Malý okruh Libereckým pohraničím

Venku bylo nádherné počasí, tak kolem 19°C, na nic jsem nečekal, oblékl bundu, dolil benzín a vyrazil směrem k německým hranicím. Cesta z Liberce směr Hrádek nad Nisou neskýtá žádné velké potěšení pro motorkáře na slabším stroji, jelikož se jedná o dvouproudovou rychlostní silnici. V tomto případě jsem tedy zvolil alternativní řešení vyjet z Liberce přes Machnín kolem golfového hřiště a na silnici 35 jsem se napojil až před Chrastavou. Následuje rychlý úsek dvouproudové silnice a přejezd Chrastavy po dlouhém mostu až do Bílého Kostela. Zde je nutné odbočit směrem na Hrádek nad Nisou a německé hranice. Dále cesta pokračuje lesem a serpentinami až ke Grabštejnu, kde mohou milovníci historie navštívit zámek.
Já jsem Grabštejn pouze minul a pokračoval směr hranice. Po levé straně míjím Hrádek nad Nisou a cesta pokračuje po rychlém obchvatu až k hranicím. V tomto okamžiku se naskýtá otevřený pohled na Trojzemí, čili oblast kde se střetávají hranice Polska, Německa a Čech. Tento pohled ve mně vyvolává smíšené pocity. Na západ je krásný výhled na masiv Lužických hor s vévodící nezaměnitelnou siluetou Hvozdu (749 m), k severu je vidět dlouhá plošina, začínající městem Žitava, lemovaná desítkami větrných elektráren a končící snad až někde u Baltského moře. Pohled na severovýchod je však otřesný – polská uhelná pánev, pustina a elektrárna ze které se valí dým směrem na Jizerské hory a Krkonoše. Snad už je odsířená a hory už netrpí tolik jak tomu bylo v minulosti (sušiny v Jizerkách apod..). Po okruhu jsem pohodlně dojel na hranice, míjejíc vyhlášené koupaliště Kristýna po levé straně. Následuje asi kilometrový úsek Polskem, kde naši obchodně nadaní sousedé stále nabízejí bardzo dobré trpaslíky za zlotke, korone nebo eura, po kterém vjíždím do Německa. Staré hranice jsou teď samozřejmě volně průjezdné, tudíž člověk pomalu ani nepostřehne na tomto krátkém úseku v jaké zemi se právě nachází.

V Žitavě je potřeba se dát druhou odbočkou doleva a pak už se jen držet směru Kurort Oybin. Vše je značené s německou precizností, takže lze jen velmi těžko zabloudit. V Žitavě je možné dát pauzu, centrum města je zajímavé a pro motorkáře ze vzdálenějších koutů, kteří se do Žitavy zase tak často nedostanou, se určitě vyplatí udělat krátkou prohlídku. Cestu na Oybin lemuje úzkorozchodná parní železnice začínající v Žitavě.
I když jsem nikdy sám nezkusil, jedná se o místní velmi zajímavou atrakci a stařičká parní lokomotiva supící údolím k Oybinu je určitě lákavým zpestřením rodinných výletů. Neměl jsem bohužel to štěstí potkat vlak na cestě, tak jsem si ho alespoň prohlédl na nádraží. Asi po 10 km za Žitavou se najednou otevřená krajina uzavře do úzkého údolí, lemovaného vysokými pískovcovými masivy. Celé městečko Oybin a okolí má skutečně lázeňský charakter, vše je dokonale upravené, udržované a čisté. Zde si člověk nepřipadá pouze jako ve „východním“ Německu ale spíš by se pocitově přesunul o několik set kilometrů na západ. Oybin sám o sobě skýtá mnoho zajímavého, od návštěvy kláštera na skalním masivu nad městečkem až po posezení v některé přilehlé „Biergarten“.

Já však opět pouze projíždím a pokračuji strmým kopcem směr Hein, což je vesnička úzce sousedící s „naším“ Krompachem. Cesta je pěkná, je však potřeba dávat pozor na německé turisty, vyskakující ze všech stran z lesa i z francouzskými holemi. V Heinu je to trochu komplikovanější, protože přechod na Krompach není značen pro motoristy a je potřeba projet mezi hraničními kameny na asfaltku pokračující na české straně. Tato sousedí s odbočkou z Heinu na Hvozd, takže ve finále také žádný problém. Na českém území pokračuje asfaltka do obce Krompach. Je krásně, tak dělám pauzu na rozlehlé louce sousedící po levé straně a užívám si nádherného výhledu na majestátní Hvozd a pohledu do českého vnitrozemí. Nějaká německá turistka nechápavě sleduje jak se válím v trávě, asi se domnívá že jsem havaroval, neboť mám na sobě stále helmu… Po chvíli opět nasedám sjíždím dolů Krompachem. Zdejší zajímavostí jsou dva tisícileté tisy, údajně snad nejstarší stromy v Čechách. Dostanete se k nim jednoduše odbočkou na návsi směrem na Hvozd. Nachází se po pár stech metrech vpravo. Po projetí Krompachu pokračuji vlevo směr Mařenice, Heřmanice, Jablonné poklidnou vesnickou silnicí. V Mařenicích je možné zastavit u hospody se zahrádkou, další možnost pak skýtá vyhlášený ranč Malevil kousek za Mařenicemi, pro neznalé opět doporučuji navštívit – koně, restaurace, golfové hřiště, ubytování… Z Jablonného v Podještědí se jede opět velmi příjemně přes Dubnici, Žibřidice, Křižany až na Ještěd.
Zde nastává skutečný požitek ze zatáček – povrch silnice je kvalitní (až na krátký frézovaný úsek) a do zatáček je dobře vidět. MZ si trochu zaškrtala stupačkami a svých 12 koní jsem řádně probudil k životu. Na Výpřeži, což je místo kde silnice začíná opět padat k Liberci, je možné odbočit doprava a výlet si ještě zpestřit vyjížďkou až na vrchol Ještědu … určitě stojí za to, jelikož kruhový výhled z výšky 1012m je naprosto jedinečný a bez problémů bývá vidět 100 km daleko. Pak už stačí sjet zpět dolů do Liberce a stylově zakončit výlet na některé ze zahrádek.
Je mi celkem jasné, že se nejedná o žádný objevný cestopis ale o velmi příjemnou vyjížďku po blízkém okolí. Pro všechny z okolí Liberce, ale i pro ostatní motorkáře kteří k nám na sever zavítali, vřele doporučuji jako velmi příjemný výlet. Vzhledem k malebnému okolí se bude líbit i našim něžnějším polovičkám. Celá trasa vydá na necelých 100 km a ve velmi pohodovém tempu odpovídá ani ne 2 hodinám jízdy.