motoguzzi_duben



Na Simsonu přes půl světa

Cestování na motorce podniká kvantum lidí na celém světě, ale v kombinaci s pomocí lidem v nouzi je podobných projektů jen pomálu. Naštěstí i takové jsou, a rád proto přináším seznámení s cestou Floriana Rolkeho z Hamburku. Cestování ho baví od dětství a na následující půlrok si naplánoval cestu, díky které chce získat peníze na pomoc africkým lidem s nemocí HIV. Jeho cesta je blogem z Hamburku do Kapského města. Na cestu si vybral jednoduchý stroj – dvoutakt Simson Schwalbe (Vlaštovka) z roku 1978 o obsahu 50 ccm. Ani zbytek výbavy není založen na moderních high-technologiích a při prvním pohledu na nabalený stroj asi nikoho nenapadne, že má v úmyslu zdolat tisíce kilometrů.


Přes nadšení z klasické a jednoduché motorky bylo však nutné pár úprav udělat. Byla provedena celková generálka a použito bezkontaktní zapalování bez dalších výrazných konstrukčních změn. Motorka ani neláká okolí nějakým zajímavým lakem nebo viditelnými speciálními úpravami do pouště. Cesta je naplánovaná z německého Hamburku takřka přímou cestou do Turecka, dále přes Sýrii a Jordán ke Středozemnímu moři. Dále z Egypta po východní straně afrického pobřeží přes Súdán, Etiopii, Keňu, Tanzanii až do Kapského města.

Cesta po Evropě byla z velké části v nepříjemném počasí v doprovodu deště a mraků. Po pěti dnech na cestách začalo podezřívání Vlaštovky z nějakých problémů v motoru a přes  studenta VUT v Brně našel Florian pomoc na Automobilní škole, kde během kontroly motorky vykládal své cíle a plány. To nadchlo skupinu žáků k pomoci. Během kontroly ložisek kliky a pístové skupiny na vytaženém motoru byly převařeny špatné sváry na rámu, vyměněny poškozené šrouby.
Z Brna přes Slovensko se Simson drží, byť jede chvílemi v hustém dešti. Před Budapeští se začíná ozývat pískot. Z obav, že dále na jih nebude možná žádný servis, nechává Florian rozdělat celý motor a vyměnit ložiska v převodovce, protože oblast kliky byla kontrolovaná před 300kilometry a byla v pohodě. Kliková ložiska jsou krásně mazána převodovým olejem místo klasičtějšího uspořádání, kdy jsou mazána směsí. Je začátek října a Vlaštovka letí dále na jih, do Srbska. Jih je to krásný, podzimní a konečně bez deště. Je úžasný, že i v dnešní době se dají najít během cesty lidi ochotni pomoci bez nějakého hmotného zisku.

Turecko – proti slunci 24.10.2008

Po měsíci na cestách se objevuji před branami Istanbulu. Na první zastávku za mostem přes Bospor jsem sjížděl s kamerou, kterou jsem pevně držel a zaznamenal vjezd do Asie. Krátce před mým odjezdem přišli za mnou dva řidiči kamionu a chtěli si trochu popovídat. Dorozumívání je velmi těžké, ale pozvání na kávu chápu a jdu. Jejich náklaďák je vybaven vestavěnou kuchyní, která se nachází v plechové bedně pod ložnou plochou. K jejich nescafé přinesli navigaci a já měl ukázat odkud jsem vyrazil. Bohužel neumím obsluhovat přístroj, který je nastaven na turečtinu a tak ukazuji místo toho jejich oblíbenou destinaci , Monako. Po dvou šálcích kávy jsem se rozloučil a moje cesta vede dál na východ.

Podél Středozemního moře 27.10.2008

Koupání ve Středozemním moři jsem přesunul na později. Na mé mapě je podél cesty k Mersinu vyznačeno probíhající pobřeží. Krátce před Erdemli jedu okolo malého kempu, který je přímo u moře. Dnes chci opět bezpodmínečně stanovat, ale je ještě brzy a než skončí den, věřím, že do Mersinu budou ještě další kempy. Jediné místo na stanování, které jsem cestou objevil, bylo však zavřeno. V Mersinu neexistuje podle informací lidí žádný kemp. Tak tedy znovu do ubytovny.

Syrie 8.11.2008

Po dvaceti dnech jsem se rozloučil s Tureckem, zemí, po které mi zůstaly dobré vzpomínky. V čase jež jsem zde strávil, jsem potkal výjimečně milé lidi, dostal mnoho pozvání na čaj, který jsem nakonec vůbec nemusel platit. Od města Antakya jedu východně přes Reyhanli k syrským hranicím. Odbavení na turecké straně jde správně svižně. Na druhém kontrolním bodu čeká jen pár lidí, kteří přijeli k hranicím taxíkem a teď stojí před hraničním domkem. Jako poslední na řadě jsem chtěl zrovna přejet, když zastavil autobus a pasažéři se postavili před přepážku. Teď je přede mnou přibližně čtyřicet lidí.
Úředník, který tu scénu sledoval, mi byl nápomocen s věcmi přes hranici na stranu Blízkého východu: odstavit moped a všechno zařídit pěšky.

Jordánsko 10.11.2008

Ve směru na Ammán vede silnice nuznou, poušti podobnou, krajinou. Ačkoli je půda jen písek a kamení, jsou rozsáhlé plochy zorané. Tato prašná půda ovšem ještě něco jedlého vyprodukuje. Krátce před Ammánem začíná poušť. V západu slunce přijíždím k ozářené siluetě jordánského hlavního města. Od jednoho známého mám kontakt na Arianu a Thomase, kteří pracují v Ammánu na vývojovém vodním projektu.
Tady jsem pobyl dva dny a díky přátelům i hodně prohlédl. Navštívili jsme spolu mj. Mrtvé moře, chrám Petra, Wadi Musa a další památky. Moje cesta vede dál na jih po tzv. Královské dálnici, která asi po 50 km ústí na Pouštní dálnici, dálnice Sever-Jih přes Jordánsko.
Čtyřicet km před Aqabou odbočuji doleva a tady mne čeká nejkrásnější místo-Wadi Rum.
Malá beduínská vesnice ve středu písečné pouště a celá oblast je „chráněné území“. Neexistuje zde žádný hotel, ale zato hodně míst ke stanování. Toto je moje první noc v poušti. Bohužel musím pokračovat dál do Aqaby, protože mi skončilo povolení pobytu pro moped. Jedu přes Sinajský poloostrov do Egypta, ještě pár set km a budu na africkém kontinentu.
V současné chvíli se Florian nachází v Sudánu a míří dále na jih po východní straně Afriky. Jeho přibližování ke Kapskému městu můžete sledovat na www.slowwaydown.com nebo počkat, až se zde objeví druhá část popisující jeho cestu.

Informace o redaktorovi

Mirek Rollinger - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):


TOPlist