europ_asistance_2024



Prostě víkend

Jistě to znáte: většina vašich kolegů se válí někde u moře, v práci toho máte nad hlavu a další dovolená v nedohlednu. No, uznejte sami, to není právě značka "ideál"!
Já jsem nedávno, unavená po dlouhém pracovním dni, jen tak bezmyšlenkovitě bloumala po internetu. Najednou na mě vyskočila tučně napsaná věta: ,,Padá hvězda – něco si přej!“ Pozorně jsem se začetla. Šlo o pozvánku na víkendové pozorování Perseid v kempu Camp Velo, v obci Vratěnín, kousek od hranic s Rakouskem. A bylo rozhodnuto! Když už nemám žádnou dovolenou, užiju si s manželem alespoň hezký víkend. Stejně jsme se chtěli podívat na zámek v rakouské Weitře, vzdálené od Vratěnína asi 75 km. Manželovi se můj nápad zamlouval, takže jsme začali balit.

V pátek jsem v práci skončila o něco dřív a manžel už na mě čekal se Stříbrnou Fčelou. To je důvěrná přezdívka pro naši motorku. Do navigace jsme si však nezadali Vratěnín, ale nedaleké Uherčice. Možná je vám název této obce povědomý. Zejména, pokud znáte pohádku Svatojánský věneček s Jirkou Mádlem, Bolkem Polívkou a Ivanem Trojanem v hlavních rolích. V Uherčicích se nachází renesanční zámek, který vznikl přestavbou původní gotické tvrze z 15. století. Zámek má bohatou historii. V minulosti mu bylo hodně ublíženo, ale nyní se postupně opravuje a celý zámecký komplex rozhodně stojí za návštěvu!

My jsme si však jako cíl naší cesty vybrali restauraci v penzionu Na Kolářce přímo proti zámku. Zámek jsme viděli před rokem. Tehdy jsme se také občerstvovali ve zmíněné restauraci. Manžel si všiml, že je v nabídce krupicová kaše. Neváhal a hned si ji objednal. Potom doma celý rok básnil, že lepší ,,krupicajdu“ nikdy nejedl. Proto není divu, že jsme si letos zajeli právě do Uherčic na kaši. Manžel se nemohl dočkat. Už aby přišel číšník! Na krupicovou kaši se těšil celou cestu z Kladna. Jaké bylo jeho zklamání, když nám číšník oznámil, že kaši stáhli z nabídky. Dali jsme si těstoviny ve špenátové omáčce, ale to byla jen slabá náplast na bolístku!

Po chutné večeři jsme se přesunuli asi 5 kilometrů do Vratěnína do kempu Camp Velo. V recepci kempu vás mohutným štěkotem přivítají dva vlci. Přesněji řečeno: dva huňatí, urostlí Českoslovenští vlčáci Honey a Rico, kteří své pány poslouchají na slovo. Jejich pány jsou majitelé kempu, manželé Irena a Stephan. Rozhodně jim nebude vadit, když přijedete s vašimi psími kamarády. Ubytovali jsme se, a i když kemp vypadá spíše jako dobře opečovávaná zahrada, s motorkou jsme si mohli přijet až ke stanu. Majitelka je totiž nadšená motorkářka. Takže přátelé motorkáři, jste vítáni!

Brzy ráno jsem si dopřála teplou sprchu. Koupelna v kempu je čisťounká a svítí novotou. Potom jsem se procházela a prohlížela si ručně dělanou keramiku, která zdobí zídky u domku se sprchami a kuchyňkou. Mezi stromy v areálu jsem objevila zavěšená krmítka, proutěné zahradní houpačky a také morušovník. Strom se zralými černými plody. Trhala jsem si slaďoučké moruše rovnou do pusy. Není nad ovocnou snídani! 😊

Po snídani jsme se chystali vyrazit do Rakouska. Ale všimli jsme si, že je v kempu drobný rozruch. Pejskové Honey a Rico kvíleli jako na lesy a rekreanti, kteří si před svým obytným autem užívali letní pohodičku, nadšeně hlaholili a mávali. Zvědavě jsme pozorovali, co se to děje. Irena a Stephan jezdili na takových zvláštních čtyřkolových vozítkách, za sebou měli veliké přepravky s kulatými otvory a z nich čouhaly psí hlavičky. V prvním vozítku se vezla fenka Honey a ve druhém jel Rico. Rico prý nemá rád, když jede jako druhý, proto tak kvílel. Ve chvíli, kdy se pořadí vozítek vyměnilo, kvílela zase Honey. 😊 Vozítka Pony 4 bike jsou šlapací čtyřkolky, které řídíte podobně jako kolo. Když vás bolí nohy, nebo jedete do kopce, můžete použít elektromotor. Do přepravky za řidičem lze umístit vašeho čtyřnohého miláčka. Majitelé kempu předváděli vozítka rekreantům, kteří chtěli jet na výlet a měli s sebou Irského setra. Rekreanti si vyzkoušeli, jak se bude jejich pejskovi v přepravce líbit. Zkusili si, jak se čtyřkolky ovládají, po domluvě s majiteli si je zapůjčili a odjeli poznávat krásy blízkého Vranova nad Dyjí. Do budoucna zde majitelé plánují otevřít půjčovnu těchto zajímavých vozítek.

Show skončila a my jsme mohli v klidu nasednout na motorku a zamířit směr Rakousko. Jelo se nám hezky. Příhraniční oblast Rakouska je lemována malebnými vesničkami, tak bylo na co koukat.
V Dolním Rakousku v okrese Waidhofen jsme projížděli půvabným městečkem Raabs an der Thaya. Český název této oblasti ,,Rakousy“ dal jméno celému Rakousku. Nad městem se vznešeně tyčí hrad Raabs, který Kosmova kronika označuje jako: castrum Racouz.

My však pokračujeme do historické Weitry, města na řece Lužnici. Město bylo vystavěno se svolením českého krále Přemysla Otakara I. a až do 20. století se zde udržely zbytky slovanského obyvatelstva. Po smrti krále Přemysla Otakara II. připadla Weitra (česky Vitoraz) Habsburkům. Od roku 1607 patřila Vitoraz Fürstenberkům. Zdejší zámek patří tomuto rodu dodnes.

Přijeli jsme do Weitry a na obecním parkovišti, které se mimochodem neplatí, jsme nechali naši Stříbrnou Fčelu. Protože bylo vedro, převlékli jsme se z motorkového oblečení do kraťas a sandálů a vyrazili jsme pěšky do starobylého centra.
Na malém náměstíčku se nacházejí krásné renesanční domy. Také zde můžete obdivovat barokní sloup svaté Trojice. Nás ale ze všeho nejvíc upoutala zahrádka útulné cukrárny! Museli jsme přece ochutnat místní dortíky a posilnit se na prohlídku zámku. 😊

Zámek je renesanční, vybudovaný koncem 16. století na základech středověkého hradu.
Dnes je zde muzeum. U pokladny jsme si mohli koupit buď prohlídku s průvodcem, nebo vstupenku a muzeum si projít sami. To se nám zdálo lepší, protože průvodci bychom stejně moc nerozuměli. Chodili jsme si po zámku a vylezli jsme až na půdu a na věž. Na půdě jsem viděla dva veliké zvony. Byly původní. Ale asi se na ně už nezvoní. I když mám strach z výšek, nechala jsem se od manžela přemluvit a vylezla jsem až na věž. Ten pohled dolu stál za to!
V regionu je od minulosti rozšířeno pivovarnictví. V pokladně zámku si můžete zakoupit nejrůznější pivní suvenýry: pivní kosmetiku, pivní likér, pivní pálenku, dokonce i pivní čokoládu. Tu jsme ochutnali a chutnala jako naše tyčinka Kofila. 😊

Po návratu do kempu jsme byli unaveni z horka. Manžel si zašel do altánu na pivko. Uprostřed kempu mají dřevěný altán s občerstvením. Můžete si tam dát pivo, něco menšího k jídlu, nebo nějaké dobrůtky. Já pivo nepiju, tak jsem se šla osvěžit k rybníku naproti kempu. U rybníka bylo nádherně! Nikde ani noha, všude klid a ticho. Hladina vody se leskla jako zrcadlo, ve kterém se vzhlíželo zapadající slunce. Klidně jsem si mohla sundat šaty a vlézt do vody jen tak…😊

Sluníčko zapadlo a blížilo se ono toužebně očekávané pozorování hvězd. Podle meteorologů měly být pro sledování meteorického roje Perseid ideální podmínky. Perseidy jsou také nazývány Slzy svatého Vavřince. Jde o prach z komety 109P Swift – Tuttle. Prachové částice padají k Zemi a při průletu atmosférou zazáří.
Majitelka Irena neponechala nic náhodě. Kolem altánu připravila lehátka, aby hosté kempu mohli sledovat noční divadlo vleže. Ve 23.00 se v celém kempu zhasla světla. Po kempu svítily jenom malé svíčky. Větší romantiku jsem už dlouho nezažila. Uvelebila jsem se na lehátko vedle mého muže a těšila se na nevšední podívanou. V tichém úžasu nad noční oblohou jsem ani nedýchala. Zřejmě podobný úžas prožívali i ostatní pozorovatelé, protože všichni mlčeli. Jen občas se ozvalo slabounké zašeptání.
Můj muž také pozoroval. Také v tichém úžasu. A po chvíli začal pozorovat i docela hlasitě. 😊
Párkrát jsem ho decentním mlasknutím zkusila probudit. Ale pak jsem uslyšela Irenin hlas, když decentně budila ona mě. 😊 Přemístili jsme se do našeho stanu. Usínala jsem s pocitem, že není nic hezčího, než nebe plné hvězd!

Ráno jsem vylezla ze stanu trochu rozlámaná. Dali jsme si s manželem snídani v altánu. Krásné slunečné ráno! Škoda, že už je neděle a my musíme jet domů. Takže nezbývá než sbalit stan, naskládat kufry na motorku a odjezd. Ještě jsme si v Želetavě u pumpy natankovali, koupili si zmrzku a pak už jsme jen polykali kilometry až do Kladna.
Přiznám se, že jsem si už mnohokrát říkala, jestli by se k mému věku nehodil spíš nějaký Wellness pobyt. Pěkně si užívat ve vířivce se sklenkou bublin v ruce… . A ne spát ve stanu, kde vám pod hlavou lezou škvoři. Ale ať je to jak chce, ta noc pod hvězdami rozhodně stála za to!!! 😊

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):


TOPlist