Zahájení sezóny 2009 Vysočina - Humpolec

Před desátou tak startuju péráka. I přes vyždímanou baterku chytá na první drcnutí. Jednoválec o sobě dává vědět silným kopencem do startovací páky a posléze příjemným a uchu lahodícím bubláním skrz dvojici rybin. Vybaven fotoaparátem se vydávám několik kilometrů přes město k motoservisu Kašpar, na místo setkání motorkářů ze širokého okolí. Vrčím po kočičích hlavách přes Humpolec a cestou potkávám v ulicích několik kamarádů. Naše banda veteránů tak přijíždí na sraz pěkně v koloně a v oblaku převážně dvoutaktního dýmu. Město už se zatím motorkami jen hemží. Mnozí přespolní trochu bloudí a hledají místo srazu, vzhledem k poloze motoservisu v úzké zahnuté uličce za místním gymnáziem. Objíždíme závoru nahoře v ulici. Nejsme tu zdaleka první, u obchodu už čeká několik modernějších strojů. Stavíme proto veterány k protějšímu chodníku, naproti jejich mladším následníkům. Naší řadu veteránů nakonec doplňuje i několik historických automobilů. Hlavně černý Hudson Eight z roku 1936 je skutečným skvostem, zaujme ale i klasická tatrovácká „žehlička“ nebo sněhobílý Chevrolet Corvette.

Ulice se za neustálého burácení motorů postupně zaplňuje motorkami nejrůznějšího druhu. Zatímco veteránů se nakonec už víc nesjelo a stojí jich tu okolo deseti strojů, protější řada se během dopoledne utěšeně plní motorkami všeho druhu. Hluk přijíždějících mašin láká kolemjdoucí a úzká ulice se brzy zaplňuje nejen motorkami, ale hlavně lidmi. Mezi motorkami už panuje pěkná tlačenice. Návštěvníci akce si chtějí zblízka prohlédnout jak stroje, které mnohdy vídají jen bleskově svištící kolem jejich aut, tak i veterány, na kterých mnohdy jezdili už naši dědečkové.
Sjel se tu skutečně reprezentativní vzorek z garáží českých motorkářů, k vidění jsou jak všechny známé zahraniční značky, tak i klasické jawky a čízy domácí provenience. Československou produkci na srazu zastoupilo hned několik třistapadesátek od kývačky počínaje a 640 konče. Hlavně nablýskaná 634 ze sedmdesátých let poutá
jednoduchými, a přitom elegantními křivkami a nikterak nedělá ostudu vedle stojícímu BMW, jen o málo mladšímu. Mezi domácími veterány pak zaujmou také dva péráci 250, kývačka se sajdou, zetka 150 a sportka 175, všechny v původním dochovaném stavu. Naopak dva pařezy, malá kývačka 175 a další sportka jsou po kompletní renovaci a vypadají snad ještě lépe, než když opouštěly výrobní haly v Týnci a Strakonicích.                 

Nesmíme zapomínat ale ani na soudobé stroje. Těch už v dlouhé ulici stojí na několik desítek, jejich řada se táhne až kam oko dohlédne, přesněji až skoro dolů za roh ulice. Vezmeme to odspoda, tam je tlačenice nejmenší. Jako perla tu mezi převážně tmavě laděnými stroji září bílý japonský sokol, Suzuki Hayabusa. Za chvíli vedle něj s výhružným rachotem přibude další ozdoba tohoto srazu, bohatě chromovaný britský dvouačtvrtlitrový parník Triumph Rocket III.                                


O kousek výš už stojí slušná řádka modelů od Hondy. Cestovní endura jsou mezi účastníky zřejmě oblíbena, návštěvníci srazu tak mohou vidět po hromadě několik Transalpů, Varader, Dominatorů a nechybí ani Africa Twin. Kromě toho o něco výš parkuje chopper Shadow a také sportovní řada CBR je tu vyrovnaná hned v několika různých kubaturách.




Honda jednoznačně mezi značkami vládne, na paty jí ovšem šlape Suzuki, kromě Hayabusy zastoupena několika Intrudery, Bandity a EsVéčkami. Yamaha se tu prezentuje především chopperovou řadou Dragstarů a Wildstarů. Z bavorských boxerů tu kromě zmíněného veterána K100 postává výše v ulici dvojice dvanáctistovek GS. Platný svému názvu, přiburácel i americký Buell Lightning. Pozornost už při příjezdu vyvolal také nepřeslechnutelný Monster z italské Bologně, sídla Ducati. Z mnoha dalších značek a modelů poutá pozornost všímavější části publika vkusná přestavba Jawy 500 OHC na chopper amerického stylu, s dlouhou stupou a velkým předním kolem.


Návštěvníci se pomalu vytrácejí. Blíží se totiž poledne, kdy bude kolona startovat směrem na Ledeč nad Sázavou. Diváci si proto hledají místa v humpoleckých ulicích, odkud by mohli průjezd motorek vychutnat. Odvážnější si zacpávají uši a zůstávají pozorovat stroje při startu.
Za mohutného burácení několika desítek motorů se pestrobarevný had dává do pohybu. Kolonu uzavíráme my na veteránech. Působím sice docela komicky, když pár desítek metrů za mohutným Triumphem provrčí pařez, zároveň je to ale připomínka motocyklové historie a setkání dvou světů. Po a klikatém průjezdu, kdy kolona křižuje město několikrát sem a tam, se s veterány odpojujeme. Tempu moderních mašin bychom skutečně nestačili, a tak se vydáváme po vlastní trase z Humpolce na Lipnici, do malebného městečka, jemuž dominuje z dálky viditelná silueta hradu na kopci tyčícím se nad krajinou.
Na pohodové trase nás v našem výletním tempu skrz oblaka dvoutaktního kouře doprovází kromě několika historických automobilů i příjemně hřející slunce, nebe bez mraků a bezvětří. Ač byla zima dlouhá, silnice v okolí jsou v poměrně dobrém stavu. Štěrkové duny, tak charakteristické pro zdejší trasy, takřka nepotkáváme. Na Lipnici odstavujeme stroje a v místní restauraci spláchneme prach z cesty. V brzkých odpoledních hodinách se už za pořádného vedra vracíme.
Ještě večer je po městě slyšet burácení motorů, to jak se účastníci srazu po vlastní ose vrací od Ledče přes Humpolec směrem k dálnici a pak domů. Sezóna je tedy zahájena. Nezbývá než si přát, aby všechny vyjížďky provázelo tak perfektní počasí a aby byl návrat vždy tak bezproblémový jako dnes.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm