Beskyde, Beskyde

Beskyde, Beskyde….

• 26.-28.5.2023
• 3 dny
• 755km
• 34,7l benzínu při průměrné spotřebě 4,6l/100km
• Motorka: BMW R1200 GS Triple Black

Zdravím příznivce jedné stopy a přidávám další cestopis z našich toulek. Letos to bude 10 let co jsme začali jezdit na motorce. Pavla to chytlo pár let před padesátkou, v tý době zrovna na Seznamu vyšel článek, jak si chlapi kolem 50 začínají barvit vlasy, pořizovat motorky a nové o dost mladší manželky. Zatímco barvení vlasů mě nechávalo naprosto v klidu, u pořízení motorky jsem si říkala: „Ještě něco takovýho do baráku.“ No, a teď si na našich cestách občas říkám, proč ho to nenapadlo dřív?

Převážně jezdíme po ČR a prozatím stále objevujeme nová místa, která stojí za to vidět, ale kraj, do kterého jsme vyrazili na konci loňského května jsme až tak zmapovaný neměli. I to byl důvod to změnit. Naše cyklopartička (3 manželský páry), se kterou každoročně vyrážíme na jiném dopravním prostředku, nám nabídla, že za nima můžeme přijet do Beskyd, kde měli pronajatý celý dům v Tiché, tiché obci na okraji Frenštátu pod Radhoštěm a pro jeden pár byl ještě volný pokoj. Každá dvojice měla vlastní pokoj s koupelnou a WC, nás pobyt vyšel na 2.500,- Kč/2 osoby/2 noci. Počasí vypadalo nadějně, volný víkend, tak nám nic nebránilo vyrazit.

Moje maličkost hledá, ukládá a plánuje body, které chci cestou vidět, Pavel hledá trasy a objednává ubytka, to je naše dělba práce. Jsme nastavený tak, že cestou do stanoveného cíle chceme většinou něco zajímavýho vidět a ne se jen bezhlavě řítit z bodu A do bodu B. Dálnice bereme jako nutný zlo na rychlý přesuny a to většinou když jedeme mimo republiku. A taky většinou jezdíme jinou trasou tam a jinou zpátky.

Vyjeli jsme z Kolína hned po snídani směr Kutná Hora, Čáslav, Heřmanův Městec, Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl a Svitavy. Před Moravskou Třebovou jsme před hřebečským tunelem sjeli z hlavní silnice k bývalým dolům Emil a Václav, ve kterých se těžilo cenomanské uhlí a později i žáruvzdorné jílovce.  Díky absenci parkovacích ploch jsme motorku nechali přímo u brány bývalých dolů a prošli cestičkou mezi ploty.  Můžete tady vidět staré haldy lupku zbylé po těžbě žáruvzdorných jílovců a každoročně si můžete zažít i výletní jízdy na mladějovské úzkokolejce ve stanovených termínech od května do září. Ne nadarmo se lokalitě říká měsíční krajina. V příkrém svahu se tu rozprostírá vodní a větrnou erozí zajímavě vytvarovaná halda hlušiny přezdívaná „měsíční krajina“. Ta jednak nabízí krásnou krajinnou vyhlídku, jednak poskytuje volné pole působnosti nadšeným fotografům. Šikovný fotograf dokáže na Hřebči vytvořit obrázky, které vypadají, jako kdyby byly vyfoceny daleko od České republiky, možná na nějakém lávovém poli na Islandu, na opuštěném vulkanickém ostrůvku uprostřed oceánu anebo na nějaké úplně jiné planetě. Při návratu z Beskyd jsem chtěla haldu vidět i z jiného úhlu a zkusila vylézt zespoda, ale ve vedru to byl doslova očistec.

Přes Mohelnici a Loštice, kde můžete ochutnat všechno možné i nemožné ze zdejších olomouckých tvarůžků (už jste někdy zkusili tvarůžkovou zmrzlinu? Já jo a už to podruhý zkoušet nebudu) jsme přibrzdili v obci Řimice a okoukli pravoslavný kostel sv. Ludmily. Kousek před Litovlí jsme zastavili v Chudobíně v zámeckém areálu, bohužel v současné době bez využití a přibrzdili u dalšího pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje tamtéž.

Olomouc jsme objeli vrchem přes Šternberk a Velkou Bystřici a  za Lipníkem nad Bečvou se pak těšili na prohlídku hradu Helfštýn.

Zaparkovat můžete na placeném parkovišti pod hradem (celodenní parkování motorky za 100,- Kč), nás nechal sympatický mladý muž (asi majitel) stát  hned vedle kiosku s občerstvením. Pěšky je to k hradu už jen kousek, pouhých necelých 300m do mírného kopečku. Hrad, založený na počátku 14. století,  několikrát obléhán a na konci 18. století opuštěn, nás velmi mile překvapil.  Je jedním z největších hradních komplexů u nás. Dochovaly se mohutné hradební zdi, několik věží, pět bran, věže a paláce. My si dali prohlídku bez průvodce v ceně 150,- Kč za osobu a celý komplex si důkladně prohlídli.  Tak důkladně, že jsme ztratili pojem  o čase a málem prošvihli poslední zastávku  u mojí spolužačky v Rožnově, kterou jsem dloooouhé roky neviděla.

Tak ještě letmý pohled z hradeb na další zajímavost železniční viadukt Jezernice (jsou to vlastně dva mosty vedle sebe, cihlový a kamenný, první postavený v roce 1847) a pak už jsme kolem něj dodnes nechápu, že bez pokuty, pelášili  přes Hranice a Valašské Meziříčí do Rožnova a dál do Frenštátu, kde jsme si koupili něco málo, co se nám ještě vešlo do kufrů, na snídaně, protože ubytování bylo bez snídaní, jen s vybavenou kuchyňkou.  Následně už jsme se vřele přivítali s kamarády a panem domácím výbornou slivovičkou. Ten den jsme jezdili po hlavních silnicích, které nepotřebují zvláštní komentář a ujeli na nich pohodových 311 km.

Přestože jsme byli s partou domluvený, že na nás počkají a vyjedeme si společně (oni autem, my na moto) na Pustevny, nevydrželi a jeli tam o den dřív. My se drželi svého plánu a odměnou nám byly krásný výhledy ze stezky Valaška, na rozdíl od nedočkavců, který v mlze hustý tak, že by se dala krájet, viděli úplný prd. Jo, kdo si počká, ten se dočká. Z Frenštátu to je na Pustevny jenom 30 km s převýšením 600m hlavně v závěrečných serpentýnách. Z hlídanýho parkoviště, kde zaplatíte za motorku 50,- Kč, si vyšlápnete ke stezce asi kilometr. Prohlídku stezky, jejíž součástí  je Himalájský chodník, Skywalk, chodník slávy i fotopoint (všechno vyzkoušeno)  můžeme jen doporučit. Vstupné sice není nejlevnější (dospělý za 320,- Kč), ale zážitek to je parádní. Ačkoliv trpím závratí i na židli, furt lezu někam po výškách a dokonce se někdy odvážím i na prosklenou vyhlídku jako v tomhle případě. Je pravda, že vůbec nevím, co bylo pod skleněnou podlahou.

Po pro mě adrenalinovém zážitku jsme se u kávičky se zákuskem uklidnili v krásně opraveném Libušíně, který zářil novotou a tak jsme ho nemohli vynechat. Musím říct, že šikovné ruce restaurátorů odvedly úžasnou práci.

Další z důvodu nepřístupnosti jen krátkou zastávkou byla Karolinka, horská vodní nádrž známá též jako Stanovnice, která je zásobárnou nejkvalitnější vody v povodí Moravy pro Vsetínsko.

Cestou k dalšímu vodnímu dílu jsme se najednou ocitli na hranicích se Slovenskem, kde nás v Makovském průsmyku zastavila socha partyzána v nadživotní velikosti, kterou jsem si musela cvaknout.

Pak už jsme si v krásném prostředí Beskyd vychutnali parádní silnici podél  vodní nádrže Šance. Ráj motorkářů ale i policajtů, kde si přijdou na své milovníci zatáček, jak jsem psala v předešlém článku https://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/ceska-republika/cesta-kolem-cr-2023-50607.html Vzhledem k hustému provozu je to tady profláknutý asi jako na Červenohorském sedle na rozdíl třeba od sedla Červenovodského na trase Čenkovice – Červená Voda. Takže chlapci, opatrně a hlavně kolama dolů a bacha na pokuty.

Poté co se hlavně jedna půlka naší výpravy nabažila jízdy a druhá focení, jsme se vydali uspokojit i naše chuťové buňky. Vsadili jsme na místní kuchyni a i díky pořadu Příběhy starých hospod na ČT1 jsme fakt nešlápli vedle. Stylová valašská rodinná hospoda U Janíka provozována již od roku 1873 s nabídkou čerstvých pokrmů z kvalitních surovin nám vyrazila dech a my si tak díky stylově oblečenému sympatickému personálu a mistrovskému umění kuchaře vychutnali úžasný gurmánský zážitek.

Večer už jsme strávili v kruhu přátel na ubytku.

Na cestě domů z víkendu v Beskydech jsme si to střihli přes Nový a Starý Jičín a Potštát na Svatý kopeček u Olomouce. Svatý Kopeček je městská čtvrť, poutní místo a katastrální území statutárního města Olomouce a slouží jako rekreační místo Olomoučanů. Nachází se zde olomoucká zoologická zahrada a v roce 1995 povýšený papežem  Janem Pavlem II. poutní kostel na baziliku Navštívení Panny Marie, ke které se každoročně konají velké poutě. My tam bohužel chytli svatbu, ale po chvilce čekání jsme si mohli krásu baziliky prohlédnout i zevnitř.

Navzdory našim zvyklostem jsme pak jeli stejnou trasou k haldě lupku, kde jsem se snažila ve vedru vydrápat zespodu na vrchol. Nakonec jsem se spokojila i s půlkou haldy a tiše záviděla Pavlovi odpočinek ve stínu lesa. Spocený a špinavý od lupku mě bylo fakt jedno, že i domů pojedeme stejnou trasou.

Beskydy v nás zanechaly úžasné pocity jak z krásné přírody, tak z projetých tras a určitě se tam vrátíme i proto, že jsme zdaleka nepoznali a neprojeli všechno. Na naše další cestování se můžete popřípadě mrknout na našem facebookovém profilu P&B cestou necestou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE