Expedice Pula aneb začátečník v alpách

Cestopis je souhrnem poznatků z prvního většího motovýletu z pohledu naprostého začátečníka. Někomu se může zdát nudný, někomu zajímavý, někoho snad inspiruje k podobné cestě. Pro mě každopádě zážitek :) Původně se měl výlet uskutečnit už začátkem července, ale vzhledem k mé první motosezóně a delší absenci motorky ( koupeno v červnu), jsem se potřebovala nejdřív trochu rozjezdit a termín se o měsíc poposunul. K tomu se naskytla možnost krátkého ubytování v chorvatské Pule, cestu jsme tedy směřovali na jih. Dosavadních 1500 najetých km musí stačit a tak jsme se tedy (s mými nemalými obavami) vydali na cestu.

Expedice Pula aneb začátečník v alpách

Kapitoly článku

1. den - so 12.8. 2017

Praha Prosek-Chuchle-Strakonice-Vimperk-Horní Vltavice-Volary-Horní Planá

Vyrazili jsme ve dvou. Já nalehko na Streetovi, přítel na CBF-ku byl s kufry tak trochu zásobovací vozidlo. No co můžu dělat? Pro angličana brašny zatím nemáme, tak jsem pořídila alespoň tankvak na nejnutnější drobnosti. Aspoň něco, no ne? Dnes nás čekala cesta (nám) notoricky známá, a to přesun z Prahy na šumavskou chalupu. Na motorce trasu jedu teprve podruhé, následujících cca 200km je zatím moje největší porce ujetých km najednou, takže jsem ráno mírně nervózní. Průjezd Blankou byl hladký, první zastávka hned v Chuchli na OMW. Dobrý, tak jedeme dál – Strakonická a dále D4. První test nového větrného štítku. Prozatím se jeví jenom jako celkem pěkný tuning – do 120 km/hod efekt žádný. S vyšší rychlostí a po zalehnutí lepší, ale jinak funguje dobře jako ochrana tankvaku proti jeho sjíždění z nádrže :) Až k Dubenci cesta pohodová, i když na dálnici si člověk moc zábavy neužije a věnuje se spíše odrážení větrných poryvů. Tradiční zácpy se nekonají, super. Další zastávka Strakonice a na řadě jsou konečně zatáčky. Oproti minulé jízdě cítím trochu větší jistotu a začínám si některé úseky užívat. Následuje nezbytná přestávka na pumpě v Horní Vltavici a pak už posledních 30km k Lipnu do Horní Plané. Ufuf – první den motodovolené je za mnou, ale ty pravé zážitky teprve přijdou.

Dnes 199km.

2. den – ne 13.8. 2017

Horní Planá-Strážný-Passau-A3-sjezd na S.marienkirchen-Altheim-Brannau am Inn-Oberdorf bei Salzburk-Laufen-Bad Reichenhall-Lofer-Saalfelden am steinernen meer-Zell amSee – Fusch

 

Vyjíždíme okolo desáté, obloha zatažená, ale neprší, na teploměru 14 stupňů.Cesta začíná přes Volary směrem na Strážný. Před hranicemi v kopcích najednou hustá mlha, teplota 10 stupňů. V momentě mám zamlženo a nevidím před sebe. Nejela jsem ještě na mokru a pevně doufám, že se nám deště vyhnou. V mlze nevidím do zatáčky a jedu krokem, naštěstí řidiči plechovek za náma jsou na tom podobně. Po pár km se mlha rozpustila a v Passově už nás vítala rozpouštějící se oblačnost. Po nezbytném fotu a ujasnění si další trasy si cestu urychlujeme po německé A3 (jediný plánovaný dálniční přesun). Sjíždíme u S. Marienkirchen bei Scharding, konečně konec dálnice.

Pokračujeme na Altheima Branau, cesta příjemná, téměř prázdná, silnice s krásným asfaltem, užívám si pohodičku. Začíná vykukovat sluníčko a my míříme přes Oberdorf k Salzburgu a dále na bad Reichenhall – tady míjíme odbočku na Berchtesgaden, kde jsme nocovali loni, já ještě jako baťoh. Přes Saalfelden se blížíme k Zell am See, opět vynecháváme prohlídku města i jezera – užili jsme si loni, za krátkou procházku to tam určitě stojí :) Konečně už vyhlížíme známou Glocknerskou strasse, ve vesničce Fusch máme zamluvený nocleh. Hotel Wasserfall můžu určitě doporučit nejen pro své skvělé umístění k výjezdu na Grossglockner, ale i personál velmi ochotný a ta snídaně :) Cena cca 80 EUR pro dvě osoby, zamluveno asi dva týdny před odjezdem. Dnešní cesta, byla až na úvodní počasí naprosto pohodovou vyjížďkou. Trasa se dá prodloužit o odbočku na zmíněný Berchtesgaden ( cestou přes Oberau serpentiny s 24% klesáním) či o odpočinek u Zeller See ( na kraji Zell am See loni vyzkoušené ubytko – penzion Milan, český personál, večeři nutno zamluvit předem, cena přijatelná).

Dnes 312km

3. den – po 14.8. 2017

Fusch-Kaiser Franz Josef Hohe-Heiligenblut-Lienz-Oberdrauburg.Kotchach-Plocken Pass-Timau-Paluzza-Tolmezzo-Carnia-Gemona del Friuli-Udine-Palmanova

 

Ráno jako malované, počasí nám přeje. Jsem ráda, loni jsem Grossglockner jela ještě jako baťůžek a dnes si ho užiju zase jinak. Okolo půl desáté sedáme na motorky a vyrážíme těch pár km k mýtnici, platíme 25 eur na osobu a vzhůru do toho. První zatáčky opatrné, v těch dalších se osměluji a začínám se bavit. Krásný výhled, tady se dá zastavit. Nechám projet zkušenější kolegy a rozjíždím se. Jedeme..ne, chcíp. Doprčic, nezdálo se, že je to tady tak prudké. „Dej víc plynu, nepouštěj tak rychle tu spojku,“ snažím se radit sama sobě. Balancuji na špičkách a po pár pokusech konečně jedu. Hmmm, rozjezdy v kopci musím trénovat.

Odbočku Edellweisspitze vynecháváme (opět jsme byli loni – 2571m.n. výjezd po kočičích hlavách), pokračujem k vyhlídce s nadm. výškou 2439m.n., fotíme se, kocháme výhledem a pokračujem k Franzově vyhlídce s ledovcem. Začíná to krátkým sjezdem - hmm, nahoru se mi to líbilo, dolů jedu hodně opatrně, a pak už opět vzhůru ke Kaiser Franz Hohe. Vypadá to tady jak na srazu motorkářů, na vyhlídku se nám nechce šlapat, tak jen shlížíme dolů k ledovci z hlavního parkoviště. Čeká nás ještě náročná cesta, o které v tuhle chvíli ještě nemáme potuchy.

Přes Heiligenblut a Lienz frčíme směrem k italským hranicím. Plna zážitků z projetí mé první panoramatické alpské silnnice netuším, že to pravé ještě přijde. Projíždíme městečkem Oberdrauburg, následují další serpentinky a od Kotschach už je to do Itálie jen kousek. Opět stoupáme a na vrcholu zastavujeme u restaurace občerstvit se. Dáváme si polévku, jen místo očekávané květákové dostávám česnečku. No jo, chtělo by to tu němčinu trochu více oprášit :) čas máme dobrý a už se těšíme na večerní posezení v nějaké italské hospůdce. Přejíždíme rakousko-italskou hranici a odbočujeme na silnici označenou cedulí Passo... dál jsem nedočetla, vyhýbám se díře. V plánu to nebylo, ale co, to nejnáročnější ( Grossglockner) mám dnes přece za sebou. Omyl. Poměrně rychle vystoupáme, silnice se klikatí a přechází ve sjezd. Na konci silnice tunel, než si stačí oči přivyknout přítmí po pár metrech konec v podobě ošipkované zdi a následně ostře vpravo. Uf, to byla docela honička. Letmo kouknu zpět vzhůru a přemýšlím o kolik výškových metrů jsme se touhle vracečkou propadli. Moc času ale nemám a následuje levotočivá, sice větší poloměr, ale poměrně kloněná, takže spousta práce se spojkou a brzdou na jedničce. Ve stejném duchu následují další téměř totožné na můj vkus docela ostré a úzké vracečky. Přes svodidla dolů naštěstí nemám čas koukat, veškeré soustředění mířím před sebe.

Živí a zdraví sesedáme dole na nejbližší Oil Italia, potřebuju pauzu a vyčerpaně sedám na zem.

„Tak to byl nářez“, říkám si. Až později doma zjišťuju, že se to tady jmenuje Plockenpas, chcete-li Passo di Monte Croce a doporučuje se pouze zkušeným jezdcům. Vědomě bych to znovu zatím nejela, možná z italské strany by se jelo lépe, ale těžko říct. Poučením tohoto dne je, při plánování trasy si na googlu důkladně zvětšit mapu. Dále už cesta ubíhala pohodlně přes Tolmezzo, okolo Udine až do Palmanovy, kde už čeká vysněná hospůdka a postel. Celé město má tvar devíticípé hvězdy a je pod trojtým opevněním. Už vstupní brána napovídá, že jde o pevnost. Letos bylo město také zapsáno na seznam Unesco.

 

Ubytování v Albergo Ristorante Roma přesně splňuje naše požadavky a na naší cestě je nejlevnější – 65 eur/ 2osoby.

Dnes 239km, čistý čas 05:08 hod, průměrná rychlost mluví za vše – 46,5km/hod

4. den – út 15.8. 2017

Palmanova-Grado-monfalcone-Trieste-Koper-Světa Marija na Krasu-Umag-Novigrad-Antenal-Poreč-Kloštar-Vrsar-Bale-Vodnjan-Pula

 

Ráno opět den jak malovaný, v tropických teplotách z nás leje už při příchodu k motorkám. Směřujeme dále na jih přes městečko Aquileia. Napravo i nalevo od silnice lze vidět zbytky římského města, antické pozůstatky jsou opět zapsány v UNESCU. Pokračujeme směrem na Grado, v podstatě ostrůvek spojený s Itálií silnicí.

 

Projíždíme a míříme přes Monfalcone na Trieste.

 

Ve městě poměrně hustý provoz umocněn všudypřítomnými skútry – zprava, zleva, všude. Patřím taky mezi skútříkáře, ale z místních temperamentních obyvatel jsem mírně nervózní. Nakonec se ale ukazuje, že jízdu mají poměrně zmáknutou a i řidiči plechovek jsou na zdejší mumraj zvyklí a tudíž i k jedné stopě tolerantní (kéž by to tak bylo i u nás).

Následuje Koper a odtud už jen kousek k chorvatským hranicím. Vystojíme krátký zástup aut, poprvé ukazujeme občanky a už jsme tam. Cestu volíme opět mimo dálnice, takže přes Umag, Novigrad, Poreč. Mezitím stavíme na polívku, tentokrát už Dobar dan :) Přes Vodnjan se blížíme k Pule. Cesty jsou poměrně pěkné, jen místy hrbolaté a já dnes poprvé pociťuju, možná i díky tvrdému angličanově podvozku, jak mám naklepaný zadek. Příjezd do Puly už byl pohodový, jen s malými komplikacemi při hledání ubytka. Teď už nás čeká zasloužené dvoudenní leháro u moře.

 

Dnes 227km

 

7. den – pá 18.8. 2017

Pula-Vodnjan-Sveti Lovreč-Baderna-Vižinada-Buzet-Štrped-Črni Kal-Kozina-Postojna-Ljubljana-Tržič-Loibltunnel-Ferlach-Klagenfurt-Krumpendorf am Worthersee

 

Odpočaté a opálené nás čeká třídenní cesta zpět do ČR. Cestu volíme vnitrozemím směrem na Buzet. Silnice opět s pěkným afaltem, jen místy nás v zatáčkách překvapí krátké vyfrézované úseky.

Za Buzetem po projetí Štrpedu překračujeme chorvatsko-slovinskou hranicí. Ve Slovinsku opět krásné asfaltky, radost po nich jet až k hranici, před kterou nás opět čeká stoupání v zatáčkách – paráda:) Po kontrole dokladů zase serpentiny na druhé straně. Tady nás překvapila ostrá pravotočivá ve stoupání – silnice poměrně úzká, kupodivu rozbitá a ještě klopená, v protisměru navíc auto, které si zatáčku cestou dolů poměrněně zkrátilo. Řadím za jedna, před autem v protisměru uhýbám ke kraji, cítím že se Triumph začíná dusit, spojka-plyn, spojka-plyn, zatáčka mě vynáší ke středové čáře. Najednou zaslechneme skřípání a vrzání. Jirka v zrcátku kontroluje, jestli se někde neválím. Naštěstí ne, to jen bavorák, který jel za námi si pěkně sedřel podvozek. Tahle zatáčka nás zase hezky vyškolila.

Zbytek cesty na Klagenfurt už bez dalších překvapení a my v klidu dojíždíme do ubytování k jezeru Worthersee (Fishgasthof Jerolisch). Čas máme skvělý, a zvládáme ještě koupání v místním venkovním bazénu. Prostě pohodička :)

Dnes 297km

 

8. den – so 19.8. 2017

Krumpendorf-Villach-Spittal an der Drau-Slazburg-Linz-Studánky-Lipno nad Vltavou-Horní Planá

 

Ráno začíná výbornou snídaní a příjemnou teplotou okolo dvaceti stupňů, obloha sice zatažená, ale snad to nebude tak horké. Vyrážíme směrem na Villach, v plánu je kousek dálnice, tunely hodláme vzít objížďkou a užít si ještě alpské silničky. Plán to byl skvělý, ale po cca 40 km se mi na hledí začíná rozprskávat voda. To nee, doufala jsem, že se dešti vyhnu. Déšť pomalu nabírá na síle, v dálce mračna, zastavujeme tedy na odpočívadle a Jirka se ptá, jestli si nechci raději vlézt do nepromoků. Docela váhám, zastavují ostatní motorkáři a začínají se do nich soukat. No dobrá, odskočím si a pak jdu do toho. Cestou zpět už prší celkem intenzivně, spěchám teď už bez váhání nasoukat se do mé jednodílné kombinézy.

 

Déšť nabírá na síle a já s velkou nervozitou sedám na Triumpha. S upozorněním, že víc než stovkou jet nehodlám jdeme na to. Při převlékání mi napršelo do helmy, hledí mokré i zevnitř, k tomu každou chvíli otevírám a odmlžuji. Ach jo, snad to brzy přejde. Tím ale padá plán objížďky placených tunelů, neochotně tedy vytahujeme 11,5 eur za moto ( stejná cena za auto mi přijde dost nespravedlivá). V dálce to vypadá, že by se mohla oblačnost protrhat, tak snad si alespoň kus cesty užijeme bez deště. Nene, není přáno. Průtrž začíná opět nabírat na intenzitě a z nebe padají proudy vody, teplota spadla ke 14-ti stupňům. Ještě, že jsme se oblékli, to už bych teďjinak byla na kost mokrá a zmrzlá. S každou přestávkou na pumpě a zbožným přáním, aby se počasí umoudřilo, se děje pravý opak. Prostě pravý alpský liják. Celou cestu Rakouskem se nic nezměnilo, komplikací byla ještě zácpa před Salzburgem (jen co jsem stihla změřit před odbočkou na Linz, měla 20 km), naštěstí se v rozestupu aut dalo celkem pohodlně projet. Lilo až na hranice. Za hranicí pár zatáček, v zrcátku pozoruji rychle se blížíci auto s Céčkovou značkou. Najíždí na mě, stěrače mu jedou naplno. „Tak si je vypni a uvidíme, jestli toho uvidíš víc než já“ říkám si naštvaně. No jo, zase doma, za celou cestu první zkušenost s plechovkou, která nás ohrožovala. Nechávam mu raději místo, chvíli najíždí i na Jirku a nakonec poměrně nebezpečně předjíždí a mizí. Stavíme ve Studánkách a déšť ustává. Ruce mám svraštělé a zmrzlé, po téměř čtyřechstech km v dešti toho mám plné zuby. Pokračujem, už je to kousek na chaloupku. Kupodivu jsem se ještě vzchopila a důvěrně známý úsek přes Lipno si užívám, jedu poměrně svižně, zatáčky super, zastavuji před chalupou vysmátá jak lečo :) Tak paráda, aspoň kousek dneska stál za to.

Dnes 433km

 

9. den – ne 20.8. 2018

Horní Planá-Volary-Vimperk-Strakonice-Praha

Ráno si přispíme, směrem na Prahu vyrážíme okolo dvanácté. Až do Strakonic prostě super. Po naší týdenní expedici cítím větší jistotu v ovládání moto, troufám si předjíždět a do zatáček vjíždím rychleji, než jsem byla zvyklá. Paráda. To tedy byla škola. Ke garáži dojíždím spokojená, ráda, že jsem to celé zvládla a tak trochu hrdá sama na sebe. Trénink to byl tedy úžasný. Sezóna ale nekončí, a tak je potřeba se dál zdokonalovat. Už teď se těším i na podzimní motoškolu.

Dnes 200km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.26
Známkováno: 23x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist