo 1500m nad mořem, samý tunel, resp. běžně zakousnutá do kopců, které se musely z půlky odbourat a vzpomenete si na naši slavnou D1, tak je vám opravdu smutno. No nic. A mimo jiné, když zmíníte v Turecku, že jste z Česka, tak každý vám odpoví „Milan Baroš, super Tčekija!“. Všichni naši politici se svými slavnými zahraničními výpravami z parlamentu či senátu neudělají pro naši zemi ani procento toho, co jeden dobrý fotbalista. Po poledni dorážíme do oblasti Göreme u městečka Nevsehir. Skalnatá města překonávají naše očekávání. Celá oblast je tvořena pískovcovými skálami, které se táhnou kilometry do všech stran. V jejich centru jsou do nich vytesána obydlí nad nimiž ční pískovcový hrad protkaný různými chodbami. Vše je už zvětralé, nicméně pořád velmi zachovalé. Mezi skálami s dávnými obydlí jsou zakomponována současná obydlí. Vše je velmi vkusné a opravdu nádherné. Nacházíme penzionek za asi 350Kč na hlavu. Večer se domlouváme, že během následujících dvou dnů, se přiblížíme co nejvíce Istanbulu, kde bychom dali ve středu odpočinkový den. Do pátku plánujeme dorazit do Sofie. Čas se nám nachyluje.
13.den – 461 km – Göreme – neznáme město asi 300km před Istanbulem
Dnes jsme si dali za cíl dorazit co nejblíže k Istanbulu. Jeli jsme směrem na Ankaru a to mimo hlavní tahy. Počasí nám stále přeje, je okolo 20st. a slunečno. Opět nás fascinují turecké cesty. Jedete mimo hlavní tah po naprosto prázdné čtyřproudé cestě a z ní odbočíte na ještě vedlejší taky čtyřproudou. Dnes končíme v neznámém městečku, které je opravdu nevlídné a nehezké. Asi je to dáno i otřesným hotýlkem za 12 Eur/osobu a začínajícím deštěm.
14. den – 295 km, Istanbul
Míříme po silnici číslo 140 do Istanbulu. Původně jsme chtěli jet bočními cestami přes pohoří, ale počasí nám nepřeje a poměrně vydatně prší. Tak bereme zavděk hlavnějším tahem. I když tato silnice se taky vine poměrně vysoko a jedeme hodně přes 1000m/mořem. V horách není cesta v úseku asi 5km dokončená a projíždíme staveništěm, které je samé kluzké bláto. Opět to znamená být maximálně ve střehu a já se stávám opět nechtěným „hrdinou“, když svého Adventura v opravdu minimální rychlosti neudržím a pokládám ho na levý bok. Ani jsem neupadl a zůstal stát na nohách. Motorka nemá ani škrábanec, jediné co mě udivuje, že z držáku upadl kufr od Touratechu. Jak se mohl z pevné konstrukce vyvléknout opravdu nechápu? Ani kufr nemá škrábanec. Jak ho přidělávám, pozorujeme těžké kamiony, jak v tom bahně krásně kloužou a jsme rádi, že stojíme hodně bokem. Před odpoledním příjezdem do Istanbulu zastavujeme u benzinky a vapkou čistíme sebe i motorky od nánosů bahna. Příjezd do Istanbulu přes Bosporský průliv je opravdu krásný. Začíná dokonce i svítit slunce a teplota dosahuje 26st.. Proplétáme se opravdu brutální zácpou, nacházíme solidní hotýlek, kterých jsou ve městě opravdu spousty a hurá do města. Dáváme si vynikající kebab. Co mě fascinuje je počet lidí, který se městem pohybuje. Jako o prvomájovém průvodě.
15. den – 390 km, Istanbul – Sozopol
Ráno se počasí kompletně pokazilo. Je zima a pod mrakem. Proto se rozhodujeme Istanbul opustit, i když jsme původně chtěli zůstat celý den. Chceme dojet na bulharské pobřeží, do okolí Sozopolu. Cesta byla vcelku nudná, jedeme asi 150km po dálnici směr Edirne a odbočujeme na sever a přes město Kirkraleli míříme k bulharským hranicím. Po cestě nás dohnala opravdu velká průtrž mračen a silný vítr. V kombinaci se silnicí plnou popadaného listí vyžaduje jízda opět maximální pozornost. Za zmínku ještě stojí želva, která si to špacírovala přes celou silnici. Nechybělo moc a mohli jsme mít o další pád postaráno. Odbavení probíhá vcelku v pohodě, na turecké straně 3 razítka a bezproblémový vjezd „domů“ do Evropské unie. Odpoledne jsme v Sozopolu. Dnes je středa a do konce výletu máme před námi 2 dny. V sobotu ráno nám letí letadlo ze Sofie, kde musíme v pátek naložit motorky na auto, které máme domluvené. Čas se pomaluje nachyluje, to nejzajímavější už je za námi.
16.- 17.den, přes pobřeží do Sofie, cca 530 km
Čtvrtek a pátek věnujeme pomalému přesunu do Sofie. Nejdříve jedeme podél pobřeží do Varny, kde nocujeme a druhý den na západ do Sofie. V podvečer jsme v Sofii, kde na nás čeká auto s vozíkem. Nakládáme motorky a Hugo (náš kamarád a řidič) vyráží směr ČR. Díky za bezproblémový dovoz motorek až domů. Po sprše jdeme na vynikající večeři a bilancujeme u dobrého víny náš výlet.
Závěrem:
Za celkem 13 dnů jízdy jsme urazili 4.315km (nepočítáme přesun do Benátek a ze Sofie domů). Projeli jsme tři krásné arabské státy a za celou cestu jsme potkali jen samé příjemné a přátelské lidi. Hlavně v arabském světě. Počasí nám přálo. Teplota se pohybovala až do 39 st., pod 30 st. Klesla až v Turecku, kde nás chytl i jediný déšť. V Bulharsku už bylo relativně chladno, kolem 10st. Ceny benzinu se pohybovaly zhruba následovně:
Egypt 6Kč/l
Jordánsko 15Kč/l
Sýrie 20Kč/l
Turecko 49Kč/l
Cestou jsme platili různé poplatky. Vybírám ty nejdůležitější a nejnutnější, bez kterých by to nešlo:
Vstup do Egypta 2040Kč (120USD)
Výstup z Egypta asi 500Kč
Vstup do Jordánska 750Kč (30 EUR)
Výstup z Jordánska 325Kč (13 EUR)
Vstup do Sýrie 875Kč (35 EUR)
Výstup ze Sýrie 300 Kč
Loď Egypt Jordánsko 2210Kč (130 USD)
Jinak to byla skvělá expedice. Musíte mít ale rádi arabský svět. Příští rok vyrazíme asi směrem východ. Rusko, Mongolsko, Kazachstán musí být úžasné. Uvidíme.