Nejlepšyje Albanyje 2023

Nejlepšyje Albanyje 2023 Stage 0

Léto skoro za náma, dovolená s rodinkou taky, všechno zrobené, tak je na čase si trochu provětrat hlavu a jít zkontrolovat balkánce, jestli je tam po roce pořád vše cajk. Vyrážíme zítra a budete se divit, od baráku od Navigátora. Ano, Navigátor is back on the road. Což je supr, bo se nemusím starat kam jedeme a můžu čumět kolem sebe. A po červnovém Rum uňském dobrodružství, které se neslo v duchu „přepočítávám“, si už prý i aktualizoval mapy v navigaci, takže základ úspěšného tripu by byl. Už teď se těším na všechny kufry, ale červnový rekord prvního kufru v Žilině asi zítra nepřekoná. Kdo ovšem letos tuto bohulibou akci musí vynechat je Pokladník. Je to škoda, ale je to tak, co se dá robit. Omluvenku ale dovalil, takže cajk. Ovšem tým bude i přesto tříčlenný, protože se s námi vstříc balkánským dobrodružstvím vydá nový člen týmu Krysa, který se osvědčil na Rum uňském dobrodružství, takže mu byla nabídnuta účast i na tomto dobrodružství. Funkci zatím nemá, ale asi mu přidělíme uvolněnou pozici pokladníka. Na zkoušku a jen do návratu Pokladníka. Zítra máme sraz v 7 u Navigátora před barákem a pak jazda směr první destinace našeho tripu Oradea v Rum uňsku. Motorku mám nachystanou, nabalenou, jakysik ten Rum a vysočina se tež najde, takže vše připraveno. Tak už jen Sretan Put a vijo. Balkánci těšte se, už se řítíme…

Nejlepšyje je Albanyje 2023 stage 01

5:50 mi zazvonil budík. Byl jsem už hodinu vzhůru a na ten zvuk jsem čekal. Celý rok jsem se těšil a plánoval a teď je to tady... koukl jsem z okna, venku azuro, ale nad Ostravou mlha. Tak v trenclach na balkon, jak teda venku je. Mám brát termo nebo ne? No oblékl jsem ho, i když nerad, a jak se ukázalo, nakonec se hodilo. Pak už na pumpu pro benál a v 6:50 jsem u Navigátora před barákem. V 6:55 se s náma po cestě do školy na Hondích splašených trubkách přijel rozloučit můj synek a v 7 dojel Krysák. Rychlá porada a jazda. Start nádhera, modrá obloha, slunko na obzoru a trochu kosa. Bomba. Tahali jsme na slovač. U čáry to bylo jak vjezd do Mordoru. Mlha, mokro a kosa. Ale co, to určitě přejde. Před Novým Mestom nad Váhom kolona total brutal, ale autaři uhýbali, takže celkem cajk. Pak se mlha ztratila a už jen kosa, ale azuro. Valíme po zábavné dálnici, ale to prostě musíš přežit. Pak přišla Maďarská rovina a to je fakt maso. Kukuřice, kukuřice a slunečnice. A do toho míjíme poslední pumpu a k další už nemáme šanci dojet. Takže stojíme na dálnici a hledáme, kde sjet a nabrat. Pumpu jsme našli, naštěstí to není daleko, vyrazíme, bereme a valíme zpět na Rumunsko. Hranice celkem v klidu, navíc nás nějaký týpek ve frontě pustil, děkujeme. A pak směr ubytko. A to byl super opruz. Na Slovensku bylo 11 stupňů, v Rumunsku 32. A Oradea total zacpaná. 4 km jsme jeli 40 minut a byli jsme úplně durch. Jak se blížíme k ubytku, tak ani hospa, ani obchod a my potřebujeme koupit tekutý proviant a nejlépe studený, že. Tak jsme minuli ubytko a jeli dál přes dědiny a hledali.Už jsme to chtěli vzdát, ale naštěstí se objevil obchod. Tak jsme nakoupili zásoby a valili na ubytko. A první večírek může začít. Zítra směr Sibiu a Transalpina. Už se těšíme. Rum a pivo Ciucas nám chutná.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 02

Nejprve se musím vrátit ke včerejšímu večírku. Samozřejmě, že to bylo velký, jak už první večírky na těchto akcích bývají, ale až tak, že praskla postel? A zrovna moje? No, bylo to spíš spartakiádní lehátko maskované za postel a stopro to bylo už dojebané a pak narafičené od někoho před náma, ale i tak. No a díky tomu jsme všichni o půlnoci řešili kam se mnou. Krysa mně pozval do své manželské postele a to se neodmítá. Zalehli jsme a spali. V noci jsem se vzbudil, on roztažený na celou postel, tak jsem do něj drcnul. Vzbudil se a říká, co prý tam dělám a proč spím s ním. Tak jsem mu připomněl problém s postelí, a že mne pozval. Moc se nechytal ale ok, spíme dál. Ráno mně pak dorazil Navigátor. Vyjdu z ložnice, on vytřeštil oči, zalapal po dechu a prý, proč jsme spali spolu s Krysou... Tak já už teda nevím. Na co asi myslel???? Byl jsem z toho lehce vyvedený z míry, ale co už. Vyrazili jsme na trať a ze začátku nebylo o co stát, celkem provoz než jsme se stáhli do hor.

Pak už byly vinkle a super ježdění. Po cestě jsme narazili na Pensionula GAYU, což mi připomnělo ranní výraz Navigátora. Jeli jsme hlubokýma hvozdama, už jen medvěd chyběl. Tak jsme aspoň cvakli pár psů. Závěr cesty byla Transalpina celkem cca 200 km, nejlepší cesta na svezení v Rumunsku. My spíme někde uprostřed. Bylo to bomba, ale celkem provoz. A jako vždy se potvrdilo, že čím větší vrak, tím větší závodník.

My jsme zažili pár horkých chvilek s Fordem Focus combivrak. Pak jsme dojeli Němce na BMW, celkem švihal, ale Navigátor chtěl ukázat, že jeho BMW je nejlepší, takže mocně zrychlil, Němec taky mocně zrychlil a bylo z toho parádní svezení. V půlce Alpiny jsme sjeli směrem doprava a vyrazili na ubytko. 15 km hvozdama a pak mezi stromama chalupa v alpském stylu a tam spíme. Zastavili jsme a hned se k nám připojilo štěně středoasijského pasteveckého psa. Štěně velikosti malého vlčáka. Já jsem šel řešit ubytko, kluci ho drbali. Dorazil jsem zpět za 5 minut, psa už nikdo nedrbal. Ptám se proč? No, bo je oba v rámci hrátek pohryzal... v ubytku je hospa, tak tam večer zajdem. A žádný signál. A venku 9 °C a ráno v 9 prý budou 4 °C. A to jsme v 1000 m a zítra budeme stoupat hned ráno přes 2000 m, tam asi bude sněžit... obvyklý večírek proběhne na terase dokud vydržíme a pak se stáhnem dovnitř. A taky jsme dnes na vlastní kůži zjistili, co znamená rumunské slovní spojení Drum Bud. Znamená to doslova Rozjebaná Cesta. Zítra už jedeme směr Srbsko, spát budeme na Borskom jezeru. Už se těšíme.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 03

Včera jsme poseděli na terase, a jak začla být kosa, zalezli jsme dovnitř. Pořád v bezpečí, hlídáni naším novým kámošem pasteveckým štěňátkem velikosti vlčáka. Mimochodem, na to, že to bylo tříměsíční štěně, si počínal jako zkušený harcovník, když v klidu vyhnal z pozemku pár toulavých psů. Co asi bude dělat, až vyroste? Nejlepší hláška večírku byla, když Navigátor prohlásil, že po cestě bylo hodně penisul. Jsme se váleli smíchem, zasraná rumunština 😁. Pak došel majitel, prý jestli chcem vidět lišku. My že jo, mysleli jsme si, že má nějakou v kleci. Prd, jedna prostě došla z lesa na terasu hospy, tak jsme ji pofotili a už konečně víme, jak to vypadá tam, kde fakt dávaj lišky dobrou noc. Ptal jsem se ho, jestli ji krmí, prý ne, že tam jen chodí na čumendu. Ráno jsme šli balit na motorky, kámoš nám asistoval a u toho proháněl kočky pod motorkama a po stromech. Pak šlohl Navigátorovi kapesníky, tak to jsme pak honili my jeho, aby je nerozhryzal a neudělal kolem chalupy bordel.

Šli jsme na snídani, kámoš s náma. Tam už byl otravný moc, tak mu Krysák dal prst na hraní, kámoš se zakousl a Krysák ho vyvedl ven. Zakousnutého v jeho prstu. Je to srdcař. V 8:30 jsme byli na trati. Nebyly 4 °C, ale krásných 7. A na vrcholcích přepychových 11 °C.

A azuro, samé vinkle, nádherná krajina, prostě paráda. Jak jsme sjeli pod Transalpinu, tak to vylezlo na 26. Navigátor zastavil na první pumpě,  samozřejmě v centru dědiny, a při svlékání terma jsme všem přítomným předvedli parádní striptýz. Včetně policejní hlídky co jela kolem. Pak jsme jeli chvilku po hlavním tahu, ale provoz ok, tak jsme tahali a konečně sjeli zpět do hor. A zase vinkle a krásná příroda.

 

Dorazili jsme na čáru, přejeli do našeho milovaného Srbska a valíme na Borsko jezero. Dojeli jsme na ubytko, dali pivko a razíme k vodě se smočit. Bavili jsme se s Navigátorem, jak jsou super ty rychleschnoucí ručníky. Každý jsme si ten svůj nesli v podpaží, na sobě plavky a tričko. Dojdem k vodě, klasicky betonové panely do vody, pěkně potažené řasou. Navigátor shodil cukle a rozhodl se, že nejdřív vyzkouší vodu. Položil nohu na kraj vody, noha začala ujíždět. Připojil tedy druhou nohu, aby vyrovnal balanc. Vzalo to švunk a milý Navigátor elegantně, jak po ledu zajel do vody. Když už pochopil, že nezastaví, tak tam hodil placáka. V tričku a s tím rychleschnoucím ručníkem v ruce... snažil se ho bránit, ale jezero vyhrálo a Navigátor zmizel pod hladinou i s ručníkem. My jsme nejdřív nevěřícně koukali, kam Navigátor jede v tričku a s ručníkem v ruce, a pak už jsme se jen smáli. Samozřejmě se všemi přítomnými na pláži.

Navigátor se vynořil, prohlásil, že voda je dobrá, vydrápal se zpět na břeh, zahodil ručník a tričko a vlezl zpět do vody. Krysák zkusil taky Navigátor style a zajel tam jak myš do ďury. Tak jsem tam hupnul taky a tak jsme se pak smáli, že jsme se málem utopili. A celé to zabil jeden Srb, který k nám doplaval a ptal se, odkud jsme. Z Česka. Dobrá show, tak si to tu užijte, a odplaval. A tímto majstrštykem se Navigátor nesmazatelně zapsal do historie Borského jezera. Večer zapadnem do hospody konečně na čevapi, už se těšíme. Večírek proběhne na terasce před ubytkem. Zítra směr Černá hora, budem spát v Rožaje. A cestou si dáme náš milovaný Kopaonik, tentokrát ze strany od Severní Makedonie. Už se těšíme.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 04

Ráno jsme dali kafe a májku (mimochodem stojí už 49 Kč, takže se z ní stává exkluzivní zboží pro horních 10 000 cestovatelů) a v 8:20 jsme byli na trati. Slunko, modrá obloha a krásných 16 °C. Jeli jsme rozlehlýma kopečkama, samé táhlé vinkle, tak jsme celkem tahali hned ze startu. Tohle bylo víceméně 200 km. Pak jsme se stočili na náš oblíbený Kopaonik. Jeli jsme úzkou cestou, kde nebyla ani noha, když se objevila obrovská sypaná hráz. Ty voe, super, kouknem na přehradu. Jo, ale z druhé strany žádná voda, jen pár zchátralých budov. Tomu říkám urbex. Pak jsme dojeli k vjezdu do národního parku Kopaonik, zaplatili 3 E na hlavu a vyrazili. Tady se musím zastavit. Do Kopaoniku se dá vjet celkem třemi cestami a na téhle jediné se platí vjezd, navíc to není ze strany hlavního tahu. Prostě Balkán… Ale razíme nahoru, super vinkle, super výhledy a provoz nula. Bomba. Nahoře jsme klasicky udělali pár fotek na vyhlídce a valíme druhou stranou dolů.

Stejně jak nahoru, super svezení. Pak už opruz do Pazaru, kde jsme loni zakufrovali na dva dny, a směr hranice Monte Negra. V Pazaru před nás z boční cesty vyrazili asi 12letý kluk na skůtru a vezl na tandemu tak 6letého... Pak jsme dorazili na hranice a od nich dolů ten samý Drum Bud jako loni, trochu asfaltu a hodně šotoliny, místy dost hluboké. Dali jsme to bez ztráty květinky a pak v Rožaje splnili i nadlidský úkol, tedy koupit pivo. Je totiž neděle, všechny normální obchody zavřené a ty otevřené bohužel muslimské, takže max. sodovka. Zabralo nám to cca 30 minut hledání a ježdění, ale nakonec nás jeden místňák, co chápe, že motorkáři mají po celém dni v té výhni žízeň, zavedl k pumpě, kde pivo prodávali, takže cajk. Ubytko se tváří na bookingu jako Fon, ale stojí celkem za prd. Naštěstí je nám to jedno. Na večeři je Trenčianská fazula s párkom a vepřovkou, už se těšíme. Bo nebylo na čem sedět, tak jsme židle čorkli z teras okolních chatek (nebojte, nikdo tam nebydlel), místo ledničky jsme zorganizovali velký odpaďák, do kterého jsme nalili vodu a narvali pivo. Po večeři jsme si zašli na wifi do hospy, která se tvářila, jak by stála na staromáku, a do toho hrál v podkresu z repráků klavír. Ty voe v horách v Montenegru jak pěst na oko. Vyřídili jsme nejnutnější a valili pryč, bo to se fakt nedalo. Poseděli jsme před chatkou, podebatovali a zalehli. Zítra jedem přes Kosovo a Albánii k Boce Kotorské, máme tam buklé ubytko hned u vody. V úterý si dáme voraz a nachystáme se na druhou část cesty. K moři už se těšíme.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 05

Bydlení v Rožaje stálo upřímně dost za prd. Dřevěná chata, kde byla 1 židle, žádná lednička, sprchový kout který netěsnil, takže všechna voda byla v celé koupelně, a v noci kosa jak v ruském filmu. Ale furt lepší, než být v práci, že. Ráno jsme si venku uvařili kafe, dali Májku číslo dvě a v 8:20 jsme byli na trati. Přivítala nás teplota 11 °C a hned krásné vinkle směr Kosovo. Na hranici jsme zaplatili 10 E za pojištění motorky a vijo. Celnici se jako vždy tvářili nasraně a kosovští Albánci furt jezdí jak dementi, takže v tomto směru se tady nic nezměnilo. Projeli jsme Kosovo a vjeli do Albánie. Zavzpomínal jsem si, jak jsme tady loni s Pokladníkem hledali jeho upadlý konec řadičky a nakonec vše vyřešili šroubem č. 8.

Nejdříve jsme si dali cca 60 km utažené cesty kolem přehrady na Drini a pak parádní rychlé vinkle směr Skoder. A full gaz směr bydlení u Kotoru u moře.

Celé nám to zabralo víc jak 10 hodin a na bydlení jsme dorazili kolem 18:30 spaření jak jetel. Dali jsme pivko a hupli do moře. Po celodenním pařáku bomba. Čekali jsme s připravenýma mobilama, co předvede Navigátor, ale úplně trapně tam vlezl normálně. Škoda. Pak jsme vyrazili na večeři, počkali si na jídlo víc jak hodinu, sprdli servírku, nedali jí žádné spropitné a odešli středem směr chalupa. Večírek proběhl na terase, a protože je zítra volný den, protáhl se do brzkých ranních hodin. Je teda fakt, že jsme se vzájemně museli párkrát vzbudit, jak jsme byli unavení, ale pak jsme chytli rytmus a už to šlo jedna báseň. Zítra pojezdíme po okolí a pozítří valíme směr Durmitor. Už se těšíme.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 06

Dnes byl volný den, takže jsme si ráno trochu přispali. Pak jsme zašli do pekárny a koupili na snídani burek, o kterém Navigátor básnil, jak je super. Před snídaní jsme hupli do moře a trochu poplavali. Už jsem teda zažil teplejší vodu, ale dalo se. Ve vodě jsme potkali Srba, co mluvil super slovensky. Prý žije ve Vojvodině,  což je oblast v Srbsku, kterou za Marie Terezie osídlili Češi a Slováci, aby hlídali hranice císařství před turkama. Podle toho, kolik je všude v česku stánků s kebabem, se jim to moc nepovedlo. Pak jsme šli do ubytka na snídani a chtěli jsme si uvařit kafe, ale nejel vařič. Tak jsme rozebrali skoro celou kuchyňskou linku abysme zjistili, že není zapnutá prodlužka, v které byl vařič zapojený. A na to jsem prosím přišel já a to jsem tu s dvěma elektrikářema... dali jsme kafe a burek, který nás o dvě hodiny později všechny pěkně prohnal. Prostě kvalita za rozumnou cenu. Pak jsme vyrazili na lehko počumět něco po okolí a zkusit najít ponorkový bunkr, který tady někde je. Bohužel jsme k němu nedojeli, protože to na závěr bylo asi 4 km po hrubé šotolině a to Krysák rezolutně odmítnul, jeho bajk na to není stavěný. A bo jsme partyja, tak ho tam přece nenecháme trčet samotného, takže bunkr až jindy. Tak jsme si udělali aspoň malý okruh po poloostrově, zpestřený pár divokými psy a po cestě sjeli náhodně vybranou cestou k vodě, že se vykoupem. Dolů jsme jeli úzkou cestou asi 5 km abychom zjistili, že končí placeným parkovištěm u nějaké hospy a jiné místo k zaparkování tam nebylo. Tak jsme se nasraní otočili a vyrazili zpět. Ještě jsme pak nakoupili nějaké zásoby a po včerejší skvělé zkušenosti s místní gastronomií si uvařili sami. Bylo to mnohem rychlejší.

Pak už jen naplánovat cestu na zítra a večírek může začít. Už se točíme domů, což je vždy trochu smutný okamžik, ale rum nám pomohl překonat splín. Zítra jedeme do našeho oblíbeného Durmitoru, pořádně to tam pojezdíme a spát budeme v Pljevlje. V baráku, co vypadá, že tam byl ještě včera nevěstinec. Nemůžu napsat, že se už těšíme, abych doma neměl průser.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 07

Ráno jsme se začali balit a zjistil jsem, že nemám mikinu. Nechal jsem ji předevčírem ve vzteku v hospodě, kde jsme čekali hodinu na jídlo, seřvali servírku a nedali spropitné. No, tak to s ní asi vytřeli podlahu. Ale i tak, dostal jsem ji od ženy a je KTM, takže to prostě musím zkusit. Tak jsem tam nafrčel, odchytil babku Ukrajinku, která měla v puse cigáro jak vlk ve slavném večerníčku, a nohama rukama ji vysvětlil, o co jde. Babka moc nereagovala, ale nakonec pochopila, ukázala ke dveřím a, světe div se, mikina tam visela na věšáku. Čistá a nepoškozená. Super. Takže poděkovat, mikinu do kufru a jazda. Všechny navigace nás vedly přes zkratku na výjezd nad Kotor a kratší to sice bylo, ale cesta hrozná a pěkně prudká. Naštěstí jsme to dali bez ztráty květinky. Nad Kotorem jsme dali vale moři a vjeli do vnitrozemí. V jednom místě byla zavřená cesta, ale Navigátorovi navigace ukazovala, že se to dá objet. Za 10 minut jsme byli na tom samém místě. Navigátor suše zahájil druhé kolečko, ale to jsme se šprajcli, cestu přetrasovali a vyrazili jinudy. Stálo nás to cca 60 km navíc, ale co, přišli jsme sem jezdit ne? Další slabou chvilku si Navigátor vybral u Podgoricy, kde nás vedl na objížďku města, která skončila šotolinou k baráku. Ale taky jsme se nakonec vymotali. Dorazili jsme pod Durmitor a dali si ho severní cestou podél kaňonu Morača.

