Motovíkend s trochou drzosti... aneb zákulisí Mostecka
Text: Chary | Zveřejněno: 12.10.2009 | Zobrazeno: 11 929x
Jako se již tradičně stává, že se domluvíte na víkend s partou, tak tak nebývá, ale o tom nemusím psát, to všici znáte a tak jsme se dohodli jen tři. Je pátek a já jsem rozhodnut, že budu muset vyrazit sám někamsi na sever a po cestě se setkat s KTMartíkem, ale jelikož mu jeho LC8ma nechtěla chytit z jakéhosi KTM důvodu, tak nakonec, že pojede až v sobotu ráno. Třetí je Křeny, ten má ale sobotní dopolední šichtu, tak že nás dojede kdekoliv.
Přestalo pršet, nám se do žaludků už nic nevejde a tak nic na plat jedeme dál, že.
Pomalu a jistě se vkrádáme zákazem vjezdu (který jsme neviděli) --- pssst --- do vojenského prostoru Doupov, resp. vojenského újezdu Hradiště a tak nenápadně si ho celý projíždíme křížem krážem po rozlehlých tankových pláních, okolo míst označených – zákaz vstupu místo dopadu střel a tak podobně.
Doupov je jinak překrásný, co se týče krajiny, je to tam už takové nedotčené a zberchané z komunistických manévrů, dnes tam už totiž manévrují hlavně zajíci, srnky a sojky. Po projetí Doupova se vydáváme vedle Kadaně do povrchových dolů, kde jsem už ostatně před pár lety jezdil a byl se podívat až u těžebního stroje a tak na tohle jsem kluky nalákal.
Nejlíp to vyhrál Křeny, který se nikam nehrnul, zůstal na asfaltíku a měl zalitá očka slzami smíchu, prostě fracek jeden se nám smál....
Po tomhle pokusu jsme se snažili do těžebního prostoru „nabourat“ ještě jednou cestičkou, bohužel taky bez úspěchu, tak se přímo od Kadaně snažíme vjet přes bránu, která vede ke skládce, projíždíme a míříme si to dál k dolu. To ale nevíme, že po kilometru je tam umístěnej karavaník s ostrahou, která na nás koukala jako na zjevení. Hned jak jsem k nim přijel, povídám, jestli by se dal vidět důl z nějakého pěkného místa a ať se nezlobí, že jsme dojeli zákazem až sem, a jestli by nás tam na pár minut nepustili. I prd, regulerně jsme měli smolíka a mazali zpět a už jsme to nezkoušeli.
Ráno po snídani a výborné ranní koupeli balíme, sedáme do sedel a jedeme po „čáře“ směr Hora sv. Kateřiny, Kalek, Hora sv. Šebestiána, odtud cyklostezkou na hlavní silnici co vede do Černého potoka, kde odbočujeme na Kovářskou. Z Kovářské pokračujeme směr Klínovec, kde ostatně vymejšlím zase „zaječinu“, jakož i předloni, a jednoduše odbočuji pod sjezdovkami přímo na ně. Kluci offík přivítali a tak si dělám srandu, jestli si dáme jedničku, dvojku a nebo černou sjezdovku. Sázíme za jedna a vzhůru sjezdovkou až k vysílači, kde z nás nechápali jacísi turisti a hned si nás fotili.
V Božím Daru po dotankování mazlíků se vydáváme cestičkou na Potůčky, Horní Blatná, Nové Hamry, Jelení a Stříbrná. Tyhle poslední úseky od Hory sv. Kateřiny až sem se vyplatí si projet. A i když jsem tudy jel už potřetí, zase se mi tu líbilo. Libovolně přejíždíme jižněji k Mariánským Lázním za městečko Klášter do pěkného malého kempíku. Cesta sem nebyla špatná až na jednu opět zajímavou offíkovou vsuvku. Jedeme si takhle zákazem vjezdu, kde byla silnice v rekonstrukci, až dojedeme k mostu, kterej tam holt nebyl. Po domluvě skáču na Varana a brodím. V brodu nebylo zas tolik vody, nebojte se, ale zato o co míň vody tam bylo, tak o to tam byly větší šutráky a prudší protější svah. Co myslíte, povedlo se??? áááále povedlo, sice jsem měl asi třikrát návrh od Varana, že by si ustlal, ale rozmluvil jsem mu to a vyjeli jsme to.
Po mne hnedle brodí Martík a taky se mu vede, i když s těmi samými návrhy od Kačeny na ustlání si. A copak ten Křeny s tou jeho bavoráckou adventurou? Hned nás poslal k šípku a po vedlejší uzoučké lávce dvakrát lomené přejíždí na druhou stranu.
Nicméně po přijetí do kempu shazujeme bagáž a jelikož jsme si koupili špekáčky, vydáváme se s Martíkem do lesa pro dřevo. Motorky jsme nabalili klestím a po příjezdu do kempu na nás koukali lidi, jako kdyby přijeli dvě rumunský bryčky s klestím.
Po přípravě na oheň probíhá očistec v rybníčku a následně špekáčky proložené dvěma pivy v kiosku a za stálého hraní harmoniky a zpěvu ruských písní od vedlejšího stanu siestíme pod hvězdami. Kdekoliv v kempech hrajou kytary, ale u Mariánek jedou Kalinku a harmoniku. Je ale pravda, že jsem takhle instrumentálně Kalinku ještě neslyšel. Ráno po snídani vlastního ražení sedáme do sedel a přes Domažlicko a Klatovsko míříme do Českých Budějovic, kde se po krásném prodlouženém víkendu loučíme a rozjíždíme k domovům.
Tak zase někdy pic Varaderic
Chary