S Rometem v Chorvatsku

Hledání vysněné pláže na Istrii a toulání po Jadranské magistrále.

Kapitoly článku

Ahoj motorkáři. Tento cestopis možná ani není cestopis, takže, pokud lačníte po zajímavých POI, raději si pusťte toto zajímavé video o pneumatikách.

Shrnuto ve zkratce: Pokud jste si ještě neprojeli silnici D8, tedy slavnou Jadranskou magistrálu, tak skočte na motorku a jeďte. Ten pocit vám slovy přiblížit nedokáži, ale pro mne to bylo jako jezdit v motorkářském nebi.

Myšlenka dne otce Fura

A teď už k mojí moto-cestě do Chorvatska.

Mám kamaráda, který o Chorvatsku mluví trochu škarohlídsky. Chorvati prý nemají nic než jen to moře a ani ten Tesla prý není jejich. 

Ale já si to nemyslím. Chorvatsko je nádherná země a chorvaté to vědí. Propojují ostrovy obřími mosty, budují podvodní tunely, staví luxusní turistické resorty. 

Do Chorvatska jsem s našima jezdil už jako kluk a rád na to vzpomínám. Je pravda, že za tu dobu se tam toho dost změnilo. 

Na plážích se tlačí hlava na hlavě. Ve vlnách se prohání banány s pištící posádkou a jiné hovadiny. Pod vodou už uvidíš jen hejno potápěčů a nad mořem trčí stožáry tisíců plachetnic. Nekonečné moře se smrsklo do prostoru 100x100m, kde máš dovoleno plavat. A pokud se ti podařilo zaparkovat alespoň na rozpáleném parkovišti daleko za přeplněným městem, nabídne ti smaženou ciplu znuděný Johny z Pomády.

No co, alespoň nemusíš mít strach, že budeš sám na opuštěné pláži, smál se můj kamarád, když se dozvěděl o mých plánech projet si Chorvatsko.

Jenže já už jsem velkej kluk s motorkou a vše mám pevně pod kontrolou. Rozhodl jsem se, že do Chorvatska pojedu buď jak buď a tu poslední opuštěnou, oblázkovou pláž najdu.

Labyrint světa

Sbalil jsem si spacák, plavky a nějaké ty drobné na záchodky a parkovné.

Zprvu jsem uvažoval jen o Istrii, ale jako v transu jsem později pokračoval až ke Splitu, když jsem se za Riekou napojil na Magistrálu. A kdyby mě nevyhnal déšť jezdil bych po Magistrále pravděpodobně dodnes.

Ideální doba na návštěvu Chorvatska je září, tvrdí můj kamarád. Moře je prý ještě teplé a turisté už sedí doma. Něco na tom asi je.

S ubytováním si hlavu nelámu, kempů a apartmánů je tam jak jetele. 

Rakousko a Slovinsko po dálnici. V Chorvatsku ukazuji pas a doklad od testu.

Projíždím uclanou Rieku, a pokračuji podél pobřeží Istrie na západ. Jeden kemp střídá druhý, plážičky přecpané slunečníky pod kterými se tísní lidé. Pěkné výhledy na moře, to ano, ale takhle jsem si to nepředstavoval.

Den končím v kempu Tunarica na východní straně Istrie. Je to rozlehlý kemp v borovicovém, voňavém lese. U kempu je zátoka s malou pláží, marinou a restaurace. Ve větvích cvrkají cikády, které jak na povel kolem 23:00 utichnou. Probouzím se do ticha, v 7:00 první vrznutí a pak zas ticho, vařím si čaj, další vrznutí, postupně se přidávají další cikády a když se vracím z pláže celý les už zase vibruje.

Jedu kolem pobřeží Istrie směrem na jih. V navigaci mám nastavené přírodní pláže a každou chvilku odbočuji a prozkoumávám. Je to celkem náročné a za den tak ujedu slabých 200 km. Je potřeba sjíždět ze silnice a trápit se po kamenitých cestičkách, které vedou k moři. Většinou je u odbočky i závora, ale jak jsem si všiml, motorku v Chorvatsku tolerují všude, i na plážií. V přecpané Rovinji nebo Pule uvidíte stát motorky přímo pod značkami zákazů zastavení, na chodnících i na náměstích výhradně pro pěší.

Velmi pěkné pláže jsem našel pod Kevranem. Sjízdná cesta vede až k vodě, bohužel je tam skalnaté pobřeží, ale když se podíváte do zátoky uvidíte dvě pláže, kam se dá také na enduro motorce dostat. Pláže jsou prázdné a v lesíku se dá s motorkou i v klidu přespat.

Všiml jsem si, že když u odbočky z hlavní silnice stojí místní auta, většinou cesta vede na nějakou pláž.

Pokračoval jsem až na nejjižnější poloostov Istrie. Pláže jsou tam místy písčité, sněhově bílé, s pozvolným klesáním, skoro jak v Itálii. Ale sami tam nebudete.

Z Premantury do Puly je to zase samý kemp nebo soukromá pláž. Pula ucpaná. Pokud si zrovna netoužíte koupit magnetku, klobouček nebo siťku na ryby, rychle odsud pryč.

Od Puly k Rovinji jsou pěkné dlouhé kamenité pláže, které se směrem k Rovinji mění na útesy. 

Rovinj je krásné historické město, ale stejně přecpané turisty jako Pula, Novigrad nebo Zadar. Pod Rovinjí je park s dlouhou promenádou kolem moře. Mnoho krásných míst na koupání, barů, půjčoven, cyklistů a lidí. Pokud se rozhodnete navštívit Rovinj a podaří se vám zaparkovat, je velmi pěkné koupání přímo z útesů pod hradbami. Moře je tam čisté, průzračné a hluboké. Z kaváren na hradbách na vás koukají lidé.

Večer jsem dorazil do Poreče. Hlásily silné bouřky a tak jsem se ubytoval v kempu Puntica. Po těch mnoha krásných plážích mi mělká zátoka omezená bojkami přišla jak vězení. Pro stanaře zbylo v jinak karavany přeplněném kempu kousek místa u plotu. K mini stanu a motorce mi připočetli elektřinu - 3 fázovou zásuvku na motorce zatím nemám -  a přirážku za ubytování pod tři noci. Cena byla 150 kun. Ráno jsem chtěl co nejdříve vypadnout, ale slečna na recepci, která mluvila plynně minimálně 4 jazyky mi oznámila, že check-out je možný až od 8:00. 

Šel jsem se tedy mezitím projít po města. Ranní procházka v ještě spící Poreči byla příjemná. Obchodníci zametali před krámy, po promenádě vyklusávalo pár sportovců a na pláži se protahovala skupinka jogínů.

Pokračoval jsem na Novigrad. Moře je tam otevřené a když fouká vítr, dělají se pořádné vlny s bílými hřebínky. Severně nad městem je promenáda kolem moře. Je z ní pěkný výhled na staré město. Do vody se tam leze špatně, protože moře je tam divoké a dno samá skála. Když budete po cestě pokračovat dále, narazíte na několik pěkných kempů s mobilními domečky přímo u moře. Myslím, že ani velký Google o nich zatím neví. Kolem kempů vede cyklostezka  s několika pěknými zastávkami.

Rychlost na chorvatských silnicích je téměř všude omezená na 60 nebo 50 km/ hod. Před prudčí zatáčkou často snížená až na 30 nebo 20 km/ hod. Podle mého názoru, jsou tato striktní omezení důvod, proč chorvati nařízené rychlosti víceméně ignorují.

Tenisový Umag už jsem projel jen z povinnosti. Ve městě je park a pěkná zátoka s beach barem obsazená bussinesmany s jejich opálenými paničkami.

Jel jsem ještě kousek nad Umag a pak jsem to vnitrozemím stočil zpět na Rieku.

Ráj srdce

Na Istrii je mnoho krásných míst, ale většinou obsazených nějakým obřím resortem, hoteli a karavany. Přírodní pláže podél hlavních cest jsou hojně využívané místními i turisty. Během čtyř dnů jsem na Istrii prozkoumal kolem 200 míst. Zastavil jsem a když se mi tam líbilo, šel jsem se i vykoupat. Často jsem po těžko sjízdné cestě dojel na místo, kde nebylo nic. Třeba jen vysoký útes, soukromá zátoka nebo koliba pouze pro jachtaře. Na ostrých šutrech jsem riskoval defekt. 

Svůj cíl jsem ale splnil. Našel jsem místo - vlastně dvě - kde je možné spát sám na malé opuštěné oblázkové pláži a radovat se z nespoutaného moře. Cesta k nim na motorce je náročná a kamenitá a poslední úsek je nutné jít pěšky po kozí stezce.

Omlouvám se, ta svoje místa si musí najít každý sám. A co já vím, třeba je ani nehledáte.

On the road

Na severozápadě Istrie je pohoří Učka se stejnojmenným přírodním parkem. Prvně vystoupáte do údolí s hradem, jedete po jakésy náhorní plošině. Nádherné výhledy do otevřené krajiny obklopené horami. Pak se dáte opět do stoupání, samá zatáčka, teplota začne klesat. Na vrcholu, ve výšce 1200m, je parkoviště s hospůdkou a naprosto nečekaný výhled na moře a Rieku pod vámi.

Jsou chvíle, kdy jsem bezmezně šťastný a tohle je jedna z nich. Děkuji své motorce.

Třepotám se zimou a už mám pořádný hlad. Obsluhuje mě starší pán a s nenucenou zdvořilostí mi přináší místní sýr, polévku, olivový olej a bílý chléb. 

Po Riece se napojuji na Jadranskou Magistrálu. Štěstí vnímám všemi smysly. Nic tak krásného jsem ještě nejel. Je pravda, že silnice je celkem plná. Rychlost je tu omezená na 60 km/ hod., ale kromě karavanů, vleků s loděmi a policejních aut to tu nikdo nedodržuje. Nikam nespěchám. V každé zátoce je nějaká koliba s malou pláží. Nekonečné výhledy na moře a ostrovy. 

Přejedu futuristický most na Krk a přespávám v místní řídké zeleni na kamenech. Po poslední zkušenosti už v kempu nespím.

Asi 100 km jedu s dalšími dvěma na Afrikách. Na odpočívadle se poznáváme osobně. Kluk s holkou z německa. Chválí mou pankovou motorku a já zase jejich Afriky. 

Nesmírně si užívám cestu až k Zadaru, kterému se ale obloukem vyhýbám. Plánuji dojet až na Makarskou, ale předpověď je na několik dalších dnů špatná. 

Pokud je to pravda, tak na Istrii nežijí mořští ježci. Od Zadaru jižněji se jim na útesech velmi daří. Do moře lezu velmi opatrně, ale občas, když jsou vlny a nevidím na dno je to stejně o náhodě.

Prozkoumávám nudistické pláže pod Sukošanem. Jedna slečna bez podprsenky si mě prohlíží, beru to jako kompliment. Výstražné cedule zakazují stanování, ale nezdá se, že by to tu někdo bral vážně. Pláže samý ostrý kámen a všude spousta pohozených odpadků. Až do setmění hledám místo na spaní. Kolem cest jen samé skládky a hovna. Uff. V Sukošanu je největší chorvatská marina. Jezdí tam mastňáci z celé evropy, ale serou podél cest.

Pokračuji směrem na Split. Až za tmy zajíždím do nějakého olivového sadu. Ve větvích řádí nějací brouci, musejí být velcí, protože si je nejprve pletu s veverkami. Jsou naštvaní a vráží mi do hlavy. Ležím vedle motorky a snažím se skrýt obličej před krvežíznivými komáry. Větve se ohýbají pod tíhou brouků. Dnešní nocleh jsem logisticky moc nezvládnul. Nejdřív hovna, pak brouci a teď komáři.

Ráno začíná pršet. Od včerejšího večera mi jde vše nalevačku. Balím věci a se zajížďkou na ostrov Pag se vracím po Magistrále do Rieky.  

Ochladilo se a nemám už chuť nikde nocovat. Na Slovinských a Rakouských dálnicích hustě prší. Předjíždět kamion je jak jízda motorky pod vodou. Lapám po dechu.

Po 22:00 jsem doma. Dnešní nájezd 930 km patří k mým nejdelším Uf. Několik dalších dnů prší v celé Evropě. Jsem rád, že jsem doma. 

A co bude dál? Ta Makarská mi nedá spát. A co Albánie a Řecko a Sicílie a Španělsko. Ať žijí naše milované stroje a ať je stále co objevovat!

Doviđenja

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (31x):
Motokatalog.cz


TOPlist