Je to 65 km uzounké cesty vedoucích z půlky lesem a zbytek parádní výhledy. Zhruba uprostřed se klesá až na dno kaňonu, taky dobrý. Jižní trasa je sice hezčí ale toto taky stojí za projetí. Jeli jsme to cca 2 hodiny, nedalo se rychle, protože do zatáček není vidět a stěží se minuly 2 motorky.

Potkali jsme cestou pár aut a motorek, vždy jsme se nějak vyhnuli a celé to zabil týpek v obytném náklaďáku. Já tyhle lidi prostě nepochopím. My jsme ho naštěstí trefili v místě, kde se dalo vyhnout, ale kdyby jsme byli v autě, budeme couvat minimálně 3 km, abysme se minuli.

Ale blb to prostě jede. Pak už jsme valili směr ubytko v Pljevlje. Cestou jsme dojeli policejní dačku. Týpek, jak nás zmerčil, tak tomu začal dávat, tak jsme valili za ním, dědina, louka, les, furt 140, auta mu uhýbaly, plná čára nic neznamená. Týpkovi to vůbec nevadilo, dovedl nás tímhle stylem až do Pljevlje, tam odbočil do města, tak jsme na něj mávli a jeli směr ubytko. Dorazili jsme, nikde nikdo. Tak volám paní domácí. Zvedla to a prý o ničem neví a má plno. Přitom mám potvrzení z bookingu. Normální šmé, baba ubytovala někoho na černo a nedala to vědět bookingu, aby nemusela nic platit. Ale prý není problém, ubytuje nás kolega. Pán si pro nás přijel a jeli jsme za ním k ubytku. Motorky jsme dali do takové úzké uličky a jdeme se kouknout na bydlení. Pokoj 3 postele a koupelna, ani lednička natož kuchyň. A jde se k němu přes rozestavěnou terasu. No co, už se nám nikam nechce, nějak si poradíme. Rozbili jsme základní tábor na terase, na vařiči ohřáli fazole a pivo dali chladit do sprchového koutu. Výhled máme krásný, typicky balkánský, olískané betonové sloupy, ohořelý strop a trčící rezavé roxory. Oproti včerejšímu výhledu trochu rozdíl, ale co zrobíš. Ještě jsme zaskočili do místního krámku pro pár pivek a při jednom vzali láhev nějakého hořkého truňku. Proběhl standardní večírek a naplánovali jsme trasu. Celou dobu jsme zkoušeli, jak moc nám ten truňk nechutná a snažili se přijít na to proč, až nakonec došel. Zítra se pomotáme u Sarajeva po zbytcích po olympiádě 1984 a zapíchnem to v Jajcach. Meteoaplikace ukazují, že už to asi nebude suchou nohou, tak uvidíme.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 08

Člověk míní, pán bůh mění. Nebo v tomto případě pán bůh míní a člověk mění. Tedy jako spíše meteoaplikace míní a člověk mění. Trasu. Jak jsme totiž ráno zjistili, míní nás při jízdě Bosnou zalít hromadou vody jak kytky v květináči. No, tak jsme se zamysleli, posnídali a trasu změnili a pojedeme jinam, že. Proč zbytečně moknout. Jediné místo, kde nemá pršet, je pobřeží Jadranu. Tak se tam stáhneme a uvidíme, kam dojedeme. Kolem 9. jsme byli na trati, dali si cestu zpět k Durmitoru. Původně jsme to pak chtěli říznout přes jih Bosny na Dubrovník, ale jak jsme se blížili k hranicím, tak začalo krápat a před náma černo, tak jsme to potáhli až k Boce Kotorské (odkud jsme mimochodem včera vyjížděli) a vyrazili po pobřeží. Provoz celkem v klidu, tak jsme valili a koukali furt doleva na moře.

Krásné svezení. Střihli jsme to přes Pelješac, pofotili nový most, pak přístav v Dubrovníku a podařilo se nám suchou nohou a pod modrou oblohou dojet až do Omiše, celkem dnes 470 km po zatáčkách a popobřeží. Jasnou výhodou je, že jsme se neplánovaně ještě jednou smočili v moři. Super. Trošku jsme si sice zajeli, ale co, však jsme sem přišli jezdit. A ruiny olympijských staveb u Sarajeva už tam chátraj 40 let, tak ještě určitě chvilku vydrží. Bydlení máme u moře ve staré zástavbě, tak jsme zašli pod barák do restaurace na čevapi a musím říct, že byly lepší a levnější než v Montenegru. To už fakt přestávám chápat, ale páč je v Montenegru rusáků jak máku, tak to bude asi tím. Standardní večírek proběhne na terasce ubytka, trasu dnes plánovat nebudeme a rozhodneme se až ráno podle počasí.

Zítra by to mělo být lepší, když to půjde, chceme se potáhnout vnitrozemím na Bihač a pak se kouknout na opuštěnou leteckou základnu Željava. Pak se stáhnem na dálnici a povalíme směr domů, kam dojedem tam dojedem a v sobotu sejdeme zbytek.

Nejlepšyje Albanyje 2023 stage 09

Zkoukli jsme počasí a dnešní plán je jasný. Potáhnout něco po dálnici nad Zadar, pak pojezdit zatáčky směr Bihač, vjet do Bosny pro Očuz, kouknout na letiště Željava, a potáhnout co nejdál směr domov. Toto se nám s drobnými změnami v kurzu beze zbytku povedlo. Vyrazili jsme kolem 8. a hned krásným výjezdem od Omiše do hor. Super jsme se projeli po vinklech, naposledy počuměli na moře a pak vyrazili po dálnici směr Zagreb. Za Zagrebem jsme sjeli směr Bihač. Cesta se začala zužovat, místní po nás divně koukali, ale co, my přece víme, kam jedem. No bohužel cesta se změnila v šotolinu a Krysák určitě nemá moto na šotoliny. A do Bihače to ukazuje 40 km. Tak bohužel zpět. Ale aspoň jsme si mohli za jízdy plácnout s jedním malým klukem.

Střihli jsme to chorvatským vnitrozemím a dojeli na Željavu, tam se klasicky fotili motorkáři u vjezdu do bunkru. Ale že se někdo fotí s dodávkou? Jako fakt? Ty voe, prostě maďar no.

Najel tam, vyklonil se ze dveří a jeho drahá polovička ho obdivně fotila z různých stran a v různých pózách. No, každý má nějakou úchylku, že.

My jsme si dali ranvej a vyrazili do Bihače, koupili Očuz a vrátili se do Chorvatska. U Karlovače jsme se rozloučil s vinkly, najeli na dálnici a full gaz domů. U Záhřebu zácpa jak sviňa, ale objeli jsme to odstavným pruhem. Potáhli jsme až cca 100 km do Maďarska a sjeli na ubytko. Po cestě Navigátor zastavil, okoukl moto a zjistil, že má defekt. Tak jsme to na nejbližší pumpě dofoukli a bez problémů dojeli na ubytko.Tady jsme na první pohled na gumě nic nenašli, tak jsme ji postříkali vodou s jarem a našli dírku. Bo už bylo skoro tma a místní komáři byli díky naší přítomnosti v extázi, tak jsme se na to vyprdli a opravíme to ráno. Místo vpichu jsme si chytře označili žvýkačkou, ať to ráno nemusíme hledat znova. Nápad Krysáka, kluk není blbej. A poslední večírek může začít. Zítra to sjedem domů a máme to za sebou. Kurňa ale uteklo to...

Nejlepšyje Albabyje 2023 stage 10

Ráno jsme dali snídani na sluníčku před ubytkem a dali se do opravy defektu. Gumu jsme opravili a v 9 jsme byli na trati.

Vyrazili jsme po zatáčkách směr dálnice na Gyor. A tady si opět dovolím malou vsuvku. Na začátku naší cesty nás Katka na FB požádala o společné foto. Nezapomněli jsme na to, jen jsme hledali vhodné místo pro takto významný počin. A dnes jsme ho našli. Toto místo definuje jednu podstatnou část našeho putování. Dodává nám sílu po celodenním souboji s cestou, motorkou a počasím. Pomůže nám zregenerovat do dalšího dne. Zažene slzy při stesku po domově. Tady to máte...

Zpátky k cestě. Počasí nám přálo, provoz celkem v klidu, tak jsme tahali (po dálnici voe), 500 km jsme sjeli s dvěma přestávkama za 5 hodin a v 14:00 jsme byli u Navigátora před barákem. Jak jsem psal každý den mamce: Jsme na místě, vše OK.

A to je celý. A jako vždy si dáme na závěr takové malé shrnutí. Počasí nám perfektně drželo, jediný problém byl osmý den, kdy jsme kvůli vodě přetrasovali cestu a vše objeli suchou nohou po pobřeží Jadranu. Jinak téměř pořád azůro a slunko. Nejnižší teplota byla 7 °C pod Alpinou, nejvíc 37 °C bylo u moře u Kotoru. Největší rozdíl jsme zažili u alpiny, kdy jsme vyjížděli ve zmíněných 7 °C, abysme za hodinu sundávali termo pod kopcema ve 30 °C. Největší zápich výletu byl Navigátorův bruslařský majstrštyk na Borskom jezeru. Borec výletu byl člověk, kterého jsme ani neviděli. Když jsme totiž změnili trasu a nejeli do Jajec, měli jsme tam už bukle ubytko a bez možnosti vrácení peněz. Tak jsem zkusmo týpkovi napsal, že nedorazíme, že jsme museli změnit trasu a jestli by nám nedal aspoň nějakou slevu. Týpek nám napsal, že to chápe, že nic nechce a že se třeba zastavíme příště... to si piš kámo, že se zastavíme, adresu mám uloženou. Nejlepší jízda byla Alpina, kdy nás pronásledoval týpek na bavoru, což zapříčinilo, že Navigátor jel jak Rossi v nejlepších letech a parádně jsme se svezli. Nejhezčí výhledy výletu byly v Albánii, když jsme jeli kolem přehrady na Drini. Trochu zklamání byla Černá hora u moře, dražší než v Chorvatsku a služby jak v roce 1986. Asi jsou přežraní rusákama, kterých je tam jak v Moskvě na náměstí. Nebo jsme to prostě netrefili. Ale zase svezení v Černé Hoře super, jako vždy. Kdo si pamatujete, jak nás loni stavěl černohorský polda, co vyhrál borce výletu, tak letos jsme jeli kolem toho místa taky, akorát v opačném směru, zas tam stáli a chytali a na 90% to byl on. Nedám 100%, bo jsme jeli dost rychle a jenom se kolem mihli 😃. Co mě mrzí, v jednom místě byla šipka na dědinu Kokoti, ale když jsme jeli kolem, byli jsme zrovna trochu roztahaní a jak jsme se sjeli, tak bysme se už museli hodně vracet. Tak jsme se na to vyprdli a tato fotka nás čeká někdy příště. Nejlepší čevapi jsme měli paradoxně v momentálně obecně zavrhovaném Chorvatsku, super hospa v starém městě v Omiši, výborná obsluha, vše šlo jak na drátkách, cena nižší jak v Černé Hoře a jídlo mnohem lepší. Jediná závada na strojích byl defekt Navigátora, který jsme bez problémů opravili a v podstatě nás to zdrželo asi jen půlhoďku. Krysák jako nový člen balkánského týmu zapadl perfektně, sice v pozici pokladníka neobstál, bo s jes a nou se daleko nedostaneš, ale zas celkem slušně plnil roli zásobovače, bo ukázat v pekárně na rohlík mu šlo:D. Navigátor nás provedl všemi úskalími a dokonce ani nějaký větší kufr nebyl, což je ojedinělá novinka. A co se týče zvířat, tak nejlepší bylo štěně v Rumunsku na ubytku v horách. A samozřejmě liška taky tam. Celkem jsme najeli 4237 km a užili si každý metr jízdy. Motorky příkladně držely a jako vždy nás provezly všema horama, dolama a ďurama, kam jsme je navedli. Pár naplánovaných bodů jsme bohužel z různých důvodů neprojeli a pár nových do budoucna objevili, takže zas je důvod se tam vrátit. Děkujeme všem, kdo nás při našem putování jakkoliv podpořili, za všechny lajky a vtipné komenty k našim reportům a doufáme, že jste se při jejich čtení aspoň trochu pobavili. Mějte se a zase příště.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE