K moři na skútru přes Rakousko a Slovinsko

Cestopis obsahuje dojmy a zážitky cestovatele, který naprosto propadl cestování na motorce a jeho úžasné manželky, která s ním absolvovala první velkou motodovolenou přes rakouské Alpy až k moři do Chorvatska.

Kapitoly článku

Tento cestopis jsem se rozhodl napsat jako formu rozloučení s naším skútrem Honda SW-T 400 ABS a také jako popis dojmů prvocestovatelů na motorce Rakouskem, Slovinskem a Chorvatskem, pro které je samotná cesta cílem. S manželkou jsme chtěli spojit příjemné s ještě příjemnějším a vyrazit na naši první letní motodovolenou k moři. Rozhodli jsme se jako cíl vybrat chorvatský ostrov Cres a trasu přes Rakousko a Slovinsko. V plánu bylo cestu tam rozdělit na 3 a zpět na 2 části a zbytek času využít relaxem a cestováním kolem ostrova.

1. Den (26.7.2019)

Motorka dostala novou zadní pneumatiku, pod sedadlový prostor a horní kufr je naložen věcmi na 8 dní a my vyrážíme hned po obědě směrem na Uherské Hradiště a Břeclav. Na čerpací stanici v Břeclavi doplňujeme palivo, dáváme první kávu a kupujeme čtivo k válení se u moře. Z Břeclavi se vydáváme po silnici B 47 směrem na Mistlebach. Za vesničkou Pürstendorf odbočujeme na Helfens a dále pak přes Niederhollabrunn a Sierndorf přijíždíme po silnici B 19 k městu Tulln, kde přejíždíme přes Dunaj. Cesta je až na pár zajímavějších úseků spíše rovinatá, řidičsky nezajímavá, ale zase rychleji utíká a my můžeme alespoň za jízdy větrat to vedro, které nám v kožených bundách venkovní teplota přes 30°C během jízdy vytvořila. Přes St Pölten až do Groß Sierningu sledujeme silnici B1 a hltáme kilometry směrem k ubytování na rodinné farmě v blízkosti Simmonsbergu. Kolem Seebenu se krajina mění a my projíždíme rakouským venkovem plným farem, kukuřičných polí, květinových zahrad, čerstvě nakydaného hnoje a bohužel také větrných elektráren. Na farmu Mayr Hof (https://www.urlaubambauernhof.at/hoefe/mayr-hof) přijíždíme kolem 18. hodiny a zjišťujeme, že majitelé neoplývají znalostí angličtiny a my zase stejně tápeme v němčině. Po marném pokusu přesvědčit asi desetiletého synka majitelů o simultánní překlad z angličtiny do němčiny to vzdáváme a přichází na řadu Google překladač. S jeho pomocí zjišťujeme vše potřebné a vychutnáváme si vcelku lahodné místní pivo, dojídáme řízky a jdeme spát.

Celkem ujeto: 249 km

2. Den (27.7.2019)

Ráno jsme vyrazili brzy, kolem 7:00 s vědomím toho, že nás čekají krásné točivé silnice, nádherné výhledy do krajiny a možná taky průtrž mračen. Splnilo se nám vše na 100 %, jen ten déšť jsme si o den posunuli. Po vydatné snídani vyrážíme po B29 směrem na Scheibbs a využíváme rakouského rychlostního limitu 100 km/h do puntíku. Rovinatý charakter a delší táhlejší zatáčky projíždíme rychle a pohodlně. Pro tento typ silnic je náš skútr opravdu skvělý. Odbočujeme na B 28 a směřujeme do Mariazell.

Tady začíná to pravé potěšení. Omluvte mé nadšení, ale bylo to naše první seznámení s krásnými rakouskými silnicemi, které lemují kvetoucí louky s pasoucími se stády krav, mohutné štíty a vrcholy Alp. Proto jsem většinu času jen kroutil hlavou, kochal se pohledy a v utažených zatáčkách se culil do helmy. Ve vracečkách jsme však pocítili limity našeho skútru, který při výjezdech ze zatáček postrádal výkon na rychlejší cestování a v kopcích dával hrubším zvukem a mírnými vibracemi najevo, že zrychlování plně naložené motorky z rychlosti kolem 40 km/h mu není zrovna příjemné. Žádné automobily jsme nebrzdili, ale když jsme nějakého pomalejšího řidiče dojeli v okolí Josefsbergu, tak jsme za ním museli nějakou dobu jet. Za Mariazell odbočujeme na B 24 a podél řeky Salzy, která je lemována kajakáři a rafťáky uháníme v zatáčkovém rytmu až do vesničky Mooslandl, kde se dostáváme k povodí řeky Ens. Pokračujeme dál proti směru toku do města Admont. Zde se stáčíme po L 713 na Trieben a v těsném sevření dvoutisícovek Bruderkogel a Geierkogel uháníme dál na jih, přejedeme řeku Mur u Scheiflingu a ve městě Neuermarkt in der Steiermark dáváme odpočinout pozadí a vychutnáváme kávu s croissanty.

Cesta pokračuje stále na jih po B 92 až do Völkermarktu, přejíždíme další řeku, která je Mekkou pro cyklisty, Drávu a vyrážíme vstříc horskému přechodu v sedle Seeberg. Moc nás těší, že ač sedláme „jen“ skútr, tak drtivá většina motorkářů náš pozdrav opětuje. Krásnými serpentýnami sjíždíme k malému odpočivadlo s výhledem na druhou nejvyšší horu Slovinska, Grintovec.

 

Plníme naši Hondu zase až po hrdlo, spotřeba 3,8 l/100 km nás mile překvapila. Za stále krásného počasí nám zbývá už asi jen 40 km do cíle v příjemném horském penzionu Pr Ambružarju. Jako nezkušeného cestovatele mne proto celkem „překvapila“ (čti, dost vylekala) úzká prudce dolů vedoucí šotolinová cesta, která byla v navigaci značená jako zpevněná silnice. Pevný musel být můj svěrač, abych náš skútr s malým (13 palcovým) předním kolem udržel na cestě. Enduro vložka byla úspěšná a my jsme si mohli vychutnat dobrou večeři a k tomu pár orosených kuželek piva Laško. Usínáme v minipokojíčku během hypnotizování radarové předpovědi na zítřek, která slibovala velmi intenzivní zážitky.

celkem ujeto: 420 km

3. den (28.7.2019)

Během noci nás několikrát vzbudila blesková show doprovázena duněním připomínajícím válečný film, a tak vstáváme mírně rozladěni a nejistě vyhlížíme oblohu, která je zbarvená 50 odstíny šedé. Ráno jsme provedli mentální přípravu a během snídaně se smířili s tím, že dnes budeme mokří. Proto vyjíždíme v 8 ráno plni dobré nálady vstříc mrakům nad Lublaní.

 

Čeká nás sice jen něco kolem 210 km, ale déšť, který nás začíná zkrápět po asi 20 minutách jízdy, nám cestu výrazně zpomaluje. Lublaní projíždíme plynule a pokračujeme nudnou, převážně zastavěnou krajinou do Logatce. Odtud vede už zajímavější cesta do Postojne. Přestává na chvíli pršet a s tím jak cesta malinko osychá, tak si dovolujeme větší náklony. V zatáčkách kolem jeskyně u obce Planina si to zase užíváme, přijíždíme do Postojné, kde nás milá obsluha čerpací stanice OMV obslouží výbornou kávou a krémovo-čokoládovým rohlíčkem. Počasí se bohužel opět kazí a my tak cestou směrem na Illirskou Bistricu pravidelně inkasujeme sprchu od protijedoucích aut, které (jakoby snad schválně) vymetají každou louži. Při pojíždění během čekání na odbavení na slovinsko-chorvatské hranici budíme soucitné pohledy postaršího německém páru v luxusním SUV, které pojíždí vedle nás.

„Dobro došli!“ Vítá nás sice Chorvatsko, ale z nebe padají provazy vody a my jsme mokří skutečně až na pr.eli. Cesta do pobřežního města Opatija ubíhá pomalu, jedeme maximálně 80 km/h a když zastavujeme na benzínce, tak poprvé zažívám ten pocit, kdy mi z rukávů vytéká proudem voda. Cíl je jasný, máme koupený lístek na trajekt, který vyjíždí za necelou hodinu a nám zbývá ještě něco přes 30 km podél pobřeží. Snažíme se jet co nejrychleji, ale zároveň neriskujeme, na silnici se drží hodně vody. K trajektu ve vesnici Brestova sjíždíme krásnými serpentýnami, po nichž se valí voda, a my dojíždíme do kolony. Naštěstí většina vozidel teprve čeká na zakoupení lístku, my využíváme mrštnosti motorky, kolonu předjíždíme a za vytrvalého deště se řadíme k nájezdu na trajekt. Na palubě se staráme o pobavení několika cestujících, kteří přihlíží našemu procesu vylévání vody z motorkářských bot, dáváme si teplý čaj a čekáme na zakotvení na ostrově Cres ve vesnici Porozina. Cesta do cíle (město Cres) vede zprvu po rozbité a značně nepohodlné silnici D100, ale zhruba od vesnice Dragozetici jedeme po krásném a hladkém asfaltu až do cíle. Po menší bojovce při hledání našeho penzionu se postupně zbavujeme mokrého oblečení, ohříváme se ve sprše a vyrážíme na obchůzku města.

Celkem ujeto: 220 km

4. – 6. den (29. – 31. 7. 2019)

Město Cres nás příliš nezaujalo. Určité kouzlo mají některé úzké a klikaté uličky, ve kterých lidé nastavěli domy jakoby bez nějakého plánu, ale jako celek působí vcelku zajímavě. Malinké náměstí lemované restauracemi a kavárnami obklopuje přístav, ve kterém kotví menší lodě a čluny.

 

Čas dělíme mezi koupání na čisté kamínkové pláži (se sprchou) a výlety po okolí. Za zmínku stojí například pláž pod vesničkou Lubenice.Tato pláž je přístupná buď z moře (luxusnější a dražší varianta), nebo 45 minutovým sestupem (naše varianta). Pláž je hezká s většími oblázky, ale nejsou tam žádné služby (WC, bar, kabinky…) a bohužel ani žádný stín. Pro dobrodružnější povahy určitě stojí za navštívení, nám to jednou ale stačilo.


 

Další zajímavým místem pro koupání je pláž u vesničky Orlec, ke které se také klesá poměrně strmým chodníkem, tento je ale bez problémů schůdný také v žabkách (my jsme naštěstí ty naše nezničili u Lubenice, takže v tomto případě 1:0 pro made in China obuv).


 

Asi nejhezčím místem severní části ostrova Cres je městečko Osor. K vidění jsou zde památky po římském obyvatelstvu, pozůstatky katedrály a různé sochy. Za zmínku stojí také místní most, který se 2x za den ručně otáčí, aby úžinou mohly proplout lodě.

celkem ujeto: 150 km

7. – 8. den (1. – 2. 8. 2019)

Dnes nás čeká nejdelší trasa,  a proto vyrážíme již v 7:00. Vítá nás slunečné a teplé počasí. Cestu zpět volíme zpočátku stejnou trasou, až u rakouského Miklauzhofu (kde dojídáme poslední chorvatské slanace) odbočujeme směrem na východ po silnici B81 a B80 až do Lavamündu. Cesta vede krásnou krajinou slovinského pohraničí s dvojjazyčnými názvy měst a vesnic.Při 16%stoupání po silnici B69 na Magdalensberg nám dává naše Honda opět najevo svoji nespokojenost. Přemlouváme ji pořízením pár hezkých fotek do rodinného alba a po krátké pauze vyrážíme dál směrem k městu Eibiswald, kde kupujeme drobné vítané (produkty místního zemědělství a vinařství).

 

Kopírujeme tok řeky Saggaubach a kolem Sulmsee přijíždíme do Leibnitzu. Až do cíle v městečku Welten, kde se nám povedlo sehnat ubytování přes AirB&B, jedeme vesměs stejnou krajinou. Mírně zvlněné kopce, na kterých se střídají kukuřičná pole, pastviny a vinice. Po zhruba 7 hodinách už cítíme únavu a proto vyhlížíme místo noclehu. Kvůli malému nedorozumění (způsobeno jazykovou bariérou a až příliš velkou ochotou jednoho domorodce) konečně přijíždíme ke krásné venkovské chatě, parkujeme skútr pod přístřešek a dáváme si v místní restauraci Cordon Bleu Vom Schwein mit Kartoffeln a k tomu místní pivo za 3,5 EUR.

Po probuzení a po kontrole předpovědi počasí se rozhodujeme, že vyrazíme hned, a že snídani vyřešíme cestou. Naším směrem se totiž posouvala výrazná bouřková oblačnost. Projíždíme maďarským pohraničím v celku plynule a rychle, Honda si spokojeně přede a my zastavujeme na snídani a benzín až v Stegersbachu. Káva a ještě teplé pečivo nám dodaly energii a optimismus do další cesty, která slibovala opět mokro v kalhotech. Obrněni předchozími zkušenostmi jsme se nebáli a vyrazili vstříc temnotě. Po zhruba hodině a půl jízdy v dešti jsme měli opět pocit, jako bychom čerstvě vylezli ze sprchy, ale už jsme byli zvyklí a radost z cestování jsme si vzít nenechali. Zbytek cesty přes Eisenstadt až do Bratislavy nebyl příliš zajímavý, zpestřil nám jej pouze řidič nákladního automobilu, kterého jsme nemohli předjet asi 10 km.

Jak velký rozdíl je mezi jízdou v Rakousku a pak na Slovensku (případně take u nás) jsme si uvědomili téměř okamžitě. U našich jižních sousedů se na nás nikdo nelepil, když někdo předjížděl, tak v bezpečné vzdálenosti od předjížděného, řidiči neměli problém klidně i zastavit, aby mohli bezpečně předjet cyklistu. Během cesty Slovenskem domů jsme zažili několik nepříjemných okamžiků, které pramenily ze sobecké a neohleduplné jízdy. Škoda, třeba se i toto jednou změní. Naši dovolenou zakončujeme haluškami s brynzou v kolibě u Starého Hrozenkova a už začínáme přemýšlet nad dalším cestováním…tentokrát na novém stroji Honda NC 750 X.

celkem ujeto: 790 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):
Motokatalog.cz


TOPlist