Den Vítězství, aneb jak jsem si zamiloval Vysočinu

8.5.2021 - na den Vítězství si počasí vyloženě říkalo o to vyrazit.

Kapitoly článku

Státní svátek 8.5.2021 a den Vítězství, osvobození od okupace Německem. 76 let od tohoto výročí byl krásný den, hned od rána rupmlovala zoncna jak o život, bylo mi hned jasný, že musím vyrazit. Kam ? Špendlík do mapy jsem zapíchlej neměl, snad všichni Brňáci letěli na Buchlov, ale moje volba padla na Vysočinu a nemohl jsem se rozhodnout líp!

Hned na začátku vám musím říct, že jsou tam úžasný cesty a teď na jaře si příjdou na své milovníci přírody, všechno je krásně zelené, lesy voní, louky krásně střižené, jak fotbalové hřiště, prostě krása střídá nádheru. Byl jsem unešen a celou cestu jsem si do helmy brblal, proč se všichni hrnou za hranice, když je i u nás takový krásný kus přírody? Jasný všichni chceme někam vypadnout, ale neměli by jsme poznat prvně krásu našich zamí než začneme objevovat ty cizí, říkám si.

Tak jsem si ráno udělal kafe, pokochal se krásným počasím a už jsem si to v hlavě promítal "jé to zas bude nádhernej den" říkal jsem si. Nic kafe dopitý, kufřík s kamerama nabalenej tak valíme. Vyběhl jsem z paneléku jako by mě do řitě střelili, skočil do auta a hulákal si to do Hajan kde mám garáž ve které už netrpělivě čekala Pegina.

No nazdar kočko, tak jsem tu, říkám jí. Ha kdyby mě někdo slyšel tak rovnou volá Chocholouška. Normálně jsem si tam s ní u převlíkání povídal, tohle fakt přišlo divný i mě a to už je co říct. Nic vyhrkám tě z garáže ať se taky trošku nadechneš čerstvýho vzduchu. 

Zamikám garáž, zapínám kameru a na drc startuji moji důchodkyni, jak ta si přede. Působí spokojeně a já ani nevím kdo se teď na to venčení těší víc.

Letím a obdivuji práci našich silničářů. Jako vážně, opravit obrovskou díru tím, že k ní postavím kužel nebo takovou tu pruhovanou zábranu, tomu říkám umění. No nic chápu, že těch děr je tolik, že to nemůžou stíhat, tak to beru s nadhledem. 

Vysočina pro mě začíná u Rosic, tam na benzinu a do plna 100 oktan, ta poletí jak k vohňu. Dávám párek v rohlíku na snídani a energeťák. 

Je čas vyrazit. Sedám na motorku a vyrážím směr Náměšť nad Oslavou, po cestě nic moc zvláštního, ta cesta z Rosic je taková nezajímavá. Zámek v Náměšti je fakt pěknej, je prostě škoda, že je zatím skoro vše zavřený. Nedá se nic dělat mrknu do parku, kouknu na zámek, poslechnu si zajímavý povídání z info cedule před zámkem a jedu dál. 

Cesta do Jaroměřic už byla o něco zajímavější, hezká cesta, která už se začínala pěkně kroutit. Zámek Jaroměřice nad Rokytnou nevypadá nijak zvláštně, člověk by si řekl "prostě zámek". Ovšem člověk změní názor ve chvíli, kdy projde do zámecké zahrady. Ta je opravdu krásná a určitě stojí za návštěvu. 

Směr Třebíč, obloha stále jasná a sluníčko krásně hřeje, místy až moc (to byl zase nápad koupit si černý hadry). Třebíčský zámek představuje spojení bývalého benediktinského kláštera s renesančním zámkem.V zámku jsou k vidění neobvyklé sbírky dýmek, vltavínů, betlémů a interaktivní expozice. Nenechte si ujít pozorování města prostřednictvím dalekohledu.

V areálu zámku se nachází i památka UNESCO Bazilika sv. Prokopa. Za zmínku určitě stojí i židovská čtvrť. Na to já jsem neměl uplně čas tak jsem koukl na co šlo a pokračoval dál. 

Na Brněnské FB skupině jsem dostal tip kde si dat na Vysočině dobrou kávu, konkrétně mi bylo doporučeno občerstvení U kolouška v obci Samotín. Vyrazil jsem tam a teď začala ta pravá, krásná Vysočina, prázdné silnice s novým kobercem, krásně se kroutící mezi loukami a lesy. Už cestou jsem zahlídl pár krásných chaloupek, které sice byly zrekonstruované, ale v původním stylu. To je něco čeho si neskutečně vážím, lidi se snaží zachovávat tu autetičnost Vysočiny.

Každopádně jsem uzoučkou silničkou plnou turistů, kteří se na mě dívali fakt ošklivě dojel do vesnice Samotín a hrnul jsem si to ke Kolouškovi. Super, zákaz vjezdu ? Nedá se nic dělat, jedu, kdyby něco jsem dopravní obsluha. Po pár set metrech jsem dojel na místo určení s obrovskou chutí na dobrou kávu. Hm výborný, rekonstrukce, zavřeno. Tak to jsem zvědav kde tady budu hledat jiný místo s dobrou kávou. Zkusím jet dál a děj se vůle boží, po nějakým půl kilometru dojíždím do dědiny Blatiny. Už v Samotíně jsem byl okouzlen tou krásou, ale teď? Teď nemám ani slov. Chaloupky rozházený po kopcovité krajině, ke každé usedlosti obrovský pozemek s loukou. Tohle je něco co bych si třeba na důchod fakt rád pořídil. Protahuji se úzkými silničkami až mě jedna z nich dovede na křižovatku u které je cedule s šipkou na hospodu, odbočuji tam, ale po par metrech zjišťuji, že ona hospoda kam jsem měl namířeno je zavřená. Tak to už není přece možný, můžu mít takovou smůlu? Popojedu a čumím jak puk, pražírna kávy a tady? Jedu snad se tam dá dat ta jajich kávička. A dá, sice ne přímo v pražírně Hofr, ale k pražírně patří i kavárna, která je hned naproti a kávu mají užasnou. Konečně jsem spokojen, dávam si kávu a koukám co bych si dal k jídlu, mají různé zákusky, na to asi není uplně chuť, chleba se škvarky mě ten den taky neoslovil. Nevadí jídlo dám jinde. 

Dopito, dokouřeno, otáčím stroj a vyrážím na další pozici na mapě a tou je Vírksá přehrada, oficiálně Vodní nádrž Vír I. Pokračuje moje kroucení hlavou a údivné výkřiky VAU v helmě. Silničky čím dál krásnější a stále bez provozu, příroda úžasná. Úžasná kochačka, jedu pomale a otáčím hlavou až mě z toho bolí za krkem. Cesta Brno - Vír je celkem profláklá, proto po příjezdi vidím hned několik strojů odhozených na kraji hráze. Pokochám se tou vodní plouchou obklopenou lesy, mrknu dolů z hráze (super pro někoho se strachem z výšek) a pokračuji v putovování.

Mojí další a předposlední zastávkou byl hrad Svojanov. Vyskákat se dá přímo k hradu, kde je parkoviště které hlídá starší paní a poprosí vás o 25Kč za motorku. S radostí jí vysypávám drobný a beru si od níc lístek jak do tomboly. Jdu to omrknout, hned u parkoviště je dětské hřiště a ohrada se zvířaty. 

Každopádně chci mrknout na jeden z nejstarších Českých královských hradů. Je otevřeno, chodí se bez průvodce a vstupné je 160Kč. V areálu je i restaurace, kde si i teď můžete dát něco na pití i jídlo. Hrad je fakt pěkný a výhled z něho je úžasný. Už je celkem pozdě, tak bych měl pomale vyrazit k domovu. 

Po cestě na Brno mě napadlo, že bych měl mrknout ještě na můj domácí hrad, který jsem vlastně navštívil v podstatě naposledy někdy na základní škole. Takže moje poslední destinace před ustájením byl hrad Veveří tyčící se nad Brněnskou přehradou. 

A to už je konec mého "osvobozeného" výletu. Z Veveří to mrskám, mě už dobře známou cestou zpět do Hajan. Parking, rozloučení....a zase příště. 

Kompletní popis trasy i s mapou najdete pod videem -  https://www.youtube.com/watch?v=5CvnvCv_Xt4&t=121s

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):


TOPlist