Thajsko a Bangkok Motor Show

Tak abychom se opravdu postavili nohama na zem, pár čísel na začátek. Návštěvnosti: Milanská EICMA 600 000, Tokiyo motor show 800 000 a Bangkok (pravda, jsou zde i auta) 1 700 000 ! Za 37 Korun českých můžete vidět něco co vám vyrazí dech, a kde si uvědomíte proč že ty japonské modelářské firmy vyrábí ony „neznámé chrchly“. Protože na nich jezdí miliony asiatů!
Samozřejmě na výstavě uvidíte i „evropské“ typy, nicméně místní nejvíce zajímají objemové kategorie 50 – 200 ccm3. Rozhodně se nejedná pouze o mopedy či skútry. V této kategorii naleznete naháče, supersporty (opravdu hodné toho jména), endura, choppery. K desítkám, stovkám typů ještě připočtěme úpravce. A vězte, že se tady tuní opravdu úplně vše.
Pojďme se ale podívat na pár, pro nás exotických motocyklů podrobněji.

Honda TT300

Thajská pobočka Hondy vystavila koncept „neoretra“(jak je výrobcem označována) na bázi Hondy CBR300R resp. CBR300F. Známý motor o objemu 286 ccm a výkonu 26koní. Celkový design je opravdu velmi minimalistický. Tenké malé sedlo, za nímž je jen jakýsi držák značky, vpředu pořádné upside downy, světlo z led diod. Něco co je pro Evropu Ducati Scrambler, či BMW Nine T, by měla být pro Thajsko Honda TT300. Proč měla? Protože tato kráska se jménem nejtěžšího závodu světa je zatím pouze konceptem. Výrobce tvrdí, že se o sérii neuvažuje, zájem v Bankoku byl ale tak velký, že by thajská Honda byla sama proti sobě.

Honda 300TT – pravděpodobně jakási budoucí asijská vlajková loď, něco jako NineT

Honda Scrambler

Dalším konceptem stejného výrobce je motocykl se strohým názvem Scrambler vytvořený na základě modelu CB650. Tenké sedlo vypadá, jakoby v Japonsku chtěli zruinovat sedláře. Minimalismus přímo sálá z jediného budíku a jeho mohutného držáku. Celý koncept velmi silně evokuje evropského mastodonta, který se také ještě nedostal do řádné výroby-Horex VR6.

 Doufejme že Honda Scramblera pustí do výroby

Honda Grom Srambler

Že Honda sází na donedávna již zapomenutou kategorii, svědčí i další koncept Honda Grom Scrambler. Příchod modelu MSX125 měl být dle výrobce jakýmsi nástupcem „opice“ – legendy Hondy Monkey. Ovšem jednak svými rozměry jednak větším objemem „Monkynu“ moc neevokuje. A tak si v Hondě lámou hlavu jak miliony fandů tohoto kultu více uspokojit. Proto představila již druhý koncept typu Grom 50. Tentokrát ve zmiňovaném provedení Scrambler. Jestli MSX jede hodně v moderním designu, u Gromu už můžeme s přimhouřením oka Hondu Monkey vidět. Aby se předchůdkyni co nejvíce přiblížila, uvažuje se o výrobě pouze s motorem 50cm3.

Honda Grom Scrambler – opravdu přijde nová „opice“?

Suzuki R150 Raider

Jedním z nejrozšířenějších „supersportovních“ skútrů je R150 od Suzuki. Že nemůže být skútr supersportem? Ale může, v Asii je možné vše. Skútr inspirovaný nej supersportem GSXR má 15 koní a maximálku 130km/h! Nádrž na 4,5 litru při vytunění místními firmami moc velký dojezd nemá. Je to tak ¾ skútr, z ¼ sportovní naháč. Zajímavá kombinace, že? R150 je oblíbena tak, že se s ní jezdi cupový pohár, a to velmi masově. Stejný motor pohání i „Gixxer“, což je už opravdu malé GSXR.

Yamaha R15

Kdo se v těch názvech má vyznat? R150 dělá Suzuki, R15 zase Yamaha. Kdo by si myslel, že jde o jen převrtanou, a i u nás známou R125, je na velkém omylu. V podstatě spolu nemají nic společného. Jiný rám, jiné vidlice, úplně odlišný design. K tomu si připočtěme 16,5 koně a 145 maximálku! Ovšem cena je značně odlišná od evropského ekvivalentu. Kolem 40 000 Kč.

GPX 150/200

Že jste o této značce nikdy neslyšeli? A víte, že po Yamaze je to v Thajsku druhá nejprodávanější značka? Ano, název přenese nadšence do 90tých let, kteří si vzpomenou Kawasaki řady GPX. Je to ovšem jen shoda názvů. Tahle thajská firma zaplavuje trh destitisícemi motocyklů nejvíce dvou výše zmíněných objemů. Samozřejmě, že původ motorů je ještě východněji. Ve výrobě je např. velmi moderně střižený model CR 5 (150ccm a cena 37 000 kč), ale opravdu povedený je retro bike Legend. Škoda, že se na starý kontinent nedováží.

GPX 200, již v jemném tuningu firmy Zeus

Yamaha M-Slaz

Výběr zajímavých typů ale zakončíme naprostou bombou roku 2016. Název zní podivně, a raději jsem se zeptal rodilé thajky:
„Yoo, jak se čte Mslaz“?
„Normálně, emslaz“
„OK, a co to znamená?“
„Vůbec nic… prostě poskládaný písmenka“ :)

Tenhle svým zjevem velmi naštvaný motocykl nepůsobí vůbec jako rozpočtovka. Naopak, všechny technické prvky vypadají na nějakou 750tku. Výroba probíhá v Indii a v současné době je to v Thajsku naprostý hit. Kdo má Mslaz, je prostě king. Představte si, že se začal prodávat začátkem roku, a v květnu již byly prodejny zaplněny tunigovými doplňky velké řady firem. Vše pro Mslaz. Motor pochází z R15, a cena je ještě nižší než u celokapoty – cca 37 000 Kč.

 Pecka roku 2016, alespoň v Thajsku-Mslaz na řadu zpusobů.

Bankogská motor show je jednou obrovskou výstavní skříní motorek, o kterých běžný Evropan nemá ani tušení, přesto se vyrábí v mnohem větších sériích, než ty, které potkáváme v Čechách, v Německu, ve Francii. Občas stojí za to kouknout přes plot, bankogská motor show je pro českého turistu se zájmem o motocykly výborným tipem.

Kočičky patří ke každé moto výstavě, v Bangkoku je jich ovšem asi nejvíce.

Thajský trh

Ptáte se proč se v Thajsku a okolních asijských zemích „nosí“ tyhle malé objemy? Já na to také dlouho nemohl přijit, ale opět nám pomohla kamarádka Yoo, jinak také motorkářka, jezdící od skútrů po třeba CBR600F. Tak asi první důvod proč „malé“ obsahy je, že k výšce průměrného Thajce prostě vice pasuje lehká motorka. Cítí se na ni bezpečněji. Důvod druhý je cena motocyklů, Taková naduplá stopadina stojí téměř 1/10 Afriky Twin, a přitom vám dá tolik zábavy! A důvod třetí je dost značný rozdíl pojistek na stroje menší a velké. Evropané a Američané si myslí, že „pořádná“ motorka musí mít „pořádný“ objem, ale asijský trh, přeplněný motocykly nám ukazuje, že radost z jízdy může být v podstatě na jakémkoli motocyklu, a hesla typu:
„Objem ničím nenahradíš“, jsou spíše o honěni si vlastniho ega, než o srdcovém koníčku.

Kdo nejezdi na motorce či skútru jakoby nebyl

Jestli jsme mluvili o motorkám jejichž názvy nám nic neříkají, neznamená to, že na silnicích potkáváme stovky a tisíce stejných motocyklů ve stylu našich jawiček kývaček, nebo čezet 175 v letech 60tých a sedmdesátých. Je spíše náhoda, když potkáte dvě identické motorky. Tunění začíná od výfuků, snad nikdo nemá originál. A teď si představte desítky tunigových velkofirem, které na každý stroj chrlí desítky doplňků v různém provedení, v různých barvách. Jen pro přiklad se podívejme na doplňky pro Hondu 50 Zoomer: Desítky různých kol (třeba i drátových), řidítek, stupaček, zrcátek, blatníků, sedaček, tlumičů, plastů….V podstatě všeho na co si vzpomenete. To vše na jednu padesátku! K tomu samozřejmě můžeme dokoupit různé objemové sady, převody, …prostě z celého Zoomeru vám často zbude pouze rám.

 Náhled do thajských motočasáků dává opravdu tušit, že je to úplně jiný svět.

Nebo Honda PCX125/150, na kterou jsou montovány kola o síle 1,20 palců, zvyšována maximálka přes 130km/h, řada laděných výfuků, a takto bychom mohli pokračovat donekonečna.
Při studování toho co jezdí v jiných zemích, jsem dospěl k názoru, že bychom si neměli myslet, že jsme (my evropané) pupek světa. Japonské, indické, thajské trhy… když se ponoříte do studia typů, čísel prodejů, počtů zde vycházejících titulů motočasopisů, dojde nám, že jsme vlastně taková malá louže. Louže, která sice nese slušné sumy na konta výrobců, ale v porovnání se zbytkem světa nejsme dávnou tím trhem number one. Také jsem si uvědomil, že když mluvíme o Itálii či Británii jako o nejmotorkářštějších zemích světa, i toto je třeba brát se značnou rezervou. Opravdu asi existují země kde co osoba to motorka! A že jsou to „jen“ dvoustovky? Ale o to tu přeci vůbec nejde :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE