Krajní body ČR

Výlet proběhl formou prodlouženého víkendu pá-po, protože jsme neměli moc dovolené. Rozhodli jsme se, že to prostě musíme stihnout. Trasa byla dlouhá cca 1750km, takže docela pohodička a věděli jsme, že to za ty 4 dny stihneme, akorát jsme nechtěli celý den sedět v sedle, ale pojmout to více na pohodu. Celý výlet nás vyšel asi do 8000 Kč, a to jsme moc nešetřili, takže i cenově dost slušné. Možná jsem to ještě přehnal, už si ty částky úplně nepamatuji a nějak zvlášť jsem to nepočítal.

První den : Brzké ranní vstávání mi nedělá moc dobře, ale jelikož jsme se měli vydat na výlet, na který jsem se těšil celé léto, byl jsem na nohou hned. Motorka byla připravená už den předem a mně tak stačilo jen na sebe naházet hadry a mohl jsem vyjet. Bydlím asi 15 kilometů od Ostravy a druhý účastník zájezdu Marek bydlí právě tam. Ten už na mě čekal venku s připravenou mašinou Hondou VFR 800Fi, taky nabalenou jak autobus. Na to, že jsme jeli jen na 4 dny, tak jsme měli s sebou vybavení jak do Afriky na měsíc. Prostě klasika, raději to tahat s sebou, než aby to pak chybělo že. Ještě na úvod zmíním, že já jezdím na Yamaze MT-09, zkráceně Jamal nebo pomeranč, což není úplně cestovní motorka, pravda, ale s mým přešitým sedlem byl zadek v dostatečném pohodlí a trpěla jen záda a kolena, ale to je jen o zvyku, nebylo to nic hrozného.

Byli jsme teda připraveni vyjet, naše společná první zastávka byla hned 40km za Ostravou v Opavě na benzince, kde jsme natankovali a dali si snídani ve formě párku v rohlíku, kávy a doutníku (tohle byl mimochodem takový náš benzínkový standart). Po rychlém občerstvení jsme se nechtěli ze začátku moc zdržovat, protože první den byl největší hype a chtěli jsme ujet co nejdál a hlavně nás čekal dle našeho názoru nejlepší úsek celé cesty, a to silnice č. 11, která vede od Opavy až do Hradce Králové a je to opravdu něco nádherného. Krásné okolí, pěkný asfalt a samé zatáčky, prostě co víc chceš.

Vyjeli jsme teda z Opavy a za hodinku jsme v Šumperku zase na benzince, tentokrát jen tankování motorky a člověka.  Poté opět sedáme na mašiny a jedeme směr Hradec Králové, který už je asi v půlce cesty směrem na Nejsevernější bod ČR. Tam zase stavíme a dáváme si “benzínkový standart“ a užíváme si toho dopaminu, který se nám dostavil po jízdě na silnici č.11. Ještě rychle píšeme domů našim polovičkám, kde jsme, kolega zkouší dostat do vefry nějaké ty elektrické koně navíc a jedeme dál.Dojíždíme na náš první krajní bod, kterým je ten nejsevernější. Necháváme motorky asi 1.5 km od bodu a jdeme se trochu projít a protáhnout nohy. Za chvíli jsme na místě a na chvíli si sedáme a dáváme si odpočinkový doutníček a nějaké foto. Samozřejmě nesmí chybět skok a teď jsem v Německu, skok zpět a jsem v Česku. Za chvíli jdeme zpět cestou po lese, louce a mezi kravičkami. Dojdeme k mašinám a začínáme hledat nějaké místo, kde bychom mohli přespat, nacházíme na interfernetu kemp kousek od nás ve Sloupu a tak se rozhodneme, že už jsme toho dneska ujeli dost a jedeme tam.

Dorazíme do kempu, vypíšeme nějaké papíry o SPZ apod., platíme a rozbalujeme stan a poté přichází uvítací placatička. Vyprahlý Marek se plazí ke zdroji, a tak ho doháním a dáváme si pivko v hospodě u vody, moc hezké panorama. Za první den jsme ujeli 473km, a tak jdeme spát se spokojeným pocitem ze skvělého dne.

Druhý den : Ráno vstáváme, já teda s mírnou kocovinkou, ale nic, co bych nepřežil. Balíme stany a odjíždíme z kempu. Na snídani stavíme u motorestu Ušák, prostě jsme měli hlad a bylo to u cesty.

Po jídle vyrážíme dál a za chvíli další benzinka v Odravě s naším “standartem“. Těch benzínek bylo docela dost na tu vzdálenost, kterou jsme celkově ujeli. Ono Jamal má se svou nádrží 14l dojezd asi 200km. Za chvíli dojíždíme na další bod našeho výletu, a to je nejzápadnější bod ČR. Tam jsme si dali i malou enduro vložku po polní cestě a pak přímo po poli. Motorky jsme nechali u vjezdu do lesa, kde už to opravdu nešlo projet a šli jsme se zase kousek projít a protáhnout svaly na pulkách.

Další bod je za námi a my můžeme pokračovat dál. Jedeme kousek po ne úplně známých místech a dostáváme hlad, a tak začínáme hledat nějaké místo, kde se najíme. Projíždíme krásným městem Horšovský Týn a stavíme na náměstí, kde si dáváme brutální porci výborného guláše a já jsem k prasknutí. Chvíli ještě kecáme a razíme dál.. Dnes jedeme po asi druhé (samozřejmě můj názor) nejlepší cestě u nás, a to je kolem hranic s Německem přes národní park Šumava. Zase krásné okolí a super cesty, v jednu chvíli jsme ale měli na mále a málem byl náš výlet ukončen v půli. Markovi vběhla pod kola srna a vyhnul se jí asi tak jen o metr, tak mi to teda aspoň přišlo, když jsem jel za ním. Naštěstí jsme si z toho odnesli oba jen skoro posrání. Projíždíme Šumavou a přijíždíme do kempu na Lipně. Klasicky vytahujeme občanky, platíme a stavíme stan. Ještě se jdeme na chvíli projít po okolí a pak se vracíme ke stanu. Dojíždíme ruma ze včera a pak nás ještě chytne slina a jdem na pivo. Druhý den máme nájezd 534km a i když to nebylo tak zábavné jako první den, tak to určitě nebyla nuda a těšíme se na další.

Třetí den : Ráno vstanem a jdeme do města koupit nějakou snídani do jednoty. Najíme se, sbalíme stan a jsme nachystaní na cestu. Protože jsme už na Lipně, tak dojet k jižnímu bodu nám zabírá asi jen hodinu.

Když jsme dojeli na místo, kde bychom měli nechat motorky, tak se rozhodujeme, jestli vjedem do zákazu, a nebo ještě půjdem pěšky, ale protože jsme byli v sedle jen hodinu, tak jsme si řekli, že to risknem a zkusíme dojet co nejdál, jsme to ale rebelové. Po chvíli se prašná hlíněná cesta změnila na štěrkovou a motorky se v ní hrozně bořili, jeli jsme pomalu a i tak jsem měl strach, že to tam někde položím. Naštěstí se tak nestalo a my jsme dojeli až skoro přímo k jižnímu bodu, pěšky jsme šli už asi jen 50 metrů. Na jížním bodě bylo razítko, tak jsme se oba orazili a zase na chvíli poseděli, než jsme vyjeli dál.

Před námi byla poměrně nudná cesta z jižního bodu na střed ČR, a tak to asi nebudu ani nějak detailně vypisovat. Dorazili jsme na geografický střed ČR, motorky jsme nechali kousek u cesty a šli jsme zase asi 50 metrů k bodu. Byl tam malý přístřešek s lavičkami, kde jsme si dali doutníka, pokecali, vyfotili a chystali se na cestu dál.

Od středu se nám moc nedařilo, protože začalo pršet a byla to taková průtrž, že než jsme stihli zastavit a nasadit nepromoky, tak už jsme byli stejně celí mokří až na kost, takže už ani němělo smysl se snažit. Kdyby aspoň pršelo pořád, ale to ne, vždycky valilo 10 minut a pak bylo hodinu sucho, to tak člověk už začal usychat a říkal si, že to vlastně ani tak nevadilo, protože jsme to měli se vším všudy, ale ono pak zase začalo pršet a tohle se stalo asi 4x. V podvečer už unavení z počasí a cesty jsme dorazili do kempu Stříbrný rybník v Hradci Králové.

Dojeli jsme do kempu dřív než obvykle, rozdělali stan a vybalili komplet batohy a začali všechno věšet a sušit. Najeli jsme jen 357km, protože nás hodně zpomalil déšť a taky jsme nejeli tak dlouho kvůli tomu, aby se nám mohly déle sušit věci. Zahříváme se hefronem a jdeme na večeři do místní restaurace. Musím říct, že i když jsme místa k přespání vybírali náhodně, tak nás všechny 3 kempy hodně příjemně překvapily.

Marek byl zklamaný, že se nemůže jít koupat, protože ve vodě byly sinice, ale já si myslím, že po tom dešti mu voda určitě nechyběla.

Čtvrtý den : Ráno balíme věci do batohů, bohužel všechno bylo ještě trochu vlhké, ale byl to poslední den, takže už to tolik nevadilo, protože jsme věděli, že hned, jak dorazíme domů, můžeme to dosušit. Vyjíždíme z kempu a jedeme znovu po naší oblíbené silnici č.11 směr Šumperk. Zastavujeme na benzínkový standart a už se nemůžeme dočkat Jeseníků a dál. Samozřejmě to byla zase pecka, ale už to nebylo jako první den. Cesty byly ještě polomokré, a tak jsme si v zatáčkách úplně nevěřili, ale i tak to bylo moc super. Po průjezdu Jeseníků a cest kolem Bruntálu a Opavy jsme zastavili v menší obci Hrabyně u památníku 2. světové války, kde jsme rozvášněně hovořili o tom, jaké máme vlastně štěstí, že bydlíme v okolí podle nás nejlepších cest pro motorky v Česku. Prostě sednem a jedem a nemáme to nikde daleko.

Po krátké pauze máme namířeno na náš poslední záchytný bod na mapě, a to je nejvýchodnější bod ČR v Bukovci na hranici s Polskem. Do hodinky jsme na místě. Motorky necháváme na malém parkovišti podél cesty a vydáváme se necelých 10 minut pěšky na místo. No a jsme tam, sedíme na lavičce a povídáme si o tom, jak to bylo fajn a že bychom měli zase něco vymyslet a jet znovu, tentokrát třeba někam do zahraničí. Jdeme zpět k motorkám, mávneme na sebe a jedeme každý domů.

Poslední den jsme měli nájezd taky jen 377 km, ale úplně nám to stačilo, nebylo třeba to nikam hnát a byla to naše první “velká jízda“ na motorkách. Po příjezdu domů už jen vybaluju věci a dávám motorku do garáže.

 Děkuji všem, kteří dočetli tento malý příběh až sem a třeba příště napíšu o svém dalším výletu, který letos plánuji. Zároveň bych chtěl taky říct, že i když máte necestovní motorku, nemáte moc peněz nebo volna a nechcete jet někam daleko, protože třeba neumíte anglicky apod., tak stále můžete vymyslet nějaký podobný výlet u nás, stačí jen chtít a ono to jde, není to ani tak těžké, jak si někteří lidé představují. Závěrem už snad jen přeji všem málo poruch a kolama dolů!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE