Jawandr 2006

1.den

Bereme plnou nádrž a v poledne v tom největším pařáku jedem do KRUŠNÝCH HOR. Často stavíme a jedem v klidu. Vyškrábeme se na MĚDĚNEC a pokračujeme na východ. Jedeme po KRUŠNOHORSKÉM OKRUHU. Je to BOMBA!!! Nádherná příroda a čistě motorkářská cesta. Samý zákruty a klesačky do údolí. Jen ten asfalt je místy jak po náletu. Nad JIRKOVEM jsme vyjely na 902 metrů vysokou EDUARDOVU SKÁLU s vyhlídkou na Krušnohoří a pak jsme to střihly zkratkou po louce dolů. Já blbec jel na neutrál a tak jsme to neubrzdil a lehly jsme si na pravobok. Jen se ohnuly revmáče a PIŽLA má modřinu. Taková ostuda - přikrejt se motorkou hned první den. Po horách jsme se dokodrcali do DĚČÍNA. Kupujeme vodu a jedem za město. Spíme pod širákem na palouku u lesa, pijeme čaj, jíme čokoládu, čumíme na hvězdy a kecáme o životě.

Ujeto 200km.

2.den

Ráno v šest hodin nás budí nějaká přestřelka kousek od nás. Je tam spousta policejních aut. Žádná akční honička se nekoná, v lese je střelnice, horší místo na nocleh jsme si vybrat nemohly. Balíme a jedem do města koupit náhradní baterky do foťáku. Sice jsme je sehnaly, ale vybitý. Dnes jezdíme po horách. Z DĚČÍNA míříme na HŘENSKO a cestou PIŽLU trefila do krku vosa. Má tam pěknou bouli a prej to i bolí. Projíždíme LABSKÉ PÍSKOVCE a ČESKÉ ŠVÝCARSKO. Stavíme se na PANSKÉ SKÁLE. Vybily se nám baterky ve foťáku, tak ani nic nefotíme a přes LUŽICKÉ HORY jedeme na JEŠTĚD. V jedné garáži u party mladejch kluků aspoň trochu dobíjíme baterky do foťáku a necháváme motorku vychladnout ve stínu. Když vyjíždíme na JEŠTĚD, tak kousek pod vrcholem motor mele z posledního. PIŽLA sesedá a jde pěšky. Já dojíždím na parkoviště a dávám zase motorku do stínu. Pijeme dobrou vodu za 50kč a po chvíli vyjíždíme přímo na parkoviště pod JEŠTĚDEM. Lidi fotí naší motorku a my fotíme okolní přírodu. Sjíždíme dolů do LIBERCE nakoupit a pak míříme na sever k Polské hranici. Spíme kdesi v JIZERSKÝCH HORÁCH a ve vsi za kopcem se nám nabíjí baterky do foťáku a mobil. Na pravé botě jsem si startováním prošoupal podrážku.

Ujeto 220km.

3.den

Ráno vyzvedáváme nabitý baterky s mobilem a jedem na hraniční přechod. Celníci mě nemůžou poznat na fotce v pasu páč sem čerstvě ostříhanej a oholenej, tak chtěj ještě občanku, ale tam mám na fotce vlasy i vousy až na ramena. Smějou se a pouští nás. Přejíždíme Polskou hranici a pak už jen jedeme a jedeme. PIŽLA je pěkně spálenej od sluníčka. Já i v tom největším pařáku jedu v košili zapnutý až ke krku. Začala nám hučet trojka, tak se dívám na olej a chybí nám asi půl litru!!! Kupuju novej olej a leju ho do převodovky. Teče to z motoru snad všude. Už vím proč nám to první den tak kouřilo. Holt PRÁCE KVAPNÁ - HODNĚ TRAPNÁ. Odfláknul jsem utěsnění karterů. Aspoň vím, že motor se polsky řekne ŠENIK. Stavíme v městečku WOLSZTYN a u kostela se myjeme u hřbitovního vodovodu. Posloucháme mši a fotíme se u staré zvonice. Jedem dál a stavíme se nakoupit. Zdá se nám drahej repelent tak ho nebereme a večer musíme kvůli komárům postavit stan. Stan je dostavenej a komáři najednou nikde! Ty mrchy už pěkně potichu čekají ve stanu! Nu což, zalejzáme dovnitř, zapínáme zip a Pižla je všechny vymlacuje plastovým prkýnkem na maso. Spíme na samotě u opuštěného statku kdesi uprostřed POLSKA. Jo a TOČENÉ PIVO se řekne PIVO Z BEČKY.

Ujeto 340km.

4.den

Jedeme pořád na sever. Cesta je pořád rovná a vede jen lesy. Projíždíme oblast PUSZCZKA NOTECKA. Jedna polka mi řekla že to je poušť, ale omyl,,,je to les,,,velkej les. Silnice neklesá ani nestoupá a vede rovně třeba 20km, pak je mírná zatáčka doleva a zase 20km rovně atd. Takhle jedem celý den a všude jen lesy. Má to i něco do sebe. Stavím na odpočinek. Jak dávám neutrál tak se okamžitě kousnul píst, holt to vedro a zatížení motorky je hned po výbrusu moc velký. Stavíme u rybníka, mejeme se a jíme. Začíná se měnit krajina z roviny v mírně zvlněnou. Konečně zatáčky. Tankujeme plnou, dolejváme převoďák a v nějakém městečku nakupujeme. V supermarketu je levněji než v Čechách. K moři to je 100km, tak to pálíme na plnej knedlik aby jsme stihly západ slunce do moře. O fous jsme to prošvihly, ale něco jsme ještě stihly. Hezký pohled na zbarvené nebe nad mořem. Z klidného moře stoupala mlha a plynule se měnila v mrak. Nejde poznat kde končí moře a kde začíná nebe. Fakt paráda. Jen scházelo aby z mlhy vyjela vikingská loď. Celé pobřeží od Německa až k Rusku je hodně možností ubytování. Tak spíme na zahradě u jednoho ožralýho dědka. Za 8zl. Nejdřív se nám smál že mu dáváme tak hodně a pak si řekl o 10zl. Sprchujeme se a zalejzáme do stanu. V noci prší. Ještě že jsme stan včera naimpregnovaly. Stejně jsme ho postavily blbě a tak je ráno mokrej.

Ujeto 297km.

5.den

Asi hodinu bloudíme a pak konečně jedem na východ. Koupil jsem mapu Polska v GLOBUSU. Jsou na ní neexistující silnice a ty existující tam nejsou. Dnes jsme si dali za úkol nafotit západ slunce do moře. S malými přestávkami jedeme celý den. Strašně fouká a je zima. Jsme pořádně oblečený, poláci jsou v triku. Jdeme spát do kempu pod JESTŘÁBÍ HOROU. V chatce máme obývák, koupelnu, ložnici, kuchyňku, vařič, ledničku, verandu ...stojí to 50zl. Máme slevu 50% protože ještě není sezona. Bereme jídlo a jdeme na pláž. Ležíme na karimatce, jíme a fotíme...paráda. V chatě si dáváme sprchu, vaříme, pereme, nabíjíme všechny baterky co máme a z rádia posloucháme polskej popík.

Ujeto 289km.

6.den

Jedem do JASTRZEBIA GORA. Ve městě necháváme motorku v centru a jdeme do přístavu. Kdykoli zastavíme, tak se kolem motorky sejde hlouček lidí a fotí a filmují a ptají se. V přístavu je rušno, samý stánky se suvenýry. Posíláme pohledy a pokračujeme na HELSKÝ VÝBĚŽEK. Je to úzký pruh pevniny vybíhající do moře. Je dlouhý 40km a v nejužším místě má asi 200m. Celá MIERZEJA HELSKA je turistická atrakce a docela i obydlená. Je tu spousta kempů a typických turistických městeček. Přijíždíme do HEL a jdeme vyfotit místní maják. Pak jdeme do přístavu. Je to tu sice hezké, ale přelidněné a předražené. Za války se o výběžek jakožto velmi strategické námořní místo vedly velké boje. Mají tu muzeum věnované válečnému námořnictvu. Vracíme se na pevninu a míříme na GDANSK. Jde to pomalu, silnice se opravují a všude svítí červené semafory. Projíždíme GDANSK a odbočujeme na MALBORK. Jsme u něj až večer, tak hledáme místo na nocleh. Spíme na poli u silnice. Kousek od nás má nějakej děda zahradu a celej vyplašenej jede na kole do vsi pro pomoc. Asi chudák myslel, že se vrátily Němci. Za hodinu přichází tři poláci a ptají se co jsme zač. Pak nás nechávají na pokoji. Ráno dokonce přišel pokecat i ten děda.

Ujeto 230km.

7.den

Hned ráno jdeme do MALBORKU. Je to největší hrad v Evropě. Celý hrad je z cihel a kolem něj je nespočet bašt. Později kolem hradu vzniklo město a pohltilo roztroušené bašty. Takže tu mezi paneláky narazíte na středověké věže. Z jedné takové věže jsme viděly udělanou stylovou hospodu. Docela utrácíme. parkovný za 14zl a vstupenky za 60zl. Průvodci nabízejí výklad v němčině, angličtině a polštině. Vybíráme si polštinu a jdeme na to. Prohlídka je neskutečně dlouhá a stejně vidíme jen část hradu. Je to obrovský komplex. Ale líbí se nám to, je to velmi zajímavé. Škoda, že nerozumíme výkladu o říčním vyplachování megažumpy v podhradí. Jestli pojedete do POLSKA k moři, tak si MALBORK určitě nenechte ujít. V hradu nám vyhládlo, tak jdeme do města nakoupit. Nejrozšířenější polský supermarket se jmenuje BIEDRONKA čily beruška. Sámoška se řekne SKLEP SPOŽYWCZY. Na první stráni baštíme meloun čili arbus a pak míříme na jih. Krajina je jako v Čechách a cesta nám hezky utíká. Začíná poprchávat, tak zastavuju a opírám motorku o strom. Jdeme do autobusové zastávky a okamžitě začíná fakt hustej lijavec. My jsme suchý, což o to, ale na mě přišlo velesraní a motorka s hajzlákem v kastlíku stojí přes silnici na dešti. Beru motorku rychlým útokem a strhávám  z nosiče gumáky a nepromoky. V boudě se oblékám do gumy a v klídku jdu vydolovat toaleťák. Pak jdu za zastávku, strkám zadek do kopřiv a seru na Polsko, ale to všechno v takovém lijavci že to svět neviděl. Jedem dál. Zase začínají nekonečné lesy a silnice bez zatáček. Na benzíně nám parta kluků říká o blízkém motosrazu. Jedem tam. Já jsem nadšenej a Pižla zklamanej. Zajíždíme si asi 60km a žádný sraz se nikde nekoná. Já jsem nasranej a Pižla spokojenej. Jsme ve vesnici kde probíhá festival lidové hudby. Poláci se o nás až moc zajímají, jeden mává flaškou a chce se prát, tak mizíme a stanujeme na louce u lesa. V noci docela slušně leje.

Ujeto 219km.

8.den

Ráno je hezky. Děláme si velkou snídani a sušíme oblečení. Přichází jeden místní, obhlíží zmoklý seno a radí nám zkratku. Fotíme se u motorky, místo přileb máme na hlavě vydlabanýho melouna a kotlík, škoda že fotka nevyšla .PIŽLA se de vylejt a zjišťuje, že má na koulích klíště. Snaží se ho vyndat a v tom nejlepším přichází dvě puberťačky a jeden malej kluk. Jsou to děti toho sedláka. Balíme si věci a bavíme se s nimi. Holky nás zvou na zakončení festivalu. Dnes budou hrát jen cikánské kapely. Tak rád bych zůstal, ale musíme jet dál. Ochladilo se a poprchává. Dolejvám převoďák a vyrážíme. Cestou se seznamujeme s dvěma polskýma motorkářema. Jdeme na návštěvu k jednomu z nich. Je to pohodář. Má barák na samotě se zahradou, stodolou a dílnou ve které má asi 8 motoveteránů. Měníme si adresy a domlouváme další návštěvu. JAKUB nám slibuje návštěvu se svým M72+SIDE. Jedem dál na jih a stanujeme na super plácku u lesíka.

Ujeto 277km.

9.den

Míříme na KRAKOW. Krajina se mění. Začínají kopce a zatáčky. Ze země vykukují skály. Projíždíme 80km dlouhou stezku orlích hnízd. SZIAK ORLICH HNIAZD je oblast prvohorní krajiny. Malá silnice se kroutí údolími mezi bílými vápencovými skalami na kterých jsou zříceniny hradů. Je to paráda. Člověk neví kam má dřív koukat. Stavíme se v PUSTYNIA BLEDOVSKA. Má to být klasická poušť s vrstvou písku silnou 60m. Dokonce jsem viděl polský film točený v této poušti. Vypadalo to tam jako v Africe. Za války tady Němci cvičily vojáky do Afriky. Zůstaly tu po nich bunkry. Bohužel poušť zarostla travou a písek jde vidět jen místy. Ale stále se tomuto přírodnímu úkazu říká EVROPSKÁ SAHARA. Pokračujeme mezi skalami a PIŽLA chce zastavit kvůli focení. Stavím na písku a leháme si na levobok. Jen ohnutá stupačka. Dnes jsme i promáčkly vejfuk o žlab a jedna mulda posadila Pižlu až na opěrku. Chudák motorka, dnes dostává fakt zabrat. Stavíme v OICOVSKY PARK NARODOWY a jdeme na prohlídku jeskyní. Máme štestí, zrovna dovnitř vchází polská výprava turistů, tak se nenápadně mísíme s davem. Vevnitř jsou velké sály a zima. Každý z návštěvníků dostává svíčku a prohlídka se mění ve fakt magickou podívanou. V lese jsou sochy pralidí kteří zde žily. Chci dnes vidět hory, tak to valíme na jihovýchod až do večera. Stanujeme na kopci u lesa. Máme vyhlídku na Polskou stranu Tater. Paráda.

Ujeto 298km.

10.den

Na slovenskou hranici to je asi 100km pěkným pohořím. Ráj pro motorkáře. Bavíme se s dvěma českýma motorkářema kteří mají ještě 10 dní dovolenou a neví kam mají jet. Omylem projíždím bez kontroly slovenskou hranici a celník řve jak pominutej. Ještě zjišťuje, že mám rok propadlej pas. Ve SPIŠSKÉ NOVÉ nás chytá fakt velká bouřka. Schováváme se v motorestu. Bavím se s Maďarským motorkářem který na svém BMW projel pěkný kus Evropy. Jeho fotky jsou na www.mgp.hu  Proměnlivým deštěm projíždíme TATRY. Má to své kouzlo. Obrovské hory mizí v mlze a náhle se zas vynořují. V takových chvílích si uvědomuju, že my nejsme nic a naše války jsou jen hrou kterou může příroda kdykoliv zastavit. Zajíždíme na louku, natahuju přes zrcátko ponožku aby si nás nevšiml nějakej ochranář přírody. Pižlu to pobavilo tak ještě jawu zdobí šátkem, brejlema a čepicí. Ochranáři nebojte se, nezbude tu po nás ani stopa. Spíme pod širákem na stráni v Tatrách a pozorujeme meteory křižující noční oblohu.

Ujeto 253km.

11.den

Projíždíme ORAVSKOU MAGURU a stavíme u vojenskýho pásáku. Jdeme se na něm vyfotit. Pižla sedí na pásáku a já připravuju autospoušť na foťáku. Pak běžím k pásáku a skáču do něj šipku zadníma dvířkama. Hlavou narážím do madla takovou silou až se zamotám. Nemít z recese na hlavě kokosku tak sem snad na místě mrtvej. Na kokosce mám krásnou khaki šmouhu na památku . Po focení jedem na benzínu. Koukám do nádrže a vidím, že nic nevidím. Asi jsme tam dojely na výpary. Dávám plnou, dolejvám převoďák a jedem dál. Najednou se mi začíná pěkně motat hlava. To asi z tý rány na pásáku. Vidím dvakrát a je mi blbě. Přijíždíme do MALÉ FATRY a jdeme se koupat do horského potoka. Doufám, že tohle nečte nějakej ochranář přírody. Pak už jedem jen do kopce. Přejíždíme JAVORNÍKY a překračujeme Českou hranici. Přemýšlíme kam se ještě podíváme. Rozhodujeme se jet na jižní Moravu. Přes malé vesničky se dokodrcáváme do KUNŠTÁTU a stavíme stan na kopci. Asi 8 metrů od nás zastavuje nějakej hajnej s NIVOU a spravuje si motor. Vůbec si nás nevšiml páč jsme celý v zelenym. Dáváme s nim pokecík a jdeme spát. Komáři bodají jak o život a v noci přichází pěkná bouřka. Vichřice nám tak cloumá stanem až si říkám že to musí povalit motorku. (máco...foukalo to víc než tenkrát v Nasavrkách...)

Ujeto 364km.

12.den

Ráno mám louži pod hlavou a mokrý oblečení. Blbě zapíchlej kolík od stanu se uvolnil a vítr nám tam nafoukal vodu. Motorka kupodivu stojí na stojánku. Sušíme stan a jedem se podívat do RUDKY na sochy blanických rytířů. Bohužel mají zavřeno tak jdeme do hospody a nad mapou přemýšlíme kam dál. Jedem si do KRHANIC prohlédnout vojenské muzeum. Maj taky zavřeno. Ale ta projížďka vysočinou stála za to. Nekonečně zákrut a kopců. Vzpomínám si na zříceninu hradu co je poblíž, tak ji jedem omrknout a ONI ji snad přestěhovali nebo co. Zjišťuju, že jsme na špatnym břehu řeky. Jedem do kempu v TÝNCI NAD SÁZAVOU. Stavíme stan, jdeme na chvíli do hospody a spát.

Ujeto 232km.

13.den

Dnes je pátek a JAWAMÁNIE má sraz na KRUCEMBURKU. Pižla na sraz nechce. Dlouho řešíme jak to udělat a nakonec se rozhodujeme pro cestu domů. Cestou se chceme podívat do KONĚPRUSKÝCH JESKYNÍ. Projíždíme ČESKÝM KRASEM a při naší smůle narážíme na uzavřenou silnici do KONĚPRUS. Nechce se nám po dlouhé objížďce, tak se už nikde nezdržujeme a krásným KŘIVOKLÁTSKEM míříme domů. Za ŽATCEM končí lesy a na polích pěkně pálí slunce. Nestavíme a pálíme to taky. Doma vysazuju Pižlu a jedu se s mojí Janičkou vykoupat do řeky. 2km za městem mi v převodovce praskla vidlička. Tomu říkám štěstí. Kdybych jel na KRUCEMBURK tak teď stojím bůh ví kde. Olej už asi tekl z motoru takovým proudem, že jsme nějaký čas jely nasucho. Ujeto 218km. Nu což. Motorku jsem dotlačil domů a celý víkend jen ležím, jím a peru oblečení. V pondělí si zajíždím do vedlejšího města zažádat o nový pas a půlím motor. Prasklá vidlička rozbila dvě kolečka z převodovky. V úterý dávám motor do kopy a balím si věci. Není kam spěchat, pas bude až ve středu.

14.den

Ráno si vyzvedávám nový cestovní pas a přes ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ jedu na MÁCHOVO JEZERO. V DOXECH se setkávám s KARLEM, MOOZOU a JOZEFEM. Až do půlnoci prolejzáme hospody.

Ujeto 180km.

15.den

MOOZA s JOZEFEM odjíždí domů a já s KARLEM jedu na jih. Na JIHLAVU. Proplétáme se KOKOŘÍNSKÝMI pískovci. Je to moc pěkná cesta, ale pořád bloudíme a KAREL nemá moc času, tak se odpojuje a po hlavní silnici jede do JIHLAVY. Já jedu lesy do LYSÉ NAD LABEM a motorka si stále víc zatáčí kam se jí chce. Hledám závadu a zjišťuju že kolečko na pávu má totálně vylágrovaný ložiska. Stavím v nějaké vesnici u obchodu s díly na traktory. Volám MATESOVI, MOUKOVI A DĚDOVI aby mi zjistily číslo ložisek co potřebuju. Všichni se činí (dík chlapi...) a já si za chvíli kupuju nový ložiska. Měním je na chodníku před obchodem. Prodavačky jsou moc hodný a půjčují mi kladivo. Jedu do VOSTRÉ do kempu. Stavím stan a jdu navštívit MARTINA. Ukazuje mi svou sbírku motoveteránů a dlouho vykecáváme. Večer si čtu o UKRAJINĚ a jdu brzy spát. Celou noc prší.

Ujeto 97km.

16.den

Využívám chvilky kdy neprší a balím se. Za chvíli zase leje. Jedu do KUTNÉ HORY do KOSTNICE. Cestou se bavím s motorkářema ze všech koutů Evropy. Hodně jich na sólovku objíždí EU. Od 12.00 do 18.00 jedu v dešti. Přijíždím k MILANOVI do ŽIROVNICE. Převlékám se do suchého, zatápíme v kamnech a sušíme moje oblečení. Nemám moc dobrej nepromok. Doma mám lepší. MILAN nemůže najít cestovní pas a tak si balí jeden propadlej kterej neodevzdal a ještě si půjčuje bráchovo.

Ujeto 188km.

17.den

Přijíždí MÁRA z Českých Budějovic a bez zdržování rovnou vyrážíme. Přejíždíme BÍLÉ KARPATY a překračujeme slovenskou hranici. MILAN to zkouší s propadlým pasem a nejde to. prochází na občanku. Po dálnici jedem do MARTINA. Docela nás z jízdy bolí zadky, tak občas stavíme. Za MARTINEM si bereme chatku v kempu. Za zády máme VELKOU FATRU a přes VÁH koukáme na MALOU FATRU. Je tu krásně. Jdeme do hospody. je to ukrutnej pajzl.

Ujeto 368km.

18.den

Jedeme po dálnici na východ. Nalevo jsou TATRY a napravo NÍZKÉ TATRY. Stavíme ve SLOVENSKÉM RÁJI a fotíme SPIŠSKÝ HRAD. Největší zřícenina hradu v Evropě. Já mu říkám ČORTŮV HRÁD. Míříme na VELYKYJ BEREZNYJ a před Ukrajinskýma hranicemi projíždíme tunelem dlouhým asi 5,5km. Docela dobrý. Na celnici MILAN předkládá bráchovo pas. Na fotce je úplně jinej chlap, ale nikoho to netrápí. Pak se celník ptá proč má v pase jiné jméno než v techničáku. Motorka je bráchovo říká MILAN. Hmmm na to celník, ale to potřebujete plnou moc k řízení půjčené motorky. Celník dostává 10usd a vše je OK. Pak prohlíží Milanovo zavadla a v každý tašce je navrchu pornočasák jako úplatek. Milan vypadá jako porno-dealer. Celník se ptá ŠTO ETO? Milan povídá ETO EROTIKA! Celník všechny časáky zabavuje a odchází si je prohlídnout do celnice. po čase se vrací a časáky vrací. Pak přichází kápo celníků ke mě a kouká mi na motorku natřenou khaki a chce, abych otevřel pávíka. Kouká dovnitř na ten bordel a ptá se jestli sem byl na vojně. Říkám že ne a to byla chyba! Hned mě seřve, že kdybych byl na vojně tak nemám v pávu takovej bordel. Pak se ptá ETO BMW? Já odpovídám NĚT, ETO JAWA. A on na to NĚT, ETO ZELJENOJE BMW, JAWA JEST KRASNAJA!. Já na to NĚT, ETO ZELJONAJA JAWA, BMW JEST ČORNOJE. On NĚT, BMW JEST ZELJENOJE. Já DA, ETO BMW. On CHOROŠO! MOŽNO JEST! Prostě jsme na UKRAJINĚ a jedem dál. Projíždíme vesničky a spíme pod širákem u řeky TURINJA.

Ujeto 369km.

19.den

Ráno objevujeme brod, tak ho hned zkoušíme. Nevím nevím jestli by jsme to bez vzájemné pomoci přebrodily. Jedem do UŽHORODU. Jdeme na náměstí a posíláme domů pohledy. Je to tu nic moc. Nejvíc se mi tu líbí plakát na koncert místních punkových kapel. Najíždíme na dálnici, která míří na LVOV, KIJEV a MOSKVU. Po dálnici kličkujou žigulíky mezi krávama a my jen koukáme s otevřenou pusou. Krávy zde chodí úplně volně po všech silnicích. Někdy se nám nechce stát a tak projíždíme zkrs stádo. Krávy to berou v klidu a nevšímají si nás, asi jsou zvyklé. Sjíždíme na vedlejší a okamžitě začíná otřesnej asfalt a krásná krajina. Projíždíme začínající KARPATY a fotíme a fotíme. Cestou potkáváme spousty Čechů, hlavně na horských kolech, ale i pěšáky s krosnama na zádech. Vyjíždíme na vrchol menší hory. Ještě netušíme, co nás čeká. Na vrcholu je parkoviště, stavíme a fotíme. Z vrcholu hory vede polní cesta ze které trčí velké kameny. Je tak prudce z kopce a plná děr, že nemůžu přijít na to , který pásák to tu dokázal vyjezdit. Najednou se kolem mě po cestě dolů přežene pěkně rozjetej žigulík naloženej hráběma...už nic neřeším a jedem dál. Sjíždíme do údolí a jdeme do hospody. Jsme kousek od KOLOČAVY a hospody jsou zde pěkně nové, dřevěné. Tady už žijou z turistů. Dáváme si 1x čaj a 2x kafe. Na naše to stojí 12kč a jedem na sever do rezervace. Stále stoupáme přes SINĚVIR až k umělému horskému jezeru HORSKÉ OKO. Cestou byly tři vrátnice a celkem vstupné každého stálo 5hr. Cesta byla tak neuvěřitelně endurácká, to jsem ještě nezažil, asi půl hodiny jsem jel do kopce na jedničku. V jednu chvíli mi začalo přisávat gufero a měl jsem problémy s otáčkama. To byl takovej záhul na motorku i na člověka, že sem si připadal jak v ráji. V těchto končinách jsou dlouhé zimy. Není jaro ani podzim a léto trvá 3 měsíce. Žijí zde horalové. Drsňáci od pohledu, ani od ženský bych tady nechtěl dostat pěstí. Žijou v dřevěných srubech a vodu si berou z řeky. Ráno vyženou krávy do hor na pastvu a motykama okopávají malá políčka. Je zde 100% nezaměstnanost a nic jiného je neživí než ty krávy a pole. Nemají šanci se odsud dostat. Jejich jediná šance na výdělek je TURISTA. Jsou zde zvyklí na cyklisty a pěšáky, ale na nás koukají s otevřenou pusou. Vládne zde středověk. Nechápou, proč bohatí turisté ze západu jezdí na tak starých motorkách. Naše motorky se jim  líbí, bohatí je chtějí koupit a chudí nám za ně nabízejí žigulíky. Zde jsou lidé hodně bohatí a hodně chudí, nic mezi...mám pocit že v Čechách nás to také brzy čeká. Od jezera se vracíme do údolí které celé patří jedné bábušce sedící na pařezu. Je tu spousta hospod, chalup a Čechů. Od bábušky si pronajímáme chalupu za 20hr na osobu a jdeme do sauny. Sauna je kapitola sama pro sebe. Stojí 15hr a kdo nezkusí nepochopí. Na stráni stojí malý srub a vevnitř jsou jen lavice a starodávný kamna. Beru do ruky obrovskou dřevěnou naběračku a polévám rozpálený kamna...je to paráda...vevnitř jsou 4 Češi co přijely na kroskách. Přivezly si je na plaťáku na ukrajinskou hranici a teď přes vrcholy přejíždí Karpaty. Ze sauny běháme nahatý přes louku a skáčeme do horského potoka. Voda je svedená prkenným žlabem do obří kádě kam by se snad vešli 4 lidi. Pak jdeme do hospody a kecáme s krosařema.Jsou to správní chlapíci a obdivujou, že jsme to vyjely na kejvačkách s pávíkama. Toto byl jeden z nejlepších dnů celé dovolené.

Ujeto 244km.

20.den

Rychle se balíme, po fošně přejíždíme potok a sjíždíme z hor po nejbrutálnější cestě v mém životě. Cesta (nedokážu psát silnice) vede údolím vedle horské řeky která je pro místní záchodem i popelnicí. Cesta je posypaná oblázkama velikosti melounu. V řece je občas zaparkovanej buldozer . Když voda smete cestu do řeky, tak buldozer navozí nový kameny. Už nikdy v Čechách neřeknu, že je někde špatná cesta. Míjíme benzinovou stanici. Hromada sudů na návsi a děda rozlejvá benzín do kýblů. Na rumunské hranici odbočujeme na východ a po 100km se stáčíme na sever. Fotíme se u cedule JASINJA. Je to nejvýchodnější město první československé republiky. Jak říká Milan. OD JASINĚ DO AŠE - REPUBLIKA JE NAŠE! Tankujeme a míříme do hor na HOVERLU. To je nejvyšší hora Ukrajiny. 10km před HOVERLOU končí asfalt a my opět vyjíždíme nahoru po kamenité cestě plné děr. Jsme už tak otrlí, že se i předjíždíme. 10km jedeme rychlostí 20km v hod. Cestou potkáváme nablejskaný fára a autobusy. NECHÁPU. Dojíždíme k horskému hotelu a jdeme spát POD DOŠKY. To je takovej přístřešek v lese. Nedaleko je velkej moderní hotel z kterého k nám přišel náhončí a nechápe proč všichni Češi chtěj spát v lese, když nám tady postavily tak krásnej hotel. Naše motorky jsou 100 metrů nad Sněžkou.

Ujeto 250km.

21.den

Vstáváme ve 4 ráno. V noci mě něco kouslo do kotníku, mám tam dvě černý díry a svědí to. Buď dva komáři nebo had. Balíme a motorky dáváme k hotelové vrátnici. Na vrchol HOVERLY musíme vystoupat o 300 metrů. Cesta je dlouhá 4,5km a jdeme ji 2 hodiny. Stoupáme krásnou přírodou. Nejdřív mizí stromy pak i kleč a zůstávají jen kameny a tráva. Nahoře jsme sami. Fotíme se a jíme pana melouna. Pan meloun se nejdřív pokusil zachránit útěkem, ale daleko se nedokutálel a jen mi pěkně pomlátil kokosku. Cestou dolů potkáváme desítky turistů, hodně rusů. Sedáme na naše prskolety a vracíme se na jih. U rumunských hranic se stáčíme na západ a jedem do SOLOVINY. Koupeme se v zatopených solných dolech. Ležíme na hladině jak noviny. Ne a ne se potopit a v očíčku to pálí. Všechny věci si dáváme do kempu a jdeme na prohlídku SOLNÝCH DOLŮ. Sjíždíme prorezlým výtahem 380 metrů pod povrch. Ráno jsme stály 2061 m.n.m a teď jsme 16 m.n.m.  Celé doly jsou vyrubané v obrovském kusu soli. Jsou tu pod zemí i léčebné ubytovny. Jdeme na chvíli do hospody a pak honem spát.

Ujeto 135km.

22.den

Jedem do Maďarska. Na celnici čekáme 1,5h. 20km za hranicí zjišťujeme, že jediná směnárna je zavřená a v bankách neberou hřivny. POZOR NA TO!!! KDOŽ SE VRACÍTE Z UKRAJINY. ZBAVTE SE HŘIVEN PŘED HRANICÍ!!! Vracím se na celnici a v koloně aut postupně měním na forinty. Ani nevím kurs. Nic nepočítám...prostě vždy někomu do okýnka strčím pár hřiven a dostanu pár forintů. Vracím se ke klukům. MÁRA má rozebranou motorku. Při opravě zapalování zjišťujeme špatný gufero. Nastavujeme předstih pomocí drátku a vajglu. Přijíždí parta místních motorkářů a půjčují nám měrky. Jenom s nima zkontrolujem správnost odtrhu a přískokem vpřed se přesunujeme do kempu. Hurá do sprchy a do hospody. Noha svědí čím dál víc.

Ujeto 204km.

23.den

Ráno jedem k motoshopu a kupujeme gufero. Říkám prodavačovi GUFERO! A mávám vadným guferem. On říká DA! A já na to TY GAVARIŠ PO RUSKY? On NĚT! A tím vyčerpal svou znalost cizích řečí. Pak mi rukama nohama vysvětluje že bez odborné dílny to gufero nevyměníme. Za 30min je vše spraveno a my máme dovoleno se v mototechně umýt. Říkám prodavačovi TUDOM NETUDOM aby viděl že se taky ve světě neztratím a odjíždíme na dálnici. Je takový vedro, že musíme občas zastavit vychladit motory. Pořád si polejvám bolavou nohu, kluci z toho mají bžundu. Před BUDAPEŠTÍ odbočujeme na sever a míříme ke slovenským hranicím. U VISEGRADU nás přes DUNAJ převáží přívoz. Celnice nám zabírá 10min. HURÁ konečně žádný zdlouhavý procedury. Za hranicí bez problémů měníme peníze a jedem do ŠTŮROVO do kempu. Je to tu obrovský komplex termálních lázní, ubytoven a hospod. Nelíbí se mi tu. Jeden maník se diví, že jsme na takových motorkách dokázaly přijet z Čech až na Slovensko...

Ujeto 352km.

24.den

Frčíme po dálnici do BRATISLAVY. MÁRA si čistí karbec. Na přechodu do Rakouska jsme snad hodinu. Jedeme po dálnici. Vídeň podjíždíme tunelem a stáčíme se na sever k Čechám. MÁROVI pořád blbne motor. Má vodu v benzínu. Pořád čistíme karbec a nakonec musíme vylejt celou nádrž. Tankujeme novej benzín, ale ani to nepomáhá. Tedˇuž vím, že voda tekla do karbu po plynovém lanku. Jsme 60km od českých hranic a stmívá se. MILAN jede domů a já s MÁROU čekám na jeho bráchu s dodávkou. Ležíme na zemi pozorujeme blesky v dáli a v kotníku mi pulsuje celý vesmír. V 1 ráno přijíždí MÁROVO brácha a motorky jdou potupně do dodávky. V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH všechno vykládáme a ve 3 ráno jdu spát. Ještě fotím oteklou nohu.

Ujeto 315km.

25.den

Vstávám v 7 ráno a hned se balím a jedu dál. MÁRA mi musí nastartovat motorku. Mám tak nateklou nohu, že kdyby mě to koplo tak to asi nepřežiju. Ohřátej motor pak už v pohodě startuju levou nohou. Jedu do DOMAŽLIC navštívit ségru. Asi hodinu odpočívám a pak bez zastavení jedu přes Plzeň na Chomutov.

Ujeto 306km.

SHRNUTÍ:

POLSKO-  JEDNA VELKÁ PLACKA. Dvě největší atrakce jsou moře a polská strana TATER. Cenově to je stejné jako v Čechách a v pohodě se domluvíte.
SLOVENSKO- krásná příroda, lidi no problém a na dálnici nepotřebujete známku. Je to tu malinko dražší.
UKRAJINA- nádherně zachovalá příroda. Ukrajinci neznají pojem EKOLOGIE. Celá Ukrajina je jeden velký smeťák. Dálniční známku nepotřebujete. Doporučuju enduro pneu...kdyby zapršelo, tak jsme neprojely. Na Ukrajině nemají záchody ani ve školách natož v horách. Vše je o třetinu levnější než v Čechách.
MAĎARSKO + RAKOUSKO- nemůžu posoudit...projel jsem to po dálnici. Dálniční známku v obou státech potřebujete. Jednodenní stojí necelé 4eur.

JAWANDR 2006 skončil. Za 25 dní jsem projel 6 států a zdolal 6445km. Příště bych rád Ukrajině věnoval víc času. Trochu víc si projet hory a víc poznat místní lidi a jejich nelehký život. V pondělí mě chlapi z práce vyhání k doktorovi a rozbor krve prokazuje uštknutí. HOWG!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE