sumoto_duben



S Mustangy v jedné stopě - Okolo hranic ČR 2020

Před čtyřmi lety jsme dobyli Chorvatsko, posléze Skotsko. Pak přišel cestovatelský útlum, který jsme si rozhodli vynahradit a opět se pustit do toho správného dobrodružství! No a kam vyrazit v roce 2020, když se svět obrací vzhůru nohama? No přece po naší krásné mateřské domovině! Tak pojďme na to!

Kapitoly článku

VYRAZILI JSME!!

Po třech letech a skoro přesně na den vyrážíme na cestu, která nepovede do světa, ale po naší krásné domovině. V plánu máme ujet 2000 km, přiblížit se co nejvíce hranicím, otestovat stroje, nová vylepšení a taky třetího parťáka :) 

Včerejší den úspěšně za námi!

Po včerejším úspěšném odjezdu máme za sebou prvních 100 km. Navštívili jsme muzeum v Mladé Boleslavi, kochali se, seřídili zapalování u Alešovy motorky a navštívili Dana s Bárou, kteří pro nás byli bod číslo jedna 🙂. Děkujeme za setkání po třech letech, pohoštění, nocleh a fajnově strávený večer 🙂

Den druhý a první nárůst kilometrů! Ujeto 200 km

Ráno vyjíždíme po dobré snídani od Dana s Bárou směr Ústí nad Labem. Hodláme se totiž zastavit u Jirky s Evčou, kteří nám též pomohli na cestě v Anglii a díky dobré náhodě a štěstí (které je vždy potřeba) se po třech letech vidíme a to konkrétně v jejich domovině! Parádní setkání, které nám dodalo patřičnou energii a my vyrazili dál. Čekala nás cesta směr Chomutov a Vejprty tedy tam, kde jsme před třemi lety překračovali hraniční přechod jak největší partyzáni 🙂. Po cestě jsme ovšem potkali dobrodruha a kolegu Tomíka s kamarády s Maluchem, kteří letošní rok pojali ve znamení naší domoviny, stejně jako my. Hodně štěstí a uvidíme se snad někdy příště!

Ze samotných Vejprt jsme potom dále pokračovali a zdolali Boží Dar ve výšce 1012 m n.m. a i když to nebyly Alpy, tak nám ty kopce daly teda pěkně zabrat! Odtamtud už jsme ale natáhli "mustoší" stopu a aktuálně se nacházíme za Karlovými Vary odkud pokračujeme dál směr Šumava a Lipno 🙂. Jedeme zatím bez větších závad, až na pár dětských bolestí v podobě ztracené seigrovky nebo nefunkčního tachometru.

Také touto cestou děkujeme za podporu, jak na cestě, tak palce, potlesk, troubení a pro nás velká pocta rozdání prvních podpisů do památníčků, o kterých jsme si mysleli, že vymřely, ale opak je pravdou!
Děkujeme a uvidíme se případně na Šumavě 🙂.

Den číslo tři bývá a je vždy kritický! Ujeto 290 km

Ranní rozcvičku provádíme v půl sedmé ráno a zhruba po sedmé vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím. Vyrážíme na Mariánské Lázně - Tachov, potkáváme první kopce, ale vše bez sebemenších problémů. Po cestě nás čeká Český les a cesta směrem k Železné Rudě. Co Vám budeme povídat, v té dvacetikilometrové cestě vzhůru do kopce známe každý kamínek místních lesů. Jen okolo oběda Libora dvakrát štípla vosa během jízdy do krku, ale jsme v klidu. Alergie, která se kdysi projevovala, zapomněla, u koho to vlastně byla...

Postupnými kroky jsme se ale až dostali k samotné Šumavě, která nás naprosto nadchla! Strávili jsme zde hodně času, cesta nás i hodně bavila. Během cesty jsme jen nevychytali jednu věc. Nejsou tu benzínky na každém rohu a Alfréd s Alanovým strojem žerou víc, než jsme si mysleli. Benzín došel, ale Eddie pomohl. Během toho nás zastihl velký déšť, který nám připomněl naše deštivé Skotsko před třemi lety.

Když jsme se snažili dohnat ztrátu z kopců a došlého benzínu, začal stávkovat Alan se zapalováním. Operace trvala delší dobu, a proto jsme nezakončili den podle našich představ. Nakonec jsme zvolili opravu "pokus-omyl", která se nám opět vydařila a my se momentálně nacházíme zhruba 30 kilometrů od vodní nádrže Lipno, odkud pokračujeme směr Třeboň 🙂.

Den číslo 4 v náš prospěch! Ujeto 300 km

V ranních hodinách se probouzíme v kempu nedaleko Lipna. Odtud vyrážíme a jedeme směr Lipno, Dolní Dvořiště a Halámky. Už tedy od časného rána jsme se dostávali do zátěže, ve které jsme se ocitali před třemi lety. Po příjezdu do Halámek se setkáváme u naší staré známé cedule, lepíme další samolepku a popojíždíme o kousek dál na písák, kde probíhá první větší koupel. Tady se nám děje první závada dne, kdy Alešovi praská pérko, co drží pakny a blokuje se mu přední kolo. Naštěstí vše probíhá v menší rychlosti a vše dobře dopadá. Pan doktor třikrát poklepal na bolístko, předepsal recepis a jedeme dál!

Musíme říci, že dnešní krajina byla naprosto parádní. Konečně se střídaly kopce s krásnou krajinou a nemuseli jsme hodně času trávit jedničkou v kopci 🙂. Druhá strast dnešního dne, která se nám stala byla Eddieho svíčka. Už od včerejšího dne si Libor lehce stěžoval na výměnu svíčky, ale když to jede, tak proč to měnit, že? Z fotky posuďte sami, jakou náladu měla svíčka která obsolvovala celé Skotsko a teď část republiky. Už toho měla vážně dost 🙈.

Co tedy k celé cestě zatím říci. Samozřejmě se nám tvoří strup na zadku, začíná bolet zápěstí, lezeme si občas na nervy a mastnota na našich strojích se rapidně stupňuje!
Teď se nacházíme nedaleko Brna, kde strávíme dva dny.

Odpočinkové dva dny!

Hlásíme se od Brna, konkrétně z Pasohlávek!

Vyměnili jsme mustangy za pogumované vozy. Je to elektrické, údajně bezúdržbové a dokonce to má i bezpečnostní pásy! Zítřejší den tedy ještě stále trávíme odpočinkově, ale pak vyrážíme vstříc novým zítřkům.

Jedeme dobýt zbytek republiky!

Den sedmý - ale pátý den v zápřahu! Ujeto 270 km

Po dvoudenním menším oddychu v Pasohlávkách odjíždíme směr Hodonín. Moc se nám nikam nechce, ale je třeba sbírat další kilometry. Hugo, který je od rána pasován, po pár kilometrech začíná flusat benzín z karburátoru. Koukáme, opravujeme a jedeme dál! V poměrně rychlém tempu se přesouváme do Hodonína, odkud pokračujeme na naši starou známou zastávku Vizovice a provádíme tak další vzpomínkovou akci z minulých let. Vše při starém, jen lepíme samolepku na novou ceduli. Milan zde rozbaluje polní kuchyni a vaří první oběd. Mňam!

 

V rychlém a zběsilém tempu, které máme dnes nastavené, Libor omylem přejíždí myš přebíhající silnici a nedokáže se smířit s tím, že je vrah. Mezitím Alan říká, že by rád vyhledal záchod, ale vždycky na to pak zapomene a jede se dál.

Další naše dnešní milníky vedly přes krásu Valašska, kde jsme si opět zkusili kopce s krásným výhledem na krajinu a zakončili tuto etapu ve Velkých Karlovicích.

Aktuálně se nacházíme před Ostravou, kterou hodláme zítra navštívit. Jo a je tu hodně komárů 🙈.

Den osmý - šestý den v zápřahu. Ujeto 202 km

Vraťme se lehce do včerejšího podvečera. Hledáme místo na stanování, až nacházíme.

Zastavujeme na poli a Libor se ptá Alana: "Hele, co to je za budovu naproti nám?" Alan: "To je nějaká stará budova, to nás nemůže ohrozit." Po chvilce se ozývá Milan: "Hele teď od ní vyjelo policejní auto směrem domů. A teď zase!" Chvilku tedy přemýšlíme až soudíme, že to bude asi policejní základna a v pohodě. Vtom se ozývá Alan se slovy: "To by byla sranda kdyby tam něco hlídali a v tomhle terénu u hranic měli čtyřkolky a jezdili tu po poli."

Samozřejmě tam policejní hlídky byly a čtyřkolky měli taky, protože jsme se nacházeli naproti budově, která zajišťovala uprchlíky a cizince se zvýšenou ostrahou. Nicméně modré majáky a jízda čtyřkolek ve večerních hodinách po poli nás nerozhodila, takže super! Ráno jsme tedy jen opravili rozbité vidlice, které u Alfréda dosloužily, ale své ještě domů zvládnou.

Dále jsme pokračovali do samotné Ostravy, kde jsme navštívili monstrum železa jménem Dolní Vítkovice. Zde opravujeme Hugovu utrženou řadící páku a seřizujeme opět zapalování. Poté se přesunujeme do Krnova, kde nás oslovují dva pánové a nadšenci do stejných strojů jako my. Pánům dáváme samolepku a dostáváme finanční obnos se slovy: "Tady máte na další cestu příspěvek, dělejte co Vás baví a hlavně dojeďte v pořádku domů!" Tímto moc děkujeme a věříme, že se ještě potkáme!

Od té doby jsme projeli celé Jeseníky, až jsme se dostali blíže k Orlických horám, kde nocujeme u známých.

Den devátý - sedmý den v zápřahu. Ujeto 100 km

V ranních hodinách navlékáme naše nepromokavé skafandry a vyrážíme od známých, kteří nám na své dovolené poskytli svůj azyl. Máváme, troubíme, ale honosně ujíždíme zhruba kilometr. Hugo se rozhodl jít do velkého trháku a ujíždí nám tak o celý parník v závadách. Začíná pršet a prostě nejede. Vyskytuje se tak problém, který nás potkal třetí den. Ve snaze rychlé opravy začíná pršet, jak jsme předpokládali, a ať děláme cokoliv, nejedeme..

Celková oprava elektriky, v které byl (a je stále zakopaný pes) trvá tři hodiny, a i když na stopadesátý pokus nedoufáme, Hugo dostává rozum a jedeme!

Chytá nás, ale ten největší mrak a srážek je více za pár hodin, než za celý týden ve Skotsku. Nacházíme tedy nouzový plán a uhýbáme od Orlických hor směrem do Dobrušky. Zde máme opět skvělý azyl, kde sušíme věci včetně našich kostí a zítra už vyrážíme směr Liberec a Ještěd!
 

Den desátý - osmý den v zápřahu. Ujeto 280 km

Po usušení mokrých věcí sedáme na stroje a vyrážíme směr Náchod. Odtud naše cesty vedou na Adršpach a zde se vracíme o tři roky dozadu. Stejné pochmurné počasí, střídající se kopce a cíl v nedohlednu. Prostě takové počasí ala Skotsko! Po zdolání Adršpašských skal naše cesty vedou směr Harrachov. Během cesty ovšem narážíme na malé množství benzínek a Hugovi dochází benzín, později i dech v zapalování. Vše řešíme a dojíždíme k cíli, kde jsme před pěti lety Alfréda s Eddiem vystavili prvnímu náročnějšímu nátlaku. Psychicky se připravujeme a zahříváme v jedné restauraci, později jsme atrakce pro místní turisty. Myslíme si, že zážitek z nandavání odpadkových pytlů a následné divadlo, které u toho Libor předvedl si budou pamatovat více, než Mumlavské vodopády.

Další a hlavně jeden z posledních cílů byl Ještěd. K němu, ale vede cesta trnitá a Alfrédovi se tam moc nechce. Schroupal totiž své obložení na rozetě a padá mu řetěz. Později ovšem dojíždíme pod samotný Ještěd, svítí červené světlo, děláme jedno závodní kolečko kolem parkoviště a hurá nahoru! "Je to tam, hurá!" Radost nám ovšem během chvíle kazí dotyčný slovy: "Motorka za sto". Nevadí, platíme a kocháme se výhledem, máme co jsme chtěli!

Naše další cesta a zároveň konečná vede do Krásné Lípy, kde jsme zažili krásný cestovatelský večer.

"Až pojedete přes Krásnou Lípou, tak se stavte!" No tak jo, řekli jsme si! A vyrazili přes celé hranice do posledního bodu za Láďou a Kačkou Bezděkovými z projektu BigTrip.CZ do již zmiňované Krásné Lípy.

Tihle blázni ve zkratce projeli celý svět v autě a pro nás jsou velkou inspirací v mnoha ohledech. Takže pokud budeme potřebovat rady z jakéhokoliv státu, víme kam se obrátit 😃

Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Pavla s Maruškou, kteří na kole cestují po celém světě, užívají si tak důchodu a trávili s námi cestovatelský večer. Vše bylo spontánní, ale krásné a o tom to všechno je!
Děkujeme ♥️

... a tímto pro nás letošní rok skončil.. :) Děkujeme všem, kdo jste tento cestopis dočetl až sem. Děkujeme za podporu, užívejme svobodu, poznávejme krásná místa a vždy kolama dolů! 

Sledovat nás můžete na www.facebook.com/smustangyvjednestope.

Libor s Eddiem, Milan s Alfrédem, Aleš s Hugem

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (23x):
Motokatalog.cz


TOPlist