Do Chorvatska autem, po Chorvatsku motem...

Minulý rok jsem si dodělal řidičák na moto a začal jezdit. Po skončení sezóny v měsících zimního motospánku jsem začal plánovat co příští sezonu.
Táta jezdí s kamarádem na pánskou jízdu každý rok a tak jsem se k nim letos přidal. V hospodě se naplánoval termín a další podrobnosti včetně zaplacení rezervace za ubytko. Stačilo jen dočkat 15.června kdy měl nastat odjezd.Bohužel táta i kamarád nejsou motorkáři, takže byla první komplikace na světě. jak dostat dva nemotorkáře a jednoho motorkáře s motorkou na ostrov Pag.  Ještě že máme v práci k dispozici VW Transporter...Předvečer odjezdu se naložil můj již druhý Alpík do dodávky, auto se zaparkovalo na noc do firmy kde bylo i s cenným nákladem v bezpečí.

A je to tady, jedeeeeem na dovču.  Ráno vyjíždíme v 6.hodin z Prahy. Cestu autem shrnu celkem rychle. Míříme po D1 k Jihlavě, dále na hranice na Hatě. Přes Vídeň na Graz, Maribor a Záhřeb. Ze Záhřebu jedeme až do Posedarje kde sjíždíme z placené dálnice a dojíždíme v 18.hodin na ostrov Pag do Povljany, která se stane mým základním táborem na příští dva týdny.
V rychlosti vykládáme veškeré tašky a Alpíka. Budete mě mít za cvoka, ale opravdu jsem po 12.hodinách jízdy autem ve vedru měl náladu ještě sednout na moto a jet okusit chorvatský asfalt.

Odjel jsem na krátkou asi 60km dlouhou projížďku po okolí Povljany, fakt. Večer po návratu jdeme všichni na Ožujsko a nasát dovolenkovou atmosféru.
Ráno se vydávám na první výlet, odjíždím ze základního tábora do Novalji a na trajekt Prizna-Žigljen. Přijíždím právě včas, trajekt odplouvá za nedlouho. Platím 30kun za moto a 17kun za sebe. Naloďuji se a jdu s foťákem na palubu.  Plavba netrvá dlouho, dá se počítat na minuty. Vracím se tedy k Alpíkovi a vyjíždím z trajektu na pevninu. Od přístaviště se vine pěkná silnička samá serpentina.
Nabírám směr na Karlobag kde odbočuji na horu do hor směr na Gospić. V nejvyšším bodě silnice je krásný pohled na pohoří Severního Velebitu a na ostrov Pag. A taky je tady trochu příjemněji co se teploty týče, přeci jen se tady šplhá od moře do 962metrů nad mořem.  Rečí čísel u moře 35stupňů nahoře 29 :-)

Vymýšlím kudy kam, vracím se zpět do Karlobagu a po pobřeží chci dojet do Posedarje a zpět na Pag.
Nějak se přesně netrefuji v odbočce a najíždím na placenou dálnici, no nic nedá se nic dělat těch pár km mě nezruinuje. Dojíždím k mýtné bráně, při placení si všímám, že mi stéká olej po jednom z válců. Odstavuji moto a koukám co se děje, prostě teče olej asi z víka. A to jsem před cestou nechal moto zkontrolovat v HONDĚ MCH - Praha. Naštěstí mám pojištění Honda Asisstance. Dojíždím pomalu a v klidu do základního tábora, nervózně hlídám jestli se mi nerozsvítí červená kontrolka tlaku oleje. Naštěstí ne. Co se mi v té době honí hlavou bych nikomu na začátku motodovolené nepřál. Po sprše volám na linku pojišťovny, oznamuji co se stalo. Jako řešení mi posílají hned následující pracovní den na osmou ráno odtahovku, která mě veze moto do Zadaru do Hondy. Tam ochotným servisákům sděluji co se stalo atd. Sepisujeme protokol a má moto mizí v podzemí servisu, prý 2-3dny a bude vše ok. Nedá se nic dělat, jedeme s tátou a kámošem na prohlídku Zadaru. Procházíme historické centrum, tam nás uloví průvodkyně výletů lodí na Kornati. Co myslíte, ulovila nás. Domlouvám termín výletu a jedeme na oběd.
Vracíme se do Povljany, nezbývá než jít chytat bronz k moři. Chtěl jsem si aspoň půjčit skůtra, ale hlavní sezona ještě není v plném proudu tak nejsou ani otevřené půjčovny.
Další dva dny jsem v netrpělivém očekávání co je s moto a hlavně kolik to bude stát.
Drnčící telefon.....Halo, přijeďte si pro motorku, oprava za 900kun. Jako střelený vyrážím do Zadaru.
V servisu mi oznamují, že v Hondě špatně utáhli nějaké šrouby. Vracím se s motorkou na ostrov a hned mám lepší náladu. V autě mi nestačí táta s kámošem. Situace je o to veselejší, že večer má přijet kamarád z Čech na moto se, kterým se známe zatím jen z Motorkářů.

Honza přijíždí kolem osmé večer k trajektu v Prizně, ale nestíhá ten ve 20hod, tak čeká na další a ten pluje až ve 23hod. To už jsem, ale na rampě kde se bude vyloďovat.Setkáváme se a vedu jej do základního tábora. Dáváme pivko a ubytovávám Honzu.
Další den vyrážíme na již zmíněný okruh, který jsem projel sám.  Povljana-Prizna-Karlobag-Posedarje-Povlajana. Navíc přidáváme návštěvu památníku Nikoly Tesly.

Honza se zdrží ještě další den kdy nabírá síly na cestu do Čech, pojezdíme spolu jen po nejbližším okolí základního tábora.
Je tady den Honzova odjezdu, stíháme první raní trajekt do Prizny a jedeme po pobřeží skoro k Rijece, kam vyprovázím kamaráda. Loučíme se na benzince a jedem si každý po svém.
Honza jede směr Volyně a já si jedu projet Severní Velebit.

Vracím se silného nárazového bočního větru po pobřeží do Senje a ještě kousek za ní, kde uhýbám do hor. Jedu si sám po správných horských silničkách samá zatáčka. Dlouhé kilometry asi 60km nepotkávám živáčka ani zmínku žádné civilizace, jen si stále častěji všímám cedulí pozor medvědi. Nějak se vymotávám u města Gospić poblíž kterého chci najet na dálnici směr Zadar, bohužel je zavřená. Policejní hlídka mě posílá přes města vesničky podél dálnice. Poprvé si všímám cedulí pozor miny.  Dostávám se do silniční zácpy jakou si nedovedu zatím představit, 20ti kilometrový úsek jedu asi 3 hodiny, ano ani na moto jsem se neprotáhl na totálně ucpané silnici.  Když se to konečně rozjede všímám si rozstřílené budovy s nápisy UN, později z Googlu zjišťuji, že je to bývalý checkpoint kanadských vojáků.Vracím se do základního tábora, kde se ze zpráv dozvídám proč byla zavřená dálnice. Důvodem byl havarovaný český autobus......bohužel.
Následující den jsme se vydali brzy ráno na molo v Zadaru kde se naloďujeme na celodenní výlet lodí na ostrov Kornati. S moto to nemá nic společného tak se nebudu rozepisovat, jen že jsme si to užili.
Tím by se dal shrnout první týden dovolené.
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE