raceczech_spain



Na Jawě okolo Českého světa

Bylo nás pět, čtyři motorky a z toho tři Jawy, dva pávy a jeden cíl - objet celou naší rodnou zemičku a navštívit nejsevernější, nejzápadnější, nejjižnější a nejvýchodnější bod.

Kapitoly článku

1. Den - 1.7.2018

         Naše výprava začíná v 7:00 ráno, kdy se vydáváme ze Žamberka vstříc novým zážitkům. Jarda natankuje plnou nádrž vervy a může se jet! A to směr Dobruška, tam jsme zhruba v 8:00 a nabíráme posledního člena výpravy, Honzu.

Jsme kompletní a nic nám nebrání vyjet. Odjíždíme do kopců, které potrápily Kubasovu Třindu, aby ne, když měla najeto teprve 100km po výbrusu. To není jen tak!

         Zákazem vjezdu jsme dojeli do Kudowy-Zdróje. První zastávkou je pak Police nad Metují, totální kosa, takže se všichni přioblékáme. Škoda, že David zapomněl zimní vložku do bundy, jak by se mu teď hodila! No co, bude to muset zmáknout i tak. Dáváme malou sváču, foto u merkurové Eiffelky a frčíme směr Adršpach.

         Totálně zmrzlí přijíždíme do Jánek, zima nedovolí jet dál, jsme nuceni zastavit na nejbližším odpočívadle, bereme další vrstvy z toho mála, co s sebou máme, naštěstí vzal Honza vařič a David placatku, jejíž obsah nám zatím není znám, ale hřeje to, tak co! Verča jako jediný neřidič popíjí slivovici, nebo alespoň si myslí, že je to slivovice, ostatní jsou o čaji :D Tahle zastávka nám teda opravdu bodla, zahřátí vyrážíme dál.

         Podél Krkonoš dojíždíme nad Harrachov ke Kořenovu. Tady si dáváme oběd, není to teda žádná pecka, ale nejsme náročná výprava. Takže najedení a můžeme pokračovat.

         Dojeli jsme do Tanvaldu, kde se nám teda nelíbí ani trochu, všude se potuluje romské obyvatelstvo, zejména děti. Zjišťujeme, že jedeme špatným směrem, musíme to otočit, najednou se přiřítí děcka s klackem v ruce, tak tak jim Jar s pávem unikli! Pokračujeme okolo vodní nádrže Souš do Frýdlantu, dále pak do Heřmanic. Tady se stavujeme na rozhledně, která se teda kejvala jak nic dobrýho, Jar měl klasicky strach, Kuba naschvál dával dřevo do pohybu :D.

 Dáváme společné foto a jedeme na povrchový důl do města Bogatynia (Polsko), jak jinak než zákazem! Lom se podobal spíš měsíční krajině, ani fotit jsme se nemohli, paní hlídačka z buňky nedala svolení.

         Dále bloudíme přes město Zittau  (přejezd z Polska do Německa), dobloudíme se až na pěší zónu. Po vybloudění dojíždíme do Varnsdorfu, zde je opět plno a zase plno románů. Tančíme vervu, Třinda sežrala jen 10l. Míříme dál přes Rumburk do Šluknova a následně na severní pól českého světa (první z našich cílů, nejsevernější bod ČR).

Bod se nachází na česko-německé hranici, v Ústeckém kraji nedaleko vesnice Lobendava. Naše stroje musíme, ač neradi, nechat bez dozoru asi 2,5 km od našeho cíle. Setkáváme se s Pražany z Velké Chuchle, mají pro nás spoustu rad, ale my jsme si i přesto jistí, že si i bez nich poradíme. Pěšo jsme dorazili k nej S bodu, fotíme se a honem zpět k motórům, počkaly tu na nás i s veškerým nákladem, máme radost a pro dnešek už nám zbývá jen dojet na místo našeho noclehu nedaleko Děčína. I přes strastiplnou cestu jsme tam dorazili v pořádku, pávy lítaly o sto šest, do osady Nový svět jsme dojeli cca ve 21:30, ustájíme stroje, stany dnes nestavíme, spíme v chatce, dáme véču a šup spát, asi o půlnoci s vizí, že v 8:00 vyrážíme. Máme totiž tipy a rady na zajímavá místa a chceme toho hodně stihnout, no uvidíme.

 

2. Den - 2.7.2018

         Vstáváme v 8:00, v tenhle čas jsme původně plánovali vyjet, ale nevadí, alespoň jsme se vyspali pěkně v teple po tom mrazivém dni. Snídáme, balíme a v 9:15 odjíždíme na vyhlídku Belvedér. Je to taková skalní terasa s vyhlídkou na údolí, kde protéká Labe. Na řeku koukáme asi ze 130 m. Fotíme, koukáme a spěcháme dál do Děčína, ten jen projedeme a stoupáme do prudkého kopce. Konkrétně na Děčínský Sněžník, Děčín necháváme za zády v kouři M2T :D

         Podél hranic pokračujeme dál, náš cíl je vyhlídka s názvem Komáří hůrka. Jsou tu krásné výhledy na elektrárnu Ledvice, Tušimice a Prunéřov a na okolní kopce.

V místní restauraci dáváme oběd, kdyby nás tu Němci nepředběhli, byli bychom šťastnější, ale nenaděláme nic. Zkrátka Helmut von sajrajt.

Po vydatném obědě jsme v Litvínově nenatankovali vervu, nýbrž efectu 95. Ani do Kauflandu na nákup nás pustit nechtěli, pustili jen zásobování. Takže nakupujeme véču a snídani v Lidlu, tady nás zase k našemu údivu vítali muslimové s otevřenou náručí. Už jsme asi dočista ztracení.

         Při výjezdu z Lidlu jen nasraně pohlížíme na ceduli s vervou. Vydáváme se do hor až na Klínovec, kde jsme s naším překvapením dojeli až na vrchol. Můžou sem i auta.

Po rychlých fotografiích jsme si usmysleli ještě jednu fotku s výhledem, když tu náhle neznámý debil (podle SPZ Němec) vjel mezi naše mašiny a bylo po focení :D Jedeme se teda fotit jinam, na Boží dar, stavíme na čerpací stanici, kde každý z nás jeden boží dar ponechává na WC. Po kávě a housce těsně před odjezdem se Třindě ještě nechce jet a nenapadne jí nic lepšího, než že praskne lanko na přední brzdu.

Kuba se smutkem zavzpomínal na MOTO Ústí, ale nic mu to nepomohlo. Honza zapůjčuje své náhradní a jde se opravovat.

          Podél hranic uháníme po šouskách k Aši. Jardu všichni předjíždí, jede totiž jako s pávem plným hnoje. Až k Aši dnes nedojedem, pro dnešní noc nacházíme tábořiště na louce u lesa, nedaleko obce Luby.

Stavíme stany, k véče máme svlékací párky z Lidlu ohřáté na vařiči, vaříme čaj, sílu nám dodává Jägermeister.

 Z placatky se pomalu a jistě vypařuje pravda o jejím obsahu. Ukazuje se, že nedorozuměním se v ní setkala jablkovice s griotkou. Nevadí, chuť je i po tomto zjištění dobrá. Stmívá se, stroje halíme do plachet, teda až na Honzu, který nemá čím halit. Snad mu jeho stroj do rána nenastydne. Než půjdeme ulehnout, uvaříme ještě jeden čaj, trochu pofukuje, tak Honza vaří v závětří stanu, Jarda se bojí, že vyhoří a přijdou o střechu nad hlavou. Nic takového se naštěstí nekoná.

         Ve 22:30 uleháme do spacáků, fouká vítr, snad nebude moc zima. Budík dáváme na 6:30, očekávaný odjezd je v 8:00, snad nás nesežerou vlci ani komáři!

 

3. Den - 3.7.2018

         Noc jsme zvládli, sice nás před usnutím polekalo nedaleko stojící auto, ale spánek byl nakonec silnější než my. Vstáváme v 6:30, podle plánu, do slunečného dne. Po snídani a sbalení všech saků paků míříme přes vísku Luby do Aše pro fotku s cedulí. V Aši podle všeho s Jawama počítají, cedule je totiž na chodníku, takže s focením není problém.

 

         Přejíždíme hranici do Německa k nejzápadnějšímu bodu ČR, náš druhý z hlavních cílů. Kopce jsou našimi stroji standardně zakuřovány. Mašiny opět musíme ponechat kus od cíle a pokračovat po svých. Cesta k bodu je hrozná, hlavně pro Honzu, hovadí hmyzáci mu udělali z prstu bambuli! Ke všemu jsme na cestě potkali hovno, které jsme nazvali Jejda :D. Od nejzápadnějšího bodu jsme čekali víc, ale což, i tak na něj nezapomeneme! Rostly tam houby, křemenáči. Zapsali jsme se do knihy návštěvníků. Verča to doplnila nezdařilým znakem Jawa a jdeme ke strojům.

 

         Pokračujeme dál na Františkovy Lázně. Potom drtíme Jawy po místních komunikacích, Jarda se pokouší o TOP SPEED a nevědomky ztrácí plastovou lahev, ani o tom neví, zato ostatní jsou hrůzou bez sebe! (hází plasty pod kola, místo klacků pod nohy :D)

         Dojeli jsme do Mariánských Lázní, kam už asi nikdy nepojedeme, protože nám nechtěli nikde dát najíst, motorkám ani napít. Bylo nám šoufl po polotovarové kuchyni, ale alespoň něco bylo :D

         Cestou dál nás zaujala TATRA 87 na okraji silnice, vracíme se, fotíme se.

Otravuje nás malý hošík, je trochu zvídavý, nebojácný, ale taky vlezlý. Zasmějeme se tomu a jedeme dál. Uháníme do Železné Rudy bez větších zastávek. Užíváme výhledů a hezkého počasí. Při stoupání k Železné Rudě se nám otevírají panoramata. V Alžbětíně navštěvujeme českoněmecké nádraží (PS: Alžbětín jsme projeli 5x).

 

Po dalším božím daru a vervě na benzíně, vyrážíme nocovat do kempu v Železné Rudě.

         Stavíme stany a dáváme sprchy. Do sprch se místo žetonů vhazuje 50 centů, které si musíte koupit. Jdeme na pivo a posíláme online pohlednici babičkám.  Poté se vracíme ke stanům, nastavujeme budíka na 6:30, dáváme panáka na zahřátí a jdeme spát. 

 

4. Den - 4.7.2018

         Ranní ptáče dál doskáče, víc sežere a dřív pojde, to je naše dnešní heslo a s budíkem se neshodujeme. Čtvrt hodinky si dáváme k dobru. Vaříme čaj, testujeme shnilé posezení v kempu. Testování neobstálo, shnilá lavička nás stála 2 minuty plynu a 1 litr vody! Naším malým repráčkem si utužujeme dobrou náladu, nejspíš budíme i sousedy, snídáme chleba s marmoškou.

         Balíme mokré stany a vyrážíme do kopců Šumavy. V každém kopci vykuřujeme místní kůrovce, je to napadený všude!!! Vyjíždíme 16 km táhlý kopec na Kvildu. Zastavujeme na jezerní slatě, je to nejchladnější oblast ČR. Jar zkouší hloubku rašeliniště v zakázané zóně :D.

Vracíme se ke strojům a razíme na Lipno.

         Na Lipně je přelidníno a fůra cyklistů. Mor silnic (cyklisti) začíná používat elektrokola, výfukové plyny jim ale neva, trochu se zakuckají a jedou dál. Dáváme oběd, následuje foto na hrázi. Pokračujeme na nejjižnější bod ČR, tudíž už třetí z hlavních cílů naší cesty. Kuba jede první a vidí ceduli Österreich, asi už chce do Rakouska, měl jet na Vyšší Brod. Ve Vyšším Brodě se to hemží vodáky, my míříme na hranice s Rakouskem a navštěvujeme nejjižnější bod ČR. Opět se zvěčňujeme a vyrážíme k našim věrným strojům.

Cestou zpět vyrušíme slepici při snášení vejce, kokodák! Po nastartování pokračujeme. Kuba s Verčou a Jardou volí zkratku k hlavní silnici, VÝJEZDY! Bez nehod jedeme zpět do Vyššího Brodu. Na každých hranicích si člověk může zakoupit předražený nepotřebný šit. Míříme do Kaplice po E55 bez jediné lehké děvy, uff!!

         V Penny nakupujeme vše potřebné pro přežití dalších dnů. Při protahovací zastávce máváme prasátku s pávem. Kopírujeme české hranice na Třeboň a v Chlumu u Třeboně náhle zastavujeme u naložených pionýrů. Následuje rychlá debata o společném koníčku. Náhle se jeden člen jejich výpravy po shlédnutí hliníkových kufrů Třindy zeptá, zda jsme nebyli náhodou na obědě v Kořenově. Jen čumíme překvapením, byli jsme tam. Mazec, potkáváme se po pár dnech na druhé straně ČR. I to se může stát.

         Po chvíli už ale obracíme pozornost jinam, zaujal nás žlutý mustang a na něm pučmeloud. Mustang škytá, co může a nikdo mu nepomůže! Odměnou mu je pohled mnoha obdivovatelů. Když projede kolem nás, loučíme se s partou nadšenců a jedeme dál!

Následuje krátká povídka:

JAK NIKOMU NEDOŠEL BENZÍN

         Zastavujeme na benzíně, verva není, benzínu je ještě docela dost, tak jedeme bez jakéhokoli tančení dál. Po pár kilometrech Jardovi dvakrát zdechla panelka, ale po úklonech a náklonech nádrže, steklo pár kapek benzínu a jelo se dál. Jarda se dušuje přes veškerou pomoc, že to na další benzínu dojede, chce být samostatný. Kuba předvídá, že Jardovi dojde benzín v nejhorším místě. Jak řekl, tak se po chvíli stalo, v zatáčce, kde si dva kamioňáci trhali třešně. Tuto akci točíme, v záběru kamer Jar seskakuje z panelky a tlačí, seč může na horizont, doslova běží. Po překonání horizontu nasedá na Jawu a bez motoru doklouže až na pumpu. Kubas běduje: „To je zmrd tyvole! Vyšlo to!“ Takže konec dobrý, všechno dobré. S plnou nádrží vyrážíme hledat místo na spaní.

         Po nepřejících loukách následuje kraj plný polí. Dnes budeme stanovat mezi poli na kopci Šibeník u vysílače.

Při večeři pozorujeme na nebi supercelu, snad nebude pršet. Jsme zalezlí v pěti v jednom stanu pro tři a popíjíme pivo, je nám fajn a vedro. Kuba orošený po pivu, je vyrušený Jarským prdem :D pět se nás potí ve stanu, asi to rozpustíme a půjdeme spát.

         Dáváme budík na 7:00, ať se vyspíme. Plachty na motorech okupují lítající mravenci, hlavně ať nejdou i na nás. Kolem 22:45 se pomalu stěhujeme do svých stanů, když tu nás vyděsí podivný zvuk, ozývá se z lesa! Vypadá to, že sem někdo jde! To by nás teda nenapadlo, že tudy někdo půjde. Schováváme se za stany a motocykly. Podle zvuku to vypadá nejmíň na dva lidi! Po chvíli zjišťujeme, že je to pouze jeden člověk, za to podnapilý. Povídal si sám se sebou, zastavil se u našich stanů a vykládal nám o svém životě, mával na nás uzenou makrelou, bonbóny, nabízel šáňo a pivo. Řekl nám, že je to jeho pozemek, ale že můžeme zůstat. Podělil se s námi o informaci, že vydělává 7-10 euro denně a má televizi bez mozolu :D. O půlnoci nám dává instrukce, kam složit lahváče a odchází hrachem domů.

 

5. Den - 5.7.2018

         Vstáváme v 7:00, noc byla teplá, rychle balíme, aby zase někdo nepřišel, snídáme a vyrážíme. Stavujeme se v místní mini penny. Dnes míříme na Moravu. Zastavujeme se ve Vranově nad Dyjí, je tam krásný zámek na skále. Jako každý den uděláme pár záběrů a frčíme dál.

Přes Znojmo do Pasohlávek na oběd. Po o se stavujeme na koupání v lomě nedaleko Mikulova. Někdo se smočil celý, někdo do půl těla a někdo vůbec. Někdo už se viděl doma. Voda je příjemná, trochu smrdí (beztak tam je kůže, chcaní a tuky). Trochu nás znepokojují návaly dalších a dalších turistů, ale ještě se sem vejdou. Za chvíli budeme muset jet, nad námi se udělalo černo a my nechceme zmoknout.

         Nakonec nás malý déšť přece jen zastihl a zahnal nás do Břeclavi na benzinu. Zde se občerstvujeme → bagety, kafe atd. Po chvíli déšť začal ustávat a my se vydáváme směrem na Uherský Ostroh. David nasazuje na boty igelitové tašky proti kapicím vody, to je výbava!

Cestou se stavujeme ve vinných sklípcích Plže a v Blatnici pod Svatým Antonínkem, kde Věrča jako jediná může koštovat a vybrat tak zásoby na večer. Po hodině kupujeme Rulandské šedé, 3 litry. Fotíme se s vinařem, kterému se líbí naše stroje a nabízí nám výhodný obchod :D Dává nám lahev vína navíc za to, že mu foto s ním zašleme. Dohodnuto!

Přes Uherský Brod frčíme do našeho dnešního cíle, tím je obec Drnovice a v ní rekreační středisko Ploština. Dnes budeme velmi levně nocovat v chatkách. Nemusíme stavět stany, ani vytahovat vařič, občerstvení tu je, pivo točí, malinovku taky. A to se vyplatí! Navíc jsme celý kemp měli sami pro sebe!

 

6. Den - 6.7.2018

         Vstáváme, snídáme, vyrážíme přes Vsetín na hraniční přechod Makov na Slovensko. Z Makova jedeme 50 km/h do Čadce a pak jedeme 5km rychlostí 0 km/h → KOLONA JAK BLÁZEN!!! Pak jedeme do Jablunkova na oběd. Číšník má zájem o stroje, ptá se, kam jedeme, a přeje nám šťastnou cestu. Dále směřujeme k nejvýchodnějšímu bodu ČR přes vyfrézovaný Bukovec.

Pro nás je to ten poslední, mise splněna, navštívili jsme všechny čtyři body. Naše trasa dnes bude končit v našich domovech.

         Po hlavní silnici jedeme směr Karviná, zastavujeme u nakloněného kostela  sv. Petra z Alkantary, který byl vystavěn v roce 1736. Za jeho propadnutí a nynější podobu může dolování uhlí.

Protože všude okolo nás se honí bouřkové mraky, vydáváme se opět na cestu vstříc ostravským ulicím. Cestou si párkrát neplánovaně zajedem a vyčerpáni zastavujeme na přestávku na benzince v Krnově. Bolely nás zadky :D. Náhle se u nás objeví příznivec Jawy, má Třindu, na které jsou místo kufrů přidělané kanystry. Dělí se s námi o své zážitky na Ukrajině a povídáme o celkovém cestování na Jawách.

         Po vystřídání na WC se vydáváme směrem Rejvíz, zde dáváme malé občerstvení a odjíždíme přes Hanušovice a Králíky domů. Až tady, vlastně skoro doma, nás zastihl malý déšť a s ním zima. Přejíždíme několik železničních přejezdů, nikomu se to naštěstí nesmeklo. Naší další zastávkou je benzinka v Žamberku, tankujeme plné nádrže, radujeme se, že jsme dojeli bez nehod! Bez fotky se neobejdem, takže ještě poslední společná a plácnem si! Následně se loučíme s Honzou, který to má domů ještě kus cesty. Hurá zvládli jsme to!

2000 km v zadcích, dali jsme to!!!

 

„Výprava motorkářská kolem Česka podařila se,

protože přistáli jsme zase doma a ne u moře“

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (33x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist